FYLOGENEZE A DIVERZITA

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Buňka.
Advertisements

Říše: Houby Fungi Jiří Dokoupil, Oktáva.
Rostlinná buňka Josef Převor (Oktáva).
Název Řasy Předmět, ročník Biologie, 1. ročník Tematická oblast
FYLOGENEZE A DIVERZITA
BUŇKA JAKO ZÁKLAD VŠEHO ŽIVÉHO
EUKARYOTA.
Systém organismů.
říše: HOUBY (Fungi) mykologie
Základní vzdělávání - Člověk a příroda – Přírodopis - Biologie rostlin
NIŽŠÍ ROSTLINY Jytka, Veronyka, Wendi By Veronyka.
Chaluhy, čili hnědé řasy
Nahosemenné rostliny „Gymnospermae“
EUKARYOTICKÁ BUŇKA Velikost – v mikrometrech (10–100, i větší)
PaedDr.Pavla Kelnarová ZŠ Valašská Bystřice
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
M1: LESNICKÁ BOTANIKA SYSTÉM HUB I.
BUŇKA PŘÍRODOPIS 6. TŘÍDA.
Stavba těla hub, rozmnožování
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
Autor výukového materiálu: Petra Majerčáková Datum vytvoření výukového materiálu: prosinec 2012 Ročník, pro který je výukový materiál určen: VI Vzdělávací.
Digitální výukový materiál zpracovaný v rámci projektu „EU peníze školám“ Projekt:CZ.1.07/1.5.00/ „SŠHL Frýdlant.moderní školy“ Škola:Střední škola.
M1: LESNICKÁ BOTANIKA SINICE
Buňka - základní stavební a funkční jednotka živých organismů
Pohlavní Nepohlavní Vegetativní
ZOOLOGIE VÝVOJ NOHOBUNĚČNÝCH ŽIVOČICHŮ
Uspořádání rostlinného těla
Protisté s chlupatými bičíky
Základní struktura živých organismů
Projekt: CZ.1.07/1.5.00/ „SŠHL Frýdlant.moderní školy“
Podříše: Nižší rostliny
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
Základní struktura živých organismů
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
HOUBY Jsou EUKARYOTICKÉ organismy (mají obdobnou stavbu buňky jako rostliny a živočichové) Tělo má jednoduchou stavbu – STÉLKU – tvořenou propletenými.
CHLOROPHYTA – zelené řasy
SYSTEMATICKÝ PŘEHLED HUB A HOUBÁM PODOBNÝCH ORGANISMŮ
Přehled pozorovaných objektů
Přehled pozorovaných objektů
Botanika bezcévných rostlin 6
Dinophyta obrněnky (Dinozoa, Dinoflagellata ). Dinophyta Jednobuněční bičíkovci Stáří asi 600 mil. let povrch bičíkovců pokrývá obal (amfiesma, téka)
Č.projektu : CZ.1.07/1.1.06/ HOUBY (Fungi) unikátní, samostatná říše organismů.
Zkvalitnění výuky na GSOŠ prostřednictvím inovace CZ.1.07/1.5.00/ Gymnázium a Střední odborná škola, Klášterec nad Ohří, Chomutovská 459, příspěvková.
ŘÍŠE: Protozoa ODDĚLENÍ: Myxomycota TŘÍDA: Myxomycetes ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA trofickou fázi představují myxaméby, myxomonády, pseudoplazmodia nebo plazmodia.
Genetických pojmů EU peníze středním školám Název vzdělávacího materiálu: Pohlavní rozmnožování rostlin 1. část – Výtrusné rostliny Číslo vzdělávacího.
Obecná charakteristika. NÁZEV ŠKOLY : Gymnázium Lovosice, Sady pionýrů 600/6 ČÍSLO PROJEKTU : CZ.1.07/1.5.00/ NÁZEV MATERIÁLU : VY_32_INOVACE_7A_02_TEMA.
SYSTÉM HUB (říše FUNGI) Kmen: EUMYCOTA (pravé houby) 1. Podkmen:MASTIGOMYCOTINA ( plísně ) 1. Třída: CHYTRIDIOMYCETES ( vodní plísně ) 2. Třída: OOMYCETES.
Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: VY_32_INOVACE_05_BUŇKA.
Buňka - základní stavební a funkční jednotka živých organismů.
Chromista. Říše: Chromista ● Různorodá skupina, zahrnuje bičíkovce, jednobuněčné i mnohobuněčné organismy. ● Rozmanitý způsob výživy – saprofyti, paraziti,
HUB A PODOBNÝCH ORGANISMŮ (část přednášky Systém a evoluce rostlin)
EKOLOGICKÝ PŘÍRODOPIS Tématický celek: RYBNÍK
BUŇKA – základ všech živých organismů
VY_32_INOVACE_07_Rostlinná buňka
Základní škola a mateřská škola J.A.Komenského
Eukarya Monofyletická skupina vzniklá endosymbiosou s protomitochondrií Prvoci - jednobuněční chemoheterotrofové chromista - fotoautotrofové s velkým podílem.
Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308
Chytridie, hmyzomorky, zygomycéty Systém podle učebnice pro gymnázia
Fylogeneze a diverzita řas a hub: 2
zpracovaný v rámci projektu
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE
Chromista.
FYLOGENEZE A DIVERZITA
Rostliny.
Buňka Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky. Materiál je plně.
Mikroskopické houby (Bi6620) Klasifikace houbových organizmů
HUB A PODOBNÝCH ORGANISMŮ (část přednášky Systém a evoluce rostlin)
Pletiva a tkáně Petra Jůzlová.
Prokaryotická buňka.
Botanika Rostlinná Buňka.
Transkript prezentace:

