Hospodářská politika Téma č. 7: Praktická HOPO v USA, UK a SRN Petr Musil petrmusil1977@gmail.com

Vývoj praktické HOPO v USA

Stav hospodářství USA ve 30. letech 20. století Vývoj HDP, cenové hladiny (1929 = 100) a míry nezaměstnanosti v USA během Velké hospodářské krize Zdroj: Slaný et al. (2003)

Program New Deal 1933 – 1937 – program F.D.Roosevelta spíše soubor opatření než ucelená koncepce strukturální programy – na obnovu zemědělství a průmyslu: regulace konkurence, cen, rozsahu výroby, minimální mzdy apod. sociální programy – zavedení systému PAYG daňová reforma – daňová progrese podpora členství v odborech reforma bankovního systému – oddělení retailového a investičního bankovnictví federální pojištění vkladů reorganizace centrální banky regulace trhu cenných papírů programy veřejných prací

Program New Deal nepřinesl očekávanou obnovu US ekonomiky předkrizové úrovně bylo dosaženo až v roce 1939 konečné oživení přišlo až se vstupem USA do WWII – výdaje na zbrojení rapidní růst vládních výdajů strmý pokles nezaměstnanosti

Hospodářské výsledky USA 1940-1945 Ukazatel 1940 1941 1942 1943 1944 1945 Růst HDP 8,8 17,1 18,5 16,4 8,1 -1,1 Nezaměstnanost 14,6 9,9 4,7 1,9 1,2 Federální výdaje (%HDP) 9,8 12,0 24,4 43,6 43,7 41,9 Výdaje na obranu (%HDP) 1,7 5,6 17,8 37,0 37,8 37,5 Saldo rozpočtu (%HDP) -3,0 -4,4 -14,3 -30,3 -22,8 -21,5 Federální dluh (%HDP) 52,4 50,4 54,9 79,1 97,6 117,5 Zdroj: Tomeš et al. (2008)

Vývoj poválečné HP v USA – 50. léta krátkodobá konjunkturální politika – Truman, Eisenhower tzv. „stop and go policy“ snaha o aplikaci Keynesových myšlenek snaha aktivní hospodářskou politikou eliminovat hospodářský cyklus ve fázi konjunktury měl být uplatněn princip „stop“, ve fázi poklesu princip „go“ praktické problémy: časová zpoždění, neodhadnutí fáze cyklu, nedostatečná a opožděná statistická data přesto úspěšné období, ale spíše díky WWII – výrazný technologický pokrok se z vojenského sektoru dostal do sektoru civilního

USA – 60. léta přehodnocení „stop and go policy“ nově: politika automatického jemného ladění zaměření na střednědobý horizont tzv. „New Economics“ – Kennedy, Johnson vládní výdaje více systematizovány – již ne ad hoc opatření jako v 50. letech výdaje směřovány do programu Apollo, sociálních programů, investičních daňových úlev programy Medicare a Medicaid – hrazení zdravotní péče důchodcům a chudým měnová politika – po vzoru Keynese, tj. nízké úrokové sazby (politika levných peněz), ale: problém s narůstající inflací

USA – ropné šoky, 70. a 80. léta inflace koncem 60. let více než 5% ropné šoky 1973/4 a 1979/80 vyvolaly téměř 10% inflaci a hospodářský pokles přehodnocení HOPO – důraz na stabilitu cenové hladiny HOPO dle doporučení monetaristů – stabilizovat růst peněžní masy, důraz na měnovou politiku – přechod od řízení úrokových měr k řízení peněžní zásoby fiskální politika – cílem snížit význam vládních výdajů v ekonomice

Reaganomika politika spojena s R. Reaganem – 1981 – 1988 cíl: snižování daní (dle Lafferovy křivky), podpora nabídkové strany ekonomiky, snížení vládních výdajů neúspěšné: daně sice klesly, ale výdaje nikoli problém tzv. dvojitého deficitu – vládní deficit (výdaje na „uzbrojení“ SSSR – program hvězdných válek) + deficit zahr.obchodu (souvislost s hospodářským oživením) přesto úspěšné období – podařilo se stabilizovat cenovou hladinu, snížit UNE a oživit hospodářství

