Fyziologie trávení a vstřebávání 1. část Obr. č.1 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem.

Prezentace na téma: "Fyziologie trávení a vstřebávání 1. část Obr. č.1 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem."— Transkript prezentace:

1 Fyziologie trávení a vstřebávání 1. část Obr. č.1 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem hlavního města Prahy.

2 Úloha trávicího systému 1.Trávení = mechanické a chemické zpracování potravy 2.Vstřebávání = přestup vybraných látek stěnou zažívacího systému 3.Vyrovnání nárazového příjmu potravy a skladování 4.Ochranná funkce – má vlastní imunitní systém (mikroorganismy, některé látky) Zahrnuje: a.Motilitu (příjem potravy, její zpracování v dutině ústní, posun tráveniny celým zažívacím traktem) b.Sekreci (exokrinní i endokrinní) c.Trávení („rozklad“ jednotlivých složek potravy) d.Absorpci (přestup potřebných látek do krve nebo lymfy)

3 hltan dutina ústní s jazykem slinné žlázy jícen játra žaludek slinivka břišní duodenum tenké střevo tlusté střevo apendix konečník řitní otvor Anatomie GIT Obr. č.2

4 1.Dutina ústní  Sání (sací reflex u novorozenců – centrum v prodloužené míše)  Žvýkání (rytmické stereotypy – označují se jako žvýkací reflex) podráždění dutiny ústní soustem reflexní tonu žvýkacího svalstva prudký pokles dolní čelisti s protažením svalstva to vyvolá monosynapticky jejich kontrakci (masseterový reflex) kontrakce svalů vede k přitlačení sousta na povrch dutiny ústní Obr. č.3

5  Sliny oVýznam slin: -mechanický (tvorba sousta, zvlčení povrchu sliznice, čištění dutiny ústní, vztah k artikulaci -chemický (slinná amyláza, jazyková lipáza) -antibakteriální (lysozymy, imunoglobulin A) -rozpouštění látek – chuťové vjemy -Ca-ionty ve slinách – chrání zuby před odvápněním oŘízení sekrece slin -parasympatikus - vasodilatace vodnaté sliny -sympatikus – vasokonstrikce množství slin, bohaté však na organické látky

6 2.Jícen - polykání = reflexní děj oPrimární peristaltická vlna = vlna kontrakce a relaxace, posun sousta k žaludku oSekundární peristaltická vlna = pokud se sousto někde zastaví v jícnu Řízení: n. vagus svalovina má vlastní ganglia Obr. č.4

7 3.Žaludek na lačno – obsah 50 ml – může se zvětšit až na 1,5 l příchod sousta do žaludku – receptivní relaxace (ochabnutí stěny horní části žaludku) adaptivní relaxace – nastává při postupném plnění žaludku n.vagus, VIP, NO tvorba hlenu tvorba HCl a enzymů Obr. č.5

8 Pohyby žaludku -ukončení příjmu potravy žaludek asi 1 hodinu v klidu -proximální žaludek = „zásobárna“ -trávenina pomalu přesouvána k pylorické části žaludku -na rozhraní proximální a distální části žaludku – pacemakerová oblast svaloviny – vlny s frekvencí 3-4x za minutu Propulse = posun distálně Drcení = mechanické zpracování Retropulse = tok tráveniny proximálně Obr. č.6

9 Řízení vyprazdňování žaludku -zpomalí vyprazdňování žaludku: trávenina: vysoký objem, nízké pH, hyper- nebo hypoosmolalita, vysoký obsah tuků, mastných kyselin, mono- a diacylglycerolů, aminokyselin a peptidů hormony: sekretin, glukagon, GIP, VIP, somatostatin -zrychlení vyprazdňování žaludku: hormony: cholecystokinin, motilin, gastrin Zpětná vazba mezi žaludkem a duodenem (dvanácterníkem):  tuky se nedostávají do duodena rychleji, než mohou být emulgovány žlučí  kyselý chymus nepřitéká rychleji, než může být neutralizován zásaditými pankreatickými a střevními šťávami  živiny nepřicházejí rychleji, než mohou být v tenkém střevě zpracovány

