Imunitní systém kůň Kurz Chuchle 2008

Imunitní systém (IMS) kůň IMUNITA = schopnost organismu chránit se před patogeny (bakterie,viry,houby,prvoci) Udržuje homeostázu organismu (společně s endokrinním a nervovým systémem) Propojení mezi výše jmenovanými systémy Odstraňování nefunkčních nebo cizích složek organismu Složení – molekuly, buňky, lymfatické orgány, lymfatický systém

IMS – působí na několika úrovních Mechanické bariéry: nepropustnost kůže, sliznic Chemické látky: HCl v žaludku, nižší MK na povrchu kůže Horečka: vnitřní obrana organismu proti infekci Vlastní imunita: buněčné i nebuněčné složky IMS

Základní pojmy Antigen: molekula na kterou je organismus schopen reagovat imunitní rcí. Antigeny (Ag) – tělu cizí - tělu vlastní Imunotolerance : vzniká již intrauterinně IMS – monitoruje i Ag – potravy, bakterií, prachových proteinů, bílkovin kůže. Hypersenzitivita – hyperaktivita na antigen (alergen) Autoimunitní choroba – poškození vlastních tkání Imunodeficience – nedostatečnost imunitního systému

Základní pojmy Imunitní dozor – imunokompetentní buňky putují tělem – v krvi, vycestují do tkání a vrací se zpět. Primární lymfatické orgány – kostní dřeň, brzlík. Sekundární lymfatické orgány (slezina, mízní uzliny, tonzily=mandle) v nich probíhá realizace specifické imunitní odpovědi – prezentace Ag

Základní pojmy Nespecifiká (vrozená) Specifická (získaná imunita) Fagocytóza granulocytů,monocytů a makrofágů baktericidní účinky kůže Žaludeční pH - HCl ničí patogeny v žaludku komplementový systém zánět Specifická (získaná imunita) buňky – lymfocyty – T, B. T- lymfocyty (Tc, Th,NK)– vyzrávají v thymu, buňkami zprostředkovaná spec. imunita B – lymfocyty – kostní dřeň , produkují protilátky

Nespecifická imunita Nespecifická imunita – vrozená, není závislá na předchozím kontaktu s patogenem. Kůže - je mechanickou barierou bránící průniku patogenů do těla. Navíc vylučuje antibakterialní látky (např: kyselina mléčná, nenasycené mastné kyseliny...) Žaludek - je další barierou bránící průniku patogenů do těla. Žaludeční šťávy jsou totiž extrémně kyselé. (Obsahují např: kyselinu chlorovodíkovou.) Fagocytóza - buňky imunitního systému pohlcují cizorodý materiál v organismu (neutrofilní granulocyty, makrofágy) Interferony - jsou proteiny uvolňované buňkami, které byly napadeny viry. Zabraňující množení virů. Komplement - je soubor proteinů Lysozym – enzym x MO, slzy, povrch kůže, v místě poškození tkání Zánět Horečka

Horečka (lat:febris, ř:pyretos) Tělesná teplota je vyšší než obvyklé. U koně –zvýšená teplota nad 38,5 °C x horečka nad 39 °C (Přehřátí (hypertermie) – není horečka) Pyrogeny - působí na centrum termoregulace v hypotalamu. Není nemoc - pouze projev (příznak) nemoci Je léčebným procesem: zvyšuje rychlost a sílu imunitní odpovědi a omezuje účinnost množení některých patogenů. Zvýšení tepové frekvence zrychluje látkovou výměnu Je vysilující (mění rychlost některých biochemických reakcí - klade vyšší nároky na udržování homeostázy) Pokud tělesná teplota překročí určitou hranici, začíná mít silně destruktivní účinky na organismus!!!!

Komplement Humorální součást nespecifického IMS Tvoří ho proteiny (vznik: játra, makrofágy)   Musí být nejprve aktivován. K aktivaci je nutná: vazba MO a Ig a aktivace samotným MO fagocyty lépe pohltí MO, který je obalen složkami komplementu. Jiné složky komplementu slouží jako signály - » přizvou do místa infekce další fagocyty. Konečné seskupení jednotlivých složek komplementu má schopnost perforovat povrch MO. 

