Třídění umělé selekce podle způsobů provádění; podle typů či forem (selekce na 1 znak); podle selekčních postupů (na více znaků); podle metod (zaměřená na aditivní nebo neaditivní složku genotypové proměnlivosti).

1. Způsoby selekce negativní – vyřazujeme nevhodná zvířata, tzv. minus varianty; postupujeme od nejhorších zvířat k výběrové hranici; používáme, pokud je třeba zachovat více než 50% zvířat z výběrové základny pozitivní – opak negativního výběru; vybíráme od nejlepších k výběrové hranici, která představuje minimální požadavek, které musí zvířa splnit, aby bylo vybráno. Používáme, pokud je třeba vybrat méně než 50% zvířat (selekce samců, výběr matek plemeníků atp.)

2. Typy (formy) selekce stabilizační – centripetální, dostředivá selekce vybíráme průměrná zvířata cílem je ustálení znaku v populaci potomci mají stejný průměr jako rodičovská generace, variabilita potomků je nižší uplatňujeme, pokud vývin vlastnosti odpovídá našim představám příkladem je selekce na tělesný rámec, tvarové vlastnosti vemene, dojitelnost apod.

b) disruptivní – dvousměrná selekce vybíráme zvířata s extrémními hodnotami vlastnosti, jak v kladném tak i v záporném směru, průměrní jedinci jsou vyřazováni páření obou vybraných skupin probíhá odděleně výsledkem je rozštěpení původní populace do dvou populací potomků s odlišnými průměry tato forma selekce se uplatňuje především při experimentálních pokusech s laboratorními zvířaty praktický příklad – vznik 2 hmotnostně odlišných plemen králíků, činčila malá a velká, z původně jednotného plemene

c) direkcionální – jednosměrná selekce nejdůležitější typ selekce výsledkem je plánovitý posun průměru populace v generaci potomků žádoucím směrem současně dochází ke snižování proměnlivosti při záporné direkcionální selekci se průměr neustále snižuje při kladné direkcionální selekci se průměr neustále zvyšuje

3. Selekční postupy postupný (tandemový) výběr je opakováním direkcionální selekce při časové změně jednotlivých vlastností vybíráme zvířata podle jedné vlastnosti, dokud nedosáhneme její požadované úrovně, pak se zaměříme na druhou vlastnost a opět selektujeme do dosažení chovného cíle nevýhoda: při negativní vazbě mezi znaky při zlepšování jedné vlastnosti zhoršujeme druhou k dosažení chovného cíle je třeba dlouhého časového období

schéma tandemového selekčního postupu:

b) selekce dle nezávislých výběrových úrovní pro každou selektovanou vlastnost stanovíme samostatnou výběrovou hranici zvířata vybíráme postupně podle všech vlastností zvíře, které nedosahuje v jakékoliv vlastnosti výběrovou hranici, je vyřazeno nedochází ke kompenzaci dobrých a špatných vlastností intenzita selekce musí zajistit minimálně reprodukci prostou zjistíme ji z výrazu , kde n je počet vlastností, na které selektujeme a W počet jedinců, kteří musí zbýt po provedené selekci podle všech vlastností

schéma selekce dle nezávislých výběrových úrovní:

c) simultánní selekční postup výběr zvířat podle jejich celkového zhodnocení současně zhodnotíme všechny znaky a vlastnosti každý znak a vlastnost ohodnotíme na základě důležitosti pomocí bodů součtem bodů vyjádříme hodnotu zvířete jedním číslem vybraná zvířata mohou mít některé znaky nadprůměrné, v jiných mohou být hůře vyvinuty – dochází k vzájemné kompenzaci znaků a vlastností nejvýhodnějším selekčním postupem je ten, při kterém dochází ke sjednocení různých kritérií do tzv. selekčního modelu v současnosti jsou v praxi uplatňovány selekční modely ve formě selekčních indexů

4. Metody selekce metody selekce využívající aditivní složku genetické proměnlivosti hromadná selekce: výběr zvířat splňujících požadavky na exteriérové, konstituční, typové, užitkové a další znaky a vlastnosti; výběr probíhá dle fenotypu, proto je efektivní pro vlastnosti středně a vysoce dědivé selekce rodin: výběr celých skupin zvířat – rodin – do reprodukce; buď je celá rodina vybrána nebo vyřazena – rozhoduje její průměr; je efektivnější pro vlastnosti s nízkou dědivostí; zvýšení významu této metody lze dosáhnout příbuzenskou plemenitbou

selekce kombinovaná: kombinuje selekci rodin s hromadnou, tj. fenotypová hodnota zvířat je korigována (opravena) průměrem rodiny, k níž jedinec náleží; je možné zaměřit se na širší okruh znaků než při selekci rodin; je efektivní pro šlechtění znaků a vlastností charakterizovaných dědivostí do 0,5 rodinová selekce: výběr jedinců uvnitř rodiny; do reprodukce jsou vybíráni nadprůměrní jedinci ze všech rodin, tzn. i z podprůměrných; účinnost této metody klesá s rostoucím počtem rodin zastoupených v populaci

b) metody selekce využívající neaditivní složku genetické proměnlivosti využívají účinku dominance, superdominance a interakce vyžadují specifické postupy, ve kterých se selekce prolíná s metodami plemenitby vyhledáváme takové rodičovské páry, jejichž potomstvo nám poskytne nejvyšší heterozní efekt jsou uplatňovány zejména u multiparních zvířat s kratším generačním intervalem (drůbež, prasata) do této skupiny patří rekurentní selekce, rekurentní reciproká selekce, návaznost a křížení speciálních linií