80. léta - výsledky Ukazatel 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 Růst HDP 2,5 -1,9 4,5 7,2 4,1 3,5 3,4 Inflace 9,4 6,1 4,0 3,8 3,0 2,2 2,7 Nezaměstnanost 7,6 9,7 9,6 7,5 7,0 6,2 5,5 Federální dluh (%HDP) 32,6 35,2 39,9 40,7 43,9 48,1 50,5 51,9 Obchodní bilance (%HDP) -0,5 -0,7 -1,6 -2,7 -2,8 -3,1 -3,2 -2,2 Zdroj: Tomeš et al. (2008)

Od Clintona k Bushovi hlavní cíl Clintona: odstranit deficit federálního rozpočtu po G.Bushovi deficit téměř 5 % HDP kumulovaně měl deficit federálního rozpočtu klesnout o 510 mld. USD, a to: prostřednictvím zvýšení daní a snížení výdajů úspěšné, navíc nedošlo ke zpomalení ekonomiky – zřejmě významná role rozvoje informačních technologií vytvoření federálních přebytků až 2,4 % HDP v roce 2000

Od Clintona k Bushovi G.W.Bush – příklon ke konzervativní HOPO volební program – snižování daňové zátěže realizováno, ale: zároveň růst výdajů na obranu (War on Terror) doprovázeno uvolněnou politikou FEDu fiskální + monetární expanze = postupné přehřívání ekonomiky a vytvoření hypoteční bubliny opět deficity federálních rozpočtů (velká podobnost s Reaganem)

Vývoj praktické HOPO ve Velké Británii

Vývoj praktické HP ve Velké Británii hospodářská krize 30. let se přelila i do Británie v l. 1929 – 1931 klesala průmyslová produkce o 5 % ročně export poklesl o 38 % ve stejném období nezaměstnanost přesáhla 20% hranici 1931 – opuštění zlatého standardu – libra již nebyla směnitelná za zlato ve stejném roce devalvace libry o 40 % snížení úrokových sazeb Bank of England na 2% oživení ekonomiky již v r. 1932 přechod na válečnou ekonomiku oživil ekonomiku zároveň růst podílu vládních výdajů na HDP (z 17% v r. 1938 na 63 % v r. 1943)

Keynesiánská etapa – po WWII britská ekonomika již v r. 1946 dosáhla předválečné úrovně 1945 – Labour party zvítězila ve volbách vlna znárodňování: uhelné doly, plynárny, elektrárny, železnice, civilní letectví, telekomunikace zavádění různých sociálních programů – základy britského státu blahobytu stop and go policy + demand management – po celá 50. i 60. léta obecně podobné principy v HP jako v USA, navíc pokusy o indikativní plánování

Britská nemoc (British Disease) období 60. a 70. let problém: pomalý ekonomický rozvoj Británie ostatní země OECD Británii „dohnaly a předehnaly“ – cca dvojnásobná tempa růstu HDP než Británie zatímco v r. 1950 zaujímala Británie 2. místo v rámci OECD v HDP/os., v r. 1973 byla předposlední podíl Británie na světovém obchodě klesl z 25% v r. 1950 na 11% v r. 1970 příčinu lze spatřovat v nadměrné státní intervenci do hospodářství

Ekonomická úroveň Británie v l. 1950 a 1973 (Británie = 100) Země 1950 1973 USA 160,6 148,1 Německo 60,1 102,5 Švédsko 93,5 111,8 Japonsko 26,8 89,3 Itálie 55,7 92,1 Francie 70,5 100,7 Dánsko 93,3 105,8 Nizozemí 85,2 104,6 Zdroj: Tomeš et al. (2008)

Ropné šoky – 70. léta ropné šoky dolehly na britskou ekonomiku daleko více než na USA první ropný šok navíc podpořen expanzivní politikou ve snaze snížit nezaměstnanost inflace dosáhla přes 20 % 9% inflace byla dosažena ještě před 1. ropným šokem (srovnej s USA) konzervativní obrat v hospodářské politice

