vizuální antropologie a její přesahy k současnému umění - shrnutí kurzu-

Úvodem Je mimo vši pochybnost, že obraz a vůbec vizuální reprezentace mají v současné společnosti dominantní postavení, a to nejen v oblasti populární kultury. Svým „obratem k obrazu“ si prošly koncem 20. století i humanitní a společenské vědy a vizualita se stala předmětem živých diskusí napříč obory. Mezi nimi samozřejmě figuruje i antropologie, kde se otázka vizuální reprezentace nevyhnutelně prolíná s obecnějším problémem kulturní reprezentace a interpretace. Tereza Probyná: Kultura žitá a viděná – proměny vizuálních reprezentací v antropologii. S. 9 „Prostředky vizuální antropologie umožňují zcela jiný typ narace, než který nabízí tradiční textuální antropologie. Běžnou součástí výbavy každého terénního antropologa je dnes kamera, fotoaparát, diktafon a tužka s papírem. Prostředky textuální a vizuální antropologie se v rámci terénního výzkumu i publikace výsledků běžně kombinují. Je ovšem zřejmé, že s dalším rozvojem audiovizuálních záznamů bude význam vizuální antropologie jako způsobu studia a a interpretace významně narůstat.“ (Soukup, s. 22)

Kulturní a sociální antropologie (Z řečtiny: ANTHROPOS = ČLOVĚK / LOGOS = VĚDA (SLOVO) Komplexní věda zabývající se člověkem, jeho kulturou a společností v čase i prostoru. Vzniká v 19. století na základech teorií evoluce Charlese Darwina a díky podnětům daným konfrontací s mimoevropskými kulturami v souvislosti s evropskými koloniálními výboji. Její kořeny však sahají hlouběji. Od svého vzniku se neustále vyvíjí a proměňuje, hledá nová teoretická i metodologická východiska. Přesahuje do mnoha příbuzných vědních oborů a má řadu vlastních subdisciplín. Příbuzné vědy: etnografie / etnologie, archeologie, sociologie, lingvistika, fyzická antropologie, psychologie Subdisciplíny: teoretická a aplikovaná antropologie, lingvistická, psychologická, kognitivní, politická, ekonomická, vizuální ad. Antropologie, antropologie práva, antropologie města, antropologie umění etc. USA – koncepce Kulturní antropologie Velký vliv na její ustavení měl Franz Boas (1858 – 1942) Důraz na studium jazyků, kultury a vlivu přírodního prostředí Na počátku především výzkumy domorodých indiánských kultur. V USA se často do antropologie zahrnují i příbuzné obory (etnologie, lingvistika apod.) Velká Británie – koncepce Sociální antropologie Na počátku vliv francouzských sociologů Émila Durkheima (1858 – 1917) a Marcela Mausse (1872 – 1950) Důraz na výzkum sociálních a ekonomických vazeb, rodových struktur a jejich funkčních vztahů Důležité výzkumy Bronislawa Malinowského v Tichomoří ve dvacátých letech dvacátého století

Kulturní a sociální antropologie v Evropě Kontinentální Evropa (především Německo a Francie) Antropologie byla až donedávna chápána především jako biologická disciplína o vzniku a vývoji člověka (evoluci člověka a jeho předchůdcích) , rase a biologii lidských skupin, tedy jako Fyzická antropologie. Kulturní a sociální antropologie se tu prolíná s oblastí Etnologie / Etnografie (z řečtiny: ethnos – lid / graphein – popsat) Etnografie – někdy národopis – důraz na terénní výzkum, popis a maximálně přesný záznam reality Etnologie – srovnávací věda pracující s výsledky etnografických výzkumů. Původním předmětem zkoumání byla tradiční lidová kultura evropského venkova Metodologicky jsou si etnologie a antropologie velmi podobné a v současnosti v mnohém splývají. Strukturální antropologie Claude Lévi–Strauss (1908 – 2009) byl zřejmě nejvýznamnější novodobý evropský antropolog, který na základě myšlenek přejatých ze strukturální lingvistiky Romana Jacobsona a semiotiky založil jeden z nejdůležitějších směrů v antropologii – strukturální antropologii. Zabýval se především výzkumem mýtů Zásadní díla: Myšlení přírodních národů, Praha 2000 Strukturální antropologie, Praha 2006

