Zuzana Palková (371720)

PROVINCIE 1 Balúčistán (Balochistan) 2 Severozápadní pohraniční provincie (North-West Frontier Province) 3 Paňdžáb (Punjab) 4 Sindh TERITORIA 5 území hlavního města Islamabádu (Islamabad Capital Territory) 6 Federálně spravovaná kmenová území (Federally Administered Tribal Areas) ČÁSTI KAŠMÍRU 7 Ázád Kašmír (Azad Kashmir) 8  Severní oblasti (Northern Areas) pod přímou správou pákistánské vlády.

Oficiálny názov: Islamská republika Pakistan Hlavné mesto: Islamabad Rozloha: 803 940  km² Počet obyvateľov: 164,7 mil. (6. na svete, rok 2007) Hustota zaľudnenia: 197 ob. / km² Jazyk: urdština, angličtina Náboženstvo: islám Štátne zriadenie: federatívna parlamentná republika Vznik: 1947 (nezávislosť na VB) Prezident: Asif Alí Zardárí Premiér: Naváz Šaríf Mena: pakistanská rupia Najvyšší bod: Čhokori (K2) (8611 m n. m.)

Historie 7000 pnl. Naleziště nejstarší kultury u Mehrgarhu v Balúčistánu Později se v údolí řeky Indu rozvinula harrapská kultura Stářím se řadí ke kulturám sumerskoakkadské a staroegyptské 8 stol. První vlna islamizace po moři (Arabi) 10 – 11.stol. druhá vlna po souši, opakovaně pronikal z afghánské Ghazny sultán Mahmúd Poč. 16.stol. existovala v Pákistánu Mughalská říše, v této době se v oblasti silně prosadil islám povolení k zakládání anglických obchodních faktorií již od největšího mughalského vládce Akbara Mohendžodaro

Britská Indie název bývalé britské kolonie existující mezi lety 1858 –1947 na většině území Indického subkontinentu ustanoveno 1. listopadu 1858 dlouho před tím byla faktická moc v rukou Britské Východoindické společnosti 15. srpna 1947 byla Britská Indie na základě Zákona o nezávislosti Indie rozdělena na dvě nezávislá dominia – Indii (později Indická republika) a Pákistán(později Islámská republika Pákistán a Bangladéšská lidová republika) Východní a západní Pákistán v roce 1956 vytvořily po přijetí ústavy Islámskou republiku Pákistán V roce 1960 byl za hlavní město Pákistánu zvolen Islámábád

Kašmír První válka v Kašmíru - vojenské střetnutí mezi Pákistánem a Indií v letech 1947–1948 o území Kašmíru Výsledkem bojů bylo rozdělení bývalého knížectví Kašmír na pákistánskou a indickou část hranice mezi územími se nazývá Linie kontroly Na indické části se dnes nachází svazový stát Džammú a Kašmír na pákistánské Azád Kašmír a Severní oblasti (Gilgit-Baltistán) Malou část Severních oblastí postoupil Pákistán v roce 1963 Číně  (+Aksai Čin)

Pakistán nezávislý stát Neschopnost centrální vlády vyřešit zásadní problémy Oslabování Muslimské ligy Problematické vztahy mezi východní a západní částí země První vláda Alího Džinnáha - Pákistán donucen využít americkou hospodářskou i vojenskou pomoc americká pomoc Pákistánu v roce 1956 už téměř 70% veškeré zahraniční pomoci Vlivem politického vývoje opuštěna idea islámského státu, jak ji navrhoval M. A. Džinnáh návrh na zřízení sekulární, demokratické a federativní republiky - odmítnut Konečná podoba ústavy 29. února 1956 Prvním prezidentem se stal Iskandar Mírza

1960 Ajjúba Chán prezident - nová ústava podle islámských tradic (1962) V 60. letech jednostranná závislost na USA, začali navazovat vztahy se svými sousedy, zejména s Čínou Stále vyhrocená situace v Kašmíru 1965 konflikt o území špatně přístupných a neúrodných Kaččských bažin na pomezí Gudžarátu a Sindhu rozhodnutí mezinárodního soudu v Ženevě - v roce 1967 přiznal 90% sporného území Indii a pouze 10% Pákistánu - druhá válka o Džammú a Kašmír od počátku roku 1965 pronikaly na indické území diverzní skupiny, úder na pákistánská území nasazeno tankové a dělostřelecké vojsko, letectvo i námořnictvo obou zemí Zastavila Rada bezpečnosti 22. září 1965, přestřelky pokračovaly jednání o míru, Sovětský svaz v uzbeckém Taškentu