FYLOGENEZE A DIVERZITA MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 FYLOGENEZE A DIVERZITA HUB A PODOBNÝCH ORGANISMŮ (část přednášky Fylogeneze a diverzita řas a hub) systém založený na pojetí taxonů v 10. vydání Dictionary of the Fungi (Kirk et al. 2008) • Amoebozoa: Mycetozoa • Excavata: Acrasida • Rhizaria: Plasmodiophorida • Chromalveolata: Peronosporomycota / Labyrinthulomycota / Hyphochytriomycota • Opisthokonta: Microsporidiomycota / Chytridiomycota / Blastocladiomycota / Eumycota / Zygomycota / Glomeromycota / Ascomycota: Taphrinomycotina, Saccharomycotina, Pezizomycotina / pomocná oddělení Deuteromycota a Lichenes / Basidiomycota: Pucciniomycotina, Ustilaginomycotina, Agaricomycotina

Říše: CHROMALVEOLATA Oddělení: PERONOSPOROMYCOTA (OOMYCOTA) - OOMYCETY Třída: PERONOSPOROMYCETES (OOMYCETES) primitivní typy mají stélky endobiotické (intra- nebo intercelulární), monocentrické (ze stélky vznikne 1 sporangium) a eukarpické (jen část stélky se změní v rozmnožovací útvar), vzácněji holokarpické (celá stélka se změní) stélka většiny zástupců je nepřehrádkované mycelium (nanejvýš s tzv. nepravými přehrádkami), bývá eukarpické a polycentrické parazitické druhy vytvářejí na myceliu haustoria, pronikající do buněčných stěn hostitele vnitrobuněční parazité mají amorfní stélku bez buněčné stěny buněčná stěna mycelia obsahuje hlavně celulózu (fibrilární struktura) a amorfní směs polyglukanů, v menší míře jiné látky protoplast je cenocytický (odpovídá sifonální stélce u řas), mnohojaderný někdy je vytvořena centrální vakuola, mitochondrie mají trubicovité přepážky DBV (dense body vesicles) systém – bohatý na glukany, podílí se na jejich polymeraci při tvorbě buněčné stěny nebo zoospor zásobní látkou je mykolaminaran (rozpustný polyglukan)

