TIL: pojmové postoje, věty přací

Přání jako postoje k intensi Jack chce být prezidentem USA Prezident USA je manžel paní Obamové Jack chce být manželem paní Obamové Úsudek je neplatný, neboť postoj Chce-být/() je postoj k intensi, v tomto případě úřadu presidenta USA. Druhá premisa však nezadává identitu intensí (role presidenta USA a manžela paní Obamové jsou jistě zcela rozdílné), nýbrž jejich náhodnou ko-referenci (jsou náhodou obsazeny tímtéž individuem). wt [0Chce-býtwt 0Jack wt [0Prezidentwt 0USA]] wt [wt [0Prezidentwt 0USA]wt =i wt [0Manzelwt 0Obama]wt], =i /() wt [0Prezidentwt 0USA] r wt [0Manzelwt 0Obama], r /()

Přání jako postoje k intensi Ovšem výše uvedená analýza věty „Jack chce být prezidentem USA“ není ještě ta doslovná, neboť věta obsahuje výrazy „chce“ a „být“ se samostatným významem, které jsme nevzali v úvahu. K tomu, abychom nalezli přesnější analýzu, musíme definovat vztah Chce- být pomocí významu sloves chtít a být. Problémem je to, že se zde opět setkáváme s nejednoznačností typickou pro pojmové postoje. Jsou možné dvě vzájemně ekvivalentní (a tedy navzájem převoditelné) analýzy výrazu „chtít“. Přání je možno analyzovat jako postoj individua k vlastnosti, kterou chce individuum nabýt, tj. Ch1(tít)/(()) jako postoj k propozici, o které chce, aby byla pravdivá, tj. Ch2(tít)/() Nechť a/n   je konstrukce individua, které chce být P/n  (). Pak (yv ) (i) wt [0Ch1wt a [wt y [Pwt y]]] (ii) wt [0Ch2wt a [wt [Pwt a]]].

Přání jako postoje k intensi Ekvivalence vztahů Ch1 a Ch2 je dána skutečností, že nutně kdykoliv a chce nabýt vlastnost P, pak chce, aby propozice, že a je P byla pravdivá: wt [[0Ch1wt a [wt y [0Pwt y]]] = [0Ch2wt a [wt [0Pwt a]]]]. V našem případě je vlastností P vlastnost být prezidentem USA, či zastávat tento úřad, kterou lze konstruovat takto (y v ): wt y [y = wt [0Prezidentwt 0USA]wt]. Dostáváme tak dvě ekvivalentní analýzy věty „Jack chce být prezidentem USA“: (3’’) wt [0Ch1wt 0Jack wt y [y = wt [0Prezidentwt 0USA]wt]] (3’’’) wt [0Ch2wt 0Jack wt [0Jack = wt [0Prezidentwt 0USA]wt]].

Věty přací V tomto případě se zdá, že nemáme žádné kritérium pro preferenci jedné či druhé analýzy. Uvažme však jinou variantu, a to větu Jack chce, aby Richard byl prezidentem USA. Nyní není varianta analýzy pomocí schématu (i) jednoduše použitelná, avšak mírně upravené schéma (ii) lze aplikovat snadno: Jack chce, aby bylo pravda, že Richard je prezidentem. Dostáváme tak konstrukci wt [0Ch2wt 0Jack wt [0Richard = wt [0Prezidentwt 0USA]wt]]. Lze tedy formulovat kritérium pro to, které variantě dát přednost. V případě, že vztah je vyjádřen výrazem „chtít něco (většinou vyjádřeno infinitivem)“, jde zřejmě o vztah k vlastnosti, kdežto v případě vztahu označovaného výrazem „chtít, aby“, jde o vztah k propozici. V případě vět přacích jde o slabou nejednoznačnost či slabou homonymii. Věta má více, avšak navzájem ekvivalentních významů. Silná homonymie je pak případ více neekvivalentních významů.

Jack chce, aby se nejmoudřejší občan stal prezidentem USA. Věty přací Silná homonymie, nejednoznačnost mezi de dicto a de re. Jack chce, aby se nejmoudřejší občan stal prezidentem USA. De dicto: „Co Jack chce“? – „Aby se prezidentem USA stal nejmoudřejší občan“. wt [0Ch2wt 0Jack wt [0Stat_sewt wt [0Nejmoudrejsiwt 0Obcanwt]wt wt [0Prezidentwt 0USA]]] Typy: Obcan/(); Nejmoudrejsi/(())­­ – funkce, která v závislosti na světě a čase vybírá z třídy individuí jedno, to nejmoudřejší; Stát_se/(). Proč se Uzávěr wt [0Nejmoudřejšíwt 0Občanwt] vyskytuje v supozici de dicto ačkoliv stojí v Kompozici s w a t? Protože jde o výskyt v -generickém (intensionálním) kontextu wt …

