Konspirativismus Konspirační teorie na straně jedné žijí svým vlastním životem a jsou v současnosti posilovány a šířeny prostřednictvím populární kultury a internetu, na straně druhé vzhledem k zjevné absurditě některých konspirací a interpretací reality jsou zcela odmítány a bagatelizovány bez ohledu na jejich možné reálné jádro. Seriózní studium konspiračních teorií a vytrvalé úsilí o odlišování reality od fikce jsou ovšem zastoupeny – vzhledem k jejich vlivu a dosahu – velice skromně. Sofistikovanější konspirační teorie jsou podle některých autorů dokonce pevně etablovány v oblasti akademických kruhů a humanitních věd. Renomovaní odborníci obvykle nepovažují za důstojné své pozice se konspiračními teoriemi hlouběji zabývat, příležitostně se jim věnují psychologové či sociologové a interpretují je jako novodobý fenomén mýtotvorby s religiózním pozadím, jako tzv. městské legendy (urban legends, contemporary legends), či jako moderní pokračování odvěké ezoterické tradice myšlení. Konspirační teorie tak bývají chápány jako fenomén, který plní v kontextu sekularizace některé tradičně náboženské funkce – díky nim lidé získávají jednoduché a srozumitelné odpovědi na otázky týkající se povahy reality a původu zla. Michael Barkun A Culture of Conspiracy: Apocalyptic Visions in Contemporary America (2003) Marek Fenster Conspiracy Theories: Secrecy and Power in American Culture (2008).

Konspirativismus Popper proti „konspirační teorii společnosti“, která je „typickým důsledkem sekularizace náboženských pověr“ („...názor, že výklad společenského fenoménu spočívá v odhalení lidí nebo skupin, které mají na existenci tohoto fenoménu zájem (někdy je to zájem skrytý a je třeba jej nejprve odhalit) a kteří plánovali a tajně připravovali uskutečnění tohoto fenoménu“) Arendtová pak ve své klíčové knize Původ totalitarsmu (1951) dokonce považuje konspirační mýty a jejich mobilizační povahu za klíčovou součást totalitního pojetí společnosti: „Formy totalitní organizace jsou, na rozdíl od ideologického obsahu a propagandistických hesel zcela nové. Jsou určeny k přenášení propagandistických lží hnutí, konstruovaných kolem určité centrální smyšlenky – spiknutí Židů, trockistů, nebo 300 rodin atd. –, do fungující reality, k vybudování, i v netotalitních podmínkách, společnosti, jejíž členové jednají a reagují v souladu s pravidly smyšleného světa“.

Konspirativismus Konspirativismus je podle Poppera „typickým důsledkem sekularizace náboženských pověr“, kde role bohů je nahrazena mocnými lidmi a skupinami „které jsou ve své špatnosti zodpovědné za všechna zla, kterými trpíme – jako třeba siónští mudrci, monopolisté, kapitalisté, imperialisté“. Popper považuje společnost a dění v ní za kombinaci záměrných a nezáměrných výsledků činnosti lidí, a proto je podle něj představa o všech důsledcích jakožto záměrech několika konkrétních jedinců mylná. ¨Největší sklon ke konspiraci mají podle něj lidé zastávající ideologie, které mají zcela jasnou a konkrétní představu o realizaci určitých záměrů ve společnosti. Neschopnost mít procesy ve společnosti v plné moci je pak vede k představě, že jsou někým jiným aktivně mařeny.

Konspirativismus Daniel Pipes Spiknutí. Názory a teorie (1997) „A tak seriózní lidé musejí brát seriózně i konspirační teorie. Ohrnovat nad konspirativismem nos jako nad nedůležitým fenoménem, případně něčím pro zasmání je velikou chybou. Takové jednání nejenom ignoruje významnou roli konspirativismu během dvou a půl předchozích století, ale také jeho roli v současnosti a jeho budoucí potenciál.“ Zásadní problém konspirativismu vidí Pipes v jeho potenciálu vyostřovat politické konflikty, extremismus, a generovat násilí. Historicky Pipes objevuje konspirativistickou mentalitu již v dualistických náboženstvích Íránu a tajemných kultovních obřadech v římské říši. Dalším impulsem bylo období křížových výprav, odkdy můžeme datovat vznik podvojné konspirativistické tradice připisující spiklenecké a světovládné úmysly na straně jedné tajným společnostem (templáři) a na straně druhé Židům. Dalším, pro současnost již zásadním impulsem v 18. století, bylo svobodné zednářství a zejména pak vznik řádu iluminátů – ilumináti se podle Pipese stali „bezděčným podnětem zrození moderní konspirativní teorie.“ Toto světovládné spiknutí mělo mít v úmyslu oslabení náboženství, politického řádu monarchie a instituce soukromého vlastnictví. Následně se tento typ konspiračního uvažování spojil s tradičním antisemitismem a dal tak základ modernímu antisemitismu devatenáctého a první poloviny dvacátého století. Ten měl částečně náboženské pozadí, ale postupně přebíral jiné aspekty – zejména ekonomické a rasové – a podle Pipese sehrál následně zásadní roli v uvažování a legitimizaci hrůzné praxe nacismu a komunismu.