Zánět (latinsky Inflammatio, řecky Phlogosis) Reakce na poškození buněk, tkání nebo průnik infekce. Současně nejvýznamnější obranou a také sebepoškozující reakcí organismu. Většinou nejde zcela odlišit, kdy je zánětlivá reakce mobilizovaná k obraně a kdy je organismus zbytečně poškozován. Zánětlivé reakce se účastní krevní plazma, všechny cirkulující krevní buňky, krevní cévy, a buněčné a mezibuněčné složky pojivové tkáně.

Příčiny zánětu Neživé příčiny – jsou obvykle chemické nebo fyzikální faktory (zánět aseptický); např. poškození tkáně při chirurgickém zákroku, traumatickém poškození (zlomeniny, přetržení svalů, apod.), popálení…. Jednoduchá reakce, netvoří se protilátky proti příčině (zánět reparativní). Živé příčiny – jsou látky antigenní povahy (viry, bakterie, parazité), jedná se o velmi složitou reakci a zánět se vyvíjí od začátku jako obranná reakce (vzniká zánět obranný).

Klinické projevy zánětu Rubor = zčervenání: projevem hyperémie zánětlivého ložiska, zvyšuje se množství krve v kapilárách Tumor = otok; tj. zvětšení objemu tkání (zvýšený objem krve v ložisku a následným výstupem tekutiny a krevních buněk z krve do tkání) =exsudace a infiltrace Calor = zteplání: zvýšený průtok krve ložiskem (hyperémie), zvýšenou intenzitou katabolických procesů a vznikem pyrogenních látek. Dolor = bolest; způsobena biochemickými, fyzikálně-chemickými a mechanickými změnami v zánětlivém ložisku (hromadění kyselých metabolických zplodin = acidóza tkáně), zvýšený osmotický tlak a onkotický tlak v tkáni, zvýšenou koncentraci draselných a vodíkových kationů i mechanický tlak působící na nervová zakončení v ložisku. Functio laesa = porucha funkce; je způsobena poškozením tkáně, poruchami krevního a lymfatického oběhu a reflexním útlumem aktivity postiženého orgánu.

Klasifikace zánětu Podle rozsahu poškození nebo infekce Zánětlivá reakce místní Zánětlivá reakce celková (systémová) Sepse, endotoxemie Podle délky průběhu zánětlivé reakce Akutní zánět – fyziologická obranná reakce, obvykle bez následků Chronický zánět

rozsáhlejší zánět (somatická manifestace): hnisavý zánět: hnis se tvoří ze zaniklých leukocytů, tkáňových buněk a bakterií záněty orgánů: bronchitis appendicitis pneumonie rozsáhlejší zánět (somatická manifestace): zmnožení bílých krvinek zvýšení sedimentace zvětšení mízních uzlin horečka

Proces fagocytózy

Napadení buňky virem

Buňky imunitního systému Velká buňka s výběžky = tumorózně změněný melanocyt, malé kulaté buňky = leukocyty

Diferenciace buněk imunitního systému

Leukocyty – bílé krvinky krevní buňka, schopnost ničit viry, bakterie, plísně, cizorodé částice, nádorově změněné buňky aj... Granulocyty - neu, eo, bas. Agranulocyty – lym. (T, B), monocyty Životnost buněk: T lymfocyty žijí 100-200 dnů, B lymfocyty 2-4 dny (některé celý život) Granulocyty a monocyty cirkulují v krvi 6-10 hodin, délka jejich života 2-3 dny

Leukocyty – bílé krvinky Leukopenie ↓ Leukocytóza ↑ Společné znaky bílých krvinek. Bílé krvinky: mají jádro, zralé leukocyty se již nedělí. Leukopoéza - v kostní dřeni a v brzlíku. Pohyblivé buňky. adhezivita diapedéza fagocytóza-monocyty, makrofágy, neutrofily

Neutrofily Endocytóza Akutní bakteriální infekce mikrofágy Mrtvé neutrofily, společně s bakteriemi, tvoří nažloutlou hmotu zvanou hnis Absces

Monocyty Fagocytóza bakterií a komplexů (Ag Ab) Přeměna na makrofágy Prostupují stěnou kapilár do vaziva, kde se mění v makrofágy

Eosinofily Parazitózy a alergie

Basofily

Specifická imunita-Lymfocyty Podle toho kde vznikly a typu integrálních membránových proteinů jejich buněčné membrány se dělí na: T-lymfocyty B-lymfocyty

