Vlak života Před nějakým časem jsem četl knihu, ve které byl život přirovnaný k cestě vlakem. Je to výjimečně zajímavé čtení pod podmínkou, že jej správně interpretujeme.

Život není ničím jiným než je cesta vlakem Život není ničím jiným než je cesta vlakem. Cesta vlakem, která se skládá z nastupování a vystupování, přeplněná nehodami, příjemnými překvapeními, ale i hlubokým smutkem.

    Narozením nasedáme do vlaku a potkáváme v něm osoby, se kterými bychom si přáli zůstat celý čas naší cesty – jsou to naši rodiče.

Bohužel, realita je jiná. Oni na některé stanici vystoupí a my přicházíme o jejich lásku, pochopení, toleranci, přízeň a nenahraditelnou přítomnost.

To ale nepřekází tomu, aby nastoupili jiné osoby, které se pro nás stávají velmi důležitými.

Přichází naši přátelé a zázračné lásky…

Mezi osobami, které cestují tímto vlakem se najdou i tací, kteří se přišli jen povozit.

Jsou i tací, kteří při cestování vyvolávají jen smutek Jsou i tací, kteří při cestování vyvolávají jen smutek... Ale zároveň i ti, kteří chodí po vlaku a jsou připravení pomoct těm, co pomoc potřebují.

Mnozí v nás po vystoupení zanechávají stálý stesk… Jiní přejdou tak nepozorovaně, že si ani neuvědomíme, že uvolnili místo.

Je zajímavé, že někteří cestující, které velmi milujeme, obsadí místa ve vagonech, které jsou velmi daleko od toho našeho. Proto budeme muset jet svou cestu bez nich. Samozřejmě nic nebrání tomu, abychom se cestou podívali – i když s těžkostmi – po našem vagoně a vydali se k nim.

… bohužel se ale může stát, že si nebudeme moct sednout vedle nich, protože toto místo už bude obsazené někým jiným.

Nedá se nic dělat. Musíme s tím žít. Tato cesta vypadá právě takto – je plná výzev, snů, fantazie, očekávání a loučení. Ale nikdy návratů.

Pokusme se navázat známost s co největším množstvím cestujících Pokusme se navázat známost s co největším množstvím cestujících. Hledejme v každém z nich něco dobrého, co pomůže i nám, aby naše cesta ubíhala v pohodě a s úsměvem.

Pamatujme, že v každém momentě cesty můžou koktat a my jim pravděpodobně budeme muset porozumět ...

Protože i nám se bude mnohokrát plést jazyk a najde se někdo, kdo nám bude rozumět.

Velké tajemství spočívá v tom, že se nikdy nedozvíme, na které stanici vystupujeme, ani, kde vystupují naši společníci, ani nám milý cestující z vedlejšího vagónu... a dokonce ani ten, kdo má místo po našem boku.

Zamýšlím se, jestli ve chvíli, kdy vystoupím z vlaku, pocítím nostalgii... Věřím, že ano. Oddělit se od některých přátel, se kterými jsem cestoval, bude bolestné. Dovolit, aby moje děti zůstaly samotné, bude velmi smutné. Ale držím se naděje a věřím, že jednou přijdu na hlavní nástupiště a uvidím, jak přicházejí s batohem, který neměli při nastupování.

Myšlenka, že jsem se přičinil k tomu, aby se jejich batoh zvětšoval a stával se hodnotnějším, mě dělá šťastným.

Můj příteli, udělejme všechno pro to, aby náš pobyt v tomto vlaku byl pokojný a hodný úsilí. Chovejme se tak, aby až přijde chvíle vystupování, na našem prázdném místě zůstaly milé vzpomínky pro ty, kteří pokračují v cestě.

Protože právě ty jsi nezapomenutelným a jedinečným spolucestujícím v tomto vlaku, přeji ti ŠŤASTNOU CESTU.