Mechanismy efektu onkogenů a tumor supresorových genů (n.130)

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Molekulární biologie nádoru
Advertisements

MEZIBUNĚČNÁ KOMUNIKACE
Prediktivní a prognostická patologie
Mechanismus přenosu signálu do buňky
Selhání imunitní tolerance: alergie a autoimunita
Molekulární biologie nádorů
Puritans’ Pride Doc. RNDr. Lubomír Opletal, CSc..
Základní imunitní mechanismy
OBECNÁ ONKOLOGIE I. MUDr.Markéta Nová.
INFEKČNÍ PŘÍČINY LIDSKÝCH NOVOTVARŮ
Obecná genetika nádoru, strategie léčby a farmakogenetika
Mechanismy nespecifické imunity
PATOGENESE A ROZVOJ VIROVÝCH INFEKCÍ.
Metabolismus A. Navigace B. Terminologie E. Sacharidy I. Enzymy
YEAST AND CANCER Nobel Lecture, December 9, 2001 LELAND H. HARTWELL.
Viry 1892 – Dimitrij Ivanovský – virus tabákové mozaiky
Obecná onkologie II.
Obecná patofyziologie endokrinního systému
nebuněční parazité buněk
Maligní transformace BT-BIO
BIOLOGIE ČLOVĚKA Tajemství genů (28).
RECEPTORY CYTOKINŮ A PŘENOS SIGNÁLU
Molekulární biotechnologie č.14
Variabilita a změny genetické informace, mutace RNDr Z
Drahomíra Springer ÚKBLD VFN a 1.LF UK Praha 2
8. VZNIK REPERTOÁRŮ ANTIGENNĚ SPECIFICKÝCH RECEPTORŮ.
Apoptóza Detekce Význam
Úvod do onkologie a principy péče o onkologického pacienta
Mutace a mutageneze FOTO Lenka Hanusová, 2013.
Reprodukce buněk Nové buňky mohou v současné etapě evoluce vznikat pouze dělením buněk již existujicích. Dělením buněk je zajišťována: Reprodukce jedinců.
Karcinogeneza.
Viry II – Interakce s buňkou
Virus HIV Retrovirus RNA virus Velikost nm
Protiinfekční imunita 2
Fyziologie reprodukce a základy dědičnosti FSS 2009 zimní semestr D. Brančíková.
Nespecifické složky M. Průcha
Molekulární podstata nádorového bujení
Molekulární základy nádorového onemocnění
Onkogeny a nádorové supresory
Podstata nádorové transformace buněk a etiopatogeneze nádorů
PROTINÁDOROVÁ IMUNITA
2014 Výukový materiál MB Tvůrce: Mgr. Šárka Vopěnková Projekt: S anglickým jazykem do dalších předmětů Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.36/
Vznik nádorové buňky Seminář molekulární a buněčné biologie
Vznik nádorové buňky RNDr. Jan Šrámek 2013
T lymfocyty Jan Novák.
Chromozomální abnormality u nádorů
Molekulární biologie nádoru
ŠkolaStřední průmyslová škola Zlín Název projektu, reg. č.Inovace výuky prostřednictvím ICT v SPŠ Zlín, CZ.1.07/1.5.00/ Vzdělávací.
Spontánní mutace Četnost: 10-5 – Příčiny:
Mechanismy efektu onkogenů a tumor supresorových genů
Masarykova Univerzita Brno
Genetické poruchy - obecně
Maligní transformace
Molekulární genetika člověka Somatické mutace a rakovina Jana Šmardová Patologicko-anatomický ústav, FN Brno - Bohunice.
Genová terapie II Terapie rakoviny ex vivo Genetický transfer TNF  do lymfocytů infiltrujících do tumoru (TIL) Adoptivní imunoterapie genetickou.
Nádorové onemocnění Základní pojmy Mutace.
Protinádorová imunita Jiří Jelínek. Imunitní systém vs. nádor imunitní systém je poslední přirozený nástroj organismu jak eliminovat vlastní buňky které.
ONKOGENNÍ VIRY. Osnova přednášky: 1)Mechanizmy vzniku nádoru 2)Obecné vlastnosti onkogeních virů 3)HCV a nádory 4)Retroviry a nádory 5)HBV 6)Malé DNA.
Herpetické viry-úvod RNDr K.Roubalová CSc..
Diferenciace a buněčná smrt Regulace buněčného cyklu
Onkologie Jitka Pokorná.
Mechanismus přenosu signálu do buňky
EU peníze středním školám
IMUNOTOXIKOLOGIE Primární imunitní reakce, zánět
GENETICKÉ RIZIKO FAKTORŮ VNĚJŠÍHO PROSTŘEDÍ
Buněčný cyklus a molekulární mechanismy onkogeneze.
Od DNA k proteinu - v DNA informace – geny – zápis ve formě 4 písmen = nukleotidů = deoxyribóza, fosfátový zbytek, báze (A, T, C, G) - DNA = dvoušroubovice,
Buněčný cyklus buněčný cyklus (generační doba) - doba mezi dvěma mitózami (rozdělení buňky na dvě dceřinné) - velmi variabilní, podle typu tkáně.
Digitální učební materiál
Transkript prezentace:

