NORIMBERSKÝ PROCES Mgr.K. Přepechalová - letní škola československého trestního práva

Mezinárodní právo trestní v období I. a II. světové války

Potrestání zločinců po I.světové válce Mírová smlouva z Versailles z roku 1919 (něm.císař Vilém II., němečtí generálové,…) Briand-Kellogův pakt z roku 1928 (ratifikován 63 státy) Již v roce 1942 Churchil i Roosevelt hovořili o potrestání nacistických zločinů 8.8.1945 - Dohoda o stíhání a potrestání hlavních zločinců Evropských zemí Osy Dohodu o zřízení Mezinárodního vojenského tribunálu k soudu s hlavními válečnými zločinci hitlerovského Německa. Mgr.K. Přepechalová - letní škola československého trestního práva

V Norimberku se konal proces výhradně s nejvlivnějšími a německými zločinci, proti dalším Němcům bylo vedeno 12 jiných procesů Československo – odsouzeni k trestu smrti byli mj.: prezident Slovenska Josef Tiso, předseda vlády Slovenské republiky Vojtěch Tuka nebo Karl Hermann Frank Itálie – Benito Mussolini byl ovšem bez soudu popraven partyzány Francie – maršál Philippe Pétain byl odsouzen k trestu smrti, ale Charles de Gaulle změnil tento rozsudek na doživotí

Japonsko – V Tokiu se konal v letech 1946 – 1948 proces Mezinárodního vojenského tribunálu pro Dálný východ, který byl ještě rozsáhlejší než Norimberk. Protokoly z jeho jednání čítali 49 858 stran, tribunál byl vytvořen z 11 soudců z 11 různých zemí, bylo vyneseno 7 rozsudků smrti. Všichni zbylí odsouzení byli propuštěni do 10 let po skončení soudního řízení. Další procesy proběhly ve Velké Británii, Austrálii, Nizozemí, Polsku, Norsku, Kanadě, Číně a Řecku.

Norimberský proces Mgr.K. Přepechalová - letní škola československého trestního práva 6

“ Proces proti Göringovi a jeho druhům”, jak byl proces nazýván, začal 20.listopadu 1945 v 10 hodin 30 minut Proces se koná v Justičním paláci v Norimberku a bude trvat 218 jednacích dnů Soud se sešel 138×, projednal 38 000 výpovědí (podepsaných 155 000 osobami), stenografický zápis čítal skoro 17 000 stran Skládal se ze čtyř soudců, čtyř hlavních žalobců, 21 obžalovaných, dalších 70 zástupců obžaloby, 22 obhájců, 40-45 tlumočníků, asi 150-200 žurnalistů. Diváci, ani norimberští občané, nebyli do sálu vpuštění.

4 soudci jmenováni čtyřmi vítěznými velmocemi: předsedou byl britský soudce Geoffrey Lawrence USA zastupoval generální prokurátor Francis Biddle Francii profesor trestního práva Henri Donnedieu de Vabres SSSR generálmajor Jola T. Nikitčenko 4 žalobci zastupující čtyři vítězné velmoce: Robert Jackson za USA sir Hartley Shawcross za Spojené království François de Menthon za Francii generál Roman Ruděnko za SSSR

Všechny obhájce, byli to výhradně Němci, platil soud, kromě Göringova advokáta Obžalovaných bylo celkem 22 osob (Martin Bormann , Karl Dönitz, Hans Frank, Wilhelm Frick, Hans Fritzsche, Walter Funk, Hermann Göring, Rudolf Hess, Alfred Jodl, Ernst Kaltenbrunner, Wilhelm Keitel, Robert Ley, Konstantin von Neurath, Franz von Papen, Erich Raeder, Joachim von Ribbentrop, Alfred Rosenberg, Fritz Sauckel, Hjalmar Schacht, Baldur von Schirach, Arthur Seyss-Inquart, Albert Speer a Julius Streicher). Obžalovaná byla i organizace (říšská vláda, SA a generální štáb wehrmachtu, sbor vůdců NSDAP, SS, SD a gestapo). Zápatí prezentace

Samotný průběh procesu Jako první povstane americký žalobce Henry Jackson, aby zahájil svou obžalovací řeč. Ta obsahuje 25 000 slov a její předčítání bude trvat přesně pět hodin. Žaloba začíná tímto úvodem: „ Spojené státy Americké, Francie, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Svaz Sovětských socialistických republik proti - jména 21 obžalovaných - oganizace jako říšská vláda, SA a generální štáb wehrmachtu, sbor vůdců NSDAP, SS, SD a gestapo Zápatí prezentace