Metody antropologie Terénní výzkum – nejdůležitější metoda výzkumu pro antropologii – antropologie prakticky vznikla díky terénním výzkumům. Velký důraz je kladen na co nejhlubší poznání zkoumaných skupin, lidí, často metodou tzv. participativního výzkumu – zúčastněného pozorování. Badatel často žije přímo mezi lidmi, které zkoumá, snaží se od nich učit a přímo se účastnit všech vrstev jejich života. Důraz je kladen na osobní zkušenost. Sekundární výzkum pramenů (literatury, vizuálního materiálu v archivech, v médiích a jinde). Různé formy dokumentace a vedení terénního výzkumu, včetně zkoumání sebe sama Terénní výzkum vychází z velké části z etnografických a sociologických postupu

vizuální antropologie (v užším smyslu etnografický film a fotografie) Kresba, malba, komiks… Film, video nová média (digitální), internet Dokument x dokumentární fikce (etnofikce) x fikce Účely výukové, vědecké, umělecké… Objekt zkoumání i metoda Svébytná subdisciplína kulturní antropologie (Bildkunde/forshung) Ikonografie: veškeré doklady vizuální reprezentace (včetně např. pohlednic) Vztah k současnému konceptu vizuálního umění a vizuální sociologii identita

Vizuální antropologie – pokus o definici „vizuální antropologie se zabývá studiem vizuálních produktů kultury a možnostmi využití audiovizuálních médií jako seriózní výzkumné metody“ (Čeněk – Porybná s. 10) interpretace daných (např. i historických) obrazových materiálů dokumentace tj. výroba (nových) obrazových materiálů vizuální studium kultury

Úkoly a cíle vizuální antropologie „přiblížit nám svět tak, jak jej prožívají druzí“ (Čeněk – Porybná s. 9) archivace zachování kulturního dědictví atd. vizuální antropologie / mimotextová antropologie textová antropologie

Antropologie jako součást Studií vizuální kultury Vizuální kultura / vizuální studia široká interdisciplinární oblast rozpracovaná především v díle Nicolase Mirzoeffa V rámci jeho širokého pojetí do vizuálních studií spadá i vizuální antropologie Vizuální studia využívají některá teoretická a metodologická východiska antropologie http://faculty.georgetown.edu/irvinem/CCT510/VisualCulture-TheoryMap-Disciplines.html Nicolas Mirzoeff americký teoretik vizuální kultury, působící na New York Univerzity publikace: Úvod do vizuální kultury, Praha 2012 Vizuální kultura základní definice: Nicolas Mirzoeff: „taktika pro studium funkcí světa uskutečňovaná skrze obrazy, zobrazení a vizualizace, spíše než skrze texty a slova“ Norman Bryson: „dějiny obrazů“, sémiotický výklad zobrazení Martin Irvine: analýza „vizuální mediace“ nebo „vizuální reprezentace“; naše vizuální zkušenost je však vždy „kontaminována“ ne-vizuálním (ideologie, texty, diskurzy, náboženská vyznání, „vizuální kompetence“ atd.)

Vizualizace a cizost Jiného jinakost, exotismus, kolonialismus objevit zobrazit popsat sbírat Jiného domorodce, divocha, exota, ... původně za účelem demonstrativního důkazu zaostalosti Jiných argumentace pro nutnost jejich akulturace a kolonizace „moderními“ Evropany

Vizuální reprezentace „těch druhých“ cestopisy Obchodní, geografické a vojenské zprávy Filzofická a náboženská díla Malby, ilustrace Reliéfy a sochy Užité umění (keramika)

George Catlin (1796 – 1872) Americký malíř Více než 1000 maleb, kreseb a grafických listů Vydal 4 knihy s ilustracemi a popisem svých cest Od 1830 cesty do povodí Mississippi a dále přes prérie až za Skalnaté hory Snaha zachytit „vanishing rase“ - Severoamické Indiány

Gotfried Lindauer (1839 – 1926) Malíř původem z Plzně. Je znám také jako Bohumír Lindauer. Studoval malbu ve Vídni, poté cestoval po východní Evropě. Od roku 1874 působil na Novém Zélandu, kde zůstal až do smrti. Proslavil se jako malíř (především portrétista) domorodých Maorů. Zachycoval především příslušníky Maorské aristokracie, náčelnických rodin.