Věty přací De re: „Co přeje Jack osobě, která je nejmoudřejším občanem“? - „Aby se stala prezidentem USA“. Nyní je situace taková, že Jack chce, aby se určité individuum (jemu známá osoba, např. Richard) stalo prezidentem USA, a k tomuto individuu je ve větě odkazováno pomocí určité deskripce „nejmoudřejší občan (na světě)“. Přitom Jack sám nemusí ani tuto osobu považovat za nejmoudřejšího občana. Platí tedy oba principy de re. Pokud je Richard oním nejmoudřejším občanem, pak lze říci, že Jack chce, aby se Richard stal prezidentem USA. A navíc existence nejmoudřejšího občana je presupozicí dané věty, vyplývá tedy jak z její pozitivní tak negované varianty „Jack nechce, aby se nejmoudřejší občan stal prezidentem USA“. Tedy pojem nejmoudřejšího občana se při tomto čtení vyskytuje v supozici de re, a příslušná korektní analýza musí tuto supozici respektovat.

Věty přací (de re) Jsou dvě možnosti, které lze specifikovat v poněkud technickém žargonu takto: Varianta (b1): „Individuum, které je nejmoudřejším občanem, má tu vlastnost, že Jack chce, aby se stal prezidentem USA“ Varianta (b2): „Jack chce, aby se právě to určité individuum, které je nejmoudřejším občanem, stalo prezidentem USA“. Varianta (b1) vyžaduje konstrukci vlastnosti, že Jack chce, aby se někdo stal prezidentem USA (tuto vlastnost pak aplikujeme na to individuum, které hraje roli nejmoudřejšího občana). Varianta (b2) vyžaduje aplikaci substituční metody.

Věty přací (de re) Varianta (b1). Vlastnost, že Jack chce, aby se někdo stal presidentem USA zkonstruujeme takto: wt x [0Ch2wt 0Jack wt [0Stat_sewt x wt [0Prezidentwt 0USA]]] Aplikací této vlastnosti na příslušného nejmoudřejšího občana získáme: wt [wt x [0Ch2wt 0Jack wt [0Stat_sewt x wt [0Prezidentwt 0USA]]]wt wt [0Nejmoudrejsiwt 0Obcanwt]wt] Tuto konstrukci lze ještě zjednodušit provedením r-redukcí (substituce tučných w,t): wt [x [0Ch2wt 0Jack wt [0Stat_sewt x wt [0Prezidentwt 0USA]]] [0Nejmoudrejsiwt 0Obcanwt]] Pozor! další -redukce “jménem”, která by substituovala konstrukci [0Nejmoudrejsiwt 0Obcanwt] za proměnnou x, by nebyla korektní, neboť by došlo ke vtažení jejího extenzionálního výskytu de re do intenzionálního kontextu konstrukce vlastnosti. Uplatnil by se pak princip dominance de dicto kontextu a výskyt této konstrukce by již nebyl v supozici de re. Obdrželi bychom variantu de dicto.

Věty přací (de re) Variantu (b2) analyzujeme nyní pomocí aplikace substituční metody: wt [0Ch2wt 0Jack 2[0Sub [0Tr [0Nejmoudrejsiwt 0Obcanwt]] 0on 0[wt [0Stat_sewt on wt [0Prezidentwt 0USA]]]] Pokud bychom v předchozím případě provedli -redukci “hodnotou”, dostali bychom přesně tuto konstrukci (až na pojmenování proměnné „on“ vs. „x“.

Věty přací – dosah kvantifikátoru Další víceznačnost – dosah kvantifikátoru. Karel chce, aby se Tom oženil s princeznou (a) Existuje nějaká určitá princezna, o níž platí, že Karel chce, aby se s ní Tom oženil. wt x [[0Princeznawt x]  [0Ch2wt 0Karel wt [0Ozenitwt 0Tom x]]] (b) Karel chce, aby se Tom oženil s nějakou (jakoukoli) princeznou. wt [0Ch2wt 0Karel wt x [[0Princeznawt x]  [0Ozenitwt 0Tom x]]] Typy: Princezna/(); Ozenit/(), /(()). Pozn.: Adekvátnější doslovnou analýzu můžeme ve druhém případě obdržet aplikací omezeného kvantifikátoru Some/((())()), což je funkce, která dané množině individuí M přiřadí množinu množin individuí, které mají s M neprázdný průnik. Konstrukcí propozice, o které si Karel přeje, aby byla pravdivá, je pak tento uzávěr: wt [[0Some 0Princeznawt] x [0Ozenitwt 0Tom x]] Čti: Množina těch individuí, se kterými se má Tom oženit, patří do množiny těch množin, které mají neprázdný průnik s populací princezen.