Obžalovaní v Norimberku čelí čtyřem okruhům zločinů: 1. Společný plán čili spiknutí 2. Zločiny proti míru 3. Zločiny válečné v užším slova smyslu 4. Zločiny proti lidskosti Zápatí prezentace

Spiknutí: obžalovaní sledovali společný plán na dobytí neomezené moci a shodovali se v provádění dalších zločinů Zločiny proti míru: to jest osnování, příprava, podněcování nebo podniknutí útočné války nebo války porušující mezinárodní smlouvy, dohody nebo záruky, anebo účast na společenském plánu nebo spiknutí ku provedení čehokoli . Není pochyb o tom, že v mezinárodním právu až do doby kdy byla zřízena Společnost Národů dovolovala válku jakoukoli, tedy i válku útočnou jako legální prostředek vyřizování mezinárodních sporů. Zápatí prezentace

Válečné zločiny: to jest porušení zákonů války nebo válečných zvyklostí. Takové porušení bude v sobě zahrnovat vraždu, zlé nakládání, nebo deportaci civilního obyvatelstva z obsaženého území nebo v něm k otrocké práci, nebo pro jakýkoliv jiný účel, vraždu válečných zajatců nebo osob na moři nebo zlé nakládání s nimi, zabíjení rukojmí, plenění veřejného nebo soukromého majetku, svévolné ničení měst a vesnic, nebo pustošení neodůvodněné vojenskou nutností, nebude však na ně omezeno. Zápatí prezentace

Tzv. “zákony a obyčeje války” byly obsažené ve zvykovém mezinárodním právu a později kodifikované zejména druhou haagskou mírovou konferencí z r.1907 a ženevskými konvencemi z r. 1929 na ochranu zajatců a nemocných či raněných vojínů. Pojem válečného zločinu existoval od doby, kdy byly formulovány zákony války z válečné zvyklosti, tzv. Haagské úmluvy z let 1899 a 1907. Zápatí prezentace

Zločiny proti lidskosti: Ze začátku se spojenci chtěli omezit na trestání německých válečných zločinců jen na případy, kdy byly porušeny tzv. “zákony a obyčeje války”. Nevěděli si však rady s tou částí jednotné německé zločinnosti proti lidskosti, která nebyla těmito normami válečného práva postižena. Němci páchali zločiny s úmyslem zotročit nebo vyhubit cizí národy a rasy. Proto nakonec byly zločiny proti lidskosti definovány jako vražda, vyhlazování, zotročení, deportace nebo jiné nelidské činy spáchané proti kterémukoliv civilnímu obyvatelstvu před válkou nebo za války, nebo pronásledování z důvodů politických, rasových nebo náboženských při páchání nebo ve spojení s jakýmkoliv zločinem, který patří do pravomoci tribunálu ať s porušením nebo nikoliv, domácího práva státu, kde byl spáchán. Zápatí prezentace

V Norimberském procesu byly kritizovány právní kategorie zločinu proti míru a proti lidskosti jako právní pojmy "ex post facto" (až po činu).Pravdou je, že před rokem 1945 tyto zločiny nebyly v pozitivním právu přesně definovány, ale pokud se podíváme do historie na některé dřívější úmluvy určitý právní podklad v nich najdeme. Než však následně dojde k výslechům je 29. listopadu 1945 promítán film Pak přijdou ke slovu obhájci. Podávají vysvětlení, předkládají důkazy o polehčujících okolnostech, volají své mandanty na místo pro svědky, aby je vyslechli Zápatí prezentace

Nakonec po 218 jednacích dnech přistoupí soud dne 1. 10 Nakonec po 218 jednacích dnech přistoupí soud dne 1.10.1946 v 10hod 50min ke svému poslednímu zasedání. Je vynesen rozsudek. Ten si vyslechne každý z obžalovaných samostatně. Je vyhlášeno 12 trestů smrti, Göringův a Bormannův logicky nebyly provedeny. Rozsudek byl vykonán 16. 10. 1946. Tři obžalovaní byli odsouzeni k doživotí, dva z nich byly posléze zkráceny, další dva obžalovaní byli odsouzeni na 20 let, jeden obžalovaný na 15 a jeden na 10 let odnětí svobody. Fritsche, von Papen a Schacht byli osvobozeni, ačkoli se sovětský člen tribunálu stavěl proti tomu. Zápatí prezentace

