Škola: SŠ Oselce, Oselce 1, 335 01 Nepomuk, www.stredniskolaoselce.cz Projekt: Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0801 Název: Modernizace výuky všeobecných a odborných předmětů Název sady: Kovářství Číslo DUMu: VY_32_INOVACE_17_09 Název DUMu: Kovací teploty ocelí, nedostatky při ohřevu Pro obor vzdělávání: 82-51-L/01 Uměleckořemeslné zpracování kovů Předmět: Technologie Ročník: 1. Autor: Bc. Miroslav Lávička Datum: 17.11.2012

Kovací teploty ocelí správným ohřevem dosáhneme kvalitních výrobků každý druh oceli má určitý rozsah kovacích teplot (nejvyšší x nejnižší) největší rozsah kovacích teplot je u ocelí s nižším obsahem uhlíku nejmenší rozsah kovacích teplot je u legovaných ocelí kove se při nejvyšších kovacích teplotách čím je teplota vyšší, tím je ocel tvárnější a materiál klade menší odpor při kování

Kovací teploty ocelí u měkkých ocelí je větší rozsah kovacích teplot a můžeme kovat delší dobu viz. tabulka Kovací teploty ocelí struktura oceli ohřevem na vyšší teplotu hrubne hrubá struktura je nežádoucí, má špatné mechanické vlastnosti, odstraní se intenzivním prokováním a normalizačním žíháním kovář pozná kovací teplotu podle barev povrchu viz. tabulka Barvy a teploty povrchu při ohřevu a popouštění

Kovací teploty ocelí - 1.část Označení oceli podle ČSN Kovací teploty (°C) počáteční konečná 10 340 1300 700 10 370 11 500 1250 750 11 600 12 010 12 030 1280 12 051 1220 800 13 030 13 250 1200 14 000 1100 850 15 121 15 250 1180 830

Kovací teploty ocelí - 2.část Označení oceli podle ČSN Kovací teploty (°C) počáteční konečná 17 246 1180 880 19 132 1100 800 19 732 1150 850 19 800 900 Kovací teploty dalších materiálů Název materiálu Kovací teploty (°C) počáteční konečná Hliník 500 450 Dural 380 Mosaz 850 700 Měď-lehce tvárná po prudkém ochlazení ve vodě 720

Kovací teploty ocelí Kvalitní výkovky získáme: a) Správným ohřevem s žádanou nebo nepatrnou prodlevou po dosažení kovací teploty b) Intenzivním prokováním se značnou změnou průřezu materiálu c) Rychlými údery na materiál vzniká tepelná energie, tím pomaleji chladne materiál a nemusí se ohřívat - ocel se zhušťuje, je pevnější a hůře se obrábí

Kovací teploty ocelí - pojmy Propal - zmenšení objemu materiálu, které vzniká po každém ohřevu materiálu - za jeden ohřev se ztrácí 2-3 % hmotnosti materiálu Oduhličení materiálu - ocel přijímá prvky z paliva, a tím se znehodnocuje - při teplotě nad 900°C vzniká oduhličení, které se odstraňuje třískovým obráběním

Nedostatky při ohřevu Nedohřátá ocel vzniká při rychlém ohřevu ocel je ohřátá na povrchu, jádro je studenější vzniká napětí mezi povrchem a jádrem - ohřev na nižší teplotu než je stanovená kovací teplota

Nedostatky při ohřevu Přehřátá ocel vzniká při překročení nejvyšší kovací teploty při delší době na nejvyšší kovací teplotě dá se to napravit prokováním nebo normalizačním žíháním

Nedostatky při ohřevu Spálená ocel vzniká při vysoké teplotě nad přehřátou ocel(cca nad 1500°C) nastává prudké okysličování (hoření) porušuje se vzájemná vazba zrn struktury materiálu po úderech se ocel rozpadá na drobné kousky ocel je pro další zpracování nepoužitelná

Doba ohřevu oceli z 15°C na 1100°C Rozměr kruhové oceli v mm Doba v minutách Rozměr ploché oceli v mm Ø5 0,35-0,4 20/5 1,3-1,4 Ø8 1,1-1,2 25/6 1,5-1,7 Ø10 1,7-1,8 30/5 1,9-2 Ø12 1,9-2,0 30/10 2,8-3 Ø16 3 3510 3,1-3,5 40/10 3,7-3,9

Zdroj materiálů: DRASTÍK, F. Kovářství. 1. vydání Praha: SNTL, 1960. JÍCHA, A. Volné ruční kování. 1. vydání Praha: SNTL, 1986. ČERMÁK, M. Technologie kovářských prací. 1. vydání Praha: Institut vzdělávání a výchovy Mze v ČR, 1994. FROLEC, I. Kovářství. 1. vydání Praha: Grada, 2003. ISBN 80-247-0611-3. RÉVAY P., VONDRUŠKA Š. Umělecké kovářství. 2. přepracované vydání Praha: Grada, 2010. ISBN 987-80-247-3273-2. HERBOCZEK, J. Základní běh pro kováře. Praha: Státní ústav pro učebné pomůcky průmyslových a odborných škol, 1948 GSCHEIDLE, R. a kol. Příručka pro automechanika. Praha: Sobotáles, 2001. ISBN 80-85920-76-X. GOŇA, K., RÉVAY P., VONDRUŠKA Š. Umělecké kovářství. 1. vydání Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-0918-X. VÁVRA , P., LEINVEBER, J., Strojnické tabulky. Praha: SNTL, 1984. ISBN 04-232-84. Není –li uvedeno jinak, je autorem tohoto materiálu a všech jeho částí, autor uvedený na titulním snímku.