nepohlavní rozmnožování – tvorba zoospor či aplanospor základním typem jsou sekundární pleurokontní zoospory (bičíky vycházejí z boku buňky, jsou heterokontní, přední péřitý, zadní jen s jemnými vlásky) – je-li jen toto jedno pohyblivé stadium v životním cyklu, jde o monoplanetismus (druhy označeny jako monomorfní) některé skupiny tvoří nejprve primární akrokontní zoospory (bičíky apikální, téměř stejné), Zoospory Phytophthora palmivora Zdroj: Desjardins et al. (1969): Electron microscopic observations ..., Can. J. Bot. 47: 1077-1079 z kterých po encystaci vznikají sekundární (diplanetismus, druhy dimorfní) vzácnější případy - polyplanetismus (více generací sekund. zoospor: zoospora => encystace => zase zoospora) nebo aplanetismus (zoospory se encystují ještě uvnitř sporangia, ven už vycházejí pouze aplanospory) možnost změny zoosporangia na monosporické sporangium (tzv. "konidii", ale s konidiemi to nemá nic společného; tvoří se u Peronosporales) => klíčí přímo hyfou kromě zoospor se vytvářejí také tlustostěnné nepohyblivé chlamydospory

pohlavní rozmnožování je oogametangiogamie – nejde o oogamii, protože nedochází k tvorbě volných gamet (souvisí zřejmě s přechodem z vody na souš; tento proces je i u vodních druhů – jsou sekundárně vodní?) anteridia jsou hormonálně přitahována k oogoniím => po kontaktu kopulačními kanálky přejdou samčí jádra do oogonia => oplozená oosféra se mění v tlustostěnnou oosporu meioza i mitóza jsou uzavřené výskyt, ekologie: saprofyté nebo parazité, primitivnější typy ve vodním (nebo vlhkém) prostředí, nejodvozenější Peronosporales na nadzemních částech suchozemských rostlin evoluční tendence spojené s přechodem z vody na souš: menší počet pohyblivých stadií, přechod od saprofytismu k obligátnímu parazitismu, s tím spojená specializace vedoucí až k tzv. organotropii (specializace na určité orgány hostitele) význam: z pohledu člověka negativní, řada fytopatogenních druhů systém: v rámci oddělení 1 třída; oddělení řazeno v systému chromalveolat, předpoklad vývojové spojitosti s heterokontními řasami Bremia lactucae, gametangia Foto I. Petrželová, http://botany.upol.cz/atlasy/system/gallery.php?entry=oogonium

podtřída Saprolegniomycetidae (tzv. "vodní plísně") • tvorba primárních i sekundárních zoospor, • v oogoniu často více oosfér, • centrifugální hromadění periplasmy při tvorbě oospor, • přítomnost glukosaminů v buněčné stěně a tzv. K2-bodies v cytoplazmě zoospor, • příjem síry pouze v organické formě Saprolegnia sp. – více oosfér v oogoniu R. Moore, W. D. Clark, K. R. Stern & D. Vodopich: Botany. - Wm. C. Brown Publ., 1995. řád Leptomitales - stélka eukarpická, ve větveném myceliu jsou místa zaškrcení ucpaná celulinovými zrny; v buněčné stěně je chitin; počet chromosomů n=4 většina druhů monomorfních, je znám i diplanetismus, případně se primární zoospory encystují již ve sporangiu výhradně saprofyté ve vodě nebo vlhké půdě (Leptomitus) řád Saprolegniales - stélka eukarpická, charakteristický diplanetismus (odvozeně poly- a aplanetismus); počet chromosomů n=3 většinou saprofyté ve sladkých vodách, příp. v půdě nebo na kořenech, druhotně i parazité řas, hub, živočichů (Saprolegnia parasitica – parazit ryb, Achlya – parazité raků i zeleniny)

