Niccoló Machiavelli aneb technologie moci jako věčné afrodiziakum? Marek Matějka historik filosofie

Struktura přednášky Část první Část druhá Část třetí Historické podmínky Machiavelliho myšlení a díla str. 5 – 7 Část druhá Život a osobnost Niccola Machiavelliho str. 28 – 51 Část třetí Dílo a odkaz N. Machiavelliho str. 52 - 94 První část Historické podmínky Machiavelliho myšlení a díla Druhá část Život a osobnost Niccola Machiavelliho Třetí část Dílo a odkaz N. Machiavelliho Diskuse

Motto „Mírou všech věcí je člověk, jsoucích že jsou, nejsoucích že nejsou.“ Prótagoras Zdroj: Zlomek B1 ze Sexta Empirika

Krédo „Moc je to nejlepší afrodisiakum.” Henry Kissinger

Část první Historické podmínky Machiavelliho myšlení a díla

Renesance a humanismus Renesance pochází z francouzského la renaissance a znamená „znovuzrození“. Jedná se o období mezi 14. a 16. stoletím, místně s přesahem i do 17. století. Hlavním ideovým vzorem byl život ve starověkém Řecku – návrat k dobrým tradicím a způsobům, jakési znovuzrození starořeckého životního stylu. Evropská renesance de facto splývá s italskou, základem je florentská renesance.

Renesance a humanismus Humanismus pochází z latiny, tj. humanus (lidský) ve smyslu pojmu „úsilí o lidskost“ (studia humanitatis). Kulturní aspekt humanismu preferuje univerzální lidství proti jakémukoli pojetí partikularismu (analogii s dnešními principy evropanství). Původně duchovní hnutí vycházející z odporu k rigidní scholastické tradici v různých oblastech. Scholastika coby pedantství v oblastech: Theologické Logické.

Historická datace Zhruba se jedná o období mezi roky: 1300 – 1650. Humanismus začíná Petrarcou a končí Montaignem. Renesance začíná Ficinem a končí Campanellou.

Oblasti zájmu a činnosti Civilní sektor Filosofie Věda Humanismus Stát a právo Církevní sektor Reformace

Významné osobnosti Filosofie (italská) Platonismus Aristotelismus Marsilio Ficino Pico della Mirandola Aristotelismus Pietro Pomponazzi Jacopo Zabarella Filosofie přírody Bruno Telesio Francisco Patrizi Tommaso Campanella

Významné osobnosti Věda Johannes Kepler Giordano Bruno Galileo Galilei Mikuláš Koperník Francis Bacon

Významné osobnosti Stát a právo Niccolò Machiavelli Jean Bodin Hugo Grotius Johannes Althusius

Významné osobnosti Reformace Martin Luther Ulrich Zwingli Jan Kalvín

Reformace Martin Luther (1483 – 1546) Teolog, kazatel Zakladatel protestantismu

Reformace Ulrich Zwingli (1484 – 1531) Švýcarský teolog Reformátor

Reformace Jean Calvin (1509 – 1564) Švýcarský teolog Zakladatel kalvinismu

Významné objevy Vynález kompasu Zavedení heliocentrického systému zámořské objevy (Kolumbus, de Gama) Zavedení heliocentrického systému Mikuláš Koperník Vynález knihtisku Johann Gutenberg Zavedení principu perspektivy v malířství Leon Alberti

Vynález knihtisku Johannes Gutenberg (1397 – 1468) Vynálezce knihtisku (1448) Bible (1455)

Zavedení perspektivy v malířství Leon Battista Alberti Piero della Francesca

Významné události Zakládání universit (1088 až 1499 – 50) Rozdělení římské církve (1378 až 1417) Učení Johna Wyclifa (1320 až 1384) Kostnický koncil (upálení Husa, konec schizmatu) Husitské nepokoje v Čechách (1419 až 1436/1485) Objevení Ameriky (1492)

Duchovní uzly renesanční Evropy

Tiskárny 1450 až 1500

Stát a právo Jean Bodin (1530 – 1596) http://plato.stanford.edu/entries/bodin/ Svrchovanost (suverenita) je absolutní a trvalá nejvyšší moc. Absolutní vládce je odpovědný pouze bohu, ale musí ctít svobodu a majetek občanů.

