Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Glaciální a periglaciální prostředí (reliéf) (kryogenní reliéf)

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Glaciální a periglaciální prostředí (reliéf) (kryogenní reliéf)"— Transkript prezentace:

1 Glaciální a periglaciální prostředí (reliéf) (kryogenní reliéf)
Marek Křížek Katedra fyzické geografie a geoekologie Přf UK, Souhrnné označení souboru tvarů zemského povrchu v oblastech vyšších zeměpisných šířek a ve velehornatinách s negativní tepelnou bilancí. Kryosféra /teplota pod bodem mrazu stále (2 roky)/ 1923 Dobrowolski glaciální procesy = modelace ledovci periglaciální procesy = v periglaciální zóně - v nezaledněných oblastech - mrazové zvětrávání - tvary vzniklé v permafrostu

2 S tím jak se měnily klimatické podmínky v kvartéru, tak se měnilo rozšíření glaciální a periglaciální zóny (fluktuace rozsahu permafrostu).

3 Doby ledové V dějinách Země je mnoho cyklů oteplování a ochlazování
Poslední série ochlazování a oteplování začala před 2 mil. let Mimo jiné docházelo v důsledku zalednění k poklesu hladiny světového oceánu

4 140 ka 90 ka 20 ka Před lety

5 PŘÍČINY GLACIÁLŮ – proměnlivost v přísunu a distribuci (sluneční) energie
Fluktuace přísunu sluneční energie: – kolísání slunečního výkonu - zablokování dopadu slunečního záření – změny v atmosféře - vulkány Narušení cirkulace proudů ve světovém oceánu / Pangea - rozpad/ Milankovičovy cykly rozpětí 0,0007-0,0658, současná hodnota je 0, Perioda změn excentricity je cca let. Rozpětí 65°-70°. Současná hodnota cca 66,5°. Perioda, se kterou kolísá sklon zemské osy je cca let. perioda cca let - přísluní i odsluní nastává v různých částech roku. Perihelum nastává kolem 3. ledna, se každým rokem posunuje o 50,256´´.

6 Zalednění území ČR ENGEL, Z. (2004): Pleistocénní ledovce na území Česka. Geografické rozhledy, roč. 14, č.2, s

7 Přísun energie, energetický potenciál tvaru
A-O systémy: J. Jeník Přísun energie, energetický potenciál tvaru

8 období před posledním glaciálem – ? (trog Labského dolu)
poslední glaciál – doloženo morénami rozpad ledovce v oblasti karu v pozdním glaciálu (9,6 ± 0,1 BP Hloubka (cm) Stáří 14C (BP) 205 4080 ± 49 4380 ± 148 354 5024 ± 53 438 5272 ± 57 797 8216 ± 94 963 9572 ± 54 Profil 519 cm, 390 – BP

9 Ledovce - ledovcový led ledovec představuje masu ledu, která se pohybuje v důsledku vlastní hmotnosti klimatické podmínky - srážky, teplota rozšíření – polární oblasti až vysoké polohy v tropických oblastech vzniká ze sněhu – metamorfózou, diagenezí (zhutňování)  zvyšující se statický tlak vyvolaný vahou nadložních poloh  zvýšení hustoty v hrubozrnný agregát: firn (0,55 - 0,84 g/cm3) objemová hmotnost: 0,85 g/cm3 0,90 g/cm3 = ledovcový led obvykle při mocnosti m sněhové pokrývky ! průměrná roční teplota < 0 °C + aktivní hydrologická bilance voda vázaná v ledovcích představuje 1,7 % vody hydrosféry

10 Glaciální modelace, reliéf
pevninské (kontinentální) - všesměrný pohyb (odstředivě se roztéká) horské - jednosměrný pohyb svahový karový údolní - alpského typu údolní – splazového typu ledovcové čapky radiální ledovce piedmontní (úpatní)

11 Ledovce s teplou bází – izoterma 0°C se nachází při bázi ledovce (horské ledovce), tavná voda na bázi ledovce působí jako lubrikant Voda  zvýšený erozní účinek ledovce – podledovcová údolí Ledovce s chladnou bází – izoterma 0°C se nachází v podloží, pohyb uvnitř ledovce, ledovec je přimrzlý k podloží, (polární oblasti)

12 glaciální eroze - spočívá v abrazi DETERZE = obrušování, ohlazování
EXARACE = brázdění  souvky DETRAKCE = odlamování PLUCKING = tříštění - plošná detrakce a deterze pevninských ledovců  zcela odstraní zvětralinový plášť  typické tvary: oblíky Horské ledovce - vazba splazů na starší údolní síť základní tvary: KAR TROG (FJORD)