V ranních hodinách dne 16.10.1946, poté co Kontrolní rada zamítla žádosti o milost, proběhnout jednotlivé popravy a to bez jakéhokoli incidentu. Mrtvoly popravených, i Göringova, jsou spáleny na popel, jenž je rozprášen po větru, do všech světových stran. „Pro ně není hrobů. Staly by se poutními místy pro ty, kteří nikdy nezmoudří.“ Zápatí prezentace

Obžalovaní před Norimberským tribunálem Je obžalováno jednadvacet takzvaných hlavních viníků. Ovšem Hitler, Goebbels a Himmler tu chybějí, sebevraždou unikli jakékoli pozemské spravedlnosti. Také obžalovaný Martin Bormann je mimo hru, pravděpodobně zahynul během posledních bojů o Berlín, když se objevila i verze, že se mu podařilo uprchnout a usadit se v Jižní Americe. Ministr práce Robert Ley se na začátku procesu oběsí v cele.

BORMANN MARTIN (1900-1945?) Hitlerův pobočník a oblíbenec, člen NSDAP od roku 1925. Byl ještě jako jeden z mála přítomen na Hitlerově svatbě s Evou Braunovou v bunkru pod novým říšským kancléřstvím. Byl odsouzen k trestu smrti in absentia. Pravděpodobně padl 1. nebo 2. května 1945 při obraně Berlína.

DONITZ KARL (1891-1980) Německý velkoadmirál, vrchní velitel ponorkového a válečného námořnictva. Masovým nasazením ponorek se snažil o zvrat ve válce. Od 1. 5.1945 v souladu s Hitlerovým přáním a poslední vůlí hlava Říše. Vypovídal přesně na den rok poté, co Německo kapitulovalo. Bránil se nařčení z protizákonného vedení ponorkové války a odmítl fýrerovský princip. Tribunálem odsouzen na 10 let, rozsudek přijal. Vězněn ve Spandau.

FRANK HANS (1900-1946) Německý politik, člen NSDAP od roku 1927. Od roku 1930 poslanec, pak bavorský ministr spravedlnosti. V letech 1934 – 1945 ministr bez portfeje, za války generální guvernér Polska. V Norimberku se zřekl Hitlera a přihlásil se k Bohu. Přiznal svou odpovědnost za vraždy Židů. Göring ho kvůli tomu označil za zbabělce. Byl odsouzen k trestu smrti a v roce 1946 spolu s dalšími 9 odsouzenými popraven.

FRICK WILHELM (1877-1946) Německý politik, říšský ministr vnitra a právník. V letech 1943 až 1945 zastával post říšského protektora v protektorátu Čechy a Morava. V Norimberku pronesl nejkratší řeč ze všech, necítil se vinen. Byl shledán vinným. Dostal trest smrti a byl popraven.

FRITZSCHE HANS (1900-1953) Hlavní komentátor německého rozhlasu. Úředně jeho funkce spadala pod ministerstvo propagandy. Tribunál neměl za to, že jeho rozhodnutí směřovala k páchání zvěrstev. Fritzsche byl zproštěn obžaloby. Rozsudkem byl velmi překvapen a nesmírně dojat.

FUNK WALTER (1890-1960) Říšský ministr hospodářství a prezident Říšské banky. Prováděl tajné hospodářské přípravy na válku a přijímal do banky zlato uloupené Židům. Odsouzen na doživotí.

GORING HERMANN WILHELM (1893-1946) Byl synem významného armádního důstojníka. Během roku 1912 sloužil v pruské armádě. V období první světové války patřil mezi nejúspěšnější německé piloty a v roce 1917 obdržel řád Pour le mérite. Od roku 1921 pobýval v Mnichově, kde vstoupil do NSDP. Ve 2.světové válce se stal velitelem Luftwaffe, Hitler ho roku 1939 určil svým nástupcem, ale v dubnu 1945 ho zbavil všech funkcí za pokus navázat styk se spojenci. V norimberském procesu byl Göring obžalován ze spiknutí proti míru, zločinů proti míru, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Vzhledem k bombardování Hirošimy a Nagasaki mu však nebyly předhazovány např. nálety na Bělehrad, Varšavu či Londýn.

Soud uznal Göringa vinným ve všech čtyřech bodech obžaloby a odsoudil jej k trestu smrti. Zachoval si velmi hrdou rétoriku, vinen ze všech 4 bodů, odsouzen k smrti. Jeho manželka mu pravděpodobně polibkem předala ampuli kyanidu, kterou použil den před popravou.

