Předchůdce člověka – opakování

Osnova hodiny Osnova zápisu : 1.) Motivace Díla kterých osobností se pojila s poznatky o našich předcích ? 2.) Práce s časovou přímkou Jak po sobě následovaly vývojové stupně a období v toku času ? 3.) Naleziště Na kterých významných místech získáváme prameny z těchto období ?

RYCHLOVKA ŠTORCH

TAJENKA 1.) uchovávají se tam hmotné prameny 2.) způsob obživy člověka zručného 3.) předchůdce slona 4.) uchovávají se tam písemné prameny 5.) dějiny jinak 6.) věda, která nachází a zkoumá hmotné prameny Z. BURIAN tajenka : ……………………… 7.) kult jinak

1. Motivace a) Eduard Štorch b) Zdeněk Burian

a) Eduard Štorch * 1878 + 1956 Významný český spisovatel. Pedagog, archeolog a autor mnoha odborných prací a historických románů, ve kterých popisuje život lidí v období od starší doby kamenné (paleolitu) po události související s pověstmi a dějinami českého státu. Muzeum Eduarda Štorcha a Karla Zemana, které se nachází ve Štorchově rodné obci Ostroměř, ležící mezi Hradcem Králové a Jičínem. Ve stálé expozici je možné nahlédnout do knižně a filmově zpracovaných pravěkých scenérií. Samotná Ostroměř datuje osídlení již v době kamenné.

Dílo – historické romány: Paleolit: Lovci mamutů (1918) Neolit: Osada havranů (1930) Statečné mládí (1946) Minehava (1950) Eneolit: U veliké řeky (1932) Doba bronzová: Čarodějův učedník (1910) V šeru dávných věků (1920) Bronzový poklad (1931) Doba železná: Junáckou stezkou (1934) České dějiny a pověsti: Libuše a Přemysl (1919) Volání rodu (1934) O Děvín a Velehrad (1939) Zastavený příval (1940) Meč proti meči (1946) Hrdina Nik (1947)

b) Zdeněk Burian * 1905 + 1981 Český malíř a ilustrátor dobrodružných knih. Prvotřídní tvůrce paleontologických rekonstrukcí vymřelých zvířat a rostlin,na kterých spolupracoval s profesorem Josefem Augustou. Nejednou se jeho dílo stalo inspirací a součástí filmů Karla Zemana. Zdeněk Burian ve svém ateliéru mezi prací na svém díle hovoří s hercem Miroslavem Šimkem.

Dílo – paleontologické rekonstrukce druhohorní býložravec Triceratops mamutí rodinka z období pozdních čtvrtohor třetihorní Uintaterium – předchůdce dnešního hrocha Dílo – paleontologické rekonstrukce druhohorní Iguanodon čtvrtohorní Mastodont Homo sapiens neandrthalensis

Tyranosaurus Rex útočí na Hadrosaura druhohorní Kronosaurus pravěký obojživelník obrovitý Diplodocus měl dva mozky – v páteři a v hlavě <- masožravý Edaphosaurus rekonstrukce života v pravěké jeskyni

2. Práce s časovou přímkou 5 -1,5 mil. p.n.l. 3 mil. p.n.l. 1,5 mil. p. n.l. 400 – 40 tisíc p. n.l. 40 000 p.n.l. - nyní

HOMO HABILIS – Člověk zručný 3 miliony let př.n.l. výška 130 cm, hmotnost 40 kg obživa: sběr plodů výroba primitivních nástrojů: sekáče, úštěpy = tzv. valounová industrie znaky: klenutější čelo, menší nadočnicové oblouky život v tlupách jednoduché opracování kamene - valounová industrie lebka HIOMO HABILISe - objem mozkovny činil 650 – 800 cm3 HOMO HABILIS se v tlupě dorozumíval pomocí posunků a skřeků

HOMO ERECTUS – Člověk vzpřímený 1,5 mil. let p.n.l. – 200 tis. p.n.l. výška 160 cm užití souměrně opracovaných kamenných nástrojů = pěstní klíny UŽÍVÁNÍ ohně kolektivní lov zvěře obývání přechodných přístřeší rekonstrukce HOMO ERECTA od Zdeňka Buriana lebka HOMO ERECTa – objem mozkovny 750 cm3 pěstní klíny HOMO ERECTUS získával a využíval oheň, avšak nevíme, zda jej uměl i rozdělat

HOMO SAPIENS – Člověk rozumný 400 – 40 tis. let p.n.l. výška 160 cm, zvětšené nadočnicové oblouky ROZDĚLÁVAL oheň pohřbívání mrtvých hromadný lov – užití luků, oštěpů (hroty = úštěpy z připraveného jádra) Homo sapiens steinheimensis Homo sapiens neandrthalensis (neandrtálský člověk – slepá vývojová větev) HOMO SAPIENS dokázal v tlupách lovit i velká zvířata oddělená od zbytku stáda lebka HOMO SAPIENS STEINHEIMENSIS „neandrtálec” dokázal díky svým schopnostem snášet i těžké životní podmínky doby ledové (autor: Z. Burian) lebka neandrtálce (1450-1880 cm3) HOMO SAPIENS (na obr. NEANDRTHALENSIS) dokázal sám rozdělat oheň a zhotovit si potřebné nástroje

HOMO SAPIENS SAPIENS – Člověk dnešního typu 40 000 let p.n.l. – nyní tzv. cromagnonský [kromaňonský] člověk výška 180 cm plně specializované nástroje (na každou práci jiný) dokonalé opracování kamene – čepele z odraženého jádra rozvoj umění – nástěnné malby v jeskyních rekonstrukce kromaňonce (autor: Z. Burian) vývoj vzpřímené chůze lebka kromaňonce společenství člověka dnešního typu po lovu při výrobě oděvů

3. Naleziště HOMO HABILIS Olduvai v Tanzánii jezero Turkana v Keni HOMO ERECTUS Přezletice u Prahy HOMO SAPIENS jeskyně Šipka u Štramberka jeskyně Kůlna HOMO SAPIENS SAPIENS Lascaux [Leskó] (Francie) Altamira (Španělsko) viz. učebnice strana 16 a 22 ..