T lymfocyty Dozrávají v brzlíku (lat:Thymus), nutné pro rozběhnutí imunitní reakce. Buněčná imunita, stimulace B-lymfocytů. Ničí buňky transplantovaných tkání, ale i pozměněné buňky vlastního těla (nádory, buňky napadené viry) T lymfocyty nemají schopnost tvořit protilátky. T lymfocyty vznikají v kostní dřeni - » do brzlíku - » dozrávají ve zralé T lym. Zralé T lymfocyty opouštějí brzlík - » do lymfatických orgánů (sleziny, lymfatických uzlin, kostní dřeně a do krve). Schopnost vázat se na neomezený počet antigenů Podle funkce: Tc a Th. • Tc (z angl. T-cytotoxic) přímo zabíjejí buňky, napadené MO. Některé MO (zvláště viry) mají schopnost přežívat i množit se uvnitř buněk. .Tyto buňky musejí být zlikvidovány, aby se infekce dále nešířila. • Th (z angl. T-helper) pomocné T lymfocyty, ovlivňují fci ostatních lym.. Povzbuzují B lym. k tvorbě protilátek a zvyšují funkci Tc-lymfocytů

B -lymfocyty B-lymfocyty – vznikají v kostní dření upravovány v lymfoidní tkáni Zralé B lym. -v kostní dřeni, v MU, slezině, ve stěně střeva a v menší míře také v krvi. vyrábějí protilátky Působením antigenu se transformují v imunoblasty, následně se dělí -»vznikají plazmatické a paměťové buňky. Plazmatické buňky produkují specifické protilátky proti danému antigenu. Ig do krve, dýchacích cest, střeva, do slz, do mateřského mléka. Některé B-lymfocyty se při styku s antigenem přemění na paměťové buňky, které zajistí velmi rychlou odpověď při opakovaném styku organismu s daným antigenem. Této reakce se využívá při očkování.

B -lymfocyty B – lymfocyt antigen receptor = vazebné místo proteinů = imunoglobulin paměťová buňka plazmatická buňka

Imunitní odpověď Primární – při prvním kontaktu s Ag Sekundární – opakované setkání s Ag – paměťové buňky – přeměna na příslušné Lym. – T, B x konkrétnímu antigenu

Napadení buňky virem

B-lymfocyty tvoří proti viru protilátky

Makrofág fagocytuje virus

Imunoglobuliny Glykoproteiny, IgA, IgG,, IgE, a IgM, (IgD) Během imunitní odpovědi jsou syntetizovány a vylučovány plazmatickými buňkami, diferencovanými B-lymfocyty, buňka může produkovat více tříd imunoglobulinů naráz, ale všechny imunoglobuliny produkované jednou plazmatickou buňkou jsou specifické pro určitý antigen, mají stejnou variabilní oblast.

IgG IgG nejčastější Ig, přítomen v krvi i v tkáňovém moku. Váže se na viry, bakterie i houby a společně s komplementem je dokáže zničit. Važou se na receptory fagocytujících buněk, označují jim patogeny a tím zajišťují, že budou fagocyty zničeny. Neutralizují bakteriální toxiny

IgA Tvoří asi 15 % až 20 % sérových Ig. Proniká do trávicího traktu, nachází se v mléku, slzách a slinách. X patogenům, které se dostaly na vnější nebo i vnitřní povrch těla. Nemá schopnost aktivovat systém komplementu. Slizniční IgA

IgE IgE obsahuje ze všech imunoglobulinů největší procentuální zastoupení sacharidů. Je přítomen na membráně basofilních granulocytů a žírných buněk. Hraje roli při hypersenzitivitě a ochraně vůči parazitům. Neaktivuje komplement.

IgM IgM se vyskytuje hlavně v séru, tedy v krvi, někdy i v tělních sekretech. Tvoří se jako první během infekce. Zajišťují tak ochranu organizmu během prvních dní, než se vytvoří ostatní typy protilátek. Aktivuje komplement. Rce na kontakt s viry a MO Působí shlukování buňěk – aglutinaci Navázáním Ag – usnadňuje fagocytózu

Působení protilátek opzonizace "ochucení" - antigen přitahuje fagocytující buňky vazbou znehodnotí účinnost antigenu protilátky spojí antigeny do větších nerozpustných celků

Užití v diagnostice Reakce protilátek s antigenem je základem všech sérologických metod Humánní i veterinární medicína. Diagnostika širokého spektra infekčních či autoimunitních chorob člověka a zvířat. Principy metod detekující přítomnost protilátek Např. precipitace, aglutinace, ELISA….