Mikoláš Aleš (1852 – 1913) Mikoláš Aleš čerpal inspiraci především v tradiční lidové kultuře a historii či archeologii. Proslavil se nejen výzdobou Národního divadla, ale také množstvím kreseb na lidové motivy. Jako podklady pro svoji tvorbu zkoumal muzejní sbírky a například sbírka Vojty Náprstka od severoamerických indiánů ho inspirovala při tvorbě cyklu Živly (1881). Mezi Indiány a Slovany viděl spojení v těžkém osudu a svázanosti jejich tradičních kultur s přírodou.

Primitivismus v českém umění František Kupka Josef Čapek Otakar Kubín Jan Zrzavý Adolf Hoffmeister Karel Teige Emil Filla A další… František Kupka, ilustrace z edice L´homme et la terre (1904 – 1907) Podobně jako modernisté ve Francii a v západní Evropě se i čeští avantgardní umělci zhusta inspirovali tzv. primitivním uměním, etnografickými fotografiemi a sbírkami. V některých případech také sami cestovali do vzdálených zemí a shromažďovali vlastní sbírky etnografický artefaktů (např. Adolf Hoffmeister) Josef Čapek je u nás do současnosti jediným autorem knihy zabývající se plošně mimoevropským etnickým uměním. Jeho Umění přírodních národů (1938) je více umělckou esejí než odbornou studií a rozkrývá mnohé o jeho i jeho umělecké generace k mimoevropskému umění a domorodým populacím. Výstava Palmy na Vltavě (Západočeská galerie v Plzni, 2013), kurátor Tomáš Winter

Příklady mimoevropských vlivů v české avantgardě

Fotografie Fotografie se brzy od svého vzniku stala jednou z nejdůležitějších pomocných dokumentačních metod při práci antropologů a etnografů. Zdálo se, že má potenciál zachytit skutečnou realitu, daleko lépe než kresba nebo malba. Je však důležité vzít v potaz, že už rámováním scény, tónováním papíru, výběrem scény, zdůrazněním nebo potlačením světel a stínů dochází k manipulaci se skutečností. Důležité je také následné použití fotografie a její interpretace v textu. Guido Boggiani, Kaďuvejská žena s typickým ornamentálním malováním obličeje

Edward Sheriff Curtis (1868-1952) Americký fotograf pocházející ze Seattlu Podobně jako malíř Catlin se pokoušel zachytit „mizející rasu“ – svět domorodých indiánských kmenů USA (až po Aljašku) Systematicky fotil v terénu na konci devatenáctého a na počátku dvacátého století. Specializoval se na portréty, ale i krajiny a větší kompozice 40 000 snímků 80 kmenů Své dílo pak vydal postupně pod názvem Northamerican Indians (22 svazků) – 1907 Nahrával indiánskou hudbu a jazyky na voskové válce (podobně jako u nás Janáček lidové písně a mluvu) Autor němého filmu z roku 1912: In the Land of Head Hunters (In the Land of War Canoes) – jedna z prvních etnofikcí, na dlouhé roky ztracený film, byl v nedávné době zrestaurován

Guido Boggiani (1861-1902) Italský etnolog,cestovatel, malíř a především fotograf Pionýr italské terénní antropologie Oblast Gran Chaco (Paraguai / Brazílie) a Bolívie Publikoval řadu prací, např. Čamakokové (1896–1901) – 415 snímků na skleněné želatinové desky Jeho pozůstalost shromáždil A.V. Frič

Alberto Vojtěch Frič (1882-1944)

Český cestovatel, botanik, etnograf Do Prahy přivezl čamakokského indiána Čerwuiše (na fotografii napravo) Sbíral pozůstalost po Guidu Boggianim a sám také fotil. Mezi indiáni byl na rozdíl od řady dobových cestovatelů velmi oblíbený. Pobýval především v oblasti Gran Chako (Paraguay, Brazílie) Napsal knihu Indiáni Jižní Ameriky

Claude Lévi-Strauss (1908 - 2009) Jedna z nejvýznamnějších postav 20. st. Zakladatel strukturální antropologie Žák Sartra, přítel mnoha významných umělců Výzkumy v Brazílii v 30. letech, oblast Gran Chaka, především u Ňambikvárů, pořídil tam řadu fotografií a méně filmového materiálu Smutné tropy – kniha, ve které se vrací k výzkumům v Brazílii, obsahuje mnoho jeho vlastních fotografií.