HOMO HABILIS Olduvai v Tanzánii jezero Turkana v Keni Roklina uprostřed údolí Great Rift odborníky přezdívaná „Kolébkou lidstva” se nachází ve východní části národního parku Serengheti. Byla náhodně objevena německým entomologem (odborníkem na hmyz), který do ní nechtěně spadl. Pojmenována je podle nástrojů zvaných „Oldowan” zhotovených z kamenných plátků, jejichž stáří je odhadováno na 2,6 milionu let. jezero Turkana v Keni Před 3-2 miliony lety se kolem tektonického jezera, jehož rozloha činí odhadem 6,4 – 8,5 tisíc. km2 (více než Balaton) pohybovala velmi početná skupina příslušníků druhu Homo Habilis, která byla objevena paleontologem Richardem Leakeyem. Ten zde roku 1972 nalezl lebku zvanou Skull 1470 (skull = angl. lebka), jejíž stáří se odhaduje na 2 mil. let.

HOMO ERECTUS Přezletice u Prahy Obec, nacházející se severovýchodně od Prahy, je známá díky pleistocénnímu (pleistocén = starší oddělení čtvrtohor) sídlišti Zlatý kopec. To bylo odkrýváno postupně. Prvně, když se ve 30. letech 20. století v místním kamenolomu našly 1 milion let staré zvířecí kosti. Roku 1945 zde byly nalezeny kamenné nástroje z doby staršího paleolitu. Ty vedly v letech 1975 – 1991 k cílenému archeologickému výzkumu, jehož výsledkem bylo odkrytí sídliště, jehož stáří se odhaduje na 750 tisíc let. Krom půdorysu prastarých obydlí zde byl nalezen jeden z nejstarších důkazů užívání ohně. 1–kameny 2-zvířecí kosti 3-ohniště rekonstrukce přibližné podoby z doby osídlení pěstní klíny nalezené v Přezleticích

HOMO SAPIENS jeskyně Šipka u Štramberka Krasová jeskyně ve Štramberském krasu se proslavila roku 1880, kdy v ní byla Karlem Jaroslavem Maškou objevena část čelisti neandrtálského dítěte, které s největší pravděpodobností zemřelo ve věku 8-10 let. Čelist i nalezené nástroje z rohovce a pazourku spadají do doby středního paleolitu – 40 000 let p.n.l. Byly zde nalezeny rovněž kosti medvěda, jelena, bobra a další zvěře. poblíž jeskyně se nachází i zdroj vody malebné prostředí štramberka v zimě muselo být pro neandrtálské lovce velmi nehostinné krajina v okolí Štramberka

jeskyně Kůlna Roku 1880 byla tunelovitá jeskyně, jež těsně sousedí s obcí Sloup, objevena Jindřichem Wankelem. Vykopávky Martina Kříže poté prokázaly osídlení z doby neolitu a mladého paleolitu. Po výzkumech Moravského zemského muzea z let 1961 – 1975 bylo prokázáno též osídlení ze staršího a středního paleolitu. Nejvýznamnějšími nálezy jsou zlomek horní čelisti dospívajícího neandrtálského chlapce starý 120 000 let , a lebka medvěda se zaklesnutým hrotem šípu, která dokazuje schopnost člověka rozumného lovit a užívat primitivní střelné zbraně. jeskyně Kůlna dnes Vstupní portál se stropem vysokým 8,5 metru jeskyně Kůlna na počátku 20. století

HOMO SAPIENS SAPIENS Lascaux [Leskó] (Francie) Jeskyně, nacházející se poblíž vesnice Montignac se po celém světě proslavila díky realistickým a ohromujícím obrázkům zvířat a lidí z doby mladšího paleolitu, jejichž stáří se odhaduje na 12 – 15 tisíc let. Byla objevena 4 dětmi roku 1940 a po válce zpřístupněna. Oxid uhličitý vydechovaný návštěvníky však malby ničil, a tak byla roku 1963 uzavřena pro veřejnost. Roku 1983 byla pro účely veřejnosti otevřena její věrná replika Lascaux II. původní jeskyně prozkoumávaná odborníky pravěký lov zobrazení smrti při lovu bizona společenství zvířat a lidí tak, jak si je pamatoval neznámý autor

Altamira (Španělsko) Jeskyně, vyzdobená paleolitickými malbami, leží na severu Španělska poblíž města Santander. Roku 1886 ji zcela náhodou objevil místní lovec, který dal podnět k průzkumu tehdejšímu majiteli pozemku, Donu Sautuolovi. Postranní síň s malbami objevila jeho tehdy pětiletá dcera Marie. Dnes je Altamira součástí rodiny Paleolitických jeskyní severního Španělska a je zapsána na seznam UNESCO. detail maleb město Santander Interiér Altamiry se stropními malbami ztvárnění pravěkých zvířat