životní cyklus: na koncích hyf se tvoří sporangia (často proliferující) => rozpad jejich obsahu na primární zoospory => encystace v primární cysty => z nich sekundární zoospory => encystace v sekundární cysty => z nich klíčí hyfy pohlavní proces: na starších hyfách se vytváří gametangia (oddělená přehrádkou) => v oogoniu se vytvoří více jader => více oosfér (vznikají při povrchu oogonia – centrifugální tvorba oosfér); anteridia obklopí oogonium => vytvářejí oplozovací hyfy, které vniknou do oogonia => jimi přejdou samčí jádra => oplození oosfér => vytvořením pevné stěny vznikají oospory => po několika-měsíčním klidu klíčí hyfou klidové stadium – tvorba chlamydo-spor (terminálně i interkalárně)

podtřída Peronosporomycetidae • tvorba pouze sekundárních zoospor (nebo aplanetismus), • v oogoniu (až na výjimky) jedna oosféra, • centripetální hromadění periplasmy při tvorbě oospor, • nepřítomnost glukosaminů v bun. stěně a tzv. K2-bodies v cytoplazmě zoospor, • počet chromosomů n=5, • schopny přijímat anorganickou síru (SO42- ionty) řád Olpidiopsidales – redukovaná stélka, holokarpická, monocentrická; růst endobiotický (uvnitř protoplastů hostitele) nebo intramatrikální (v mezibuněčných prostorech) stélka v mládí nahá (ale nesplývá s protoplastem hostitele), později vytváří stěnu ve stáří se celá stélka mění na reprodukční struktury – sporangia (=> zoospory jednoho typu, vzácně polyplanetismus) nebo gametangia obligátní parazité řas nebo hub řád Pythiales – stélka cenocytická (u starších hyf se tvoří i přehrádky), intracelulární nebo intramatrikální, většinou netvoří haustoria na nediferencovaných hyfách s neukončeným růstem se tvoří sporangia apriori terminálně, ale další růst hyfy je odsune do boční pozice zoospory obvykle pouze sekundární (vzácně polyplanetismus), sporangium může klíčit i přímo hyfou (chová se jako sporangium s 1 aplanosporou) zástupci řádu jsou vodní a půdní saprofyté nebo parazité řas, hub nebo rostlin

oospora klíčí vláknem, nesoucím zoosporangium řád Peronosporales ("nepravá padlí") – obligátní parazité cévnatých rostlin Phytophthora infestans (plíseň bramborová) napadá nadzemní části (listy) i hlízy – nejzávažnější patogen brambor, jeho zavlečení v 19. století vedlo k hladomoru přezimuje na povrchu hlíz => na jaře napadá očka => vyroste s rostlinou => skrz průduchy vyrůstají sporangiofory => zoosporangia roznášena větrem => uvolní se zoospory => v kapce vody vyklíčí v hyfu (při nižší vlhkosti se netvoří zoospory a celé sporangium vyklíčí v hyfu) => průduchem pronikne do dalšího listu => haustoria vnikají do buněk, tvorba nových sporangioforů v zimě se tvoří oogonia (nejprv vznikne více jader, ale zůstane jen jedno) a anteridia (zůstanou mnohojaderná, ale jen jedno jádro projde do oogonia) => oospora klíčí vláknem, nesoucím zoosporangium Phytophthora infestans, symptomy napadení Foto Jaroslav Rod, http://botany.upol.cz/atlasy/system/gallery.php?entry=Phytophthora%20infestans

řád Albuginales („bílé rzi") typická pro řád Peronosporales je cenocytická stélka, intercelulární mycelium vytváří haustoria zoosporangia se vytváří na větvených sporangioforech; vzácněji se tvoří zoospory, obvykle jednosporové sporangium klíčí přímo hyfou pohlavní proces: oogametangiogamie řada druhů má hospodářský význam Albugo candida na stonku kokošky, Plasmopara viticola na listu vinné révy Foto Jaroslav Rod, http://botany.upol.cz/atlasy/system/gallery.php?entry=Albugo%20candida, Michaela Sedlářová, http://botany.upol.cz/atlasy/system/gallery.php?entry=Plasmopara%20viticola Plasmopara viticola (skvrny na listech, nedosta-tečné dozrání plodů vinné révy), P. ribicola (totéž na rybízu), Pseudoperonospora humuli (parazit chmele), Bremia lactucae (semenáčky salátu), druhy rodu Peronospora na různých rostlinách; řád Albuginales („bílé rzi") Albugo candida (plíseň bělostná) tvoří ložiska s nevětenými sporangiofory nesoucími řetízky sporangií => jejich tlakem ložisko praská a dochází k uvolnění sporangií

