Rytíři Dějepis - 7. ročník Vypracovala: Mgr. Věra Sýkorová Použitá literatura: Augusta, P. a kol.: DĚJINY STŘEDOVĚKU A RANÉHO NOVOVĚKU – 2. DÍL – VRCHOLNÝ A POZDNÍ STŘEDOVĚK. SPN 1996. Tarnowski, W.: RYTÍŘI. Fraus 2005. Orel, J.: Rytíři. Fragment 2007.

Rytíři

Kdo to byl rytíř? jezdili na koni a bojovali, říkalo rytíři Před 1000 lety se mužům, kteří jezdili na koni a bojovali, říkalo rytíři (z německého Reiter = jezdec na koni, vzniklo Riter). Zpočátku to byli jenom pouze bojovníci, kteří měli převahu nad pěšáky, ale ve 13. století už rytíři hráli v západoevropské společnosti velmi důležitou roli.

Bojovali v armádě krále nebo šlechty. Za odměnu od nich dostávali půdu. Chránili také rolníky, kteří pracovali půdě (ti jim za to museli poskytovat své služby a část úrody). Protože rytíři bojovali v brnění, které jim zakrývalo celé tělo a obličej, vypadali všichni stejně.

Cesta rytíře Když se měl stát chlapec rytířem, začal v sedmi letech sloužit jako páže v domě některého z významných pánů. Učil se: pravidlům rytířské služby – být věrný, statečný, štědrý, vybraně se chovat a oblékat, tančit zacházení se zbraněmi - bojovat Když bylo chlapci 14 – 16 let, stával se panošem. Svého pána doprovázel na lov, do bitev, na turnaje. Po pěti letech (v 21 letech) mohl panoš být pasován na rytíře po vyznamenání v boji nebo na turnaji. Děvčata se rytířkami stát nemohla, ale některá se o to pokoušela.

Jaký měl rytíř být? Statečný být věrný svému králi Tělesně zdatný měl pomáhat slabším Čestný a spravedlivý dobrý křesťan

Co musel rytíř mít? koně meč loveckého psa dýku hrad nebo tvrz paní svého srdce dřevec štít ostruhy brnění praporec s erbem erb helmu s chocholkem v barvách znaku

Hlavní zaměstnání rytířů boj bitvy obrana země Na boj se cvičili: při honech rytířských turnajích (s dřevci na koních proti sobě se shazovali z koní)

Pasování Pasování na rytíře byl slavnostní obřad, který měl probíhat v kostele. Většinou se však odehrával přímo na bojišti před zahájením bitvy či po ní. Rytíře pasoval panovník nebo jeho zástupce (v českých zemích jen král). V raném středověku ale mohl rytíře pasovat kterýkoliv jiný rytíř. Mladý bojovník před tím, kdo ho pasoval, poklekl a přednesl předepsanou přísahu. Poté ho pasující lehce udeřil plochou stranou meče na obě ramena a předal přilbu, štít, ostruhy a připnul mu pás s mečem jako odznak rytířství (odtud pochází výraz pasování). Rytířská privilegia jsou např. vlastnictví dědičných pozemků, účastnili se volby panovníka, byli oslovováni statečný rytíři atd. Pasování na rytíře byl slavnostní obřad, který měl probíhat v kostele. Většinou se však odehrával přímo na bojišti před zahájením bitvy či po ní. Rytíře pasoval panovník nebo jeho zástupce (v českých zemích jen král). V ranném středověku ale mohl rytíře pasovat kterýkoliv jiný rytíř (příkladem je třeba rytíř Vilém le Maréchal, který pasoval na rytíře svého pána a následníka anglického trůnu mladého Jindřicha Mladíka). Mladý bojovník před tím, kdo ho pasoval, poklekl a přednesl předepsanou přísahu. Poté ho pasující lehce udeřil plochou stranou meče na obě ramena a předal přilbu, štít, ostruhy a připnul mu pás s mečem jako odznak rytířství (odtud pochází výraz pasování). Rytířská privilegia jsou např. vlastnictví dědičných pozemků, účastnili se volby panovníka, byli oslovování statečný rytíři atd. Předpokladem pro udělení rytířské hodnosti byl šlechtický původ. Čekatel musel předem prokázat svoji statečnost, pevnost v křesťanské víře, bezúhonnost. Pokud tyto podmínky splnil, uslyšel pak při obřadu pasování známou formuli: "Ve jménu Boha, svatého Michala a svatého Jiří, pasuji tě na rytíře!"

V lesku brnění náprsní krunýř- byl tvarován tak, aby se rány meče od něj odrážely nadloketník – válcovitý plech, který chránil horní část paže náloketník – chránil loket a nebránil pohybu rukavice- zhotovena z malých plíšků, aby se mohla ruka hýbat násteheník- chránil stehna, ale pouze zepředu nákolenice – velmi ohebné, aby rytíř mohl sedět na koni holenní brnění – chránilo holeně, ale pouze zepředu štít –na něm byl obyčejně namalovaný erb; dělí se na pole a figury. Heroldské figury dělí štít různými čarami na pole geometrických tvarů. Zobrazuje postavy, zvířata, rostliny a věci . Jsou – li pod štítem hesla, je to štít úplný helma – slouží proti silným úderům do hlavy , má – li chochol, říká se jí klenot

Heraldika - nauka o erbech rytíři oblečení do brnění byli těžko k poznání, proto měli na štítech svůj erb Erbovní pravidla: - rytíř směl používat pouze jeden erb - erby se dědily z otce na syna - erby byly jedinečné : jiná osoba nesměla mít stejný erb

Jaké zbraně rytíři používali? Rytíř bojoval s dvěma typy zbraní: jednou bodnou (kopí) jednou údernou (rovný meč) Dvě další účinné zbraně – oštěp a luk (používal pouze při lovu) kopí meč luk

KoNeC Tak co, už o mně něco víš?

Téma: Rytíři – 7. roč. Použitý software: držitel licence - ZŠ J. J. Ryby v Rožmitále p.Tř. Windows XP Professional SMART Notebook Zoner - České kliparty 1, 2, 3 Autor: Mgr. Věra Sýkorová ZŠ J. J. Ryby v Rožmitále p.Tř. (www.zsrozmital.cz)