Historická východiska psychologie

Psychologie Předmět studia: ???

Předmět studia Lidská mysl Percepce, kognice, pozornost, emoce, motivace, potřeby, osobnost, interpersonální vztahy, podvědomí, …) Chování???

Definice psychologie jako vědního oboru Např. - věda, která studuje lidské chování, mentální procesy a tělesné dění včetně jejich vzájemných vztahů a interakcí a snaží se jej popsat, vysvětlit a predikovat

Novověké filozofické předpoklady psychologie Prvotně se začala odštěpovat z filozofie, resp. psychologické úvahy byly obsaženy v množství filozofických prací a úvah „myslím, tedy jsem“ (Descartes) etika a problém lidské volby (Spinoza) představy prosté a fantazijní (Hobbes) ideje (Locke) atd….

Hlavní novodobé evropské filozofické směry Racionalismus Empirismus Asocianismus Osvícenství Německá klasická filozofie

Racionalismus Výrazné ovlivnění přírodními vědami (Galilei atp.) Propojení filozofie a matematiky =) snaha vyrovnat se jí =) potřeba vybudovat dostatečný aparát Hlavní poznávací schopností je ROZUM (nezávislost na smyslové zkušenosti)

René Descartes (1596 – 1650) Kritika dosavadního způsobu vědění a myšlení =) Rozprava o metodě filozofie má být založena na rozumových axiomech smysly jsou nepřesné =) nutnost neustálých pochyb (metodická skepse) =) snaha najít axiom =) „Cogito, ergo sum.“ Vrozené a odvozené ideje odvozené: produkt smyslové zkušenosti (na základě vnějších podnětů) vrozené: nezávislé na působení vnějších podnětů (já, Bůh, nekonečno atp.) Dualismus – duše (myšlení) + hmota (rozprostraněnost, mechanické principy)

Probém Vztah duše a těla – jak může nehmotná duše působit na hmotné tělo?????

Baruch Spinoza (1632 – 1677) Monismus – duch a hmota jsou dvě stránky téže podstaty (substance) - př. Bůh = příroda (ovlivnění se myšlení a fyzické entity) př. psychický afekt ovlivní fyzický stav těla Problém lidské volby: člověk je schopen ovládat své vášně (afekty) = vnitřní svoboda (východisko některých současných směrů)

Gottfried Wilhelm Leibnitz 1646 – 1716) Psychofyzický paralelismus = souběžnost psychických a fyzických procesů – východisko základů psychologie (Wundt)

Empirismus Odmítnutí vrozených idejí Základem jsou získané zkušenosti = empirie

Francis Bacon (1561 – 1626) Předchůdce empirismu Renesanční myšlení =) snaha postavit vědu na empirické základy =) přesah do všech vědních odvětví Zdroj poznání je zkušenost (především smyslová) =) zkušenosti lze zobecňovat … až na úroveň axiomů = použití induktivní metody

Kritika dedukce Idoly: rodu: tendence dávat přednost údajům snadno zapamatovatelným či již uznaným za pravdivé (současná média???) jeskyně (původ v individuálním založení, výchově, situaci atp.) tržiště (pochází ze společenských kontaktů (přebírání názorů atp.)

Thomas Hobbes ( 1588 – 1679) Důsledný materialista = neexistuje duchovno, Bůh atp. Zabývá se teorií poznání – předměty mají primární a sekundární vlastnosti primární = fyzické sekundární = barvy, zvuky, vůně (existují pouze díky pohybům v našich smyslech) Představa = ochabující vjem (po zavření očí stále vidím knihu, ale kalněji a matněji) Slábnutí představ vlivem času a překrývání novými pojmy

John Locke (1632 – 1704) Esej o lidském rozumu – nelze dokázat vrozené ideje (kritika Descarta) Lidé získávají ideje na základě empirie a reflexe Jednoduché (pasivní vnímaní) a složené ideje (abstrakce atp.)

