Biologické a somatické předpoklady

Biologický věk  vyjadřuje stupeň biologického vývoje  charakterizuje celkový stav růstu a vývoje jedince  vyjadřuje míru formování morfologických a funkčních znaků (Riegerová, 1994) Krákora (1948) – homogenní skupiny cvičenců dle věku fyziologického Štěpnička (1985..) – závislost motorických výkonů a somatických znaků Riegerová  výběr talentované mládeže (TSM)  motorická výkonnost je do jisté míry funkcí biologického vyspělosti organismu  stanovení zátěže v tělovýchovném a tréninkovém procesu  hodnocení úrovně motorické výkonnosti v ontogenet. studiích

Ale jak ho vyjádřit. Podle kterých kritérií Ale jak ho vyjádřit? Podle kterých kritérií? Jak zvýšit jeho objektivitu? Použitelnost v terénní praxi?  věkem kalendářním nejjednodušší způsob (nepřesné až můžeme ubližovat) (Kemper… rozdílnost zejména v pubescenci až 6 let)  závody dle biologické vyspělosti  biologický věk kostní  biologický věk zubní  biologický věk sexuální  biologický věk morfologický

biologický věk morfologický Odvození ze somatických znaků, příp. přepočet na různé indexy (použití zejména v tělovýchovné praxi) Riegerová(1982): tzv. růstový věk 2 x KV+ věk dle výšky + věk dle hmotnosti RV=--------------------------------------------------------- 4 Prokopec (1971): tzv. věk morfologický věk dle výšky + věk dle hmotnosti MV = ------------------------------------ 2 Krákora (závodnický věk) Blažek, Máčková… (index harmoničnosti růstu, robustnosti)

Růstové grafy Kapalín, Prokopec  normy Bláha, Lhotská (1995) (1 Růstové grafy Kapalín, Prokopec  normy Bláha, Lhotská (1995) (1. Fetter et.al., 1954)  intenzita růstu a biologického vývoje dospívajícího jedince  značná interindividuální rozdílnost  základní ukazatele růstu a vývoje (těl. výška a hmotnost)  určité procento dětí odpovídá průměrným hodnotám vzhledem k odpovídajícímu kalendářnímu věku  určité procento dětí vykazuje zrychlení (akceleraci) nebo naopak zpomalení (retardaci) růstu a tím i biologického vývoje  současné využití k určení typu postavy (viz dále)

Růstová křivka esovitého tvaru v průběhu progresivního vývoje v dětství, kulminuje v období dospělosti a ke stáří zvolna klesá  rozdílná růstová intenzita  největší v období prenatálním a v prvním roce života  postupně klesá do období těsně před pubertou  pak opět nastává akcelerace prepubertální a pubertální  znovu vystřídána menší intenzitou růstu až úplným zastavením v dospělosti

biologický věk proporcionální  rozlišení dětí biologicky akcelerovaných, průměrných a retardovaných  metodika Brauera (1982) a Wutscherka (1974)  vychází z předpokladu, že od narození až do dospělosti odpovídá poměr jednotlivých částí těla určitému vývojovému stupni  hodnotí průběh změn proporcionality základních tělesných rozměrů

Brauerův index vývoje stavby těla (KEI index)  diferencován podle pohlaví  k jeho výpočtu potřebujeme biakromiální a bispinální šířku a Rohrerův index plnosti (korekce u chlapců dvojnásobného obvodu předloktí a u dívek obvodu stehna)  postup je časově náročnější, ale po určitém zácviku přístupný všem tělovýchovným pracovníkům  použití v tréninkovém procesu např. k vnitřní diferenciaci sportovně talentované mládeže při určování intenzity jejich zátěže  u nás jej aplikovala zejména Riegerová (funkční antropologie, 1984…..)  prokázala vztahy např. ke kostnímu věku a ke stupni vývoje sekundárních pohlavních znaků (u olomoucké dětské populace)