Stát a právo Johannes Althusius (1557 – 1638) http://plato.stanford.edu/search/searcher.py?query=althusius Svrchovanost náleží lidu, který může panovníka dosazeného k vykonávání moci také svrhnout.

Stát a právo Hugo Grotius (1583 – 1645) O právu válečném a mírovém: http://plato.stanford.edu/entries/grotius/ O právu válečném a mírovém: „Přirozené právo je příkaz rozumu, který ukazuje, že jednání v důsledku svého souhlasu či nesouhlasu se samotnou přirozeností rozumu obsahuje mravní nezbytnost nebo ošklivost.“

Florencie 1338 Giovanni Villani: „Město mělo asi 100 000 obyvatel, celkem 8 – 10000 dětí se tu učilo číst a psát, 1000 – 1500 počítat a 550 – 600 ve čtyřech vyšších měšťanských školách studovalo navíc i gramatiku a logiku. Ve Florencii bylo už tehdy 110 kostelů, 30 špitálů s 1000 lůžky pro nemocné. Ve městě pracovalo 200 velkých dílen a krámců ve výrobě sukna a vyrobilo se tu ročně asi 70-80000 postavů sukna. Výrobě a obchodu sloužilo 80 bank, bylo tu 100 krámců s kořením a drogami, 600 notářů tu mělo své písárny a 80 soudců bdělo nad dodržováním zákonů. O zdraví lidu pečovalo 60 lékařů, chléb peklo na 146 pekáren. Břicho tohoto velkoměsta spotřebovalo za rok 4000 volů a telat a 60000 jehňat…“

Poznámka autora Počet soudců celkem 3 066 Počet obyvatel ČR 10 532 770 Počet obyvatel na jednoho soudce 3 435 Počet soudců bývalých členů KSČ 596 Data k X/2011 Zdroj: http://www.adikia.cz/news/basty-komunistu-v-justici/ Komparace počtu soudců ve Florencii 1338 a počtu soudců v ČR 2011. Machiavelistická aplikace: V roce 2011 působilo o soudů v ČR bezmála 20% soudců s komunistickou minulostí v justici. Florencie (1338) - občanů na 1 soudce 1250, tj. 1,25% populace. ČR (2011) – občanů na 1 soudce 3435, tj. 0,30% populace.

Nejvýznamnější městské státy Itálie 15. / 16. století Benátky Janov Milán Florencie Papežský stát (Vatikán).

„Božská Florencie“ „Kolikrát v čase, jen co paměť sahá změnilas zákon, úřad, mrav i měnu a obnovilas údy své, má drahá! Však pamatuješ-li a znáš svou cenu, poznáš, že podobna jsi choré paní, jež hledá v duchnách úlevu a změnu a převracením bolesti se brání.“ Pěvec, Božská komedie, Dante Alighieri

Demografie Itálie 14. století Benátky 90 000 Janov 85 000 Milán 62 500 1288 Florencie 60 000 1340 Siena, Bologna 40 000 Řím, Padova, Pavia 30 000

Historie Florencie (do Toskánska) Florentský městský stát: 1434 – 1494 1512 – 1527 1530 Republika: 1494 – 1512 1527 – 1530 Vévodství Florencie: 1532.

Itálie a církev Počátek 14. století: Německé kraje, Francie, Španělsko, Portugalsko, Anglie, Skotsko – celkový počet biskupství katolické církve: 267 Itálie – 266 plus Sicílie a Sardinie – 295!

Papežský stolec (dvůr) Sčítání (první) lidu v roce 1526: 700 osob kléru 240 členů švýcarské gardy 85 členů posádky Andělského hradu Celkem: 1025 osob ve Vatikánu plus kardinálové a jejich personál ve 21 kardinálských palácích v Římě – 3111 osob Celkový počet papežského dvora uvnitř Říma tak činil: 4 136 osob!

