Houby stopkovýtrusné Basidiomycetes

Charakteristika Buňky stopkovýtrusných hub jsou eukaryotické buňky buněčná stěna složeny z chitinu Zásobní látkou glykogen Podhoubí má zpravidla nažloutlou barvu Struktura buněk je silně ovlivněna vláknitou stavbou Stopkovýtrusné houby mají neobvyklý vývojový cyklus, v němž se střídají fáze s jedním buněčným jádrem s fází s dvěma jádry. Mají výtrusy

Plodnice útržky klobouk Plodnice může mít velice proměnlivý tvar bývá také sestavena z jednoho až tří typů houbových vláken. Patří k nim za prvé tzv. generativní hyfy Mnohdy mají plodnice kolem sebe obaly, buď tzv. plachetku, nebo závoj Plodnice dělíme dle tvaru a dle uložení výtrusného rouška, což je struktura, v níž vznikají výtrusy. bazidie – jednobuněčná kyjovitá sporangia, oddělená přepážkou od zbytku vlákna. Vynik basidiospor výtrusů Basidie jsou soustředěné do výtrusorodého rouška, zvaného hymenium. prsten závoj třen plachetka pochva podhoubí

Dělení Bazidií Bazidie se dělí na tzv. probazidii a metabazidii. V první části probíhá karyogamie, tedy splynutí obou jader přítomných v buňce v jedno diploidní V druhé části dojde k meiotickému dělení a vzniknou takto čtyři haploidníjádra.Tyto jádra vycestují čtyřmi stopečkami neboli sterigmaty, obklopí se buněčnou stěnou a vytvoří tak bazidiospory, jež mohou být aktivně (balistospory) nebo pasivně (statismospory) šířeny do okolí.

Životní cyklus Bazidií Platí, že u stopkovýtrusných hub dochází ke střídání několika druhů podhoubí čili mycelia: primární mycelium – jednojaderné (monokaryotické), tzn. v každé buňce je jen jedno jádro sekundární mycelium – dvoujaderné (dikaryotické), tzn. v každé buňce jsou dvě jádra terciální mycelium – rovněž dvoujaderné, avšak vytváří specializovaná pletiva plodnic, jako je pseudoparenchym nebo plektenchym V typickém případě jsou po většinu doby stopkovýtrusné houby tzv. dikaryonti (mají v každé buňce dvě jádra)

Pohlavní rozmnožování Charakteristickým znakem stopkovýtrusných hub je tvorba bazidií jako náhrad pohlavních orgánů. Pohlavní rozmnožování v bazidiích neprobíhá V praxi to znamená, že z bazidií jsou uvolněny bazidiospory, z nich vyklíčí několik pohlavních typů primárních mycelií. Tyto mycelia mohou splynout (konjugovat) dohromady do jedné buňky a smísit tak svou genetickou informaci. bipolární typ – dva typy primárních mycelií; každé vlákno je tedy kompatibilní s 50% okolních mycelií svého druhu; ovládá to jediný gen s dvěma alelami (A1, A2); vyskytuje se asi u 35–37% druhů tetrapolární typ – čtyři typy primárních mycelií; každé vlákno je tedy kompatibilní s 25% okolních mycelií svého druhu; ovládají to dva geny, každý s dvěma alelami (A1, A2, B1, B2); vyskytuje se asi u 53–55% druhů. Pokud se setkají dvě vlákna, která nejsou kompatibilní, buď nedojde správně k výměně jader, nebo dokonce vlákna vůbec nesplynou a vytvoří se mezi nimi „hráz“ (baráž) viditelná pouhým okem.

Nepohlavní rozmnožování Nepohlavní rozmnožování provádí, tzv. anamorfa, je u bazidiomycet poměrně nenápadné oproti všudypřítomné teleomorfě vzniká obvykle na sekundárním myceliu. Nejjednodušším způsobem nepohlavního rozmnožování zůstává samozřejmě fragmentace stélky. Mohou však vznikat i různé druhy nepohlavních výtrusů čili konidie. U primitivnějších skupin se například poměrně často objevují blastospory a artrospory.

Rozdělení stopkovýtrucových hub Podle tvaru basidie dělíme stopkovýtrusé houby do dvou podtříd: Heterobasidiomycetidae, mají čtyřbuněčnou basidii, a Homobasidiomycetidae, které mají basidii jednobuněčnou. Mezi Heterobasidiomycetidae patří rzi a sněti, mezi Homobasidiomycetidae patří velké kloboukaté houby vyznačující se tvorbou plodnic.

Houby lupenité Bedla zardělá Bedla vysoká Muchomůrka červená

Lysohlávka česká Muchomůrka zelená Václavka smrková

Houby hřibotvaré Křemenáč břízový Hřib smrkový

Hřib žlutomasý Křemenáč osikový

Houby liškotvaré Kuřátkozlaté Liška obecná

Houby hadovkotvaré Sivka obecná Hadovka smrdutá

Houby holubinkotvaré Holubinka nazelenalá Holubinka krvavá Holubinka nádherná

Houby chorošotvaré Choroš načervenalý Kotrč kadeřavý