biologický věk dospělých velice aktuální problematika informující o kvalitě a funkčnosti organismu (tempo stárnutí, schopnost aktivního stáří, úroveň zdraví.., pracovní poměr v důchodovém věku…)  snaha o biologickou retardaci (snížení vitality, odolnosti vůči vlivům vnějšího prostředí…)  věk fyzické zdatnosti (zejména v anglické literatuře)  věk funkční, fyziologický…  nejednotnost ukazatelů (VC plic, stupeň osteoporózy – obsah minerálních látek v kostech, kvalita cév, krevní tlak, práh slyšitelnosti…)  věk fyzického zdraví (Nakamura et.al., 1989…) (korelace mezi biologickou úrovní a motorickou zdatností 0,72)  pravidelná PA snižuje rychlost průběhu biologického stárnutí

Somatické předpoklady vrcholoví sportovci – průměrný výkon (kompenzace zejména PA) biotypologie (Hippokrates, … Kretschmer…, Bok, Blažek…) neexistují dva somaticky stejní jedinci  jedinečnost, neopakovatelnost, individuální přístup SHELDON (1940)  somatotyp trojčíslí vyjadřující typické morfologické znaky jedince  endomorfie (711)  mezomorfie (177)  ektomorfie (117) (atlas, fotoskopické určení, 1-7, muži, somatograf, teoreticky 713 somatotypů)

Parnell, Heathová, Carter  od 1972 nejvhodnější a nejobjektivnější metoda pro tělovýchovnou praxi (Bok)  vliv vnějšího prostředí na vrozený genotyp pouze 20-30% (Štěpnička, 1968)  tabulkové zpracování (dnes program)  ženy, muži i děti  neomezenost stupnice, přesnost na půl bodu  somatotypie sportovně talentované mládeže (optimální typ?)  somatotypie průměrné populace (vliv na výkon v testech základní motorické výkonnosti, vztah endomorfie a nemocnosti…) (Kotulán, Chytráčková, Riegerová, Ulbrichová, Bláha, Pavlík, Kovář… Suchomel, 2004)

Štěpnička a kol. (1976) a Chytráčková (1989) pět zón v Sheldonově somatografu pro stanovení předpokladů motorické výkonnosti dětí do puberty podle jejich hodnoty somatotypu:   A – zóna: endomorfní komponenta je 2-5 bodů, mezomorfní 3 a více (průměrná výkonnost v rychlost., vytrvalostn. a obratnost. výkonech) - jedinci mohou vynikat v silových výkonech (hody..) B – zóna: dominantní mezomorf. komponenta, endomorf. je nižší než 2b. (výkonnost stoupá s vyšším stupněm mezomorfní komponenty) - nejvhodnější morfologické předpoklady k všestranné pohybové aktivitě, ¨ C – zóna: endomorf. komponenta je vyšší než 5 bodů (žáci obézní) a je výrazně brzdící silou - tělesná výkonnost je na velmi nízké úrovni (individuální přístup) D – zóna: dominantní ektomorfní komponenta (štíhlí žáci) (průměrní v rychlostních výkonech a v silových většinou podprůměrní) - dobré předpoklady k dlouhodobým vytrvalostním výkonům E – zóna: ze všech komponent je nejnižší mezomorfní - nízká motorická výkonnost (výskyt těchto somatotypů je velice malý)

Vyjádření typu postavy dle tělesné výšky a tělesné hmotnosti  dle tělesné výšky a výškohmotnostního indexu (Janda, 1981) Pávek (1980) individuální přístup dle norem  odhad přibližného spmatotypu (Štěpnička, 1983)  BMI (body mass index, Queteletův index) index tělesné plnosti k vyjádření stupně obezity odpovídá aktuální tělesná hmotnost tělesné výšce? (nevyjadřuje zastoupení svalové a tukové tkáně – vzpěrači…) BMI: 20 a  podváha 20,1 – 24,9 norma (ideál 22,5) 25,0 – 29,9 obezita mírného stupně (27,3 alarmující hodnota pro ženy, 27,8 pro muže) 30,0 – 39,9 obezita středního stupně 40,0 a  morbidní obezita