Imunitní systém novorozených hříbat Vyvinuté lymfatické orgány Hypogamaglobulinemická (nepatrné množství IgG a IgM) Klisna epiteliochoriální typ placenty

Imunitní systém novorozených hříbat Chemotaxe, fagocytóza – omezena ↑tvorba glukokortikoidů v období porodu u hříběte = podporuje imunosupresi (nedokonalost, potlačení IMS) Hlavní Ab pro neonátus = kolostrální protilátky!!!!

Význam kolostra v pasivní imunizaci hříbat Několik týdnů před porodem Vliv estrogenů, progesteronů – uvolňování plazmatických proteinů a Ig do mleziva Hlavní je IgG – 65 – 90% IgA Mléko – IgA, IgM První týdny života hříběte – nízká proteolytická aktivita – lokální střevní imunita Poté již IgA (má ochranný glykoprotein – brání ho před štěpením) IgA – x střevním infekcím Dále v kolostru - antitrypsin, faktory aktivující leukocyty a komplement

Význam kolostra v pasivní imunizaci hříbat % IgG v kolostru pp rychle klesá…96h – 2% 40 – 170 g/l IgG – v kolostr – ideál x méně než 10 g/l IgG - nedostačující

Rezorbce Ig Epiteliální buňky střeva – enterocyty 25 – 35 % všech přijatých IgG Enterocyt → vesikula v buňce → lymf. cévy →KO (krevní oběh) Rezorbční maximum 3 h pp → prudce klesá → na 1% za 24 hod. Poločas rozpadu IgG → 23 dní 12 – 18 hod. pp – 8-21g/l IgG v séru hříběte

Rozvoj aktivní imunity 2 – 3 měs pp * imunitní okno (↓ hladina Ab téměř x všem majoritním patogenům) IgG – neutralizují a aktivně podané Ag → nemá smysl vakcinovat – nevznikla by imunita Selhání přenosu Ab – předčasný porod, těžké onemocnění klisny, úhyn, předčasná laktace, poruchy mateřského chování, opožeděné přijetí kolostra, selhání absorbce v tk.střevě – stres při porodu → glukokortikoidy – rychlá výměna enterocytů za zralé (i po parenter. Podání glukok.)

Dg – selhání pasivního transportu IgG – 8- 4g/l ( při stáří 18 hod.) Aplikace – perorální, parenterální x už ne u starších 1 týdne – zpomalí se rozvoj vlasní imunity 200ml kolostra každou hodinu – až do 2l Mražené kolostrum min. M 1090 = 70g/l Skladovat při T - -20 C, 18 měs., klisna prvnička Plazma min. 30ml/kg ž.hm.

Imunizace

Vakcinace Imunoprofylaxe – postupy cíleného zvyšování specifické imunity vůči infekčnímu agens. Existují dva základní typy imunoprofylaxe: Aktivní imunizace při které se do těla vkládá oslabený původce nemoci (proti kterému si tělo samo vyrobí protilátky). Preventivní očkování Pasivní imunizace při které jsou do těla vkládány přímo protilátky.

Imunitní systém a jeho poruchy Imunodeficience : nedostatek nebo porucha funkce některé ze složek imunitního systému. postižena jedna jediná složka IMS x nebo jeden typ buněk (často několik složek IMS najednou). Vrozené x získané. získané poruchy imunitního systému je AIDS jako následek infekce HIV virem. Získané : ozářením, chemoterapií, podvýživou, popáleninami a infekcemi. Poruchy IMS: alergie (přemrštěná reakce na látky zevního prostředí – například pyly, prach, zvířecí srst, složky potravy aj.). Někdy vede porucha imunitního systému také k projevům tzv. autoimunity. (im.rce x vlastním tkáním nebo orgánům - » poškození. Vrozené - chybění nebo špatná fcí B lym., T lym., fagocytů nebo komplementu. Základním problémem pacientů s primárními imunodeficiencemi - zvýšená náchylnost k infekcím, popř. alergická a autoimunitní onemocnění.

