ANTIREALISMUS I. – POČÁTKY FRANCOUZSKÉ DIVADELNÍ REFORMY © Pavel Trtílek, 2009

ANTIREALISMUS Modernistické umělecké styly programově zacílené proti realismu: symbolismus impresionismus futurismus kubismus dadaismus surrealismus

Doba: 1870 –1871: Prusko-francouzská válka 1882: 1 Doba: 1870 –1871: Prusko-francouzská válka 1882: 1. elektrifikované divadlo v Evropě (Mahenovo divadlo v Brně) 1883: Tak pravil Zarathustra (Nietzsche) 1885: Freud v Paříži (nové vědy jako psychologie, sociologie) 1889: dostavěna Eiffelovka 1890: Paříž – 2.500.000 obyv.

Divadlo: tradice – klasicistní odkaz N. Boileaua Francie přestává být divadelním centrem (Ibsen, Hauptmann, Dostojevskij, Tolstoj…) proměna pařížského diváka (svoboda, tisk, politika, naturalismus, kavárny) bulvární divadla stále v oblibě 1870: zrušena cenzura (ve Francii) 1874: cenzura znovu zavedena… 1905: …a definitivně zrušena

SYMBOLISMUS vznik 1886 ve Francii návaznost na romantismus reakce na popisnost realismu a naturalismu snaha zobrazit nezobrazitelné – pomocí symbolu ústřední literární druh: poezie syntéza (já člověka, pravda duše, intuice, osud) duchovno (mystické tajemství) kosmické zákony a nevědomá vůle (Schopenhauer)

Giovanni Segantini: Smrt

Hugo Simberg: Zraněný anděl

1. fáze symbolistní obnovy divadla: manifesty, poezie, debaty duch dekadence po 1880 Latinská čtvrť uměleckým centrem vznik malých divadel a kabaretů zejména v Latinské čtvrti (např. Chat Noir, Le Mirliton atd.)

JEAN MORÉAS (1856 – 1910) Symbolistické hnutí (manifest symbolismu, Le Figaro, 1886): „Symbolismus je nepřítel pouček, deklamace, falešných citů, objektivní popisnosti.“ Kantilény (sbírka básní)

STÉPHANE MALLARMÉ (1842 – 1898) Nezávislá revue (recenzent, v divadle však trpěl) Faunovo pozdní odpoledne (balet: Claude Debussy) Úchylky (sbírka básní)

Eduard Manet: Mallarmé

ANATOLE BAJU (1861 – 1903) založil časopis Dekadentní literatura a umění (1886) Manifest dekadentů (1887)

2. fáze symbolistní obnovy divadla: 90.léta – k symbolistům se připojil André Gide, Paul Valéry či Paul Claudel dosud se symbolismus rozvíjel v poezii a malířství degradace zažitých prvků konvenčního dramatu nedůvěra v existenci jeviště a herce herec: vetřelec v imaginaci básníka snahy nahradit herce: recitátor, tanečník, mim, loutka (zrušit mimetické napodobení života)

snaha omezit dějovou linii dramatu poetizace dramatického textu volný verš (blízkost hudbě) symbolistní jeviště = prostor pro slovo, gesto, atmosféru, tajemství

RACHILDE (1860 – 1953) „Královna dekadentů“, „Mademoiselle Baudelaire“ 1890 založen časopis Francouzská rtuť Salon Mardis („Úterky“) Hlas krve (naturalisticky laděná jednoaktovka)

PAUL FORT (1872 – 1960) červen 1890: Théâtre Mixte (rozmanité zaměření) listopad 1890: Théâtre d‘Art (symbolistní zaměření) 10 inscenací a několik básnických pásem

AURÉLIEN LUGNÉ-POË (1869 – 1940) herec a režisér členové souboru Théâtre d‘Art přešli v jeho nový subjekt: říjen 1893 – Théâtre de l’Œuvre (do 1929) 1897 – symbolistní poetika opuštěna

MAURICE MAETERLINCK (1862 – 1949) „Vždy umírá něco z Hamleta, když začne jeho postavu předvádět živý herec.“ „Loutka – symbol člověka, jenž ztratil identitu.“ Slepci Sedm princezen Ariana a Modrovous Modrý pták

PAUL CLAUDEL (1868 – 1955) Diplomat a dramatik. Zvěstování Panně Marii Saténový střevíček

FUTURISMUS avantgardní estetika počátku 20. stol. pokusy o obrodu divadla básnictví přestalo být vnímáno jako nápodoba skutečnosti

manifest futurismu

1. futuristický manifest: Manifest futurismu (Le Figaro, 1909) odvržení minulosti, upnutí k budoucnosti estetika rychlosti (tempo moderní doby) válka („energetická exploze“) je očistou světa rozklad syntaktických struktur (slovní anarchie) slova zbavená významu

FILIPPO TOMMASO MARINETTI (1876 – 1944) Král Žrout (1905) Elektrické loutky (1908) Kniha syntetických futuristických divadel (1915)

Marinettiho básně

MARINETTIHO FUTURISTICKÉ MANIFESTY: Manifest futurismu (1909) Manifestu futuristických dramatiků (1911) Varieté (1913) Futuristické divadlo syntézy (1915) Syntetické divadlo futurismu (1919) Divadlo překvapení (1922) Totální divadlo pro davy (1933) Art et action (Paříž) Teatro del colore (Řím)

Giacomo Balla

Umberto Boccioni

KUBISMUS proměna scénografie Futuristická antitradice (1914) Pablo Picasso: výprava k baletu Merkur (1924) a Přehlídka (1917) depersonalizace tanečníků

Pablo Picasso: kostýmy k baletu Přehlídka (libreto Jean Cocteau)

Théâtre du Vieux-Colombier založení předcházel manifest: Pokus o renovaci (Nouvelle revue française, 1913) JACQUES COPEAU (1879 – 1949) ANDRÉ GIDE (1869 – 1951)

snaha o obrodu divadla oproštění od konvencí prázdné jeviště omezení hereckých hvězd ukončit samoúčelné experimenty herecká škola (1915) http://vieux.colombier.free.fr/

sál divadla před a po zvětšení

současnost

KARTEL ČTYŘ: Navázali na Copeaův odkaz (zaměřeni proti komercionalizaci divadla): CHARLES DULLIN (1885 – 1949) Théâtre l‘Atelier (1922 – 1939), pak Théâtre Sarah Bernhard GEORGES PITOËFF (1884 – 1939) LOUIS JOUVET (1887 – 1951) GASTON BATY (1885 – 1952) Studio des Champs-Elysées (1924 – 1928), pak Théâtre Montparnass

JEAN GIRAUDOUX (1882 – 1944) Siegfried Trójská válka nebude Elektra Ondina Sodoma Gomora

MICHEL DE GHELDERODE (1898 – 1962) Expresionistické drama: Smrt doktora Fausta Balada o velkém umrlci Escorial Škola šašků

Ghelderodova pracovna

SARAH BERNHARDT (1844 – 1923)