HESS RUDOLF (1894-1987) Narodil se v egyptské Alexandrii. Na počátku I. světové války se přihlásil jako dobrovolník do armády. V roce 1923 náležel Hess podobně jako Göring k pučistům, kteří se pod vedením Adolfa Hitlera pokusili v Mnichově o převrat. Byl odsouzen k sedmi měsícům spolu s Hitlerem ve vězení v Landsbergu, kde mu Hitler diktoval svůj Mein Kampf. Po převzetí moci jej Hitler jmenoval svým zástupcem. V květnu 1941 tajně a údajně z vlastní iniciativy odletěl do Skotska a pokoušel se sjednat mír se Spojeným královstvím. Zřejmě psychicky nemocen mluvil při obhajovací řeči nejasně, zmateně a zcestně. Během jeho proslovu se mu Göring několikrát hlasitě vysmál. Byl odsouzen na doživotí. Přežil všechny své žalobce i soudce a v 93 letech ve vězení spáchal za nevyjasněných okolností sebevraždu, přestože jeho propuštění už bylo schváleno.

JODL ALFRED (1890–1946) I. světovou válku prodělal jako frontový důstojník. Od roku 1919 pracoval v generálním štábu. Hitlera znal osobně již od roku 1923. Roku 1939 jej Hitler jmenoval generálmajorem. Od léta 1940 byl Jodl pověřen přípravou plánu útoku na SSSR a vypracoval plán útoku na Jugoslávii a Řecko. Byl šéfem velitelského štábu wehrmachtu, vyslal německou delegaci, aby podepsala kapitulaci. Před tribunálem očišťoval brannou moc a z války vinil politiky, poslouchal příkazy vojenské cti, na což byl pyšný. Po vynesení rozsudku se psychicky zhroutil. Shledán vinným ze všech bodů obžaloby a oběšen.

KALTENBRUNNER ERNST (1903-1946) Rakouský a německý politik. Po smrti R. Heydricha šéf Hlavního říšského bezpečnostního úřadu. Při obhajobě prohlásil, že byl jen zpravodajem a příslušníky jednotek SS označil za statečné a poctivé. Byl shledán jedním z hlavních viníků vyhlazování Židů a byl odsouzen k trestu smrti.

Wilhelm Keitel (1883-1946) Narodil se v září 1883 v Helmscherode poblíž Gandersheimu v Brunšvickém vévodství. V roce 1917 sloužil jako operační důstojník generálního štábu sboru námořní pěchoty ve Flandrech. V roce 1926 se stal vedoucím organizačního oddělení v Truppenamtu (maskovaný generální štáb). V roce 1933 byl povýšen na generálmajora a stal se velitelem pěchoty II. vojenské oblasti v Postupimi. O rok později se stal velitelem dělostřelectva v nově organizované 22. pěší divizi v Brémách.V roce 1935 se stal šéfem Wehrmachtamtu na ministerstvu války. V roce 1940 byl povýšen na polního maršála. Před soudem uznal svou odpovědnost, prohlásil, že věřil, ale že se zmýlil. Rozsudek přijal. Byl shledán vinným ve všech 4 bodech obžaloby a byl popraven.

NEURATH KONSTANTIN VON (1873-1956) Do roku 1938 byl říšským ministrem zahraničí, později říšský protektor Čech a Moravy (1939-1941). Představoval typ junkerského aristokrata spolupracujícího s nacisty. Před rokem 1933 působil jako diplomat v mnoha evropských zemích, pak byl ministrem zahraničí a ministrem bez portfeje. Spojencům proti němu chyběli důkazy, a tak byla požádána česká strana, podklady pro jeho obžalobu vypracoval tým pod vedením Bohuslava Ečera. Neurath byl shledán vinným a odsouzen k 15 letům vězení, roku 1954 propuštěn ze zdravotních důvodů.

FRANZ VON PAPEN (1879-1969) Jako člen křesťansky orientované strany Centrum připravil půdu k Hitlerovu nástupu. Do roku 1934 působil jako vicekancléř, potom se stal velvyslancem v Rakousku a Turecku. Tribunálem v Norimberku byl osvobozen, ale německým denacifikačním soudem odsouzen k 8 letům nucených prací, na sklonku života sepsal paměti.

RAEDER ERICH HANS ALBERT (1876-1960) Německý admirál, od roku 1935 vrchní velitel válečného námořnictva. Roku 1943 pro spory s Hitlerem odvolán z funkce. Před tribunálem tvrdil, že námořnictvo vedlo válku čestně. Byl odsouzen k doživotí, v roce 1955 propuštěn ze zdravotních důvodů.