Hospodářské výsledky v 70. letech Rok Inflace Růst HDP Nezaměstnanost 1970 6,5 2,0 2,6 1971 9,2 1,7 3,4 1972 7,5 2,8 3,7 1973 9,1 7,4 1974 15,9 -1,5 1975 24,1 -0,8 4,0 1976 16,6 5,4 1977 5,8 1978 8,2 2,9 1979 13,4 Zdroj: Tomeš et al. (2008)

Thatcherismus spojeno s premiérkou M. Thatcherovou období 1979 – 1991 v oblasti měnové politiky příklon k monetarismu v oblasti fiskální politiky (a politiky vlády obecně) příklon k ekonomii strany nabídky (podobně jako v USA) deregulace, privatizace (British Telecom, British Airways atd. radikální snížení přímých daní (před Thatcherovou nejvyšší mezní sazby daně z příjmů 83 %, úroky a dividendy až 98 %) radikální omezení moci odborů (např. zrušení zásady „closed shop“ – povinnost zaměstnávat pouze členy odborů)

Hospodářské výsledky – 80. léta Ukazatel 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 Růst HDP -2,0 -1,2 1,7 3,8 1,8 3,6 4,4 4,7 2,1 Inflace 18,0 11,9 8,6 4,5 5,0 6,0 3,4 4,2 4,9 7,8 Nezaměstnanost 4,8 7,9 9,5 10,5 10,7 10,9 11,8 10,3 8,3 6,4 Zdroj: Tomeš et al. (2008)

New Labour – období vlád Tonyho Blaira myšlenka „třetí cesty“ – něco mezi thatcherismem a politikou „staré“ labouristické strany nový rámec makroekonomické politiky – dlouhodobé udržení ekonomické stability fiskálně-politický rámec – princip transparentnosti a odpovědnosti (růst kredibility fiskální politiky) golden rule – vláda si v rámci 1 cyklu může půjčit pouze na investice a ne na běžné výdaje sustainable investment rule – udržení čistého veřejného dluhu na stabilní a rozumné úrovni (40% HDP) poměrně úspěšné – britská ekonomika opět získala svou dynamiku

Vývoj praktické HOPO v Německu

Stav německé ekonomiky po WW 1 obrovské ekonomické problémy po WW1 a v období Velké krize po WW1 – uvalení válečných reparací o velikosti 3-násobku Německého HDP roku 1913 neschopnost splácet – tisk peněz hyperinflace (v r. 1923 dosáhla roční míra inflace cca 105 000 000 000 % !!!) 1923 – nová měna Rentenmark 1924 – nová měna Reichsmark – obnoven zlatý standard (měna kryta z 30 % zlatem)

Reparace a Brüningova deflační politika Dawesův plán – splátkový kalendář na reparace jejich splácení bylo fakticky recyklací, neboť: příliv US kapitálu do Německa – Německo muselo vytvářet obchodní přebytky, aby mohlo reparace splácet kancléř Brüning prováděl deflační politiku – cílem bylo udržet konkurenceschopnost německého zboží, protože obchodní partneři se halili do protekcionismu eskalace problému po propuknutí Velké krize v USA – pokles poptávky po (nejen) Německém zboží – dopad krize na Německo zdrcující

Hlavní rysy Velké krize v Německu pokles HDP kumulativně o 30 % růst nezaměstnanosti až na 30% úroveň pokles průmyslové produkce na polovinu pokles zemědělské produkce na 1/3 pokles cenové hladiny kumulativně o 26 % sílící extremismus a posilování NSDAP ve volbách – leden 1933 – Hitler se stává kancléřem

Hlavní rysy HP nacistického Německa centrální plánování – ale při zachování soukromého vlastnictví politika plné zaměstnanosti (programy veřejně prospěšných prací – projekt Autobahns, zavádění pracovní povinnosti apod.) kartelizace – likvidace menších společností, slučování farem apod. úsilí o autarkní hospodářství (nutnost vojenské expanze) zmrazení cen a mezd čtyřleté bilanční plány příprava na válku – růst výdajů na zbrojení (až 80% celkových vládních výdajů) vytváření stínového vládního rozpočtu (MEFO směnky)