Vyhrocená nenávist k papeži Machiavelli vyjádřil nejexplicitněji nenávist k papeži (Julius II.) slovy: „Divím se a se mnou všichni moudří, proč neskolil jedinou ranou svého nepřítele a nezískal si tak nesmrtelnou slávu a neodnesl bohatou kořist, neboť papeže doprovázeli všichni kardinálové se svými nejcennějšími poklady. Byl by býval první, který by byl prelátům ukázal, jak málo úcty zasluhují lidé, kteří vládnou jako oni …“ Kritika směřována k tyranskému vladaři Perugie, který roku 1505 nezahubil papeže (Julia II.) při jeho pobytu v Perugii.

Florencie cca 1490 (dřevoryt) autor: snad Francesco Rosselli

Někteří významní Florenťané Dante Alighieri (1265 – 1321), básník Giovanni Boccaccio (1313-1375), spisovatel Cosimo il Vecchio Medici (1389-1464), bankéř Pazziové, florentská bankéřská rodina, 1478 zorganizovala spiknutí proti Medicejským Vespucciové, florentská patricijská rodina Amerigo Vespucci (1454-1512), mořeplavec Sandro Botticelli (1445-1510), malíř

Sandro Botticelli Venuše a Mars

Část druhá Život a osobnost Niccola Machiavelliho

Machiavelli a machiavelismus Niccolo di Bernardo dei Machiavelli * 3.5.1469, † 22.6. 1527 Státník a politický filosof Historik Zakladatel tzv. machiavelismu Nejkontroverznější osobnost politické ffie vůbec

Rodina N. Machiavelliho Bernardo Machiavelli (1426/9 – 1500) Právník a otec Nicolla M.

Machiavelismus [Makijavelizmus], v širším pojetí souhrn názoru N. Machiavelliho, v užším významu politická zásada, že "účel světí prostředky", kdy podle něj v politickém boji lze ve jménu velkých cílů přehlížet morální principy a užívat jakékoliv prostředky. Politika, která vše podřizuje dosažení určených cílů. Pragmatická až bezohledná politická zásada.

Literární dílo Politické Umění válečné Úvahy o vládnutí a o vojenství Vlády a státy Rozpravy o první desítce knih Tita Livia Život Castruccia Castracaniho Vladař (Il Principe) nebo také Kníže

Literární dílo Prozaické Poetické Karnevalové písně Kapitoly Belfagor Poetické Karnevalové písně Kapitoly Desetiletí Dramatické Mandragora Historické Florentské letopisy Lingvistické Dialog o spisovném jazyce

Vladař (Il Principe) Věnováno Lorenzovi II. de Medici (synovi Lorenza I.) Věnování (dedikace) je svou výrazovou formou až jakousi adorací (zbožštěním) vládce (vladaře) tehdejší Florencie. Předlohou k Vladaři byl César Borgia.

César Borgia César Borgia (1475 - 1507) vévoda z Valentinois a Romagne 1493 jmenován kardinálem 1497 ustanoven světským panovníkem (po smrti svého bratra Juana) předobraz Machiavelliho Vladaře

Otec Césara Borgii Rodrigo Borgia (1431-1503) synovec Alonsa Borgii (Kalixta) 1456 jmenován kardinálem zvolen papežem Alexandrem VI. pontifikát 1492 - 1503

Rodina Césara Borgii Děti Alexandra VI: Vedro-Luis Borgia Girolama Borgia Isabela Borgia Cesare Borgia Juan Borgia Lucrezia Borgia Joffre Borgia

Panovník Florencie v době Machiavelliho „vyhnanství“ Lorenzo II. di Medici (1492 – 1519) Machiavelli mu věnuje spis Vladař (Kníže) Bere Machiavelliho na milost a svěří mu roli rodového dějepravce

Lorenzo de Medici - genealogie

Část třetí Dílo a odkaz Niccola Machiavelliho

Machiavelliho politická teorie „Je veliký rozdíl mezi životem, jaký se žije, a životem, jaký by se měl žít. Ti, kdož přihlížejí jen k tomu, co by se mělo dít, a ne k tomu, co se skutečně děje, spíše zaniknou, než se udrží.“

Machiavelliho politická teorie Současný rozpor mezi chápáním člověka z pohledu exaktních přírodních věd a abstraktních humanitních disciplín, např. evolučních biologů a sociologů, vede k zásadní distinkci mezi oběma přístupy. Chybějící snaha o synergický efekt způsobuje neplodný konflikt, který nemá výstup a zdánlivě nahrává „tvrdému biologicky deterministickému přístupu. Není i toto druhem machiavelismu? Myslím, že ano.