Mechanismy efektu onkogenů a tumor supresorových genů (n.130) Buněčná transformace Mechanismy efektu onkogenů a tumor supresorových genů (n.130)

Plán semináře Krátké opakování problematiky Onkogeny/Protoonkogeny/Onkosupresory Viry a nádory Jednoduchá úloha

Buněčná transformace Změna normální buňky na buňku nádorovou Změna je ireverzibilní Stupňovitá

Srovnání normální a rakovinné buňky Normální buňka Omezený počet dělení Kontaktní inhibice Výrazná závislost na ostatních buňkách Rakovinná buňka Nesmrtelnost Ztráta kontaktní inhibice Nezávislost na okolí Změny v povrchových molekulách a chromozomech Rezistence k apoptóze !!! Rakovinná buňka se nedělí rychleji než normální buňky a le neustále v čase i prostoru !!!

Nádor Benigní – pevný útvar, z rakovinných a nerakovinných buněk (stroma), většinou lokalizován v jednom místě, může být odstraněn Maligní – šíření rakovinných buněk do těla (metastáze), často začátek rakoviny

Typy nádorů Karcinomy 85%, epitely Sarkomy 2%, pojiva Lymfomy 5% slezina Leukemie 3% leukocyty

Modifikace - mutace Indukované mutace (indukované mutageny), spontánní mutace Vztah mezi mutacemi a buněčnou transformací Typy mutací Zdroje mutací - mutageny

Mutageny Fyzikální: UV záření, rentgenové paprsky, gama záření (leukemie, rakovina kůže) Chemické, většinou látky interagující s DNA Biologické: viry, další parazité (rakovina děložního čípku, hepatocarcinom)

Protoonkogeny/Onkogeny Protoonkogen – originální protein Onkogen – mutovaný protein

Onkogeny/Onkosupresory Onkogen – protein s alternativní funkcí nebo hladiny exprese, platí pro něj dominantní dědičnost – jedna alela dostačuje pro začátek změn Onkosupresor = antionkogene – protein, který brání buněčné transformaci, je recesivní, obě alely musí být poškozené, aby došlo k transformaci

Bodová mutace proteinu Ras může způsobit jeho nepřetržitou aktivaci Pokud je v extracelulární doméně regulační místo, způsobí jejich ztráta nepřetržitou aktivitu receptorové tyrosin kinázy Bodová mutace proteinu Ras může způsobit jeho nepřetržitou aktivaci Aktivní místo enzymu je deaktivováno a G – Ras není schopen štěpit GTP Další je nemožnost inhibice v důsledku nepřítomnosti fosforylovatelné aminokyseliny

