ZLÍNSKÝ KRAJ KONZERVATOŘ P. J. VEJVANOVSKÉHO KROMĚŘÍŽ DĚJINY HUDBY Název školyKonzervatoř P. J. Vejvanovského Kroměříž Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/ AutorMgr. Miloslav Bubeníček Název šablonyIII/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název DUMuVY_32_INOVACE_DEH_0114 Stupeň a typ vzděláváníStřední odborné vzdělání v konzervatoři Vzdělávací oblastSpolečný odborný základ – Dějiny hudby Vzdělávací obor82-44-P/01 Hudba, P/01 Zpěv Tematický okruh14. Clement Jannequin Druh učebního materiáluVýukový materiál Cílová skupinaŽák, 16 – 19 let Anotace Výukový materiál určen k frontální prezentaci učitelem, případně jako materiál pro samostudium, nutno doplnit výkladem. Vybavení, pomůckyDataprojektor Klíčová slovaCl. Jannequin, programový chanson, zvukomalba Datum – datum ověření ve výuce

Anotace Text s názvem „Clement Jannequin“ je určen pro výuku předmětu dějiny hudby na konzervatoři. Hovoří o skladateli Cl. Jannequinovi, jeho životě a díle, o jeho přínosu ke zvukomalbě a možnostech popisnosti v hudbě. Předpokládá se odborný výklad pedagoga, ale text lze použít i jako osnovu pro samostatné studium.

Clement Jannequin

1. Clement Jannequin

Clement Jannequin ( ) je jedním z nevýznamnějších tvůrců francouzského chansonu. Působil jako kaplan – zpěvák v mnoha francouzských městech, ale byl také vysloužilým vojákem a hudebníkem ve službách rytířů, vévodů apod. Protektorem mu byl kardinál Jean de Guise. Ten byl mecenášem například Erasma Rotterdamského nebo také Rabelaise.

Na konci svého života se Clement Jannequin stal zpěvákem královské kapely. Byl prvním významným francouzským skladatelem, jenž dosáhl titulu královský skladatel. Jannequin se proslavil především takzvanými programovými chansony. Charakterizuje je snaha o realistickou tónomalbu. Jeho dílo je dalším krokem v dějinách hudby ve snaze o vyjádření obsahu textu hudebními prostředky.

Inspirační zdroje jsou rozmanité: - příroda ( L´aloulette – Skřivánek, Le chant des oisseaux – Ptačí zpěv ) - lovecké scény ( La chasse – Lov ) - satirické ( Le caquet des femmes – Žvanění žen, Les cris de Paris – Hlasy Paříže ). Nejslavnější je chanson La guerre – Válka.

Chanson La guerre je znám také pod možná přiléhavějším názvem La bataille – Bitva. Hudebně znázorňuje bitvu u Marignana ( 1515 ), jíž se skladatel také zúčastnil. Ve skladbě se napodobuje zvuk boje: rachot bubnů, fanfáry, výkřiky vítězící strany apod. Autor použil třídílné formové schéma pomalu – rychle – pomalu, jež se později stalo základem pro francouzskou operní předehru.

Chanson La guerre použil Cl. Jannequin ve své parodické mši Missa la Bataille, několikrát vyšla tiskem. Touto mší se zabýval i Tridentský koncil. Konstatoval, že hudba oslavující víc zem než ducha a boj místo religiozity není vhodná pro bohoslužbu. Zvukomalba francouzského chansonu zůstala v oblibě u francouzských skladatelů natrvalo.

Doporučený poslech: Cl. Jannequin: La bataille

Otázky pro ověření znalostí: 1.Co je to programový chanson? 2.Jaké jsou inspirační zdroje programového chansonu? 3.Co víte o mši La Bataille?

Literatura 1.Hrčková, Naďa: Dějiny hudby I. – Evropský středověk, Ikar Hrčková, Naďa: Dějiny hudby II. – Renesance, Ikar Smolka, Jaroslav: Dějiny hudby, TOGGA, Brno Šafařík, Jiří: Dějiny hudby, I. díl, Votobia, Praha 2002

Obrazová příloha 1. Clement Jannequin