RIBBENTROP JOACHIM VON (1893-1946) Německý diplomat. Spolupracoval s Hitlerem už roku 1921. V letech 1938-1945 zastával post říšského ministra zahraničních věcí. Je považován za duchovního otce osy Berlín – Řím – Tokio. Roku 1939 podepsal se Sověty pakt o neútočení, jenž je znám i pod názvem Ribbentrop – Molotov. Při své obhajobě vystupoval jako politik a právník, za příčinu války označil Versaillskou smlouvu. Na závěr popřál Západu úspěch v boji proti Východu. Shledán vinným proti všem 4 bodům obžaloby a odsouzen k hrdelnímu trestu. Po vynesení rozsudku litoval, že už nestihne dopsat svoje paměti.

ROSENBERG ALFRED (1893-1946) Německý politik a publicista, člen a ideolog NSDAP. V letech 1923-1945 vykonával funkci šéfredaktora ústředního listu Völkirscher Beobachter. Nechvalně proslul jako antikomunista a antisemita. Od roku 1941 do konce války byl ministrem pro obsazená území na východě. Nařčení z vyhlazování Židů odmítl tím, když tvrdil, že pro Židy měl připraven prostor v Rusku, kde by mohli rozvíjet svou kulturu. Projevil prý také několikrát lásku ke Slovanům. Shledán vinným ze všech bodů obžaloby, odsouzen k trestu smrti provazem.

SAUCKEL FRITZ (1894-1946) Působil jako generální zplnomocněnec pro pracovní nasazení. Před tribunálem se nazýval otcem dělníků německých i cizích. Byl odsouzen k trestu smrti, rozsudek považoval za velmi nespravedlivý.

SEYSS-INGUART ARTHUR (1892-1946 ) Rakouský politik a vůdce tamní nacistické strany, velmi aktivně vystupoval při německém anšlusu Rakouska. V letech 1940-1945 říšský komisař pro Nizozemí, po Hitlerově smrti ministr zahraničí. Jako jeden z mála obžalovaných vyznal věrnost Hitlerovi a věřil v Německo. Odsouzen k trestu smrti.

SCHACHT HJALMAR (1877-1970) Německý politik a bankéř. Po 1. světové válce se podílel na řešení problému německých reparací. Dlouhou dobu působil jako prezident říšské banky a v letech 1935-1937 byl ministrem hospodářství. Před soudem se bránil tím, že ho Hitler dlouho oklamával. Po tomto jeho prohlášení, během prvního přerušení líčení, započal Göring štvát střed lavice obžalovaných proti Schachtovi. Tribunál došel k závěru, že předložené důkazy nestačí na odsouzení a dovolují pouze pochybnost. Po svém osvobození vykonával Schacht funkce finančních poradců vlád Egypta, Indonésie a Íránu.

BALDUR VON SCHIRACH (1907-1974) Německý politik, vůdce mládeže a župní vedoucí Vídně. Před soudem označoval Hitlerjugend za kulturní organizaci. Shledán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 20 let.

SPEER ALBERT (1905-1981) Německý architekt a politik. Členem NSDAP se stal už v roce 1931. Zastával funkci generálního inspektora výstavby v říši, později byl ministrem zbrojní a válečné produkce. Vystavěl mj. sídlo NSDAP v Berlíně. Už v roce 1943 Hitlerovi jako jediný tvrdil, že válka je prohraná. Během své obhajoby častokrát útočil na Hitlera jako na strůjce válečných hrůz. Odsouzen k 20 letům nucených prací, rozsudek považoval za spravedlivý.

STREICHER JULIUS (1885-1946) Německý politik a vydavatel týdeníku Der Stürmer, v roce 1935 byl hlavním iniciátorem norimberských zákonů. Před uchopením moci nacisty byl 8× trestně stíhán. Při své řeči na obhajobu zprvu prohlásil, že je vyvoleným apoštolem antisemitismu, pak obvinil z masových vražd Hitlera a Himmlera, nakonec dokonce tvrdil, že nacistickým funkcionářům navrhoval vytvoření samostatného židovského státu, oni však prý jeho návrh odmítli. Když o přestávce všichni obžalovaní v čele s Göringem po této jeho obhajobě odcházeli k výtahu, dávali mu najevo svůj odpor k němu slovy i gesty. Jediný Frick si myslel, že Streicher mluvil dobře. Byl odsouzen k trestu smrti.