1. Tys láska sám, náš Pane! Co bez tvé milosti zde v srdci lidském plane, v tom není stálosti. Ty posvěť, co má býti pro věrnost příslibem, dej nám věrně žíti vždy v milování tvém!
2. Tak sebe před tvou tváří | druh druhu dáváme: | kéž láska tvá v nás září, | kéž v tobě jedno jsme! | Duch tvůj ať smysly řídí, | nechť tělo tvůj je chrám | a v tobě cíl svůj vidí; | tys pravá láska sám.
3. Ó dej nám srdce čistá, | ty bytí nejčistší, | ať lest v nich nemá místa! | Až hlas tvůj uslyší, | pak tobě odevzdají, | co přijala v tom dni: | slib tobě zachovají | i v chvíli poslední.
4. Dej odevzdaně nésti | radost i každý žal! | Vždyť balzám na bolesti | jsi v kříži svém nám dal. | A dáš-li nám i slzy, | jen slovem zkonejši: | však vodu změníš brzy | ve víno nejlepší!
5. Tak dej nám v míru žíti | jak dětem pokoje, | v tom znamení chcem jíti | i v bouř a do boje! | Buď tvoje: „Jistě! Amen!“ | nám lásky pečetí, | jež třebas poušť i kámen | v tvůj dům nám posvětí!