IMUNITNÍ SYSTÉM ZÁKLADY IMUNOLOGIE

IMUNOLOGIE Pojednává o fyziologických mechanismech, které zprostředkovávají obranu proti infekci immunis Imunitní mechanismy ovlivňují faktory: genetické věkové metabolické anatomické, fyziologické mikrobiální, prostředí

PRIMÁRNÍ LYMFATICKÉ ORGÁNY KOSTNÍ DŘEŇ tvorba všech krevních elementů - Er, Le, Ly, Mo, Eo, Ba, Tr TYMUS dozrávání T lymfocytů FABRICIOVA BURSA ( KLOAKÁLNÍ VÁČEK) - dozrávání B Ly u ptáků

SEKUNDÁRNÍ LYMFATICKÉ ORGÁNY KREV SLEZINA - zásobárna krve, RHS - zánik Er, Le, Tr filtr ; zásobárna Ly Mo MÍZNÍ UZLINY - lymfoidní filtr HRUDNÍ MÍZOVOD - zdroj T Ly MANDLE EPITELIÁLNÍ BARIÉRY

EPITELIÁLNÍ BARIÉRY Kůže Lymfatické tkáně sliznic – MALT (mucosa-associated lymfoid tissue) Gastrointestinální systém – GALT lymfatické folikuly, Peyerovy plaky, apendix Respirační systém - BALT Reprodukční systém

SLEZINA

MÍZNÍ UZLINA

PEYEROVY PLÁTY T ly B ly

BUŇKY IMUNITNÍHO SYSTÉMU Trombocyty Endoteliální buňky Fibroblasty (pojivová tkáň) Monocyty makrofágy Dendritické buňky Granulocyty Žírné buňky

BUŇKY IMUNITNÍHO SYSTÉMU Lymfocyty Th, Tc, Ts Lymfocyty B NK buňky

Rozdělení imunity Nespecifická imunita (přirozená), podmíněná geneticky humorální buněčná Specifická imunita

NESPECIFICKÁ IMUNITA HUMORÁLNÍ Kůže a sliznice Sliznice respiračního traktu kyselina mléčná v potu nenasycené mastné kyseliny v mazových sekretech mucinózní vrstva

ALIMENTÁRNÍ TRAKT LYSOZYM (Fleming, 1922) HCL, žlučové kyseliny, proteolytické enzymy žaludeční, pankreatické a střevní šťávy, střevní mikroflóra mukolytický enzym, štěpí vazby v peptidoglykanech bakteriálních stěň

INTERFERON (Lindenmann a Isaacs, 1957) BLYZIN (Tr) - závisí na vit.K, antikoagulační látka (VVa, VIIIVIIIa) Nízkomolekulární bílkovina (, , ) antivirová aktivita regulační funkce Reaktivní termostabilní protein rozšiřuje stěnu grampoz. mikroorganismů

PROTEINY AKUTNÍ FÁZE (cca 15) - syntéza v játrech KOMPLEMENT (Bordet, 1894) C1 - C9, vznik v RHS jater, sleziny, plic, kostní dřeně, střeva zvyšují migraci Le stimulace fagocytózy aktivace komplementu vazba protilátka x antigen lýza buněk, opsonizace, destrukce buň. membrán, zvýšení propustnosti cév, stimulace resp. vzplanutí

NESPECIFICKÁ IMUNITA BUNĚČNÁ Fagocytóza (Ilja Mečnikov, 1883) Fagocytóza buněk (endocytóza) lysozómy > 100 Profesionální fagocyt - receptor CR, FcR periferní krev - Mo, Ne tkáně – makrofágy - Kupfferovy buňky, alveolární b., histiocyty