13 kar hrana karu stěna karu stupeň karu dno karu

14 – většinou jsou tvaru U, ale ne vždy!!!!
Ledovcová údolí – většinou jsou tvaru U, ale ne vždy!!!! Ledovcové údolí tvaru V- Devon Ledovcové údolí tvaru U- Snowdonia

15 Souvky, bludné balvany - Liptáň
glaciální akumulace sediment: till (tillit) - směs glacigenního detritu různých rozměrů - špatně vytříděný - složení tillu odpovídá minerálnímu složení zdrojových hornin - nejsou přítomny jílové minerály - tilly morén nejsou zvrstvené základní tvar: MORÉNY čelní moréna, boční moréna, vnitřní moréna, střední moréna, spodní moréna, svrchní moréna Kamy – výplně meziledovcových prostor v kontaktní zóně ledovce Drumliny - asymetrické elevace tvořené nekonsolidovaným glacigenním sedimentem Fluvioglaciální akumulace – sandry, eskery, varvy Souvky, bludné balvany - Liptáň

16 Potenciál zachování ledovcových uloženin je velmi nízký

17 nivace = e+a působení sněhu
sněžníky (trvalé, tzn. min 2 roky)  nivační deprese Nivační deprese (nivation hollows) Nivační terasy (nivation terraces) Nivační valy (protalus ramparts) sněžná čára - hranice, která omezuje část zemského povrchu se souvislou sněhovou pokrývkou

18 Základní klimatologické charakteristiky periglaciální zóny
Periglaciální zóna není jednoznačně klimaticky definována, je vymezována na základě výskytu periglaciálních tvarů. Dvě základní všeobecně uznávaná kritéria, která charakterizují periglaciální oblast: – cyklus mrznutí a tání povrchu – přítomnost permafrostu, stále zmrzlého povrchu Základní klimatologické charakteristiky periglaciální zóny M. Brochu in J. L. Davies (1969) - nejméně desetkrát ročně proběhne cyklus mrznutí - tání (freeze - thaw process). L. Wilson in M. Klimaszewski (1978) - průměrná roční teplota -12°C až -3°C a roční průměrný úhrn srážek 150 mm až 1500 mm vodního ekvivalentu. L. C. Peltier in J. Whittow (1984) - průměrná roční teplota -15ºC až -1ºC a průměrné roční srážky 127 mm mm vodního ekvivalentu. H. Leser in C. Embleton (1984) stanovil dolní limit periglaciální zóny v horském reliéfu jako hranici geliflukce. Definování periglaciální oblasti na základě přítomnosti permafrostu: J. Tricart in C. Embleton, Ch. A. M. King (1975), J. L. Davies (1969), Péwé (1969), French (1976,1997), Demek, Czudek

19 Permafrost /dlouhodobě zmrzlá půda/ jsou horniny a zeminy zemské kůry, jejichž teplota je více než 2 roky pod bodem mrazu. Maximální mocnost permafrostu, pohoří Udokan 1600 m, Aljaška 400 – 500 m, na území ČR v pleistocénu kolem 300 m (Moravská brána 220 m). V hloubce 15 m má permafrost nejnižší teplotu; je blízká prům. roční teplotě a během roku se nemění (v hloubce 15 m: Aljaška -10ºC, SV Sibiř u S.l.o. -13ºC). činná vrstva povrchová vrstva permafrostu, kde během roku dochází aspoň jednou k vzestupu teploty nad 0ºC a tedy i fázové změně vody/. Činná vrstva – vysoce dynamická s intenzivními periglaciálními procesy. Mocnost činné vrstvy závisí kromě teploty na charakteru substrátu a vegetace (rašeliniště cm, tundra 30-50cm, suché štěrky 2-3 m /max.10 m/). Agradace permafrostu Degradace permafrostu - termokras Permafrost může být produktem současného podnebí – recentní permafrost nebo permafrost fosilní /Západosibiřská nížina/.

20

21 Periglaciální zóna v horském reliéfu
Periglaciální zóna v nížinném reliéfu

22 Pro periglaciální zónu je typické mrazové zvětrávání (kongelifrakce), které je způsobeno střídavým mrznutím a táním vody, tzv. regelací, která je obsažena v horninách a zeminách. Voda při změně skupenství z tekutého na pevné zvětší objem o 1/11 (cca 9%). Ledové klíny se mohou spojovat v polygony ledových klínů o průměru 3-20m (jejich vznik je typický pro oblasti s prům. roční teplotou –7º až - 8ºC)

23 Mrazové klíny – Němčany, Psohlávky, Podřipsko, Holešov
Podle mrazových resp. ledových klínů lze určovat klimatické poměry, např. J. Karte (1983, 1990). L.K. prům. roční teplota –4 až –80C, nejstudenější měsíc prům. teplota –200C. Mrazové klíny s primární výplní eolického písku, prům. roční teplota –12 až –200C a ročním úhrnu srážek menším než 100 mm.

