Nežádoucí účinky léčiv, intoxikace, alergie Faktory ovlivňující účinky léčiva v organismu

Nežádoucí účinky léčiv LČ – účinek hlavní, pro který je pacientovi podáno X účinek vedlejší, nežádoucí NÚ mohou být vyvolány stejným mechanismem jako účinek hlavní (při působení na nevhodnou tkáň), ale mohou být vyvolány i jinými mechanismy – např. příliš vysokou c látky v plasmě nebo odlišnou reaktivitou pacienta (nesnášenlivost, alergie)

Nežádoucí účinky léčiv mírné – nevyžadují přerušení terapie, léčbu antidoty resp. hospitalizaci středně závažné – vyžadují změnu terapie nebo alespoň úpravu dávkování; někdy vyžadují i hospitalizaci závažné – potenciálně ohrožují život pacienta – látku z terapie vysazujeme a léčíme NÚ

letální – vedou přímo nebo nepřímo k úmrtí pacienta (aplast letální – vedou přímo nebo nepřímo k úmrtí pacienta (aplast. anémie po chloramfenikolu, krvácení do GIT po podávání kortikosteroidů)

Nežádoucí účinky léčiv vyskytují se cca u 1-30% léčených pacientů 3-7% potřeba hospitalizace pacienta

Toxické účinky látek účinky, které se vyskytují po podání nepřiměřeně vysokých dávek farmaka (bez ohledu na to, zda šlo o dávku podanou omylem nebo užitou při pokusu o sebevraždu)

Typy toxických reakcí farmakologické - většinou mizí nebo se snižují při poklesu plasmatické hladiny farmaka patologické – mohou se upravit regenerační schopností organismu (poškození jaterního parenchymu) genotoxické – vznikají na podkladě poškození DNA (patří sem i teratogenní a karcerogenní účinky)

Místní a systémová toxicita místní toxicita – látky působí toxicky v místě aplikace (popálení, podráždění dýchacích cest) systémová toxicita – látky s e stávají toxickými až po vstřebání do systémové cirkulace (časté poškození CNS, KVS a parenchymatózních orgánů)

Akutní a chronická toxicita akutní intoxikace – nutnost rychlého nasezení intenzivní terapie chronická intoxikace – nutná prevence dalšího vystavení organismu toxickému působení látky

Nejčastější intoxikace sedativa, hypnotika, psychofarmaka a analgetika nejčastější příčiny úmrtí: poškození CNS (antidepresiva, analgetika, hypnotika, psychostimulancia) poškození KVS (kardiální glykosidy, antiastmatika) poškození jater (alkohol, čistící prostředky)

Léčba intoxikací zajistit přežití pacienta a dosažení toho, aby ireverzibilní orgánové změny po prodělané intoxikaci byly co nejmenší nutnost-identifikace látky, která intoxikaci vyvolala, po té: cílená léčba pomocí specifických antidot

zabránění dalšímu vstřebávání látky, která intoxikaci vyvolala (výplach žaludku, carbo medicinalis) snížení hladiny toxické látky (u látek vylučovaných ledvinami – forsírovaná diuréza- navození diurézy a průběžné doplňování ztrát vody a iontů infůzí léčba symptomatická – péče o oběh, dýchání, dostatečnou diurézu, prevence vzniku infekce

Zvláštní typy toxických reakcí kancerogenní a teratogenní účinky léčiv kancerogen = látka, která je schopna vyvolat nádorové bujení (často látky netoxické, které se v organismu mění na kancerogen ) teratogenní účinek = účinek, který může vést ke vzniku malformací u embrya (farmaka, ale i jiné faktory, např. věk rodičů, onemocnění matky, nemoci během těhotenství)

u farmak velmi záleží na době, kdy byl těhotné ženě podán nejrizikovější je období organogeneze (18-90. den těhotenství)

Imunitní systém a lékové alergie imunitní systém udržuje integritu makromolekulárního složení vnitřního prostředí těla: odstraňuje cizorodé materiály likviduje i vlastní opotřebované buňky odpovídá za vznik alergických reakcí místem působení 2 skupin farmak-imunosupresiv a imunomodulancií

Lékové alergie = nežádooucí reakce na látku, která se vyvíjí po jejím opakovaném podávání, resp. i po podávání látek podobné chemické struktury (někdy označována jako hypersenzitivita) k jejímu vzniku je nutná předchozí expozice po dobu cca 7-14 dní; během této doby si organismus vytvoří specifické protilátky: při dalším setkání s farmakem dochází k interakci mezi antigenem a protilátkou a výsledkem je typická alergická reakce

Lékové alergie projevy alergie- může dojít k postižení vybraných orgánů (různá intenzita i závažnost) nejčastěji však kožní projevy (sulfonamidy – dermatitidy)

Klasifikace alergických reakcí typ I – časná nebo anafylaktická reakce v případě, kdy antigen vede k tvorbě IgE protilátek, které se naváží na povrch bazofilů nebo žírných buněk

při dalším setkání s antigenem dochází k jeho navázání na povrchové protilátky typu IgE a výsledkem je degranulace buněk a uvolnění farmakologicky aktivních komponent (histaminu, serotoninu) vzniká rychlá alergická reakce lokalizace: kůže, bronchy nebo může mít projevy celkové reakce se vznikem edému, hypotenze a šoku

typ II – cytotoxický typ alergie antigen se váže na povrch určitých buněk (erytrocyty) při opakovaném kontaktu s antigenem dochází ke zničení buněk, na které se antigen navázal např. léky indukovaná hemolytická anémie

typ III – alergie podmíněná imunitními komplexy dochází ke vzniku komplexu antigen+protilátka v séru nebo v tkáňových prostotrech např. grnulocytopénie, hemolýza

typ IV- reakce pozdní přecitlivělosti (tuberkulínový typ reakce) projevuje se až po několika dnech po opakovaném setkání senzibilizovaného jedince s antigenem dochází k infiltraci tkání mononukleárními buňkami hlavně v kůži

Léčba lékových alergií prevence vzniku lékových alergií-látky, které mají schopnost ovlivňovat alergické reakce: kortikoidy (glukokortikoidy)-působí imunosupresivně a pravděpodobně blokují vytváření IgE protilátek

katecholmainy (adrenalin, isoprenalin)-snižují uvolňování mediátorů ze žírných buněk a bazifilů;mají i bronchodilatační účinek antihistaminika- kompetitivně inhibují působení histaminu snižují kapilární permeabilitu a brání bronchokonstrikčnímu působení histaminu) nespecificky působící látky-kalcium

Faktory ovlivňující účinky léčiv faktory týkající se pacienta – hmotnost, pohlaví, psychický stav pacienta většina léčiv-dávkování-ideální tělesná hmotnost 75 kg ) u látek s malou terapeutickou šíří se provádí přepočet dávky na hmotnost pacienta)

pohlaví pacienta-ženy bývají citlivější na působení farmak než muži léky během těhotenství psychika pacienta-strach pacienta z choroby zhoršuje léčení

věk a stupeň vývoje, dávky léčiv u dětí dávka léčiva se určuje nejenom na základě znalosti hmotnosti dítěte, ale je nutné brát v úvahu i stupeň zralosti organismu dítěte přepočty pro výpočet dávky pro dítě některá farmaka dětem podávat nelze- riziko vzniku toxických reakcí

analogicky s dětmi-starší lidí nad 65 let (omezená detoxikační a vylučovací schopnost organismu a proto je nutné snížit dávkování léků dále je nutné mít na mysli, že staří lidé mají vyšší citlivost CNS vůči tlumivě působícím látkám-dobré se takovým látkám vyhnout