Asocianismus Základem je hledání asociačních principů = umožnění organizaci a třídění psychické zkušenosti (např. vliv na pozdější introspekční školu)

David Hume (1711 – 1776) Termín percepce – psychický obsah (dnes vnímání) = návaznost na Lockea 2 druhy percepcí: imprese – živé, aktuálně prožívané (vidíme, slyšíme, cítíme, volíme atd.) ideje – slabší, kopie impresí Všechny ideje jsou tvořeny z původních impresí 3 druhy spojení idejí: - podobnost (geometrická, situační – deja vu atp.) - „dotyk“ v čase a místě = sousednost (př. vůně z dětství) - kauzální vztah (přímé působení na nervovou soustavu)

Výrazný skepticismus – „mysl je pouze seskupení různých percepcí“

David Hartley (1705 – 1757) Asociace = základní princip umožňující objasnit strukturu lidské mysli a procesů v ní probíhajících Psychofyzický paralelismus – mentální a tělesné děje probíhají odděleně, propojuje je asociace hl. je tedy „dotyk“ Síla asociace závisí na opakování (I.P.Pavlov aj.)

Osvícenství hl. ve Francii v 18. století „Světlo rozumu X náboženské pověry“ Rovnost lidí, rozvoj lidských práv (svobodný život, vyznání, myšlení, bádání atp.) vliv na technický rozvoj a další oblasti vědy i běžného života

Jean Jacques Rousseau (1712 – 1778) Propojení s pedagogikou Kritika společnosti „Emil čili o výchově“ (vize výchovy od narození až do smrti) – člověk se rodí dobrý, za zbytek může okolní svět (předchůdce beahviorismu i evoluční psychologie) - zdravá (přirozený soucit) a nezdravá sebeláska (srovnání s ostatními – stavím se vždy nad ostatní) Výklad ontogeneze na příkladu výchovy chlapce (dle aspektů věku) výchova a charakteristika dívek – blíže k přírodě, hůže ovládají přirozené touhy =) mají být pokorné, skromné a poslušné =) nerovnost postavení a ovlivnění Freuda a Junga

Německá klasická filozofie - 18. a 19. století Immanuel Kant Johan Friedrich Herbart Arthur Shoppenhauer Friedrich Nietzsche

Immanuel Kant (1724 – 1804) Přednášel mnoho vědních disciplín (matematika, logika, filozofie, fyzika, estetika, etika) Kritika čistého rozumu – hlavní dílo (následovaly Kritika praktického rozumu a Kritika soudnosti) Rozlišuje 2 druhy poznání: a priori (nezávislé na zkušenosti) a posteriori (zdrojem je zkušenost) „má- li smyslový dojem vést k poznání, musí k němu člověk přistoupit z hlediska apriorních forem nazírání (čas, prostor, schopnost analýzy, syntézy atp.)

Kant rozlišuje 2 světy: fenomenální (svět jevů) noumenální (svět věcí) Lze poznat pouze svět fenoménů =) realita zůstává skryta – ovlivnil tak např. transcendentální filozofii (Huserl atp.)

Kantova etika Vidí podstatný rozdíl mezi čistým a praktickým rozumem Čistý rozum = nástroj teoretických spekulací i skepse Praktický rozum = jsme nuceni se v praktických situacích rozhodovat a respektovat etická pravidla Morálka není člověku přirozeně dána do vínku = vliv výchovy Opravdová mravnost plyne z vědomí obecné lidské povinnosti =) dosažení osobního štěstí KATEGORICKÝ IMPERATIV – „Jednej podle té maximy jednání, u níž můžeš zároveň chtít, aby platila jako obecný zákon“ (jasný původ v křesťanské morálce)