Karel Plicka (1894 – 1987) Karel, někdy Karol, Plicka byl po matce Čech, po otci Slovák Původním vzděláním hudebník a hudební skladatel Po vzoru Janáčka sbíral lidové písně a tance Brzy si začal brát na svoje výpravy za lidovou kulturou fotoaparát a také filmovou kameru Měl veliký talent pro kompozice a práci se světlem Jeho práce měla charakter antropologického výzkumu. Pracoval s místními lidmi, fotil, točil, zapisoval Snažil se zachytit „pravdu“ v lidové kultuře sepjaté se zemí a přírodou. Při své práci byl selektivní a lidovou kulturu svým způsobem idealizoval. Za svůj film Zem spieva (1933) získal na filmovém festivalu v Benátkách (1934) Cenu města Benátky. Jedná se v podstatě o sestřih etnografického němého filmového materiálu z let 1928 a 1929, který doprovodil hudbou Františka Škvora. 1933 – film Zem spieva

V meziválečném Československu bylo konkrétně Slovensko a Podkarpatská Rus vnímáno jako jakási obdoba zámořských kolonií s archaickou kulturou. Podobně se vnímala lidová kultura na východní Moravě. Srovnej fotky Karola Plicky (níže) s fotografiemi Edwarda Curitse a dalších fotografů „mizejících světů“.

Kontroverze vizuálního materiálu V rámci vizuálních materiálů zobrazujících „ty druhé“ docházelo a stále ještě dochází k časté exploataci a snaze ukazovat je jako cosi exotického, divoce sexuálního a primitivního. Tento přístup se objevoval jak v odborných etnografických dílech, tak v populárních žurnálech, na pohlednicích a často také na dílech z oblasti „fine arts“ Důležitá je k tomu studie Edwarda Saida, Orientalismus, Praha 2006

„Etnografická nahota“ ve dvou fotografiích Guida Boggianiho – příslušníci jihoamerických indiánských kmenů

Fotografie Edwarda S. Curtise s názvem „Uvnitř týpí“ Touha po autenticitě – hledání „ideálního divocha“ typický přístup „západních“ vědců a cestovatelů k mimoevropským kulturám Fotografie Edwarda S. Curtise s názvem „Uvnitř týpí“ (nalevo originální snímek s „budíkem“, napravo publikovaná verze, kde byly hodiny vyretušovány, protože by rušily dojem autentičnosti)

Hugo Adolf Bernatzik (1897-1953) Rakouský etnolog, fotograf Cesty po jv. Asii, Tichomoří, v. Africe a Evropě Byl typickým příkladem etnografa svojí doby. Jeho práce byly kvalitní a výzkumy měly velkou vědeckou hodnotu. Stejně tak fotografie, které fotil měly vysokou estetickou úroveň i dokumentární hodnotu. Ale nevyhnul se koloniálnímu diskriminačnímu přístupu vůči jím zkoumaným lidem. Kontroverze: financování cest prodejem fotografií – etnografická nahota; člen NSDAP Publikoval řadu děl (u nás: Laponsko země sobů, Duchové žlutých listů)

Typický příklad koloniální exploatace v Bernatzikových snímcích: paní Bernatziková v bílém s tygrem mezi domorodci, fotky zdůrazňující zneužívání alkoholu domorodci, lákání publika na „etnografickou nahotu“.

Sociální Darwinismus Teoretický směr v antropologii vycházející z evoluční teorie, kterou však aplikoval doslovně i na lidská společenství. V praxi to znamenalo považovat většinu mimoevropských společností za nedostatečně vyvinuté, evolučně zaostalé a ospravedlňovalo koloniální zásahy ve jménu pokroku, který evolučně vyspělejší Evropané měli šířit do „zaostalých“ oblastí. Nacistická rasová ideologie byla sociálním darwinismem silně ovlivněná. Sociální darwinismus byl v kurzu od konce devatenáctého století až do počátku druhé světové války. Pro svoje účely často využíval fotografie a vizuální materiál. Vycházel především z fyzické antropologie a měření lidského těla – snaha dokázat, že tvar lebek a tělesná stavba je určující z hlediska inteligence – ve prospěch bílých Evropanů, především germánů.