Imunizace Vytváření odolnosti proti antigenům Přirozená – prodělání choroby Umělá – aktivní – vakcinace - pasivní – aplikace hyperimunního séra (přímo protilátky)

Vakcinace Imunoprofylaxe – postupy cíleného zvyšování specifické imunity vůči infekčnímu agens. Existují dva základní typy imunoprofylaxe: Očkování nebo vakcinace: A) imunizace při které se do těla vkládá oslabený původce nemoci. Proti kterému si tělo samo vyrobí protilátky. Preventivní očkování B) Pasivní imunizace při které jsou do těla vkládány přímo protilátky.

Typy vakcín U živých vakcín se upustilo od používání plně virulentních kmenů, ale využívá se buď oslabených (atenuovaných) kmenů viru či baktérie nebo v některých případech heterologoních virů, které nevyvolávají u daného živočišného druhu onemocnění, ale díky antigenní podobnosti jsou schopny navodit protektivní imunitu. Inaktivované (mrtvé) vakcíny vznikají umrtvením mikroorganismu, takže zcela ztrácí schopnost vyvolat infekční onemocnění. Buď se použije celá baktérie (celobuněčné) nebo jen její část - toxin zbavený toxického účinku (toxoid). Rekombinantní vakcíny - konkrétní gen z viru, baktérie či parazita, který je kóduje. Tento gen se inkorporuje do jiného organismu (např. baktérie Escherichia coli), jež poté produkuje specifický antigen. Vakcína s deletovaným genem, u které se používá virus, z jehož genomu byl odstraněn jeden nebo více genů, tj. výsledný mikroorganismus neprodukuje kompletní sadu proteinů. Tento mutantní virus je již nepatogenní.

Přehled hlavních typů vakcín vakcíny vyrobené tradiční technologií: živá vakcína virulentní (dnes se již nepoužívá) atenuovaná inaktivovaná vakcína celobuněčná toxoidová subjednotková s purifikovaným antigenem se syntetickým antigenem ribozomální rekombinantní vakcíny: subjednotková s deletovaným genem vektorová DNA vakcíny

Požadavky na vakcíny účinná a neškodná Primárním předpokladem je výběr vhodného antigenu, který navodí účinnou – protektivní imunitu (tj. zcela ochrání organismus před vznikem nemoci). U baktérií a virů, jejichž populace nejsou antigenně jednotné je třeba vybrat vhodný druh, sérovar nebo antigenní variantu, která se vyskytuje v regionu, v němž se očkovaný jedinec nachází. Vybraný antigen musí být také dobře imunogenní, tj. navodit dostatečnou imunitní odpověď. Proto k antigenům při výrobě vakcín ještě přidávají tzv. adjuvans (= chemická látka, která zesiluje imunitní odpověď) nebo imunostimulační látky.

Hromadná onemocnění v chovech koní Infekční virové bakteriální mykotické parazitární Neinfekční metabolické intoxikace

Infekční onemocnění v chovech koní - virózy Chřipka EHV 1,4 EVA AIE Rhinoviry,adenoviry,reoviry Togaviridae - EEE,WEE,VEE Rhabdoviridae - vzteklina Borna virus  

Infekční onemocnění v chovech koní - bakteriální Streptokoky - hříběcí, septikémie hříbat, pneumónie Rhodococcus equi - pneumónie Stafylokoky - infekce kůže Clostridie - tetanus, botulizmus, enteritidy Pseudomonas mallei - vozhřivka Salmonelóza - enteritidy, aborty, septikémie (hříbata) E.coli - septikémie, průjmy (hříbata)    

Infekční onemocnění v chovech koní – mykotické, parazitární Dermatomykózy - Microsporum, Trichophyton   Mykóza vzdušných vaků - Aspergillus parazitární Endoparazitární strongylidóza strongyloidóza ascaridóza oxyuridóza cestodóza fascioloza habronematóza, gastrofilóza   Exoparazitární svrab vši všenky

Hromadná onemocnění v chovech koní - prevence zoohygiena imunoprofylaxe antiparazitární program výživa

Proti kterým infekcím můžeme koně vakcinovat ? Virové chřipka EHV vzteklina Bakteriální  tetanus paratyfové zmetání ( Salmonella abortus equi) leptospiróza (Leptospira icterohemorhagiae,  L.sejroae) infekční metritida klisen (Haemophillus equigenitalis) streptokokové infekce aktinobacillus equuli Dermatofytózy    trichofytóza koní (Trichophyton equinum)