Johann Friedrich Herbart (1776 – 1841) Propojení s pedagogikou a etikou Kantův nástupce – nahradil kategorický imperativ 5 praktickými idejemi (svobody, dokonalosti, blahovůle, práva a odplaty) Psychologický přínos – pojetí dynamických sil (představy mohou splývat či se rušit, pokud jsou v rozporu, méně významné klesají pod práh vědomí, ale nemizí úplně (význam pro Freuda a Junga) Vnímání nových podnětů je ovlivněno starší zkušeností – apercepce (podobné představy splývají) - škatulkování

Arthur Shoppenhauer (1788 – 1860) Následník Kanta Příroda = subjektivní představa, ale je především jevovou (fenomenální) stránkou věci o sobě, jíž je nevědomá vůle (temné, bezdůvodné, hlubinné puzení) Slepá vůle k životu – pud (důkazy: např. instinktivní chování živočichů) Nejsilnější projev nevědomé vůle = pohlavní pud (návaznost – Freud, Jung) Pocit svobodné vůle je iluze – člověk je ovládán silami vymykajícími se vědomé kontrole (nevědomí – pozn. Freud) Návaznost na Darwinovu evoluci

Friedrich Nietzsche (1844 – 1900) Nepřátelské postoje vůči ženám Podstatou života je vůle k moci (jako podvědomá tendence) Rozbor lidského vědomí (opět návaznost psychoanalytiků) Vědomí se rozvinulo pod tlakem potřeby dorozumívání lidí jako nejohroženějšího druhu = je spojovací sítí mezi lidmi (kolektivní vědomí a spojení vědomí s jazykem - sémantici)

Psychologie jako samostatná věda 2. polovina 19. století Zpočátku hlavně empirický a experimentální charakter Návaznost na rozvoj fyziologie a neurologie Tvorba předpokladů - Comte, Spencer, Darwin, Müller, Helmholtz, Purkyně, Broca, Weber, Fechner atd.

August Comte (1798 – 1857) Zakladatel sociologie Prosazuje pozitivismus (vychází pouze z ověřitelných faktů, vyhýbá se spekulacím – paradigma západní vědy) Zákon tří stadií vývoje: teologické (božské vysvětlení světa – uvažovali jako malé děti) metafyzické (tvorba abstraktních systémů – antičtí filozofové) – principy a síly jsou sice neviditelné, ale ne nadpřirozené (př. Aristoteles – formy) pozitivní (pouze pozorovatelné jevy a nezpochybnitelná fakta – zobecnění – predikce)

Comte a psychologie Kritika introspekce – upírá psychologii právo být vědou (není v jeho klasifikaci vědních oborů) = nezáměrné obohacení a nový impuls 

Herbert Spencer (1820 – 1903) Zavedl termín evoluce – tehdy ještě naprosto neutrální! Ve vývoji se zákonitě střídají 2 základní procesy - diferenciace a integrace (homogenní celky se nejprve rozčleňují na části a ty se pak spojují ve vyšší a složitější útvary – vznik nové kvality) – přesah do sociologie, etologie, politiky atp. =) pokrok není nahodilý, ale nutný Termín adaptace – život (a tedy vědomí) je ustavičné přizpůsobování se vnějším okolnostem Rozlišení společnosti na vojenskou (právo silnějšího) a průmyslovou (dělba práce a individuální schopnosti = sociální darwinismus a bezmezná víra ve volnou ekonomickou soutěž)

Charles Darwin (1809 – 1882) Vychází z Malthuse (Esej o principech populace – organismy zvyšují svůj počet rychleji, než rostou zdroje potravy) = myšlenka přírodního výběru Přežívají variace lépe přizpůsobené podmínkám Altruismus je výsledkem přirozeného výběru (příklad 2 skupin pravěkých lidí) Přínos pro psychologii – výrazové chování (zvyšuje šanci na přežití, protože usnadňuje dorozumívání s ostatními členy druhu) – např. vzorce neverbální komunikace