Sociální Darwinismus Sociální darwinismus byl aplikován i skandinávskými badateli v případě Sámů / Sámiů (dříve známých jako Laponci), kteří obývají rozsáhlé oblasti severní Skandinávie v Norsku, Švédsku, Finsku a části Ruska. Snažili se dokázat, že tito lidé jsou noví příchozí do Evropy ze Sibiře, protože mají řadu podobných kulturních rysů a fyziognomicky nesou některé asijské rysy. Až moderní genetika prokázala, že Sámijové jsou jedni z nejstarších evropských populací, geneticky původní Evropané, žijící na severu Evropy od pravěku, ještě před příchodem germánů, předků například dnešních Norů. Sámijové byli podrobování antropologické exploataci a věda byla v tomto případě zneužita pro ideologické účely. Populární byly totiž tzv. atlasy populace zobrazující na fotkách ubohost Sámijů ve srovnání s nordickými germány.

Současná antropologická fotografie: Charles Fréger – Wilder Mann (2010) Charles Fréger (*1975) je francouzský umělecký fotograf. Portrétuje často příslušníky uniformovaných skupin, kapel, zaměstnance továren, vojáky nebo sportovní týmy. V roce 2012 představil svůj projekt Wilder Mann nebo postava divocha, v jehož rámci navštívil 18 evropských zemí, kde fotil masopustní postavy. Soubor fotografií i katalog je zároveň antropologickou studií s náležitým odborným textovým doprovodem.

Film Již v roce 1895 (ještě před první veřejnou filmovou projekcí) byly natočeny záběry výroby tradiční keramiky wolofskou hrnčířkou ze Senegalu na koloniální etnografické výstavě v Paříži. Etnografický / antropologický dokument – film je tak spojen již se samotnými počátky kinematografie Francouzi Auguste a Luis Lumiérové představili svůj kinematograf při první veřejné projekci roku 1896. Sami pak natočili řadu dalších vesměs dokumentárních snímků. Film považovali za dokonalý prostředek k zachycení objektivní reality. Stali se tak zakladateli dokumentární linie v kinematografii. Oproti tomu další francouz, Georges Méliés, považoval film medium umožňující převést sny a fantazii do reality. Stal se tak zakladatelem fikční a fantazijní kinematografie. Sovětský filmař a teoretik Dziga Vertov zdůrazňoval schopnost filmu odkrýt skutečnou pravdu světa. ´Ve dvacátých letech vytvořil sérii filmových aktualit Kino Pravda (Cinéma vérité), která inspirovala řadu dalších autorů a teoretiků. Filmy slavných tvůrců z období rané kinematografie pracující s etnografickým dokumentem: Sergej Ejzenštajn – Ať žije Mexico! (1932) - materiál natočený v Mexiku v roce 1931 byl ve finále zásadně sestříhaný Louis Buňuel: Las Hurdes: Tierra Sin Pan (1933) – Země bez chleba – dokument o španělské oblasti Las Hurdes.

Robert G. Flaherty (1884 – 1951) Prospektor v oblasti Hudson Bay, ve volném čase filmoval Dokumentární fikce (průkopník dokumentární tvorby) Lumiérovský filmař Vycházel částečně z principů salvage anthropology (záchranné antropologie) ve víře, že zachycuje mizející svět různých domorodých skupin. Měl velký talent za zachycení přírody a také na práci s domorodými „herci“. Proslavil se filmem Nanook of the North (1922) a natočil řadu dalších filmů, z nich stojí za zmínku Lousiana story (1948) a Man of Arran (1934). Zásadním způsobem ovlivnil kinematografii jak hranou, tak dokumentární.

Nanook of the North (1922) Nanook (1922, u nás běžel pod názvem Nanuk, člověk primitivní) se zapsal do filmové historie jeden z prvních celovečerních dokumentárních filmů. Získal si celosvětový ohlas. Ve skutečnosti se jednalo o dokufikci (film částečně dokumentární, částečně hraný s předem napsaným scénářem a hlavní dějovou linkou). Ve filmu vystupují členové inuitské komunity z Inukjuaku pod jinými jmény a hrají rodinu Nanuka (vlastním jménem Allakariallak). Dokument Nanook revisited Clauda Massota z roku 2004 jde po stopách Flahertyho filmu a kriticky rozkrývá řadu mýtů, které o filmu i Flahertym vznikli, včetně řady negativních dopadů, které mělo natáčení na místní domorodou inuitskou komunitu a protagonisty.

