VY_32_INOVACE_28-10 Antická filosofie Sokrates

SOKRATES (asi 469 – 399 př. K.) celý svůj život prožil v Athénách je pokládán za ztělesnění ideálu filosofa záměrně po sobě nezanechal žádné písemné dílo(vše dnes můžeme pouze rekonstruovat jen ze zpráv jeho žáků) → písmo zanedbává umění cvičit si paměť syn athénského sochaře a porodní báby vyučil se sochařem, ale brzy se začal věnovat filosofii

Sokratova metoda filosofování měl svérázný způsob filosofování → potuloval se po městě a navazoval náhodné hovory s lidmi hovory se netýkaly přírody, ale lidských hodnot (ctností uplatňovaných v životě obce) tyto filosofické hovory obvykle vypadaly takto: někdo před Sokratem naznačil, že ví, co znamená ta či ona ctnost a jak ji uplatňovat v praktickém životě Sokrates ho vyzval, aby mu vysvětlil, co tedy ona ctnost znamená (např. statečnost, zbožnost, apod.), protože on to neví následná definice tázaného se vždy nakonec ukázala jako nedostačující, vždy když mu Sokrates začal klást další otázky

tímto způsobem se mu dařilo ukázat, že dotyčný vlastně neví, co daná ctnost znamená, pouze se mylně domnívá, že to ví tato metoda se označuje jako sokratovské bádání nebo také jako dialektická metoda Sokrates sám nikdy nepřednesl nějakou konečnou definici zdůrazňoval nikoli to, co víme, ale co nevíme v tom tkví smysl jeho nejznámějšího výroku: „Vím, že nic nevím.“

vyřčením tohoto slavného výroku Sokrates poukazuje na to, že si nedělá iluze o své reálné situaci (X naproti tomu mají ostatní pocit, že vědí naprosto přesně a jasně v čem spočívá podstata věcí) Sokrates byl v tomto směru sám k sobě sebekritický a soudný → jeho velká přednost přirovnával se k porodní bábě → stejně jako ona dítě nerodí, ale pouze mu pomáhá na svět, tak i on pouze pomáhá myšlenkám druhých na svět → maieutika (schopnost sklízet plody vlastního ducha; původně umění porodnické) nikdy se nepovažoval za učitele (X na rozdíl od sofistů) a nikdy si nenechával platit

Sokratovo etické myšlení filosof se nemá usilovat o poznání přírody, ale o poznání věcí člověka, o poznání sebe: „Poznej sebe sama.“ cílem jeho etických snach bylo dosažení blaženosti (řec. eudaimonia), jejíž předpokladem je ctnost každý člověk má v sobě intelektuální morální sílu, která se projevuje jako vnitřní hlas (varovné svědomí v člověku)

tento vnitřní hlas nazval DAIMONION a chápal ho jako součást vesmírné božské bytosti DAIMONION poskytuje vždy soukromé, osobní rady → týká se jen jednoho individua představuje svým způsobem negativní kritérium (ozve se vždy, když nám něco zakazuje); pozitivní rady nedává, pouze svým mlčením → pokud se daimonion neozve, znamená to, že vše se děje tak, jak má

Sokratův ideální stát úzce souvisel se ctností 3 základní ctnosti střídmost udatnost spravedlnost je založený na zemědělství a vojenství (X jsou opakem řemesla a obchodu, ty totiž souvisejí s penězi a tím kazí lidskou duši) u Sokrata se poprvé objevuje klasifikace státních forem, přičemž on sám za správnou považuje aristokracii

Sokratův konec na konci svého života byl Sokrates obviněn z bezbožnosti (prý nevěří v bohy a kazí mládež) odsouzen k trestu smrti ačkoli měl reálnou možnost uprchnout, odmítl to s tím, že porušit špatné zákony je horší než je dodržovat, protože obec nějaké zákony potřebuje vypil pohár bolehlavu (jedu) celý proces měl patrně politické pozadí (byl stoupencem a mluvčím athénské aristokracie, i přes svůj lidový původ)

hlásal, že vláda má patřit do rukou malého počtu vzdělaných a mravných lidí tato myšlenka byla v rozporu se systémem athénské demokracie jeho obhajoba se zachovala v podání Platónova (Platón =Sokratův nejznámější žák) díla Obrana Sokratova Sokrates díky svým přednáškám zanedbával rodinu jeho ženou byla Xantipa (hlučná a hašteřivá žena)

Sokrates Autor: J. Aars, Název: Sokrates Zdroj:http://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:Sokrates.djvu&page=1

Autor DUM: Mgr. Veronika Čadová Děkuji za pozornost. Autor DUM: Mgr. Veronika Čadová