Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační.

Prezentace na téma: "Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační."— Transkript prezentace:

1 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326 Vybrané kapitoly světových a českých dějin Vznik národních států a vytváření mocenských bloků 1848 až 1914

2 Sjednocení Itálie, I Od r. 1859 ministerským předsedou Sardinského království Camillo Cavour = agresivní zahraniční politika, těsné vazby na Francii Dohoda z Plombières – Zbrojený konflikt mezi Sardinským královstvím spojeným s Francií a Rakouskem – Dne 4. června 1859 bitva u Magenty, dne 24. června u Solferina, G. Garibaldi, italské vítězství, – Rakousko ztrácí Milánsko Ohlas konfliktu v ostatních zemích Itálie – Revoluce v Modeně, Parmě, Toskánsku: připojení Sardinskému království

3 Sjednocení Itálie, II Dne 6. května 1860 vylodění Garibaldiho tisícovky na Sicílii, v říjnu 1869 připojení k Sardinskému království Okupace části papežského státu (Umbrie) = dne 4. března 1861 vyhlášení sjednocení Itálie – Konec první fáze risorgimenta: mimo Itálii Savojsko, Nizza, Korsika (Francie) a Benátsko, Tyrosko, Přímoří a Dalmácie (Rakousko) Roku 1863 neúspěšný postu Garibaldiho na Řím Druhá fáze sjednocení Itálie spjatá s pruskou politikou – 1866 připojení Benátska – 1870 připojení papežského státu

4 Polská revoluce Lednové povstání 1863 – Snaha představitelů polského národa využít oslabení Ruska po porážce v krymské válce Říjen 1861 ve Varšavě utvořen Ústřední národní výbor: příprava celonárodního povstání Dne 22. ledna 1863 se výbor prohlásil Prozatímní národní vládou – Mobilizace polské armády, partyzánský způsob boje (Polsko, Litva, Ukrajina) – Jaro až podzim 1864 = postupná likvidace center povstání, v dubnu 1864 rozehnán Ústřední národní výbor – Likvidace polské autonomie Poláci zůstali pod ruskou nadvládou do r. 1916

5 Války za sjednocení Německa, I Války pruského království v letech 1864 až 1871 Prusko-rakousko – dánská válka 1864 – Okupace Šlesvicka (Pruskem) a Holštýnská (Rakousko-Uherskem) = spory o správu území (Gastýnská dohoda) Prusko – rakouská válka 1866 – Prusko-italská spojenecká smlouva (8. duben 1866) – České bojiště = rozhodující pro vedení války; ne 14. června 1866 vpád pruských vojsk do Čech, dne 3. července 1866 bitva u Sadové/Hradce Králové (von Moltke) – Dne 26. července 1866 mikulovské příměří – Italské bojiště = vítězství Rakušanů (bitva u Custozzy), ale bez vlivu na průběh války

6 Války za sjednocení Německa, II Rozpuštění Německého spolku, vznik Severoněmeckého spolku pod pruskou hegemonii – Mimo spolek Bavorsko, Bádensko a Würtembersko Prusko – francouzská válka 1870-1871 – Po r. 1866 zhoršování vzájemných vztahů (francouzské územní pretenze), obavy Francie ze Španělsko-německého spojenectví: emžská depeše = Francie dne 19. července 1870 vyhlašuje válku Prusku – Porážka francouzských vojsk v bitvách u Met (27. října) a Sedanu (1. září) – Během bojů vstup tří zbývajících států do Severoněmeckého spolku Dne 18. ledna 1871 ve Versailles vyhlášení Německé císařství = realizace tzv. maloněmeckého sjednocení

7 Emancipace Maďarů Porážka Rakouska r. 1866 = vnitropolitický otřes, jednání s reprezentací maďarských zástupců – Požadavek rozdělení monarchie Během r. 1867 jmenována uherská vláda (Guyla Andárssy) a přijetí uherské ústavy Prosince 1867 = rakousko-uherský dualizmus – Předlitavsko (rakouské země) a Zalitavsko (Uhersko) = duální monarchie V Uhersku tvrdá maďarizace (národnostní zákon, 29. listopadu 1868) = konec první etapy utváření národních států (vyjm. Balkánu)

8 Balkánská a turecká otázka Od počátku 19. stol. emancipace balkánských národů z turecké nadvlády – Řecko (1832), Rumunsko (1858), Srbsko (1867) Mocenská expanze Ruska (úžiny) a Spojeného království – Krymská válka (1853) Balkánská krize 1876 až 1878 – Povstání v Bulharsku a Bosně a Hercegovině a válka Srbska a Černé Hory proti Turecku (1876) – Rusko-turecká válka (1877 – 1878) Sanstefanský mír (1878) a Berlínský kongres (1878) – Rozšíření území nezávislých států, autonomie Bulharska