Moana (1926), Tabu (1931), Man of Arran (1934)

The Land (1942) Lousiana Story (1948)

The Silent Enemy (1930) (the Saga of the Northamerican Indians) Režie: H. P. Carver Dokumentární fikce -drama Domorodí herci a několik tehdy významných indiánských osobností Chief Buffalo Child Long Lance

Vznik antropologického filmu jako samostatné disciplíny Po druhé světové válce nastupuje generace antropologů, žáků Margaret Meadové, kteří používají film nejen jako pomocný prostředek, ale jako hlavní nástroj a hlavní výstup svého výzkumu v jednom. Maregaret Meadová (1901 – 1978) byla žačkou Franze Boase a kromě antropologie vystudovala psychologii. S její osobou je spojen právě zásadní obrat antropologie k psychologii a psychoanalýze. Její průlomovou práce, Dospívání na Samoi (1928), ukázala, že antropologie v mnohém řeší především aktuální problémy vlastní západní společnosti skrze zkoumání „těch druhých“. V tomto případě prolamování sexuálních tabu v západní společnosti první poloviny dvacátého století. Společně s manželem Gregory Batesonem, začali v průběhu terénních výzkumů na Bali používat film jako primární prostředek antropologického výzkumu Margaret Mead na Samoi Díky důrazu na psychologii a myšlení lidí se ukázalo být důležitým sledovat nezaujatě „ty druhé“ v terénu, ideálně za pomoci kamery a filmu. Meadová proto podněcovala svoje studenty, aby se obraceli tímto směrem a během terénních výzkumů, co nejvíce natáčeli. Mezi její nejvýznamnější pokračovatele pracující s filmem patří: John Marshal, Timothy Ash, Robert Gardner

John Marshall (1932-2005) Filmař, antropolog (USA) Celý život se zabýval především lovci a sběrači z pouště Kalahari v jižní Africe. Jde o Ju/'hoansi (Křováci, Bushmani) – Z tohoto prostředí natočil množství filmů a naprosto změnil pohled západních vědců jednak na samotné Ju/'hoansi , ale také na lovce a sběrače jako takové. Ukázal, že jejich život není bojem o potravu v nehostinném prostředí, ale že umějí dokonale využít všech přírodních zdrojů a většinu času naopak tráví zábavou a odpočinkem. Filmy: The Hunters (1957) – s Timothy Ashem The !Kung San: Traditional Life (1987) A Kalahari family (2002)

Robert Gardner (1925 - 2014) Filmař, jeden ze zakladatelů oboru vizuální antropologie Byl ředitelem Harwardského institutu pro studium filmu Filmy: Hunters (1957, s Marshalem) Dead Birds (1965) - analýza rituální války mezi dvěma vesnicemi na Papui Nové Guinei u kmene Dani. Jméno filmu vychází z danijského mýtu o původu smrtelnosti lidí, kterou lidé v pradávných časech získali od ptáků, se kterými byli tehdy spřízněni.

Timothy Ash (1932 – 1994) Antropolog, fotograf a filmař Žák Margaret Mead Točil hlavně jihoamerický kmen Yanomami Spolupracoval s antropologem Napoleonem Chagnonem K nejznámějším filmům patří: The Feast (1969) Analyzuje roli zvláštní hostiny pořádané Yamomamy kvůli usmíření a uzavření spojenectví mezi dvěma vesnicemi v čase mezikmenové války.

Jean Rouch (1917 – 2004) Francouzský filmař a antropolog Vycházel z principů Cinéma vérité sovětské kinematografie. Je jedním ze zakladatelů žánru etnofikce a za svůj život natočil více než 120 filmů. Kromě Francie pobýval a točil hodně v západní Africe. Předjímal dobu, kdy začnou točit sami příslušníci domorodých skupin a svoje „herce“ k vlastní tvorbě podněcoval. Ovlivnil tak například nigerijského herce Damouré Ziku. Filmy: Les Maîtres Fous (The Mad Masters) (1955) Jaguar (1955)

Indigenous Cinema (decolonising screen) Tvorba domorodých filmařů Především hrané filmy (feature movies) – celovečerní i krátkometrážní Také dokumenty, videa, nová media, včetně fotografie a všech médií umožňujících vizuální reprezentaci (přesahuje rámec indigenous cinema) Tato domorodá tvorba je často inspirovaná etnografickými fotografiemi a dokumenty natočenými antropology. Čerpá z nich však především detailní informace o dobových reáliích, tradičních technikách apod., myšlenkově se vůči nim vymezuje a snaží se ukázat jiný, domorodý, pohled na svět, sebe sama, respektive na kolonialisty a exploatační evropskou kulturu.

