Alexandr Dubček Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Hana Zimová. Vytvořeno dne 22. 3. 2012. Nový začátek (New start) CZ.1.07/1.4.00/21.1409 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

č. 5 název Alexandr Dubček anotace Žáci poznají osobnosti v souvislosti s rokem 1968. očekávaný výstup ZV – LMP Člověk a společnost – 2. stupeň D – znát průběh a důsledky 2. světové války a nový politický a hospodářský vývoj v Evropě druh učebního materiálu Prezentace druh interaktivity Výklad ročník 9.

Alexandr Dubček narodil se 27. listopadu 1921 v Uhrovci na Slovensku a zemřel tragicky 7. listopadu 1992 v Praze byl to československý a slovenský politik, hlavní osobnost Pražského jara 1968

Životopis Narodil se roku 1921 v Uhrovci na Slovensku. Jeho otec Štefan Dubček byl vyučený tesař, který několik let pracoval v USA, kde se stal přesvědčeným pacifistou a komunistou. V roce 1925 odjel malý Alexander se svými rodiči do města Frunze (dnešní Biškek) v sovětské Kyrgyzii. Později se Dubčekovi přestěhovali do města Gorkij a v roce 1938 se vrátili na Slovensko, protože podle nových směrnic by museli přijmout ruské občanství jako jediné. Alexander Dubček se vyučil strojním zámečníkem, pracoval v Dubnici nad Váhom a v roce 1939 vstoupil do tehdy ilegální Komunistické strany Slovenska.

Politika V roce 1944 se zúčastnil Slovenského národního povstání, v němž byl zraněn a jeho bratr Július padl. Po válce působil v různých politických funkcích v Trenčíně a Banské Bystrici. Protože z dětství velmi dobře ovládal ruský jazyk, byl vyslán do Moskvy, kde v letech 1955-1958 studoval politické vědy, současně s Michailem Gorbačovem.

Počátek politické kariéry Od roku 1958 byl stranickým tajemníkem v Bratislavě a členem Ústředního výboru KSS. V této funkci se poprvé střetl s tehdejším prezidentem Antonínem Novotným kvůli připravované změně Ústavy, s níž Dubček nesouhlasil. Roku 1959 se stal tajemníkem ÚV KSČ pro průmysl. Od roku 1963 byl prvním tajemníkem ÚV KSS. Na konci roku 1967 se dostali někteří členové ÚV KSČ do ostré kontroverze s tehdejším prezidentem a 1. tajemníkem ÚV KSČ Antonínem Novotným, který si v prosinci pozval na pomoc sovětského vůdce Leonida Brežněva; ten pozvání sice okamžitě přijal, Novotného ale nepodpořil. Lidé, kteří se s Dubčekem setkali, hovořili o něm jako o nekonfliktním, přátelském a vlídném člověku.

Prvním tajemníkem strany Mezi 3. a 5. lednem 1968 se ÚV KSČ rozhodlo oddělit funkce prvního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta republiky a zbavilo Antonína Novotného funkce prvního tajemníka ÚV KSČ. Na jeho nástupci se však předsednictvo nemohlo dohodnout a navrhlo Alexandra Dubčeka. Dubček vnesl do československé politiky zcela odlišnou politickou kulturu. Tím umožnil významný společenský a politický proces, který dostal název Pražské jaro 1968. Jedna z reforem Dubčekova vedení přinesla úplnou svobodu tisku. V takto uvolněné atmosféře se však začnou požadavky lidu více stupňovat. Dubček tak musí čelit kritice uvnitř KSČ a hlavně ze strany sovětského vedení.

Sovětský vliv Sovětský svaz kontroloval „uvolňování“ u nás, důrazně napomínal Alexandra Dubčeka i prezidenta generála Ludvíka Svobodu, aby zabraňovali dalšímu šíření přílišné demokracii. Když napomínání nepomáhalo, rozhodl se Leonid Brežněv (vedoucí představitel SSSR) zakročit.