10 Zvracení = ochranný reflex (antiperistaltické vlny) Příčiny: přeplnění žaludku, poškození sliznice (alkohol), pachy, pohledy, představy, dotyk sliznice hltanu, dráždění rovnovážného orgánu Dlouhodobé zvracení vede ke: -ztrátám H + (posun pO krve na zásaditou stranu) -ztrátám K + Typy zvracení se podle místa, které je iniciuje, dělí na: a.centrální (prodloužená mícha, při otoku mozku) b.periferní (podráždění žaludku např. nevhodnou stravou)

11 Žaludeční sekrece  mucinózní buňky (tvoří hlen)  hlavní buňky (tvoří pepsinogen)  parietální buňky (tvoří HCl a vnitřní faktor) Řízení žaludeční sekrece  N.vagus – zvyšuje  Strach a deprese – snižují  Reflexní oblouky v žaludeční stěně  Produkty trávení bílkovin – gastrin - HCl  Alkohol, kofein pepsinogen HCl pepsin Obr. č.7

12 4.Slinivka břišní  vnitřně sekretorická část (inzulín, glukagon, somatostatin, gastrin – jsou do krve)  zevně sekretorická část (pankreatická šťáva – jde do duodena) Obr. č.8 Obr. č.9 pankreatická šťáva do duodena hormony do krve

13 Pankreatická šťáva: pH = 8,5 (NaHCO 3 ) – neutralizace HCl v chymu enzymy: trypsin, chymotrypsin, karboxypeptidáza, lipáza, pankreatická  -amyláza Řízení sekrece: reflexní (chuťové, čichové, vizuální receptory – prodloužená mícha - n.vagus) pankreozymin = cholecystokinin (ze sliznice duodena) sekretin (ze sliznice duodena)

14 5.Játra a žlučový systém Hlavní funkce jater: tvorba žluči skladování a uvolňování cukrů tvorba močoviny metabolismus cholesterolu tvorba plasmatických bílkovin metabolismus tuků inaktivace některých hormonů účast na tvorba aktivního vitamínu D detoxikace léků a jedů dolní dutá žíla ductus cysticus jaterní tepna žlučník v.portae žlučovod Obr. č.10

15 Typy a složení žluči: ojaterní žluč se vylučuje stále, při lačnění žluč do žlučníku – zahuštění žluči osložení žluči: voda, žlučové kyseliny, bilirubin, cholesterol, mastné kyseliny, lecitin, anorganické elektrolyty oVýznam: -soli žlučových kyselin snižují napětí = = emulgování tuků -vznik micel (ve vodě rozpustné) – z nich mohou být MK i acylglyceroly resorbovány střevní sliznicí -cholesterol, bilirubin Obr. č.11

16 Enterohepatální oběh žlučových kyselin -primární žlučové kyseliny (kyselina cholová a chenodeoxycholová) - tvorba z cholesterolu -sekundární žlučové kyseliny (kyselina deoxycholová a lithocholová) – enterohepatální oběh (játra zpětně zadržují asi 80% žlučových kyselin z tenkého střeva) Enterohepatální oběh bilirubinu krevní oběh ledvina urobilinogen do moče v.portae tenké střevo bilirubin (bakterie) urobilinogen stolice Obr. č.12

17 6.Tenké střevo Význam: -dokončení trávení -vstřebávání Typy: -duodenum (sem ústí pankreatická šťáva a žluč) -jejunum -ileum Motilita : místní pohyby segmentační místní pohyby kývavé peristaltické pohyby (vlny, rázy) (parasympatikus, sympatikus ) Obr. č.13

18 Sliznice tenkého střeva -klky (na 1 mm 2 = 20-40 klků) -jsou pokryty cylindrickým epitelem -obsahují kapiláry a lymfatické cévy -klky rozděleny na mikroklky – vytvářejí kartáčový lem -zevní vrstva – obsahuje enzymy stěna tenkého střeva mikroklky tenké střevo Obr. č.14