Evropa (Sámové) Niels Gaup (*1955) Sámský režisér z Norska Prorazil v Hollywoodu Filmy: Ofelas (1987) – nominace na Osacara Kautokeino Rebellion (2008) Film Ofelas (Stopař) čerpá z námětu ze sámijské historie, o ozbrojeném odporu proti cizím lovcům, drancujícím sámijská sídliště někdy v raném středověku. Film byl celý natočen v sámském jazyce a hráli v něm sámští herci a herečky ze severního Norska. Ve filmu Kautokeinské povstání se Gaup k sámijskému tématu vrátil a zpracoval příběh o rebélii sámů vůči norským úřadům a obchodníkům s pálenkou v polovině 19. století.

Kanada (ISUMA) Režisér Zacharias Kunuk (na fotografii vlevo) – původně lovec a řezbář ISUMA production – inuitská filmová a televizní produční společnost založená Kunukem sídlící v Iglooliku, inuitské osadě v severní Kanadě. Snaží se podporovat tvorbu filmovou domorodých skupin po celém světě a pro tento účel založil ISUMA TV – internetovou televizi. Filmy Zachariase Kunuka: Atanarjuat (2000) Deníky Knuda Rassmussena(2007) Atanarjuat / Rychlý běžec (nalevo) byl nominován na Oscara a inspiroval tvorbu řady dalších domorodých autorů, tedy fenomén známý dnes jako Indigenous Cinema

The Journals of Knud Rasmussen (2005)

Indigenous Cinema v Austrálii Rolf de Heer (1951) Režisér (původně z Nizozemí) Filmy: The Tracker (2002) Ten Canoes (2006) Ačkoli se jedná o bělocha, na uvedených filmech spolupracoval s příslušníky domorodých komunit a snažil se jejich příběhy pojímat z jejich úhlu pohledu. Další filmy: Režisér Phillip Noice: film Rabbit Proof Fence (2002) Herec: David Gulpilil – člen domorodé komunity ze severní Austrálie. Stal se svým způsobem filmovou celebritou.

Samson a Dalila (2009) Režie: Warwick Thorton (nalevo) Domorodý režisér – původem Aborigin Samson and Dalila je film ze současnosti z prostředí domorodé komunity v rezervaci uprostřed Austrálie. Na příběhu teenagerů Samsona a Dalily představuje ambivalentní a znejistěnou současnost mladých příslušníků původních komunit kolísajících mezi tradičním životem a touhou po moderním životě ve městě. Nakonec však nacházejí jen osamocení, předsudky většinové společnosti a prázdnotu světa, který je nepřijímá. Zároveň je film deziluzí o tradičním světě domorodců, zbavuje je mytologického nátěru harmonického světa blízkého přírodě.

Současné domorodé umění Od šedesátých let 20. století se začala objevovat díla domorodé provenience ovlivněná moderními, respektive postmoderními uměleckými názory. Souviselo to s nástupem emancipačních hnutí za práva menšin, včetně hnutí původních obyvatel kolonizovaných zemí. Tito domorodí umělci byli často politicky aktivní – například Jimmie Durham, člen hnutí American Indian Movement (AIM). Jejich tvorba je v mnohém kritickou reakcí na tradiční pojetí domorodce v západní kultuře. Polemika s prací antropologů a etnografů. Ve své tvorbě se snaží často o redefinici své domorodé identity „Jedním z nejhorších aspektů naší současné situace je, že se necítíme být autentičtí. Máme pocit, že nejsme skuteční Indiáni ... Většinou se jen cítíme provinile a pokoušíme se vyrovnat obrazu nás samých podle definice bílého muže.“ Jimmie Durham, Imaginary of the Other Mezi nejvýznamnější zástupce domorodých vizuálních umělců respektovaných v oblasti contemporary art (současné umění) patři: Jimmie Durham James Luna Rebecca Belmore Edgar Heap of Birds Všichni výše uvedení jsou indiáni z USA a Kanady.

