Laboratoř lékařské parazitologie PaÚ AV ČR RNDr. Oleg Ditrich, CSc Laboratoř lékařské parazitologie PaÚ AV ČR oleg@paru.cas.cz Tel.: 5420

Pojem lékařská parazitologie Zoologická disciplína Infektologická disiplína Vztah k veterinární parazitologii Hraniční obory a související disciplíny (cestovní medicína, pediatrie atd…)

Paraziti člověka Vymezení pojmu podle hostitele a původce Parazitický organismus z živočišné říše jehož obligatorním, fakultativním (i jiným) hostitelem je člověk Výjimky a jejich důvody historické a praktické

Hlavní skupiny parazitů Jednobuněční (prvoci) Mnohobuněční – helminti (Trematoda, Cestoda, Nematoda) Parazitičtí členovci

Co taky studuje lékařská parazitologie? Pneumocystóza – Pneumocystis carinii Mikrosporidióza Borelióza Erlichióza Leptospiróza Mykózy

Názvosloví Schistosoma mansoni – schistosomóza (bilharzióza) Pravidlo priority: Giardia intestinalis České názvosloví – kdy a proč?

Základní schema popisu lidských parazitóz 1 Základní schema popisu lidských parazitóz 1. Původce a jeho systematické zařazení 2. Životní cyklus 3. Patogenita, patogeneze 4. Geografické rozšíření 5. Prevence, možnosti tlumení 6. Diagnostika (7. Léčba)

parazitózy Autochtonní Importované Oportunní

Parazitologický výzkum ve světě University Akademická pracoviště CDC WHO

Parazitologický výzkum u nás University PaÚ Resortní: SZÚ – referenční laboratoře Hygienická služba Laboratoře v nemocnicích Privátní laboratoře

Základní literatura v lékařské parazitologii Učebnice, diagnostické příručky a atlasy, elektronická média, periodika

Amébóza – amoebiasis (amébová dysenterie, jaterní amébóza, amoebom) Původce: Entamoeba histolytica Schaudinn, 1903 Loesch, Petrohrad 1875 Hlava, Praha 1887

Louis Stanley Diamond Émile Joseph Alexandre Brumpt Fedor Aleksandrevitch Lösch

Entamoeba histolytica - životní cyklus

Stavba buňky: 1 jádro, vakuoly nemají definované ER, struktury připomínající hladké ER nemá Golgiho aparát Nemají mitochondrii ani hydrogenosom 1 rudimentální organela „mitosom“, „cryptom“ - dvojitá membrána - Hsp60 - mitochondriální typ, N-terminální „leader“ sekvence

Nativní trofozoity E. histolytica

SEM trofozoit E. histolytica

SEM trofozoity E. histolytica

Entamoeba histolytica - trofozoity 10 mm

Entamoeba histolytica -cysty C C N2 N3 N4 N1 10 mm

E. histolytica – trofozoity Gomoriho trichróm

Trofozoiti 10-60 m, rozlišitelná endo a ektoplasma (granuloplasma a hyaloplasma), eruptivní lobopodie, ve vakuolách bakterie, erytrocyty Cysty 10-20 m, 1-4 jaderné, v mladých cystách glykogenová vakuola, během zrání - chromidie

Entameoba histolytica - Entamoeba dispar invazivní neinvazivní Střevní onemocnění popsáno 1875 v Sankt Peterburgu (Lösch) E. histolytica - Schaudinn, 1903 E. dispar - Brumpt, 1925 Nová klasifikace - Diamond a Clark, 1994 Nelze morfologicky rozlišit Rozlišení dle genetických, biochemických a imunologických vlastností

Onemocnění: 500 mil. lidí infikováno (E. histolytica + E. dispar) 40 mil. onemocní (E. histolytica?) 40-100 tisíc umírá E. histolytica forma minuta - tvoří cysty E. histolytica forma magna – trofozoiti - erytrofágové

Invaze střevní stěny mukosa muscularis mucosae submukosa „flask ulcer“

Mechanismy patogenity: adherence pomocí lektinu rozvolnění epiteliální vrstvy - cysteinová proteáza, kolagenáza kontakt dependentní lyze buněk - „amoebapore“ na kontaktu nezávislá lyze buněk fagocytóza - amebostom

Ulcerace střeva při amébové dysentérii

E. histolytica ve střevní tkáni

E.histolytica ulcerace střeva

E.histolytica v játrech

E. histolytica - jaterní absces

E. histolytica jaterní abscesy

E. histolytica jaterní absces

E. histolytica kožní léze

E. histolytica kožní léze

E.histolytica v plicích

E.histolytica v mozku

Změna Entamoeba histolytica forma minuta na f. magna tepelný stres, fyzická námaha konstrikce viscerálních cév abnormální funkce buněk střevní sliznice rozvrat střevní biocenózy hypoxie změna redox potenciálu střevní sliznice