9 Bismarckův systém Sjednocení Německa = změna mocenskopolitického uspořádání Evropy; Německo nejmocnější zemí na evropském kontinentu – Otto von Bismarck, ministerský předseda Německa Politika izolace Francie – Spolek tří císařů (Německo, Rakousko-Uhersko, Rusko): 1871 – 1887 – Trojspolek (Německo, Rakousko-Uhersko, Itálie): 1882 – 1914 – Středomořské dohody (Trojspolek – Spojené království): 1887 – pol. 90. let – Berlínský kongres, 1878: Německo určuje mezinárodní vztahy Po r. 1890 Bismarck propuštěn, císař Vilém II. zahajuje tzv. nový kurz

10 Socializmus, I Politická ideologie a hnutí, formování od počátku 19. stol., zájmy dělníků – Karl Marx: marxizmus = forma socializmu Socialistické strany v poloilegalitě: bez parlamentního zastoupení (voliči tj. dělníci, nedisponují volebním právem); požadavky: úprava pracovních poměrů, sociální zabezpečení Sociálnědemokratické hnutí – Země střední Evropy, zejm. Německo (vznik Sociálnědemokratické strany Německa r. 1869/1875) = nový model politické strany, šíření zejm. do Rakouska (1888) a Ruska (1898) Internacionály – Mezinárodní sdružení socialistických a dělnických stran a spolků: koordinace politiky – První (1864 – 1876) a druhá (od r. 1889 dodnes) internacionála

11 Socializmus, II Výsledek tlaku socialistů: stát vstupuje do zaměstnaneckých a sociálních poměrů občanů – Tzv. tovární zákony (dělnické zákonodárství) = ve většině průmyslových zemí Evropy, zejm. omezení pracovní doby – Spojeném království od r. 1802 (omezení pracovní doby dětí), německé země od 30. let 19. stol., později zejm. skandinávské země – „Protisocialistické“ zákony = přijaté v Německu (O. von Bismarck) r. 1878, platné do r. 1890: na straně jedné zákaz socialistických stran, na straně druhé zlepšení životních podmínek dělníků, sociální pojištění, nárok na podporu/důchod apod. = počátek sociálního státu – Plně rozvinuto po r. 1918, resp. 1945 („Welfare state“)

12 Integrální nacionalizmus Po r. 1848 obrat uvnitř nacionálního hnutí = konec spolupráce, nepřítelem národa není dynastický stát, ale sousední národ (!): radikalizace nacionalizmu Šovinizmus – Počátky během Velké francouzské revoluce (Nicolas Chauvin): názor o nadřazenosti vlastního národa „Pan“-hnutí – Panslavizmus, panturkizmus: rozšíření národní kolektivní identity na širší celek (Slované, turkické národy), respektive požadavek sjednocení národa do jednoho státu, např. pangermanizmus (sjednocení Němců, nikoliv Germánů) Antisemitizmus – Křesťanská tradice „antijudaizmu“, ale během 19. století změna: odpor vůči integraci Židů do společnosti (např. Jan Neruda), kontaminace rasismem – Sionizmus = forma židovského nacionalizmu, požadavek návratu Židů do Palestiny (Theodor Herzl)

13 Zastupitelská demokracie Reprezentativní/nepřímá demokracie Legitimita státní moci = volby občanů – Formulováno v 17. století, John Locke, Bill of Rights, Jean Jacques Rousseau (volonté général) – V praxi: Ústava USA (1789) Boj za všeobecné, rovné, přímé a tajné volební právo (sufráž) – Nový Zéland (1893), Finsko (1906) Do r. 1914 všeobecné volební právo (bez volebního cenzu) omezeno pouze na muže (Německo: 1867, Francie: 1875, Rakousko: 1907), ve Spojeném království zachován volební cenzus (od r. 1884; cca 40 % dospělé mužské populace), ve Spojených státech omezení na gramotné občany (jižní státy)

14 Exkurs: Volební právo v českých zemích První volby r. 1848 – Do frankfurtského parlamentu (celoněmecké) a do vídeňské říšské rady (rakouské) Ústava z r. 1861 – Volební právo omezeno výší daní (volební cenzus) a společenskou příslušností (volební kurie) „Dubnová“ ústava 1873 – Přímé volby do vídeňského parlamentu Snížení volebního cenzu 1882 – „Pětizlatkoví“ voliči Reforma kuriového systému 1896 – Všeobecná volební kurie Všeobecné, rovné, přímé a tajné volební právo 1905-1907 – Vztahovalo se na všechny muže starší 24 let