Hospodářské výsledky v r. 1938 téměř 30% HDP činily výdaje na zbrojení nezaměstnanost klesla do r. 1938 na 1,3 % předkrizové hospodářské úrovně bylo dosaženo již v roce 1935 celkové vládní výdaje vzrostly z 11% HDP v r. 1929 na více než 50 % na konci 30. let

Poválečná obnova reparace jen zhruba 20 mld. USD – většina z nich však byla odpuštěna (zejména v západních okupačních zónách) Německo přijalo Marshallův plán a další zahraniční pomoc (celkem cca 4,6 mld. USD v l. 1945-1952) Německo nesmělo vlastnit armádu – možnost hospodářské expanze až do června 1948 přetrvávalo centrální řízení hospodářství pod americkou správou příprava zásadních ekonomických reforem

Období hospodářského zázraku – Erhardovy reformy Hlavní rysy reforem: měnová reforma – nová měna Deutschmark deregulace cen deregulace trhů dekartelizace důraz na cenovou stabilitu (nový bankovní systém) důraz na vytvoření právního řádu + hospodářský liberalismus (ordoliberalismus) praktická HOPO ale připomínala „stop and go policy“ známou z USA a UK

Hospodářský vývoj období ekonomického zázraku je spojeno s obdobím vlád K. Adenauera a jeho ministra hospodářství L. Erharda (1948 – 1965) rapidní hospodářský růst (kolem 7 % ročně) pokles nezaměstnanosti (místy i pod 1%) cenová stabilita (inflace kolem 2%) růst podílu Německa na světových trzích 1965 – konec éry hospodářského zázraku – nečekaná recese a příklon ke keynesiánství

Keynesiánská etapa 1965 – 1982 spojeno s vládami Williho Brandta a Helmuta Schmidta implementace keynesiánských opatření do HOPO Německa posílení role odborů – tzv. „dohodovací řízení“ (odbory fakticky zasahovaly do HOPO) růst sociálních výdajů (v r. 1950 činily cca 17% HDP, v r. 1973 již téměř 32 % HDP)

Ropné šoky a Kohlova éra ropné šoky Německo zasáhly daleko méně než např. UK – inflace do 7%, nezaměstnanost kolem 4%, HDP klesl jen minimálně 1982 – 1998 – období vlád Helmuta Kohla snaha o návrat k hodnotám sociálně tržního hospodářství v podobě po WWII privatizace strategických firem (VW, Lufthansa apod.) snižování daňové zátěže oživení ekonomiky – obnova solidního růstu HDP a pokles UNE problém: sjednocení Německa

Ekonomické důsledky sjednocení Německa vytvoření měnové a fiskální unie – sjednocení zcela různorodých hospodářských celků problematické stanovení směnného poměru DM vůči OM – do 6 tis. OM poměr 1:1, jinak 2:1 privatizace v bývalé NDR – odhady ztrát až 230 mld. DM – podobné problémy jako v ČR problém s nezaměstnaností v bývalé NDR nerovná ekonomická vyspělost obou částí – řešení: buď odliv pracovní síly z býv. NDR do západní části SRN, nebo fiskální transfery 1993 – Pakt financování německé jednoty – transfery cca 200 mld. DM ročně v dalších 6 letech již v l. 1991 – 1993 cca 195 mld. DM ročně neschopnost Kohlových vlád problémy sjednocení řešit

HOPO vlády Angely Merkelové (od 2005) Schröderovy vlády 1998 – 2005 přijetí dokumentu Agenda 2010 cíl: oživení německého hospodářství, vytváření nových pracovních míst reformy Hartz – reformy pracovního trhu – nepříliš účinné – nezaměstnanost neklesala HOPO vlády Angely Merkelové (od 2005) důraz na snižování pracovních nákladů (nižší zdanění práce) důraz na vědu a výzkum do r. 2010 až 25 mld. EUR na dopravní infrastrukturu