ANTIBIOTICKÁ LÉČBA INFEKCÍ MOČOVÉHO TRAKTU

Infekce močových cest Důležitým předpokladem racionální antibiotické léčby infekcí močových cest je odběr moči k bakteriologickému vyšetření, včetně kvantifikace event. mikrobiálního nálezu. Za signifikantní bakteriurii lze většinou považovat nález bakteriálních kolonií v hodnotách 105 cfu/ml moče a vyšších při kultivaci středního proudu moče, i když u dětí mohou mít význam i hodnoty nižší.

Interpretace kvantity bakterií ve vzorku moče spontánně vymočené Kvantita bakterií Interpretace průkaz jednoho, maximálně dvou patogenů v kvantitě 105 a vyšší signifikantní bakteriurie, zřejmě se jedná o původce močové infekce průkaz jednoho, maximálně dvou patogenů v kvantitě 104 fyziologické množství u žen (s výjimkou gravidity) suspektní nález u: mužů a dětí pacientů po transplantaci ledviny při riziku pyelonefritidy a abscesu ledviny kultivaci je vhodné opakovat průkaz jednoho, maximálně dvou patogenů v kvantitě 103 a nižší nesignifikantní bakteriurie, izolovaná bakterie pravděpodobně není klinicky významná průkaz více než dvou bakteriálních druhů v kvantitě 105 a vyšší výsledek není validní, může se jednat o infekci, kontaminaci nebo kolonizaci

Nejčastější bakteriální původci komunitních infekcí močových cest v olomouckém regionu

Iniciální antibioterapie bakteriálních infekcí močových cest v komunitě ATB I. volby kotrimoxazol, trimetoprim, nitrofurantoin Pokud antibioterapie nemá efekt, je nutné postupovat kausálně (dle kultivace a výsledku citlivosti)

Iniciální antibioterapie bakteriálních infekcí močových cest v komunitě Důležitou otázkou je délka antibiotické léčby v případě infekcí dolních cest močových: V případě nekomplikovaných cystitid u žen lze aplikovat antibiotikum v plné terapeutické dávce po 3 dny. Naproti tomu u žen s recidivujícími infekcemi, v graviditě a u mužů je vhodnější prodloužit léčbu na 7 dní.

Asymptomatická bakteriurie - antibiotická léčba není nutná. Výjimkou jsou gravidní ženy a rizikoví pacienti, kde jsou indikovány: amoxicilin, cefalosporiny I. generace.

Nejčastějšími bakteriálními původci nozokomiálních infekcí močového traktu jsou enterobakterie (především Escherichia coli, Proteus sp., Klebsiella pneumoniae), pseudomonády a enterokoky. Patogenní význam mohou mít i kvasinky. Stafylokoky jsou možnými vyvolávajícími agens u pacientů se zavedeným katétrem.

K iniciální antibioterapii nozokomiálních uroinfekcí jsou vhodné především aminopeniciliny v kombinaci s aminoglykosidy (např. gentamicin + ampicilin, event. aminopenicilin s inhibitorem bakteriálních beta-laktamáz). Po určení bakteriálního etiologického agens a jeho citlivosti k antibiotikům je nutná cílená léčba.