Oddělení: LABYRINTHULOMYCOTA (LABYRINTHISTA, LABYRINTHULATA) Třída: LABYRINTHULOMYCETES (LABYRINTHULEA) mořské organismy; dvě dobře oddělené skupiny, které spojuje buněčná stěna tvořená tenkými šupinkami tvorba ektoplazmatických výběžků (bezblanné, neobsahují organely), vycházejících z tzv. botrosomů na povrchu buňky v reprodukční fázi tvorba sporangií => v nich vznikají zoospory (mají 2 laterální heterokontní bičíky, přední péřitý, zadní hladký) nebo aplanospory (pravdě-podobně možnost amébovitého pohybu) řád Thraustochytriales - vegetativní buňky kulovité nebo elipsoidní, na jejich bázi vyrůstá z bazálního botrosomu síť ektoplazm. výběžků, které neobklopují buňky - jimi jsou buňky nejčastěji připevněny k substrátu (ale jejich stahováním /natahováním se mohou i pohybovat) rozmnožování: dělením buňky vzniká sorus, který se obalí stěnou (převažuje v ní galaktóza anebo galaktan) => jaderná dělení => prosté dělení buněk anebo rozpad mnohojaderného protoplastu => zoospory se 2 bičíky, nemají stigma (u některých rodů jen aplanospory) výskyt: mořské vody, v detritu nebo na povrchu řas, rostlin aj., saprofyté systém: 1 řád, několik rodů (Thraustochytrium) Foto Celeste Leander, http://tolweb.org/Labyrinthulomycetes/21791

řád Labyrinthulales – slizovitá bezbarvá ektoplazma-tická síť (tvořená hlavně mukopolysacharidy) obklopuje oválné buňky, které jsou jakoby uzavřeny v ektoplaz-matických "trubicích" pohyb uvnitř těchto "trubic" umožňují kontraktilní aktinomyozinové bílkoviny v ektoplazmatické síti výživa je osmotrofní – trávicí enzymy pronikají přes ektoplazmatickou síť ven a naopak živiny dovnitř rozmnožování: buňky se seskupí na určitých místech sítě, obalí se tenkou stěnou a vytvoří sorus (shluk) => zde jaderná dělení => 4–8 zoospor se 2 bičíky a stigmatem (vzácně se tvoří aplanospory) => po styku se substrátem ztrácejí bičíky u Labyrinthula vittelina zjištěno, že jaderné dělení je redukční – jde zde tedy o pohlavní proces, ale není známo, kde dochází ke karyogamii výskyt: mořské a brakické vody, v organickém detritu, na povrchu řas i rostlin; některé parazitické systém: 1 řád, 1 rod Labyrinthula http://www.botany.uga.edu/zoosporicfungi/index.html

Oddělení: HYPHOCHYTRIOMYCOTA Třída: HYPHOCHYTRIOMYCETES malá skupina jednoduchých organismů (vzhledově podobné zástupcům oddělení Chytridiomycota, ale příbuznější odd. Oomycota) buněčná stěna dvouvrstevná - vnější celulózní, vnitřní chitinózní nejprimitivnější zástupci mají stélku holokarpickou a monocentrickou, odvozenější eukarpickou a monocentrickou (s rhizomyceliem, Rhizidiomyces) nebo polycentrickou (zoosporangia propojená hyfami, Hyphochytrium) v zoosporangiích se tvoří zoospory s jedním apikálním péřitým bičíkem zoosporangia jsou oddělena přehrádkami, v hyfách přehrádky vzácné pohlavní rozmnožování pozorováno u jediného druhu (izogamie, splývají aplanogamety) Hyphochytrium catenoides, nahoře sporangia v pyl. zrnu, dole růst stélek z pyl. zrna Foto Don Barr, http://www.bsu.edu/classes/ruch/msa/barr.html výskyt, ekologie: parazité na řasách, houbách nebo živočiších ve vodě a v půdě systém: 1 třída, 1 řád, zástupce viz u charakteristiky stélek