Machiavelliho politická teorie Machiavelliho posmrtný život je mnohem více dynamický a atraktivní než jeho život fyzický. Interpretace Machiavelliho učení, respektive životních postojů i jeho politické teorie je naprosto různorodá a protichůdná. Vykladači Machiavelliho díla se nemohou shodnout na jedné společné interpretaci.

Machiavelliho politická teorie V jedné věci lze nalézt shodu, a tou je stylistická a jazyková lehkost a srozumitelnost jeho textů. Machiavellimu se podobá v mnohém Friedrich Nietzsche. Předobraz Machiavelliho postoje k praktické politice je možno hledat již u presokratiků, Sokrata, Platóna a hlavně Aristotela.

Machiavelliho politická teorie Významní interpreti Machiavelliho díla: Locke Rousseau Strauss Chabod Croce Berlin Gramsci Skinner Mussolini Hitler a další

Machiavelliho politická teorie Benito Mussolini (1883 – 1945) sepsal předmluvu k vydání Vladaře v roce 1927, v níž se jednoznačně hlásí k Machiavelliho odkazu. Do češtiny byla přeložena a publikována v roce 1947 s předmluvou prof. Bauera.

Machiavelliho politická teorie „Pro Mussoliniho není už vzorem „jen“ filosof Nietzsche, podle kterého nejprve interpretuje svět jako krizi ducha a kultury a kdy se mění systémy. Teď také Mussoliniho ovlivňuje „mistr nad mistry v politice“, jak ho sám Mussolini nazval – Niccoló Machiavelli. Mussolini jedná dle jeho spisu – Il Principe (Vladař), jak se sám nazve, jako člověk ve vládě, když říká, cituji: „Machiavelliho doktrína je dnes více živá než před 4 staletími.“ „Takto chválí nyní Mussolini svého učitele, on novodobý Vladař (dokonce král Emanuel III. nazve Mussoliniho v 30. letech Il Principe).“ Zdroj: http://www.palba.cz

Machiavelliho politická teorie Aristoteles ze Stageiry  384 p.n.l., Stageira, Chalkidiké  322 p.n.l., Chalkida

Machiavelliho politická teorie Tři právní formy obce (státu): monarchii, kde vládne jednotlivec ve prospěch všech občanů, aristokracii, kde vládnou ti nejlepší (řecky aristoi) politeu, kde se na vládě podílejí všichni svobodní občané. Tři pokleslé formy: tyranii, vláda samozvaného vládce ve prospěch sebe samého, oligarchii, vládu bohatých pro svůj vlastní prospěch, demokracii, vládu davu.

Machiavelliho politická teorie „Demokracie vznikla z domněnky, že lidé, kteří jsou si v něčem rovní (například svobodou), jsou si rovni ve všem, oligarchie naopak z předpokladu, že lidé v něčem nerovní (například v majetku), jsou nerovní vůbec.“

Machiavelliho politická teorie „Nejdůležitější v každé ústavě je, aby zákony zaručily, že se nikdo z úřadu nemůže obohatit.“

Machiavelliho politická teorie Stavěl distinkci mezi: politiku a etiku. V soukromém životě má člověk hledat mnoho různých ctností, v politice rozhoduje spravedlnost čili „dobro těch druhých“.

Machiavelliho politická teorie Hlavní příčinou Machiavelliho nejednoznačnosti a záludnosti je jeho zásadní nekompatibilita, rozpor mezi na straně jedné Vladařem a straně druhé Rozpravy o prvních deseti knihách Tita Livia. Tento fundamentální rozpor nazýváme machiavelovským paradoxem. Vladař je ódou na bezskrupulózní vládu v intencích Machiavelliho učení (machiavelismu), Rozpravy jsou manisfestem republikanismu.

