Pohybový aparát  Pasivní část Kostra – opora těla, tvar - upínají se na ni svaly - tvoří ji kostra osová (lebka, páteř, hrudník) a kostra končetin - spojení – pevná (srůsty) X pohyblivá (klouby)  Aktivní část - kosterní svalstvo = příčně pruhované

Stavba kosterního svalu  Svalové bříško + úponové šlachy (začátek – úpon)  Sval – snopce – snopečky – svalová vlákna (obaleny vazivovou blánou - fascie)  Aktin + myozin  Krevní zásobení, inervace

Typy svalových vláken  Červená vlákna – SO (Slow oxidative) obsahují mnoho myoglobinu = protein vážící kyslík (podoba s hemoglobinem), cytochrom → červená barva svaloviny.myoglobinuhemoglobinem Vlákna pracují nepřetržitě delší dobu. Energie oxidativní fosforylací → mnoho mitochondrií.mitochondrií Kontrahují se pomaleji, ale vytrvale.  Bílá vlákna -2 typy: FG (fast glycolitic) + FOG (fast oxidative glycolitic) mají nízký obsah myoglobinu, cytochromu, málo mitochondrií. Jsou objemnější, schopné rychlé kontrakce, ale ne vytrvalá.  Intermediární vlákna – mezityp

Typy svalových vláken - charakteristika

Práce kosterního svalstva Každý sval má určité klidové napětí – tzv. „tonus“ a svou délku. Prací svalů je tzv. svalový stah neboli kontrakce :  izotonická, při níž se nemění napětí, ale délka svalu. Navenek se projevuje pohybem těch částí těla, mezi kterými se pracující sval rozepíná. Někdy také mluvíme o dynamické práci svalů. Pokud dochází ke zkrácení svalu mluvíme o kontrakci koncentrické. Ta je základním způsobem svalové práce a probíhá při většině běžných pohybů. Pokud dochází naopak k protažení svalu, mluvíme o kontrakci excentrické. Ta vzniká pouze při působení nějakých vnějších sil na sval, např. pokud nějaký pohyb brzdíme.  izometrická, při které se délka svalu nemění, ale vzrůstá jeho napětí. Navenek se neprojevuje pohybem, ale „ztvrdnutím“ pracujícího svalu. Mluvíme o statické práci. Uplatňuje se při udržování polohy těla nebo jeho částí, při držení předmětů v dané poloze apod.

Způsoby energetického krytí svalové práce Podmínkou svalové práce je dodávka energie – sval ji získává štepením ATP. Zdroje ATP  Vlastní zásoba  Kreatin (součást svalu)  Cukr (glykogen) – ve svalové buňce a v játrech  Tuk uložený ve svalové buňce

Způsoby energetického krytí svalové práce  Anaerobně (bez přísunu kyslíku) Takto se štěpí především nejpohotovější zdroje energie v buňkách, tzv. makroergní fosfáty (adenosintrifosfát = ATP, adenosindifosfát = ADP a kreatinfosfát = CP). Tyto jsou přítomny v buňkách v tzv. mitochondriích a jejich zásoba vystačí na cca 5-7 s. při maximální intenzitě kterou u sprintu předpokládáme.  Aerobně (za přísunu kyslíku = oxidativně) K oxidativnímu štěpení jsou určeny především cukry a tuky. Pouze při extrémních zátěžích a nedostatku těchto živin může docházet i ke štěpení bílkovin. Jako nejběžnější zdroje energie při zvýšené potřebě organismu jsou používány krevní cukry (glukóza) a svalový glykogen, dále pak tukové zásoby především v podobě podkožního tuku. V průběhu aerobního výkonu stoupá potřeba kyslíku v organismu. Ten se používá na úplnou oxidaci živin za vzniku vody (H 2 O) a oxidu uhličitého (CO 2 ). Tím pádem nevzniká pro svaly „jedovatý“ laktát (viz. níže) a ty jsou tak schopny poměrně dlouhodobé činnosti bez poklesu intenzity. Limitujícím faktorem pro intenzitu práce je právě rovnováha mezi dodaným kyslíkem a jeho potřebou na „výrobu“ dostatečného množství energie pro pracující svaly. Pokud je dosaženo této rovnováhy, pracuje organismus v tzv. „setrvalém stavu“.

Zdroje energie pro pohybovou činnost

AEROBNÍ PRÁH

ANAEROBNÍ PRÁH

Při intenzitě zatížení nad ANP jsou dvě příčiny k ukončení svalové práce : 1.Vyčerpání zásob glykogenu a glukózy 2.Zakyselení organismu

Superkompenzace Při práci sval spotřebovává energetické zásoby, ve fázi odpočinku dochází k doplňení a k vytváření „rezervy“ – energetický potenciál se zvýší = superkompenzace

Superkompenzace

Typy tréninku – anaerobní trénink

Typy tréninku – aerobní trénink