Asie – fyzickogeografická sféra Autor: Mgr. Marian Solčanský Gymnázium K. V. Raise, Hlinsko, Adámkova 55 2012, září

Geologie Asii tvoří Euroasijská, Turecká, Iránská, Arabská, Indicko-australská a Filipínská litosférická deska s Asií dále sousedí Tichooceánská litosférická deska, která se pod Euroasijskou litosférickou desku podsouvá seizmicky aktivní oblasti - Japonsko, Tchaj-wan, Sumatra, Malá Asie, Kavkaz, Írán, Sečuánská pánev činné sopky především ve východní Asii – Kamčatka, Japonsko, Filipíny, Indonésie

1 Sopka Krakatau

od Afriky oddělena Suezským průplavem, dále je odděluje Rudé moře Poloha názory na hranici mezi Asií a Evropou a Afrikou se liší (Karské moře, pohoří Ural, řeka Emba, pobřeží Kaspického moře, pohoří Kavkaz, Azovské moře, Kerčský průliv, Černé moře, Marmarské moře, úžiny Bospor a Dardaneli) od Afriky oddělena Suezským průplavem, dále je odděluje Rudé moře hranici s Austrálií a Oceánií nelze snadno stanovit (území Indonésie zasahuje do obou světadílů) od Severní Ameriky oddělena Beringovou úžinou (88 km široká)

2 Panorama Himálaje

pouště: Syrská poušť, Gobi, Taklamakan, Rub al Chálí Povrch pohoří: Altaj, Ural, Kavkaz, Taurus, Pamír, Ťan Šan, Kun Lun, Himálaj, Ghát, Hindúkuš, Zagros, Iránská vysočina nejvyšší hory: Mount Everest, K2, Nanga Parvat, Kančendženga, Elbrus, Fudži pouště: Syrská poušť, Gobi, Taklamakan, Rub al Chálí poloostrovy: Arabský pol., Korejský pol., Malá Asie, Zadní Indie, Kamčatka, Kola, Tajmyr, Čukotka, Sinajský poloostrov ostrovy: Velké a Malé Sundy, Cejlon, Tchaj-wan, Japonské ostrovy, Kurily, Nová Země nížiny: Západosibiřská n., Mezopotámská n., Velká čínská n., Indoganžská n., Kaspická n.

ARABSKÝ POLOOSTROV – NEJVĚTŠÍ POLOOSTROV ASIE 3 ARABSKÝ POLOOSTROV – NEJVĚTŠÍ POLOOSTROV ASIE

oceány: Severní ledový oceán, Tichý oceán, Indický oceán, Atlantský Vodstvo oceány: Severní ledový oceán, Tichý oceán, Indický oceán, Atlantský moře: Arabské moře, moře Laptěvů, Ochotské moře, Beringovo moře, Celebeské moře, Černé moře, Rudé moře, Žluté moře, Egejské moře, Japonské moře, Středozemní moře jezera: Bajkal, Mrtvé moře, Balchaš, Kaspické moře, Aralské jezero (vysychá), Issyk Kul, Urmijské jezero jezera nejčastěji tektonického původu jsou zde jedny z nejdelších a nejvodnatějších veletoků světa

Jezero Bajkal – nejhlubší jezero světa (1637 m)

řeky: Chang Jiang, Huang He, Ob, Jenisej, Lena, Amur, Irtyš, Mekong, Brahmaputra, Ganga, Indus, Eufrat, Tigris, Amudarja, Syrdarja vádí – sezónní vodní toky v suchých oblastech pouští a polopouští

jsou zde všechny podnebné pásy, převažuje mírný nejsušší region – Arabský poloostrov (nejvyšší teploty povrchu zde dosahují až 70° C) jižní, jihovýchodní a východní Asie – monzuny nejdeštivější místo na světě - v jižní Asii Čerápundží (spadne zde až 12 000 mm srážek za rok) pouštní oblasti jsou kromě Arabského poloostrova i ve srážkovém stínu za Himálajemi

Použité zdroje Citace obrázků: HEINRICH, Raul. Wikimedia Commons [online]. [cit. 2012-09-19]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Anak_Krakatoa.jpg NASA. Wikimedia Commons [online]. [cit. 2012-09-19]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Himalayas.jpg SEAWIFS PROJECT, NASA/GODDARD SPACE FLIGHT CENTER, AND ORBIMAGE. Wikimedia Commons [online]. [cit. 2012-09-19]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Arabian_Peninsula_dust_SeaWiFS.jpg NASA'S EARTH OBSERVATORY. Wikimedia Commons [online]. [cit. 2012-09-19]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ice_Melting_on_Lake_Baikal_-_NASA_Earth_Observatory.jpg

Použitá literatura: Encyklopedie Zeměpis světa. V Praze: Columbus, 2002, 512 s. ISBN 80-901-7276-8. KAŠPAROVSKÝ, Karel. Zeměpis II. v kostce: pro střední školy : [regionální geografie]. 1. vyd. Praha: Fragment, 2008, 184 s. Maturita v kostce. ISBN 978-802-5305-850. PLUSKAL, Miroslav. Geografie pro střední školy. 1. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, c1998, 136 s. ISBN 80-859-3793-X. Školní atlas světa. 1. vyd. Praha: Kartografie, 2004, 175 s. ISBN 80-701-1730-3. Zeměpis světa: velká dětská encyklopedie. Překlad Mojmír Šlachta. Praha: Slovart, 1997, 303 s. ISBN 80-720-9027-5.