Machiavelliho politická teorie Vysvětlení tohoto paradoxu není vůbec jednoduché a jednoznačné. Po celá staletí se o to historikové ffie snaží, ale bezúspěšně ve smyslu trvalosti vysvětlení. Snad jen psychiatrický rozbor tohoto paradoxu není běžně publikován. Úvahy o paranoie Machiavelliho nejsou průkazné. Nejčastější interpretace jsou na bázi zkoumání morálního profilu Machiavelliho.

Machiavelliho politická teorie Význam Machiavelliho pro dnešní dobu je patrný i z jeho posmrtné adorace v rozličných politických systémech a státech současného světa…

Machiavelliho politická teorie

Machiavelliho politická teorie Vladař Spis z politické filosofie (teorie státu) napsáno 1513 publikováno 1532 Struktura: 26 kapitol Dedikace Politická rukověť / breviář pro vládce

Machiavelliho politická teorie Vladař Obsah: O různých formách vlád a různých způsobech, jimiž se moc získává O dědičných knížectvích O smíšených knížectvích O tom, proč se Dáreiova říše po smrti svého podmanitele Alexandra Velikého nevzbouřila O tom, jak vládnout městům a knížectvím, jež žila svobodně, pod vlastními zákony, než byla dobyta O nových knížectvích dobytých vlastní zbraní a vlastními schopnostmi O knížectvích získaných s cizí ozbrojenou pomocí a se štěstím O těch, kdo dosáhli moci zločinem O občanské vládě O knížectvích v časech ohrožení

Machiavelliho politická teorie Obsah: 11. O církevních panstvích 12. O druzích vojsk a o žoldnéřích 13. O pomocném, smíšeném a vlastním vojsku 14. O úkolech panovníka ve věcech vojenských 15. O věcech, za něž se lidem, a především knížatům, dostává pochvaly nebo potupy 16. O štědrosti a skouposti 17. O tvrdosti a shovívavosti, a zda je lepší být oblíbený nebo obávaný 18. Jak má vládce plnit dané slovo 19. Jak se chránit před nenávistí a opovržením 20. O budování pevností, jejich užitečnosti i nevýhodnosti, a o jiných pomocných prostředcích k udržení panství

Machiavelliho politická teorie Obsah: 21. Jak a čím se získává úcta lidu 22. O ministrech 23. Komu naslouchat a kdy 24. Proč italská knížata přišla o moc 25. Jakou roli hraje v lidském životě osud a jak mu čelit 26. Výzva k osvobození Itálie od barbarů

Machiavelliho politická teorie „Všechny státy a vlády, jimž lidé byli a jsou poddáni, jsou buď knížectví, nebo republiky. Knížectví pak jsou buď dědičná, kde určitý rod vládne velmi dlouho, nebo nově nabytá. Z nich pak některá jsou celá nová, jako například Milán za vlády Franceska Sforzy, anebo bývají připojena k dědičným, jako například Neapolské království spravuje španělský král. Takto získaná území jsou přivyklá žít buď pod vládou jiného pána, anebo dosud žila svobodně. Získávají se buď s pomocí cizích zbraní, nebo jen vlastní silou, řízením štěstěny či vynalézavostí.“ Vladař, Kapitola první

Machiavelliho politická teorie Komentář „Vlastní síla“ je Machiavellim nazývána „virtủ“, tj. schopnost jednat alias ctnost „Štěstěna“ je nazývána „fortuna“, tj. nahodilé vnější okolnosti

Machiavelliho politická teorie Komentář Správný či dobrý vladař musí být schopen přizpůsobit se vnějším okolnostem a současně disponovat činnou silou, aby přemohl vrtkavý osud. Dobrý vladař = virtủ + fortuna

Machiavelliho politická teorie

Machiavelliho politická teorie Odkaz pro dějiny myšlení Podle Machiavelliho musí být správný vládce (vladař) schopen v případě nutnosti činit i zlo. V zájmu udržení moci je zbytečné (nerozumné) být dobrý. Je však užitečné jevit se dobrý a získat si úctu lidu. Oddělení morálky od politiky! Rozdíl mezi jevovou a skutečnou stránkou věci. Forma versus obsah!