Srpen 1968 Přes zdánlivé uklidnění v republice vtrhla v noci z 20. na 21. srpna 1968 vojska pěti států Varšavské smlouvy bez vypovězení války do ČSSR, obsadila území a zmocnila se postupně kontroly nad celým státem. Sovětští vojáci zatkli a odvlekli Alexandra Dubčeka a další vedoucí představitele KSČ do Moskvy. Prezident ČSSR Ludvík Svoboda spolu s delegací odletěl do Moskvy, kde žádal, aby se jednání zúčastnil Dubček a ostatní uvěznění komunističtí předáci.

Pokračování srpna 1968 Sověti propustili jen některé včetně Dubčeka, které z vězení „v lesích“ dopravili do Moskvy 24. srpna. Poté propustili i další delegáty, ale tajemník ÚV KSSS Boris Ponomarjov jim prý řekl, že se budou moci vrátit domů jen po podpisu Sověty připraveného protokolu, ať už to bude trvat i měsíc. 27. srpna se propuštění v čele s Dubčekem směli vrátit do Prahy, až když po vyčerpávajícím nátlaku a vyhrožování (Dubček několikrát omdlel) podepsali všech patnáct sověty diktovaných podmínek Moskevského protokolu, což znamenalo přijetí „bratrské pomoci SSSR“.

Ztráta politické moci Po srpnu 1968, Dubček ustupoval sovětskému tlaku a postupně odvolával z funkcí reformní komunisty. Dne 17. dubna 1969 v Praze zvolil ÚV KSČ nové předsednictvo. Alexandra Dubčeka ve funkci prvního tajemníka vystřídal Gustáv Husák. Od dubna do října 1969 působil Dubček jako předseda Federálního shromáždění a v této funkci podepsal takzvaný „pendrekový zákon“, který umožnil brutální zásah proti demonstrantům po 21. srpnu 1969. Tím jeho popularita v Českých zemích silně klesla. Pak krátce působil jako velvyslanec v Turecku a v roce 1970 byl vyloučen z KSS i KSČ. V letech 1970 – 1985 pracoval Dubček pro podnik Západoslovenské státní lesy v bratislavských Krasňanech jako mechanizátor.

Rok 1989 V květnu 1989 poskytl maďarské televizi rozhovor, v němž mluvil hlavně o roku 1968. Když během Sametové revoluce 22. listopadu 1989 poprvé veřejně vystoupil v Bratislavě a o dva dny později na balkóně na Václavském náměstí v Praze vedle Václava Havla, byl nadšeně uvítán jako signál vítězství i česko-slovenské vzájemnosti. Byl vážným kandidátem na funkci prezidenta republiky, ale nakonec došlo k dohodě a 28. prosince 1989 byl zvolen předsedou Federálního shromáždění. Tuto funkci vykonával až do roku 1992.

Tragická smrt Při cestě na zasedání FS dne 1. září 1992 kolem 9. hodiny utrpěl Dubček vážnou dopravní nehodu na dálnici D1 u Humpolce, když jeho služební automobil ve vysoké rychlosti za hustého deště dostal smyk a vyletěl z dálnice. Dubček, který seděl nepřipoután na zadním sedadle, vypadl z vozu. Po nehodě byl v bezvědomí hospitalizován v pražské nemocnici Na Homolce, kde na následky zranění 7. listopadu 1992 zemřel. Je pochován v Bratislavě. Jeho služební řidič, který jej vezl na zasedání Federálního shromáždění z Bratislavy do Prahy, byl později odsouzen na 1 rok nepodmíněně.

Busta Alexandra Dubčeka

Zdroje MÜLLER, Oldřich. Dějepis pro 2. stupeň základní školy praktické. 4. díl. 1. vydání. Praha : Parta, 2010. ISBN 9788073201241. s. 53 - 55. KOHOUTKOVÁ, H.; KOMSOVÁ, M. Dějepis na dlani. 2. vydání. Olomouc : Rubico, 2007. ISBN 8073460653. s. 235 - 237.

Zdroje obrázků http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Dubcek.jpg Všechny uveřejněné odkazy [cit. 2012-03-22] dostupné pod licencí Creative Commons – http://wikimedia.org/ Alexandr Dubček http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Dubcek.jpg Busta Alexandra Dubčeka http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Teodor_Banik_busta_Alexandra_Dubceka.jpg