Chřipka, Rhinopneumonie koní Orthomyxoviry typu A A/Equine/1/Praha/56, A/Equine/2/Miami/63 není křížová imunita postvakcinační imunita 3 - 4 měsíce   Rhinopneumonie koní  Herpesviry - EHV 1,  EHV 4 klinika :                       respiratorní onemocnění                       aborty                       neurologické onemocnění schopnost vyhnout se destrukci IS    

Trichofytóza koní, Tetanus neurotoxin (Clostridium tetani) vysoká mortalita dobrá postvakcinační imunita nezbytné pro všechny kategorie koní   Trichofytóza koní  pouze živé vakciny vakcinace bolestivá spíše „léčebné“ použití  

Tetanus Tetanus (obr. 4) Jedná se o intoxikaci neurotoxinem, který vytvářejí baktérie Clostridium tetani. Tato baktérie, konkrétně její spóry, se nachází běžně v půdě i ve střevech koní. Dostává se do těla skrze poranění, především hluboké bodné rány, které se rychle uzavřou a vzniknou tak ideální podmínky pro její pomnožení – bez kyslíku. Avšak každé znečištěné poranění může být vstupní branou tetanu (kastrační rána, pupeční pahýl u novorozeného hříběte, poranění sliznice dutiny ústní ostrými zuby apod.). Baktérie se ve tkáni pomnoží a produkují neurotoxin, který se šíří do centrálního nervového systému (CNS), kde brání snižování vzruchů motorických nervů. Výsledkem je přehnaná reakce svalů (= křeče) na běžné podněty. • obr. 4 – Tetanus koně. Kůň má natažené končetiny, krk, ztuhlé žvýkací svaly a nadzvednutý ocas. Příznaky tetanu Onemocnění se projeví, když toxin dojde do CNS (asi za 1–3 týdny po vniknutí baktérií do rány). Prvními příznaky jsou – mírná ztuhlost pohybu, – neochota se otáčet, později má kůň – křeče při hlasitých podnětech, prudkém světle nebo při dotyku (křeče svalů začínají na hlavě a postupují dále na celé tělo), – přestává žrát, protože nemůže žvýkat a polykat, slintá. – Charakteristický je výhřez třetího víčka, především při otáčení hlavy. – Uši koně jsou napřímené a nepohyblivé, – ocas zvednutý, – končetiny natažené. – Kůň později ulehne a nemůže vstát, což je spojené s dalšími komplikacemi, jakou jsou proleženiny. – Kůň chátrá a hyne na udušení. Léčba tetanu spočívá – v důkladné očistě rány, pokud je nalezená, – v léčebném podání protitetanového séra a – v podávání vysokých dávek antibiotik. Kůň má být umístěn v tmavém a tichém boxe, je třeba s ním zacházet velmi opatrně. Podle situace je třeba koně hospitalizovat a zajistit mu intenzivní péči (infuze, závěs, výživa nosojícnovou sondou). I přes veškeré léčebné opatření je naděje na vyléčení pouze 50–80 %. Proto je „morální povinností“ každého majitele pravidelně svého koně proti tetanu očkovat.

Tetanus

Kdy a jak vakcinovat ? primovakcinace + revakcinace iniciální vakcinace + booster  Vakcinace hříbat  standartní                 iniciální vakcinace 3. - 6. měsíc                 1 - 3 boostery intenzivní                 iniciální vakcinace 2. měsíc               každoměsíční přeočkování do stáří 6 měsíců                 + 9. a 12. měsíc           Vakcinace březích klisen  Důvody zvýšení imunitní hodnoty kolostra    revakcinace 4 - 6 týdnů před termínem porodu snížení rizika EHV1 abortu    boosterové vakcinace 5., 7. a 9. měsíc gravidity nikdy nepoužíváme živé vakcíny  

Vakcinace plemenných hřebců vyšší riziko přenosu infekce i subklinické infekce se mohou odrazit na kvalitě semene revekcinace v 2 - 3 měsíčních intervalech Vakcinace sportovních a pracovních koní  Základní imunizační schéma ( tetanus, chřipka, RPK) kratší revakcinační periody u výkonných závodních koní

Děkuji za pozornost………