Machiavelliho politická teorie Morálka versus politika Oddělení morálky od politické praxe vladaře neznamená apriorní amorálnost, nýbrž rozlišení: Cíle Morální musí být cíl Nástrojů k jeho dosažení Nástroje nemohou být ve výsledku nemorální, slouží-li dosažení morálního cíle

Machiavelliho politická teorie Politika – zásadní teze Vlast je božstvem a její vůle a zájem je nejvyšší zákon (suprema lex). Suverénem je lid, nikoli panovník! Panovník vykonává vůli lidu. Panovník je sjednotitelem a vládcem všeho italského lidu.

Shrnutí politického myšlení u Niccola Machiavelliho Spořádaná svobodná (občanská) společnost. Autonomie národů. Sekularizace (osvobození se od „ničemných kněží“. Názorová svoboda.

Shrnutí politického myšlení u Niccola Machiavelliho Resumé: Názorová svoboda a pluralita názorů občanské společnosti

Machiavelli X machiavelismus Nejprudčeji byl Machiavelli napadán: Jezuity v Itálii a ve Francii Fridrichem II. v Německu Byronovci v Rusku

Machiavelli a americký republikanismus Třetí prezident USA Thomas Jefferson (1743-1826): „Nenechte se v otázce Moci vést důvěrou v člověka, nýbrž ho držte od konání zla řetězy Konstituce". Dvacátý osmý prezident USA Woodrow Wilson (1856 – 1924): „Historie svobody je historie omezování vládní Moci a ne jejího rozšiřování".

Napsali o Machiavellim „Myšlení Niccola Machiavelliho v sobě v zárodečné podobě obsahovalo prvky intelektuální a morální revoluce.“ Antonio Gramsci (zakladatel italské komunistické strany)

Napsali o Machiavellim Machiavelli nikdy nevytvořil tedy v žádném ze svých spisů nějaký systém „machiavelismu“ jakožto nauky, v níž „účel světí prostředky“. Ve skutečnosti tato zásada je pozdějšího původu a bývá spojována s morálkou jezuitskou.“ Prof. Josef Polišenský

Napsali o Machiavellim Maurice Jolly (1829—1878) a jeho Dialog mezi Machiavellim a Montesquiem v pekle (1864) Miroslav Virius (1953,) Machiavelli by záviděl Miroslav Virius, Machiavelli podruhé

Kdo byli machiavelističtí státníci a v čem

Machiavelisté César Borgia Benito Amilcare Andrea Mussolini Josif Vissarionovič Džugašvili Adolf Hitler

Další machiavelisté Franklin Delano Roosevelt Charles de Gaulle Nikita Sergejevič Chruščov John Fitzgerald Kennedy Margaret Hilda Thatcherová George Walker Bush

ale také … Václav Klaus Miloš Zeman Miloslav Kalousek Jiří Paroubek Vít Bárta a další.

Machiavelisté v dějinách Tomuto tématu je věnována speciální přednáška.

Příklady machiavelismu dnes

Příklady machiavelismu dnes Historiografická, tj. ryze deskriptivní nenormativní publikace o chování pedagogů FF UK v období normalizace.

Doporučená literatura Niccolò Machiavelli, Úvahy o vládnutí a o vojenství, Naše vojsko, Praha, 1986 Obsahuje dále: Vladař Rozpravy o prvních deseti knihách Tita Livia Milan Znoj, Jan Bíba a kol., Machiavelli mezi republikanismem a demokracií, Filosofia, Praha, 2011 – DOPORUČUJI!!!

P. F. 2013 Děkuji za pozornost a těším se na viděnou někdy příště… přeje Marek Matějka

Program EKK v roce 2013 únor březen duben doc. ThDr. Ivan Odilo Štampach, religionista O náboženství v současné Evropě březen zatím neobsazeno duben Prof. Mgr. Miroslav Bárta, Dr., egyptolog Kolapsy civilizací

KDO JE NA OBRÁZKU?