Evropská unie

Základní informace Sdružení 27 nezávislých států Rozloha 4.300.000 km2 Počet obyvatel 490.000.000 Od roku 1957

  Rozloha [km2] souš Svět 510 000 000 100% Rusko 17 000 000 3,3% 9,6% Kanada 10 000 000 2,0% 5,6% USA 9 800 000 1,9% 5,5% Čína 9 600 000 5,4% Brazílie 8 500 000 1,7% 4,8% Austrálie 7 700 000 1,5% 4,4% EU 4 300 000 0,8% 2,4% Indie 3 300 000 0,6% Argentina 2 800 000 0,5% 1,6% Kazachstán 2 700 000

  Počet obyvatel Svět 6 600 000 000 100% Čína 1 300 000 000 19,7% Indie 1 100 000 000 16,7% EU 490 000 000 7,4% USA 300 000 000 4,5% Indonésie 240 000 000 3,6% Brazílie 190 000 000 2,9% Pákistán 170 000 000 2,6% Bangladéš 150 000 000 2,3% Rusko 140 000 000 2,1% Nigérie 135 000 000 2,0%

Historie po r. 1945 Mír je možné zajistit pouze společnými silami Snaha o překonání nedůvěry mezi Německem a Francií Jean Monnet – společná integrace v určitých odvětví

Historie po r. 1945 Robert Schumann – výroba uhlí a oceli ve Francii a v Německu pod jednou správou Itálie – snaha o rehabilitaci BENELUX – zajištění rozvoje v sousedství velkých států

Historie po r. 1945 Schumanova deklarace – 1952 vznik ESUO (ECSC) Společný trh s uhlím a ocelí (bez cel) Francie, Německo, Itálie, BENELUX

Historie po r. 1945 Úsilí o propojení ekonomik i v jiných odvětví 1957 – Euroatom Snaha o celkovou ekonomickou spolupráci 1957 – EHS (EEC) (Římské smlouvy) EHS – společný trh lépe zajistí ekonomický rozvoj signatářů

1957 - EHS Zákaz cel a kvantitativních omezení na dovoz a vývoz zboží Zavedení společného celního sazebníku vůči třetím zemím Zákaz překážek volného pohybu osob, služeb a později i kapitálu Dlouhodobá realizace

Historie 60. léta Prohlubování integrace, naplňování cílů 1960 – V. Británie zakládá ESVO (EFTA) (Británie, Dánsko, Norsko, Švédsko, Portugalsko, Rakousko, Švýcarsko) První pokusy o rozšíření (V. Británie, Irsko, Dánsko, Norsko) – vetováno Francií

Historie 70. léta Ropné krize, zpomalení ekonomického růstu, zastavení integrace, obrana domácího trhu 1973 – rozšíření o V. Británii, Irsko a Dánsko Společná měna ECU – „virtuální“ 1979 – poprvé volby do Evropského parlamentu

Historie 80. léta „jižní“ rozšíření, politické důvody (stabilita) 1981 – Řecko 1986 – Španělsko, Portugalsko Snaha o prohlubování integrace Vznik plánů na uskutečnění volného pohybu osob (hranice), zboží (normy) a skutečné měnové unie Dohoda o vytvoření unie, pouze na papíře

Historie 90. léta Politické změny v Evropě 1993 – vznik Evropské unie (nová smlouva v Maastrichtu) Nové pilíře Společná zahraniční a bezpečnostní politika Spolupráce v oblasti justice a vnitra

Evropská unie Evropská společenství Zahraniční a bezpečnostní politika Vnitro a justice Evropská unie

Historie 90. léta Měnová unie (maastrichtská kritéria) Inflace, úrokové sazby, deficit rozpočtu, podíl veřejného dluhu a stabilita měny Jednání se státy střední a východní Evropy 1995 – „severní“ rozšíření o Švédsko, Finsko a Rakousko 1999 (2002) - používání jednotné měny (EUR) kromě V.Británie, Dánska a Švédska Eurozóna

Historie 90. léta Kodaňská kritéria (1993) – pro nováčky z „východu“ Stabilní demokratický stát, lidská práva a práva menšin Fungující tržní ekonomika schopná konkurence Legislativní soulad s právem EU

Historie (?) po roce 2000 Agenda 2000 – příprava reformy EU kvůli rozšíření EU na východ Zemědělská politika, zastoupení v institucích 2000 – smlouva z Nice Reforma Římských a maastrichtských dohod Rozhodování dvojí většinou (55% členů, 62% obyvatel) Počet poslanců pro nové členské státy

Současnost 1.5.2004 – rozšíření o 10 států („východní) 2007 – Slovinsko v Eurozóně 2008 – přijato Rumunsko a Bulharsko Nové smlouvy neřeší vše, otázka pravomocí mezi vládami států a Evropskou komisí Pokus o „Evropskou ústavu“ – sjednocení všech smluv do jednoho dokumentu

Současnost Ústava odmítnuta v referendech ve Francii a Nizozemsku Příliš složitá a byrokratická Velké kompetence na evropské instituce, omezování suverenity jednotlivých států Zrušení jednomyslného hlasování Příliš federalistické (prezident, ministr zahraničí) Reformní smlouva

Jak dál? Federalistická koncepce Koncepce národních států Další kandidáti – Chorvatsko, Makedonie, Turecko (první žádost 1959) Norsko? Island? Švýcarsko ?

Instituce EU Velmi složité, neprůhledné

Evropská rada Nejvyšší představitelé výkonné moci (premiéři, prezidenti) všech členů Vydávají obecná rozhodnutí, udávají směr, jaký se má EU ubírat Jedná 4 x ročně Rozhoduje na základě jednomyslnosti

Rada Evropské unie Dříve Rada ministrů Ministři daných resortů všech členských států, hlavní rozhodovací orgán Vytvářejí přímo normy, zákony, nařízení a směrnice podle základních rozhodnutí Evropské rady Mocný úřednický aparát Každý ministr má určitý počet hlasů (podle populace – přibližně), kvalifikovaná většina, dvojí většina (62% populace)

Rada Evropské unie Sestavuje rozpočet EU Uzavírá mezinárodní smlouvy Institut předsednictví Každých šest měsíců předsedá unii jeden členský stát (Česko 1.pol. 2009)