15 Kolonializmus Politická, ekonomická a vojenská expanze evropských zemí do zámoří Do r. 1870 tradiční koloniální mocnosti – Spojené království (Indie, Kanada, Austrálie), Francie (po r. 1815 obnova koloniálního panství, Alžírsko), Nizozemí (Indonésie), Portugalsko a Španělsko Po r. 1870 = vrcholná fáze evropského kolonializmu („imperializmus“) – Německo (Afrika, Tichomoří), Itálie (Afrika), Belgie (Afrika); Japonsko (východní Asie, Tichomoří), USA (Karibik, Tichomoří) Počátkem 20. století rozdělení světa mezi koloniální mocnosti

16 Formování Trojspolku Roku 1879 uzavřena Německo – Rakousko-Uherská smlouva (Dvojspolek) – Obranný pakt proti Rusku Roku 1882 trojstranná dohoda mezi Německem, Rakousko- Uherskem a Itálií (Trojspolek) – Obranný pakt proti Rusku a Francii (!) – 1882 až konec 19. stol. = období nejtěsnějšího spojenectví; neúspěšné pokusy uzavřít spojenectví se Spojeným královstvím Francouzsko-italské smlouvy – Uzavřené 1898 až 1902: urovnání vzájemných sporů, záruka oboustranné neutrality – Oslabení jednoty Trojspolku + růst italsko-rakouské rivality

17 Formování Trojdohody Rusko-francouzská aliance – Utvořena dohodami z let 1891 až 1894 = konec politické izolace Francie (po r. 1871), proti Trojspolku (!) Srdečná dohoda 1904 – Uzavřena mezi Spojeným královstvím a Francií, urovnání vzájemných sporů, nebyla namířena proti Trojspolku Britsko-ruská dohoda 1907 – Uzavřena po porážce Ruska v rusko-japonské válce = Rusko přestává být konkurentem Británii na Dálném východě, neřeší všechny problémy vzájemných vztahů Definitivní rozdělení Evropy na dva politické tábory

18 Ozbrojené konflikty počátku 20. století Druhá búrská válka 1898 – 1902 – Válka mezi búrskými státy Transvaal a Oranže a Spojeným královstvím; začlenění búrských států do Jihoafrické unie (1910), vyhrocení vztahů s Německem Americko-španělská válka 1898 – Americká podpora kubánské a filipínské nezávislosti, základ amerického koloniálního panství (Filipíny, Tichomoří, Kuba) Rusko-japonská válka 1904 a 1905 – Ozbrojený konflikt o mocenský vliv na Dálném východě (Mandžusko), bitva u Mukdenu a Cušimy Italsko-turecká válka 1911 a 1912 – Spor o severoafrická teritoria, Itálie okupuje Dodekanésos a Libyi

19 Balkánské války Porážka Osmanské říše Itálii, balkánské země využívají oslabení Turecka První balkánská válka 1912 a 1913 – Vznik balkánské ligy (Bulharsko, Černá Hora, Řecko a Srbsko) namířené proti Turecku, cíl: územní expanze – Londýnskou mírovou smlouvou rozdělení Balkánu, Turecku zůstává pouze perimetr u Istanbulu Druhá balkánská válka 1913 – Spory mezi balkánskými zeměmi o získaná teritoria, zejm. Makedonii; srbsko-řecké spojenectví proti Bulharsku; proti Bulharsku dále Rumunsko a Turecko – Bukurešťskou a Istanbulskou mírovou smlouvou území ztráty Bulharska

20 Shrnutí V letech 1848 až 1914 proces transformace dynastických států v národní (střední Evropa, Itálie), demokratické (západní a střední Evropa) a z části i sociální státy (Německo) = vznik moderního občanského státu Během let 1848 až 1878 („třicetiletá válka 19. století“) utvořen nový mezinárodní systém: odbourání principu rovnováhy sil a vznik dvou stabilních mocenských bloků

21 Doporučená literatura TARABA, Luboš: Divná válka. Francouzsko- pruská válka 1870-1871. Praha 2006, 440 s. URBAN, Otto: Vzpomínka na Hradec Králové (Drama roku 1866). Praha 1986, 424 s. STELLNER, František – DRŠKA, Václav – SKŘIVAN, Aleš: Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů. 1648-1914. Praha 1994, 217 s.