19 Sekrece v tenkém střevě -sekret (1,5 – 2,5 litru denně) neobsahuje enzymy -enzymy jsou v enterocytech klků intra- i extracelulárně: peptidázy, dipeptidázy sacharáza, maltáza, laktáza, izomaltáza střevní lipáza některé fosfolipázy -mucin (hlen) -epitelie (buňky) Řízení sekrece: stimulace: n.vagus, sekretin, CCK (cholecystokinin), gastrin útlum: sympatikus hormony do krve -odtud do jednotlivých orgánů Obr. č.15

20 7.Tlusté střevo hlavní úkoly:  resorpce vody a elektrolytů  skladování zbytku chymu a jeho odstraňování střevní bakterie: syntéza vitamínu K, skupiny B a kyseliny listové hnědá barva stolice – ze žlučových barviv tvoří bakterie pigmenty vzniká zde a vstřebává čpavek (je dále metabolizován v játrech) střevní pohyby: místní pohyby mísící celkové peristaltické pohyby (gastrokolický reflex) parasympatikus, sympatikus Obr. č.16

21 Defekace roztažení konečníku stolicí aferentace do míchy eferentace (motorická a parasympatikus) peristaltická vlna v distální části tlustého střeva (pocit nucení na stolici) + ochabnutí vnitřního svěrače konečníku hluboký nádech, stah břišních svalů volní relaxace zevního svěrače zevní svěrač vnitřní svěrač konečník pánevní nervy senzitivní vlákna mícha motorická vlákna Obr. č.17

22 Seznam publikací, ze kterých byly použity obrázky Obr. Č.1: Van De Graaff K.: Human Anatomy. The McGraw-Hill. 2000. ISBN 0-07-23667-0 Obr. Č.2: Mader S.S.: Human Biology. The McGraw-Hill. 2000. ISBN 0-07-290584-0 Obr. Č.3: Mader S.S.: Human Biology. The McGraw-Hill. 2000. ISBN 0-07-290584-0 Obr. Č.4: Fox S.I.: Human Physiology. The McGraw-Hill. 1996. ISBN 0-697-20985-7 Obr. Č.5: Mader S.S.: Human Biology. The McGraw-Hill. 2000. ISBN 0-07-290584-0 Obr. Č.6: Trojan S. et al.: Lékařská fyziologie. Grada Avicenum. 1994. ISBN 80-7169-036-8 Obr. Č.7: Fox S.I.: Human Physiology. The McGraw-Hill. 1996. ISBN 0-697-20985-7 Obr. Č.8: Fox S.I.: Human Physiology. The McGraw-Hill. 1996. ISBN 0-697-20985-7 Obr. Č.9: Carola R., Harley J.P., Noback Ch.R.: Human Anatomy. The McGraw-Hill. 1992. ISBN 0-07-010527- 8 Obr. Č.10: Carola R., Harley J.P., Noback Ch.R.: Human Anatomy. The McGraw-Hill. 1992. ISBN 0-07- 010527-8 Obr. Č.11: Van De Graaff K.: Human Anatomy. The McGraw-Hill. 2000. ISBN 0-07-23667-0 Obr. Č.12: Fox S.I.: Human Physiology. The McGraw-Hill. 1996. ISBN 0-697-20985-7 Obr. Č.13: Fox S.I.: Human Physiology. The McGraw-Hill. 1996. ISBN 0-697-20985-7 Obr. Č.14: Mader S.S.: Human Biology. The McGraw-Hill. 2000. ISBN 0-07-290584-0 Obr. Č.15 Mader S.S.: Human Biology. The McGraw-Hill. 2000. ISBN 0-07-290584-0 Obr. Č.16: Mader S.S.: Human Biology. The McGraw-Hill. 2000. ISBN 0-07-290584-0