Johannes Müller (1801 – 1858) Fyziolog Teorie specifických nervových energií – stimulace senzorických nervů vede ke vzniku charakteristických počitků (základ pro experimentální psychologii) – tj. zrakové nervy přenášejí pouze světelné a barevné počitky, sluchové pak počitky zvukové atd.) =) určitá senzorická kvalita vzniká v konkrétních částech mozku

Hermann von Helmholtz (1821 – 1894) Fyziolog Zákon o zachování energie (všechny druhy energie v živých i neživých systémech mění formu bez změny kvantity) Experimenty na hranici fyziologie a psychologie (jednoduchý reakční čas mezi podnětem a reakcí, nevědomé usuzování (odhad vzdálenosti, směru a pozice atp.) Kritika Kanta – vnímání prostoru není apriorní – podléhá zkušenosti (nácvik odhadu pozice předmětu s brýlemi, jež mírně přesouvaly pozici předmětu)

Johann Christoph Spurtzheim (ˇ1776 – 1832) Frenologie – zkoumá souvislost stavby lebky s duševními schopnostmi a charakterovými rysy (později zavržen) Zmapování oblastí mozku a přiřazení duševních vlastností (na psychiatrických pacientech)

Další fyziologové Paul Broca (1824 – 1880) lokalizace řečových center – Brocovo centrum Ernst Heinrich Weber (1795 – 1878) citlivost kůže a nejmenší rozlišitelný rozdíl (rozdílový práh se mění v závislosti na velikosti standardního podnětu)

Psychologie jako samostatný vědní obor Wilhelm Maximilian Wundt (1832 – 1920) Francis Galton (1822 – 1911) Hermann Ebbinghaus (1850 – 1909) William James (1842 – 1910)

Wilhelm Maximilian Wundt (1832 – 1920) 1879 – založení Psychologického institutu v Lipsku Hlavní výzkumná metoda – introspekce = vnitřní vnímání (prováděná školenými pracovníky za jasně vymezených podmínek) -snaha postihnout konkrétní zkušenost Výzkumy diskriminačního reakčního času (reakce pouze na určitý podnět)

Počitky Vznikají na základě stimulace smyslových orgánů 7 základních kvalit počitků – zraková, sluchová, čichová, kožní, chuťová, kinestetická a kožního smyslu 3 dimenze citového prožívání (libost-nelibost, napětí-uvolnění, vzrušení-uklidnění)

Francis Galton (1822 – 1911) Studium individuálních rozdílů – do té doby nové téma, ostatní se spíše snažili sjednotit a zobecnit poznatky Zkoumal problematiku dědičnosti vloh Snaha měřit inteligenci jednoduchými senzorickými zkouškami– ošidné, nekorelovalo (= inteligence je komplexní jev =) zavedení statistických metod do psychologie (využití v psychometrii atp.)

Hermann Ebbinghaus (1850 – 1909) Výzkumy paměti Definuje krátkodobou a dlouhodobou paměť zapomínání je rychlé, ale postupně se zpomaluje učil se 2 roky řadu bezesmyslných slabik, aby dokázal minimalizaci vlivu předchozího učení a působení kvality obsahu na zapamatování

William James (1842 – 1910) Vydal Principy psychologie Definice psychologie – věda o mentálním životě, a to jak o jeho fenoménech tak i o jeho podmínkách Vědomí se ustavičně mění a žádný psychický stav nelze zažít vícekrát Pozornost – je výběrové zaměření a soustředění vědomí Rozlišuje mezi návyky (mimovolní a nevědomé) a rozhodnutími (volní a vědomé) různé návyky se učí v různém věku návyky přispívají k udržení daného společenského uspořádání autor teorie emocí – „citové zážitky jsou odezvou na tělesné změny vyvolané emocionálně významnými podněty“ (prvotní je tedy fyziologická emoční reakce)

Co je to vlastně pozornost ? Děkuji za pozornost Co je to vlastně pozornost ?