Jimmie Durham (*1940) Multimediální umělec Pochází z Arkansasu Hlásí se ke kmeni Čerokí, ačkoli někteří z vládou uznaných registrovaných čerokíjských skupin jeho původ zpochybňují. Durham byl v sedmdesátých letech politicky aktivní a bojoval za práva amerických indiánů, zastupoval jejich hnutí při OSN. Už od šedesátých let byl aktivním umělcem Studoval na výtvarné škole v Ženevě Od roku 1994 žije v Evropě, střídavě na různých místech, především však v Berlíně Spolupracuje se svojí družkou, umělkyní Marii Therezou Alves. Účastnil se řady prestižních uměleckých událostí – Documenta, několika benátských bienále a vystavoval v mnoha významných institucích Je také spisovatel a básník. Still life - Spirit and Xitle (2010)

James Luna (*1950) Artifact Piece, 1986 V roce 1986 provedl James Luna svoji nejslavnější performanci v Museum of Man v San Diegu. Stal se sám součástí muzejní instalace, kdy dlouhé hodiny nehnutě ležel v muzejní vitríně s popisky poukazujícími například na jizvy na těle jako doklad nehody způsobené extenzivní konzumací alkoholu. Byl téměř nahý, oblečen pouze do bederní roušky přesně podle etnografických představ o autentických indiánech James Luna je příslušníkem kmene Payómkawichum (Luiseño), žije v rezervaci La Jolla v Kalifornii. Je známý především svými performancemi, ale také instalacemi Účastnil se například Benátského Bienale v roce 2005 s instalací a performancí Emendacio

Rebecca Belmore (*1960) Multimediální umělkyně Členka kmene Anishinaabe Její dílo je velmi rozsáhlé a podobně jako Durham, nebo Luna se účastnila 51. benátského bienále Kromě instalací, pracuje hodně se svým tělem v rámci různých performancí

Etnografické filmy zasazené do našeho prostředí Dušan Hanák: Obrazy starého světa (1972) Karel Vachek: Moravská Hellas (1963) Vladimír Úlehla: Mizející svět (1933) Martin Slivka: Odchádza člověk (1968) Karel Plicka: Po horách, po dolách (1929) Vít Janeček: Ivetka a hora (2008) Uvedené filmy by mohli spadat jak do oblasti vizuální antropologie, tak dokumentaristiky nebo etnografického dokumentu. Volí různé přístupy k tématům spojeným s tradičním venkovem a tradiční lidovou kulturou ve Střední Evropě.

Někteří čeští a slovenští umělci pracující s inspirací pramenící z etnografie, lidové kultury, nebo mimoevropských kultur

Inspirace tradiční kulturou a Frégerovými fotografiemi v současné malbě Jan Vytiska, Diabel, 2012

Jarmila Mitríková a Dávid Demjanovič – pyrografie inspirované etnografickými fotografiemi a studiem dobových pramenů z dob komunismu, kdy byl folklor využíván pro státní ideologické účely. Zároveň se v jejich díle objevují odkazy na prehistorické šamanské rituály a jakousi mytickou religiozitu

Svatopluk Klimeš: Divocí sobi na Babí hoře 2008, galerie BKC inspirace duchovním světem Sámijů (Laponců), jejich šamanskými rituály, krajinou, tradičním uměním

Některé výstavy a události současného umění pracující s inspirací z antropologie a světa domorodých kultur

56. bienale Benátky hlavní výstava All the worlds futures, kurátor Okwui Enwezor

Národní pavilony – reflexe sebe a „těch druhých“ Odkazy na lidovou kulturu, etnografii, antropologii byly zřetelné u národních pavilonů: České republiky a Slovenska Polska Maďarska Srbska Austrálie Venezuely Izraele A dalších…

Výstavy KW (Berlin) Welcom to the Jungle Konig Gallery (Berlin) – Camille Henrot: The Pale Fox

Heimat Kunde – Berlín, Židovské muzeum, 2011

Výstavy tematizující mýty exotismu a folklorismu v České republice Cesta na Jih (1999) Max Švabinský: ráj a mýtus (2001) Slovenský mýtus (2005) Palmy na Vltavě (2013) Folk recyklace (2013) Gotfried Lindauer (2015) Rebrandtova tramvaj (2015) Mod Folk (2015) Budování státu (2015)