FÁZE FAGOCYTÓZY Chemotaxe (cytotaxe) - chemotaxíny, chemotaxigény Opsonizace – potažení fagocytovaných částic opsoniny opsoníny - termostabilní (IgG, IgM) termolabilní (C3b, C4b) Rozpoznání a vazba částice na fagocyt Adherence fagocytů (přilnutí) glykoproteiny v buň. membráně Ne, Mo, makrofágů Ingesce (pohlcení) fagocytované částice

OPSONIZACE

Vznik fagozómu, fagolyzozómu Respirační vzplanutí enzym NADPH - oxidáza Fagocyty mají nejen funkci obranou a nutriční, ale i sekreční. Uvolňují lysozomové enzymy, které plní regulační funkce mezi buňkami

FAGOCYTÓZA

IMUNOGLOBULINY - PROTILÁTKY Glykoproteiny 82 – 96 % polypeptidů, 4 - 18 % sacharidů Každá molekula obsahuje nejméně 1 základní jednotku (monomer) tvořenou 4 polypeptidickými řetězci Monomery, polymery, trimery IgA, pentamery IgM TŘÍDY Ig IgA ( ) první linie proti virové a bakteriální infekci (sliny, slzy, střevní hlen) IgD ( ) na povrchu embryonálních lymfocytů IgE ( ) proti parazitům, alergie IgG ( ) převažují po cca 10 dnech humorální imunitní reakce, sekundární imunitní odpověď IgM ( ) první protilátka po vniknutí antigenu (ABO) Sacharidy – oligosacharidy – N-glykosidické vazby

TRÍDY Ig IgA () první linie proti virové a bakteriální infekci (sliny, slzy, střevní hlen) IgD () na povrchu embryonálních lymfocytů IgE () proti parazitům, alergie IgG () převažují po cca 10 dnech humorální imunitní reakce, sekundární imunitní odpověď IgM () první protilátka po vniknutí antigenu

Immunoglobulin H řetězec – 430 AK

IMUNOGENICITA IMUNITNÍ ODPOVĚĎ IMUNOGEN Antigen (starší název) - antigenicita

IMUNOGEN Cizorodost Molekulární hmotnost (AK, monosachar. – nejsou imunogenní, > 10 000) Chemická složitost Genetická konstituce (odlišnost) Způsoby podání imunogenu (dávka, způsob)

Epitop = Antigenní determinanta (polypeptidy, proteiny, polysacharidy, glykoproteiny) Hapten – nízkomolekulární sloučenina (haptein - připevnit, přivázat)

HISTOKOMPATIBILNÍ SYSTÉM Jedná se o soubor genů, které určují histokompatibilní znaky dominantní pro daný živočišný druh HISTOKOMPATIBILNÍ = vzájemně snášenlivý MHC, HLA (člověk) H - 2 (myš), SLA (prase), RLA (králík), DLA (pes), BoLA (skot), ELA (kůň)

MHC Major histocompatibility complex glykoproteiny MHC gp I - na povrchu všech buněk organizmu MHC gp II - v membráně APC (B-Ly, Mo, Ma, dendritické buňky..)

SPECIFICKÁ IMUNITA Humorální - TH Ly a B Ly Buněčná - TC Ly

Makrofág-APC

AIDS ACQUIRED IMMUNE DEFICIENCY SYNDROME (SYNDROM ZÍSKANÉ IMUNITNÍ NEDOSTATEČNOSTI) HIV - human immunodeficiency virus - ničí CD4 na TH Ly

POUŽITÁ LITERATURA FERENČÍK,M. - IMUNOCHÉMIA, ALFA, BRATISLAVA 1989 NOUZA,K., JOHN,C. - IMUNOLOGIE ZDRAVÍ A NEMOCI, AVICENUM, PRAHA 1987 ŠTERZL,J. - IMUNITNÍ SYSTÉM A JEHO FYZIOLOGICKÉ FUNKCE, ČIS, PRAHA 1993 STITES,D.P. - ZÁKLADNÍ A KLINICKÁ IMUNOLOGIE, VICT.PUBL. 1994