smlouva 25. února 1966, země se zavázaly k dalším jednáním na nejvyšší úrovni ministr zahraničí Zulfikár Alí Bhutto, byl pro prosazováním spolupráce s Čínou a nepřítel Indie Volby v prosinci 1970 ve Východním Pákistánu Lidová liga požadavky úplné autonomie pro Východní Pákistán Rozpor s politikou Bhutta, západopákistánska strana - Pákistánska lidová strana - prosazoval silnou ústřední vládu do Bengálska armádní jednotky vyzbrojené americkou a čínskou technikou ve východním Bengálsku (protestní generální stávka, hnutí občanské neposlušnosti, zabito několik set tisíc lidí) třetina Bengálců přišla o přístřeší a osmina jich uprchla do Indie (vybavovala povstaleckou armádu zbraněmi) odpor u pákistánských armádních velitelů - 3.prosince 1971 zaútočili na indická území Během dvou týdnu utrpěla pákistánská armáda drtivou porážku - na obranu Pákistánu musely vystoupit Spojené státy

Kapitulaci pákistánské armády 15. prosince 1971, rozpad státu Východní Pákistán vyhlásil nezávislý stát Bangladéš 16. prosince 1971 Pákistánská lidová strana vyhrala volby v březnu 1977 (třetí ústava - demokratické reformy, principy federalizace země, odpor k vyjednávání s Indií, odmítnutí nezávislosti Bangladéše, spolupráce s Čínskou lidovou republikou pravicová opozice označila volby za zmanipulované - masivní protivládní kampaň, vyústila v vážnou politickou krizi 5. července 1977 náčelník generální štábu generál Muhammad Zijául Hak vyhlásil výjimečný stav - vojensky režim zahájená rozsáhlá islamizační kampaň

1983 vnitropoliticka krize – nespokojenost s vojenským režimem, stávky a demonstrace, tvrdě potlačovány 14. srpna 1983 vyhlásilo Hnutí za obnovu demokracie celostátní kampaň občanské neposlušnosti Možnost vylepšit hospodářskou situaci v zemi zahraniční pomocí , 1978 v Afghánistán prosovětský převrat Vláda generála Haka podporovala příliv milionů afghánských uprchlíků - výcviková střediska Vycvičení a vyzbrojení mudžáhidíni vysíláni zpět do Afghánistánu dodávky vojenského materiálu a finanční pomoci z USA, vojenský instruktoři z Číny Ztráta zahraničné podpory - 1988, odmítnutí tzv. ženevské dohody o politickém urovnání situace kolem Afghánistánu Pod hrozbou zastavení dodávek americké pomoci generál Hak přislíbit demokratické volby do Národního shromáždění

V roce 1988 volby - vyhrála Pákistánská lidová strana, vedená Bhuttovou dcerou Bénázir Bhuttovou volebního hesla „demokracie bez diktatury“, začala urovnávat napjaté vztahy s Indií uvolňování poměrů v zemi, demokratizace veřejného života - uvolňování morálky a vysoký nárůst kriminality V roce 1990  její vláda sesazena ve prospěch vlády usilující o striktní uplatňování islámských tradic, podezření z korupce. V roce 1993 byla opět zvolena - Napomohla finančně nástupu Talibanu v Afghánistánu (stabilizace oblasti) V roce 1996 opět odstupuje, obviněna z korupce, exil SAE (Dubaj) v roce 1998

V roce 1999 - generál pákistánské armády Parvíz Mušaraf puč - chopil se moci Prezentuje se jako spojenec USA a bojovník proti terorismu Po 11. září 2001 se angažoval jako spojenec USA při svržení afgánského Talibanu 22. listopadu 2007 bylo Pákistánu pozastaveno členství v Commonwealthu nesplnil požadavky na ukončení výjimečného stavu a rezignování na funkci velitele armády po demokratických volbách na začátku roku 2008 se Pákistán opět stal členem Commonwealthu

Dnešní situace Země se potýká se sílící mocí islámských radikálů Centrální vláda nemá žádnou kontrolu nad územím při hranici s Afghánistánem, kvete obchod se zbraněmi a drogami  snaha jihozápadní provincie Balúčistánu vytvořit nezávislý stát V červenci 2010 postihly území Pákistánu katastrofální povodně, které bezprostředně usmrtily 2000 lidí a dalších 20 milionů připravily o domov

Zdroje: VAVROUŠKOVÁ, Stanislava, Blanka KNOTKOVÁ - ČAPKOVÁ, Jan FILIPSKÝ a Jan MAREK. Dějiny Bangladéše, Bhútánu, Malediv, Nepálu, Pákistánu a Srí Lanky. Praha: NLN – Nakladatelství Lidové noviny, 2003. MAREK, Jan. Pákistán: Stručná historie států. Praha: Libri, 2002. http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%A1kist%C3%A1n