Karel Hlaváček

NÁZEV ŠKOLY: Gymnázium Lovosice, Sady pionýrů 600/6 ČÍSLO PROJEKTU: CZ.1.07/1.5.00/34.1073 NÁZEV MATERIÁLU: VY_32_INOVACE_2B_05_Karel Hlaváček TÉMA SADY: Literatura 19. a 20. století ROČNÍK: septima DATUM VZNIKU: listopad 2013 AUTOR: Mgr. Kateřina Benešová

anotace Materiál je určen k výkladu o životě a díle Karla Hlaváčka. Větší důraz je kladen na dílo, ukázky jeho textů a následný rozbor. K tomu je využito animací, tak aby se správné odpovědi zobrazily až po kliknutí. Zároveň jsou do materiálu zařazeny audio ukázky, prostřednictvím hypertextových odkazů je možné přejít na youtube.cz a přehrát zhudebněné varianty Hlaváčkovy básně.

Karel hlaváček - život 1874 – 1898 Pocházel z rodiny dělníka Nadaný literárně i výtvarně i sportovně cvičenec tělocvičné jednoty Sokol, později organizace všesokolského sletu v Praze) Studoval filosofickou fakultu – moderní jazyky Spolupráce s časopisem Moderní revue (dekadentní časopis) – lyrika, výtvarné kritiky, kresby Ilustrace básnických sbírek A. Sovy, nebo O. Březiny tuberkolóza Obr. 1

Karel hlaváček - tvorba Představitel symbolismu a dekadence Ovlivněn prokletými básníky (vyšly překlady J. Vrchlického (Moderní básníci francouzští) V básních hudební motivy, snová atmosféra Verše jsou teskné, náladové, melancholické Obr. 2 Obr. 3

„Pozdě k ránu“ (Pozdě k ránu) Bylo pozdě k ránu... Šel jsem příliš unaven polibky, jež snesly se na mne poprvé v životě jako prudká silice jarního deště. Měsíc ohlašoval bledou září zašlého zlata za řekou svůj brzký východ, a celá krajina, neurčitá, bez kontur, plující v sinavém a bázlivém světle, zdála se po celou noc již od časného večera očekávati prvých paprsků jeho. Bylo takové zvláštní, napnuté ticho, rušené jenom táhlými a hlubokými zvuky trompet daleké vesnické nedělní hudby, která již asi dohrávala... Měsíc vyšel omrzele, zarudlý; bledl a počal se chvěti na řece; vše zdálo se klekati k společné modlitbě... A všecka ta nedospalost, touha, jemná mdloba a závrať rozlila mi v duši takovou zvláštní, delikátní a vzácnou náladu. Bylo to tak něco pro nejhlubší tóny lesního rohu, pro nejhlubší tremolla skleněných fléten, pro zádumčivé solo zděděné violy (a ještě ztlumené kostěnou příduskou)... Vlažný melisový odvar, nahořklá vůně feniklového oleje, tlačeného do staré antiky, řezané ze zeleného egyptského dioritu žensky jemnou a neznámou aristokratickou dlaní - dlaní, postříkanou dříve silným aroma karmínového laku... Třel jsem nejdelikátnější nuance barev, vodil svou ruku k nejsubtilnějším tahům, zkoušel harmonie nejhlubších mollových akkordů a komponoval v nejnebezpečnějších klíčích a předznamenáních, než jsem přikročil k realisaci svojich vizí. Chytiti vše sublimné, tajemné, anaemické a bázlivé v delikátní mystifikaci, v ironii a v hřejivou intimitu - rozšlehnout v několika příbuzných duších krátkou modlitbou maga tu vzácnou a tajemnou náladu, zakletou ve dvě slova: pozdě k ránu - tj. má domaina, má raison ďêtre.

„Pozdě k ránu“ Jakou situaci popisuje autor v textu? Ranní návrat od milenky Jaké pocity jsou v textu zobrazeny? Přechod mezi nocí a dnem, sladká a zároveň nostalgicky smutná vzpomínka na probdělou noc, která se nebude opakovat, změna Jakými prostředky se snaží autor vystihnout náladu? Přirovnání, hudební motivy, vůně O jaký lit. útvar se jedná a proč? báseň v próze, podle vzoru Ch. Baudelaira, básnické prostředky v lyrickém prozaickém textu

„Svou violu jsem naladil co možná nejhlouběji“ (Pozdě k ránu) Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji a tichý doprovod k ní pozdě za večera pěji. Hráč náruživý zádumčivých, sešeřelých nálad, chci míti divné kouzlo starých, ironických ballad. A na zděděnou violu svou těm jen, těm jen hraji, již k ránu v nocích nejistých do dálek naslouchají... Mé melodie chtějí míti smutek všeho toho, co rostlo, vykvetlo a zrál marně, pro nikoho. A míti toho naději a neurčitou něhu, co vzklíčiti chce v těžké půdě dalekého břehu, a míti zvuk, jenž nesmělý, přec jemný, smysly mámí, jak chvění silných drátů, utlumených sordinami. a chtějí důvěrnost mít v tichu prodloužených staccat, když na nejnižších polohách tmou chystají se plakat... Na violu svou zděděnou jen tehdy, tehdy hraji, když měsíc teprv vyjít má a tma je ještě v kraji, a vigilií přísná padá za lesy a vodu, a krajem velké tajemství jde velkých Božích Hodů. Mé tenké prsty po strunách vždy nervósně se chvějí, když tichý doprovod svůj za večera pěji... Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji. Audio ukázka Audio ukázka 2

Otázky: Jaká témata jsou v textu zobrazena? marnost, nostalgie, smutek, hudební motivy Porovnejte s předchozím textem. báseň v próze x báseň podobná témata v obou textech hudební motivy Jaký rým je v textu použit? sdružený Vyhledejte následující básnické prostředky: epizeuxis, anaforu, refrén, aliteraci tehdy, tehdy – a, a – Svou violu jsem naladil co možná nejhlouběji - mé melodie

Další díla autora „Sokolské sonety“ – prvotina, ke které se později stavěl odmítavě, inspirováno Tyršovými ideály „Mstivá kantiléna“ – vrchol českého symbolismu, inspirace boje za svobodu – Nizozemsko (16. st., protišpanělská opozice)  vzdor, vztek, pomsta, beznaděj, opět hudební motiv (kantiléna = sólová melodie vícehlasé skladby

citace Obr. 1: NEZNÁMÝ AUTOR. wikipedia [online]. [cit. 6.11.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Karel_Hlavacek_1895.jpg Obr. 2: HLAVÁČEK, Karel. photobucket.com [online]. [cit. 6.11.2013]. Dostupný na WWW: http://s295.photobucket.com/user/clerk_saunders/media/Hlavacek.jpg.ht ml Obr. 3: LEOTARD. wikipedia [online]. [cit. 6.11.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Karel_Hlavacek_desk.JPG HLAVÁČEK, Karel. Pozdě k ránu. Praha: Kentaur, 1993, ISBN 80- 85285-34-7 FORST, Vladimír. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 2. H–L; Dodatky k LČL 1, A-G.. Sv. I, H-J. Praha: Academia, 1993. ISBN 8020003452