Signální dráhy a vybrané protoonkogeny a onkosupresory Growth factors Receptor kinases Src protein Ras protein Raf protein MAPKK Myc, Fos Jun P53, pRb Bcl-2

Nereceptorové tyrosinkinázy: v-abl, v-src, v-mos G proteiny: Růstové faktory: v-sis: c-sis = gen pro B řetězec PDGF hst-1: gen pro FGF-4 – autokrinní stimulace Receptor tyrosinkinázy: v-erbB = EGFR gen erhytroblasts, fibroblasts, v-fms: = M-CSFR gen met: HGFR gen trkA: NGFR gen Nereceptorové tyrosinkinázy: v-abl, v-src, v-mos G proteiny: v-Hras, v-Kras, Nras Transkripční faktory: v-fos, v-myc v-myb v-jun Serin-threoninkinázy: Raf gen 13 13

Tumor supresorové geny (antionkogeny) Rb protein Proteiny opravující poškozenou/zmutovanou DNA 14

Rb protein Rb je fosforylován komplexem G1 cdk/cyclin. Poté je uvolněn z E2F proteinu. E2F indukuje expresi proteinů S fáze. Mutace proteinu Rb vedou ke kontinuální aktivaci E2F.

p53 Human Li-Fraumeni Syndrom (vzácné vrozené nádorové onemocnění, heterozygotní pro p53) p53 blokuje buněčný cyklus v G1 fázi (indukce produkce p21). Zmutovaná DNA může být opravena. Jestliže je poškození příliš vážné a není možné DNA opravit, p53 indukuje apoptózu (např. zvýšením exprese proteinu Bax). Výsledně je spuštěna mitochondriální cesta apoptózy.

Viry a tumory 17

Papilomaviry Protein E6 degradace p53 interakce s proteinem Bak (inhibice apoptózy) aktivace telomeráz Protein E7 Inhibice Rb proteinu Inaktivace p21Cip a p27Kip A) Virové onkogeny, které nemají předlohu v infikovaných buňkách

Hepadnaviry Ve 20% případů přechází hepatitida B do chronické fáze Za několik desítek let může infekce dospět do stádia hepatocelulárního karcinomu V 95% případů je tvorba nádoru spojena s dlouhodobým nepřirozeným úbýtkem hepatocytů. Ty jsou kvůli infekci odstraněny imunitním systémem. Během obnovy jaterní tkáně získají neustále dělící se hepatocyty mutace, které vedou k buněčné transformaci.

Herpesviry Epstein-Barrová virus - HHV4 (EBV) – Burkittův lymfom South - east Africa - EBV + vyžaduje další faktory – imunosuprese, malárie Velmi častá translokace genu pro gen primární odpovědi myc za gen pro protilátky – vznik fúzního genu a následná deregulace buněčné signalizace Herpesviry jsou také původci nasofaryngálního karcinomu, Kaposiho sarkomu a dalších chronických onemocnění B) herpesvirové onkogeny – onkogeny, které mají předlohu v buněčných proteinech, které byly inkorporovány do virového genomu před dlouhou dobou

Retroviry a tumory C) Virové onkogeny akutních onkovirů – buněčné protoonkogeny, které jsou inkorporované do virového genomu vždy de novo během infekce, způsobí inaktivaci viru, nezpůsobují u lidí nádory Retroviry se mohou inkorporovat do buněčného genomu (také případ asi 5% hepadnavirů) výsledně je z virového promotoru překládán buněčný protoonkogen deregulace, obecně vzácné Nádory také může způsobit virový onkogen Tax (nemá v buňce předlohu), virus HTLV-1 Japonsko 10% infikovaných 0,1% leukemie, velmi dlouhá inkubační doba – až 35 let

Úloha Rozdělte tučně zvýrazněné termíny z prezentace do skupin Onkogeny Onkosupresory Protoonkogeny Ostatní