ZLÍNSKÝ KRAJ KONZERVATOŘ P. J. VEJVANOVSKÉHO KROMĚŘÍŽ DĚJINY HUDBY Název školyKonzervatoř P. J. Vejvanovského Kroměříž Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/ AutorMgr. Miloslav Bubeníček Název šablonyIII/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název DUMuVY_32_INOVACE_DEH_0120 Stupeň a typ vzděláváníStřední odborné vzdělání v konzervatoři Vzdělávací oblastSpolečný odborný základ – Dějiny hudby Vzdělávací obor82-44-P/01 Hudba, P/01 Zpěv Tematický okruh20. Notace éry vícehlasu Druh učebního materiáluVýukový materiál Cílová skupinaŽák, 16 – 19 let Anotace Výukový materiál určen k frontální prezentaci učitelem, případně jako materiál pro samostudium, nutno doplnit výkladem. Vybavení, pomůckyDataprojektor Klíčová slovaVývoj notace vícehlasu, nota quadrata, délky hodnot, menzurální notace, černá a bílá Datum – datum ověření ve výuce
Anotace: Text s názvem „Notace éry vícehlasu“ je určen pro výuku předmětu dějiny hudby na konzervatoři. Vzhledem k rozsahu problematiky přináší jen základní informace o vývoji notace a pojmosloví. Předpokládá se doplnění odborným výkladem pedagoga, ale text lze použít i jako osnovu pro samostatné studium.
Notace éry vícehlasu
S rozvojem vícehlasu přichází i nutnost zachytit rytmické rozdílnosti dvou a více hlasů, probíhajících současně. V období od 9. století do 12. století souvisí vývoj zápisu průběhu rytmu s rozvojem formy organa. V první fázi se jednalo o paralelní postupy, realizované podle písemného návodu na improvizačním základu. Dva hlasy postupovaly v paralelních kvartách či kvintách.
Ve druhé fázi, od 11. století, postupují hlasy syrrytmicky nota proti notě, případně melisma proti melismatu. Nové organum konce 12. století již není improvizované, je komponované skladatelem a zapisované. Vrchol představuje škola Notre Dame, reprezentovaná Leoninem a v další fázi Perotinem. Zápis složitějšího vícehlasu ale postrádal systém, jenž by umožňoval rytmickou koordinaci více hlasů.
Základním notačním znakem zápisu byla nota quadrata. Systém byl založen na střídání rytmických vzorců, v nichž se střídala hodnota longa a brevis. Kombinace se nazývaly modus a bylo jich šest: 1. LB, 2. BL, 3. LBB, 4. BBL, 5. LL, 6. BBB. Čtvrtý modus existoval jen teoreticky, v praxi se nepoužíval. Dělení longy bylo třídílné - perfektní, nebo dvoudílné – imperfektní. Brevis recta byla jednodobá, brevis altera dvojdobá.
V období ars antiqua došlo k zásadním změnám, které reagovaly na zvýšené požadavky praxe na přesnost zápisu rytmu. Hlavním dílem je teoretický traktát Ars cantus mensurabilis Franka Kolínského ( asi 1280 ). Notové znaky se nazývaly duplex longa nebo maxima, longa, brevis, semibrevis, minima. Používány byly pomlky. Dělení hodnot bylo opět perfektní a imperfektní. Tímto se notace stala přesnou intonačně i rytmicky.
Styl ars nova je v oblasti notopisu reprezentován především dvěma teoretiky: Johannes de Muris zrovnoprávnil sudé a liché dělení rytmických hodnot ( spis Ars novae musicae ), Philippe de Vitry se ve svém traktátu Ars nova z roku 1322 zabývá především notací. Pouze sudé dělení se používalo u kratších rytmických hodnot, tak tedy v poměru 1 : 2 se dělila minima na dvě semiminimy, semiminima pak na dvě fusy.
Color – červená barva not – upozorňoval na duoly v třídobém rytmu nebo trioly v rytmu dvojdobém. Polovina 15. století přinesla změnu v psaní not. Vedle původně černých znaků byly používány znaky bílé, s nevyplněnými hlavičkami. Hovoříme o bílé menzurální notaci. Vyplněná zůstala semiminima, fusa a semifusa. Od 17. století byla zavedena taktová čára, základním dělením se stalo sudé a notace je prakticky shodná se současnou.
Otázky 1.Co je modus a jaké kombinace hodnot longa a brevis existovaly? 2.Co znamená dělení perfektní a imperfektní? 3.Vyjmenujte hodnoty délek znaků v období ars antiqua. 4.Které hudební teoretiky éry ars nova znáte? 5.Co víte o bílé menzurální notaci?
Literatura 1.Hrčková, Naďa: Dějiny hudby I. – Evropský středověk, Ikar Hrčková, Naďa: Dějiny hudby II. – Renesance, Ikar Smolka, Jaroslav: Dějiny hudby, TOGGA, Brno Šafařík, Jiří: Dějiny hudby, I. díl, Votobia, Praha 2002