Entameoba histolytica – diagnostika Diferenciální diagnostika od bacilární dysentérie Diferenciální diagnostika od nepatogenních améb Klinika a zobrazovací metody Nativ Koncentrační metody (MIFC) Barvení nátěru Serologie Kultivace Molekulární testy

Amébóza Schigelóza infekce výskyt endemie epidemie inkubace Amébová a bacilární dysentérie infekce Amébóza Schigelóza výskyt endemie epidemie inkubace týdny, měsíce 2-7 dní průběh bez horeček náhlé horečky palpace levá kyčelní j. difusní citlivost sedimentace v normě zvýšená krevní obraz leukocytóza ve stolici erytrofágy Ch.L. krystaly leukocyty kultivační nález

Aspirace hnisu z amébomu

Léčba: metronidazol Prevence: přerušení fekálně-orálního přenosu latríny, kanalizace voda, led, zelenina Léčba: metronidazol (popř. jiné deriváty benzimidazolu)

Střevní améby u člověka 7 druhů: Entamoeba histolytica, E. dispar, E. hartmanni, E. polecki E. coli. Endolimax nana Iodamoeba bütschlii (Dientamoeba fragilis)

Determinace améb: morfologie jádra počet jader v cystě přítomnost glykogenové (iodofilní) vakuoly přítomnost a tvar chromidií tvar pseudopodií velikost trofozoitů a cyst

Rod: Entamoeba „Periferní chromatin“ RNA - odpovídá jadérku „karyosom“, „endosom“ DNA heterochromatin Dělení: promitóza, nejsou centrioly, dělící vřeténko se tvoří ze středu

Skupiny druhů dle počtu jader v cystách: E. coli člověk 8 jader - původní forma E. dispar E. histolytica E. hartmanni E. moshkovski E. invadens E. ranarum člověk 4 jádra volně žijící hadi žáby E. gingivalis člověk netvoří cysty, původní podoba typu se 4 jadry E. chattoni E. polecki opice 1 jádro člověk, prase

Entamoeba histolytica (měňavka úplavičná) za určitých okolností invazivní patogen E. dispar neinvazivní, snad může působit drobná poškození sliznice Rozlišení: biochemicky - izoenzymová analýza imunologicky - monoklonální protilátky sekvenace genů SSU rRNA - 1.7% substitucí PCR

Entamoeba hartmanni Trofozoit 4 -11 m Cysta 4 – 5 (10) m 1-4 jádra nepatogenní

Entamoeba hartmanni Trofozoity - nativ Trofozoity - trichrom

Entamoeba hartmanni Cysty - nativ Cysty - trichrom

Entamoeba coli nejčastější lidská améba, také u primátů a psů u nás bývávalo infikováno až 15% populace, nyní mnohem méně Trofozoit 20-30 m, pomalý pohyb, často pozřené bakterie, jádro - hrubá chromatinová granula

Entamoeba coli - trofozoity 10 mm

Cysty: 15-22 m, zralé 8, výjimečně 16 jader u dvoujaderných glykogenová vakuola chromidie v nezralých cystách třískovitě roztřepené

Entamoeba coli- cysty C 10 mm

E. polecki hojná v tlustém střevě prasat, vzácně u člověka Papua-Nová Guinea 35% dětí - těsný styk s prasaty trofozoit 10-27 m cysty 10-18 m, jednojaderné, (dvojjaderné) Nepatogenní či mírně patogenní

Endolimax nana tlusté střevo člověka, 4-6% populace trofozoit: 6-15 m, jádro - drobná zrnka periferního chromatinu velký karyosom cysty: 8-10 m, 4-5ti jaderné, neobsahují chromidie Nepatogenní (podíl na některých gastrointestinálních potížích?)

Endolimax nana - trofozoity 10 mm

Endolimax nana - cysty 10 mm

Iodamoeba bütschlii prase, člověk trofozoit: 6-20 m jádro: velký karyosom (asi 1/2 jádra) chromatinová zrna pod povrchem cysty: 8-15 m, jednojaderné, často nepravidelného tvaru velká glykogenová vakuola

Iodamoeba bütschlii trofozoity 10 mm

Iodamoeba bütschlii - cysty 10 mm

Entamoeba gingivalis (měňavka zubní) ústní dutina člověka, zvláště u starších lidí s defekty chrupu trofozoit 10-25 m, ekto a endoplasma, pohlcené bakterie a zbytky jader leukocytů cysty netvoří patogenita nejasná