24 Voda hraje, kromě vzniku zvětralin, důležitou roli při pohybu zvětralin.
Kryoturbace – pohyby vertikálního a horizontálního směru v činné vrstvě, typické jsou pro nehomogenní sedimenty, výsledkem jsou zvířené půdy

25 Jizerka – kryoturbací zvířené zvětraliny
Vysoká hole HJ Keprník, HJ.

26 vymrzání úlomků – role vody, což je specifickým druhem mrazového třídění, na jehož základě vznikají tříděné strukturní půdy. Vymrzání úlomků, mrazové třídění, Vysoké kolo, Krkonoše Jehlový led

27 STRUKTURNÍ PŮDY tříděné netříděné
pruhy sítě mrazové kopečky kruhy polygony Periglaciální mikrotvary, které na zemském povrchu vytvářejí více či méně symetrické struktury Profil netříděnými pruhy s charakteristicky vyvinutým ochuzeným horizontem (E) na Velkém Máji v Hrubém Jeseníku.

28 https://portal. natur. cuni
https://portal.natur.cuni.cz/Members/krizekma/vedecko-vyzkumna-cinnost/recentni-aktivita-strukturnich-pud-ve-vybranych-oblastech-stredni-evropy-gaav-kjb /

29 kdy vznikly a jsou aktivní
kdy vznikly a jsou aktivní? Indicie ukazující na recentní aktivitu strukturních půd, které procesy doprovázejí strukturní půdy; kryoturbace, vymrzání úlomků, jehlový led, kryoexpulze, objemová změna, různá stádia vývoje – vznik nových, promrzání, tepelný chod Keprník, HJ. Tabulové kameny, HJ

30 Mrazové kopečky vs. kleč
mechanické rozrušování tělesa mrazových kopečků změna v rozložení sněhu snižuje mocnost promrzlých horizontů a dobu promrznutí snížení teplotních extrémů – zvýšení minim změna v morfologii - zplošťování, vznik koncentricky uspořádaných skupin půdních kopečků Na svazích s vysokou tepelnou dotací pak kleč dokonce může napomáhat k delšímu přetrvání půdního

31 Tory, mrazové sruby

32 Kryoplanací vznikají kryoplanační terasy – terasovité tvary na svazích skládající se z plošiny terasy /1º-12º, nejčastěji 7º/ a stupně terasy /mrazový srub, mrazový sráz/. Rozměry kryoplanačních teras kolísají /šířka od několika metrů, délka desítky až stovky metrů/. Výška mrazových srubů 10 – 30 m. Severní Ural (délka 10 km, šířka 2-3 km). Kryoplanační terasy se vyskytují osamoceně nebo vytvářejí stupňoviny svahů (Čukotka 30 teras nad sebou).

33 Putující bloky Soliflukční proud, Hardangervidda
Soliflukce /kongeliflukce, kryosoliflukce/ - pohyb činné /vodou nasycené/ vrstvy nebo její části po svahu. Typická pro sklon 8º, ale existuje i při menších sklonech.

34 Palsa – Torneträsk, Swe

35 Pohyb - mrazové vzdouvání
Kryopedimenty - ustupováním svahů a snižováním povrchu terénu shora v periglaciálním prostředí. Pohyb - mrazové vzdouvání Při vývoji kryopedimentů působí na příkrých svazích mrazové zvětrávání, mrazové klouzání suti, řícení. Úpatí podkopávají nivace, na mírném svahu působí mrazové vzdouvání, kryoturbace, soliflukce, sufoze.

36 Asymetrická údolí - nestejná intenzita svahových procesů v periglaciální zóně v závislosti na expozici. V mírné periglaciální zóně jsou J,Z svahy příkré a V,S mírné v drsné periglaciální zóně je tomu obráceně. Asymetrie svahů údolí na středních a dolních tocích není klimatická, je závislá na činnosti vodního toku, proto mají význam pramenné úseky údolí vodních toků, malá suchá údolí, úpady (sedimenty na obou svazích sklonově asymetrických údolí mají zcela odlišnou mocnost a vývoj (na mírných svazích jsou deluvia vždy podstatně mocnější než na protějších příkřejších svazích. Asymetrie je tedy úzce spojena s asymetrickým vývojem svahových sedimentů. Nebyla zjištěna pravidelná a obecně platná změna expozice příkřejšího svahu v tom smyslu, že by tento svah měl v horních úsecích údolí studenou expozici, dále po proudu teplou expozici /tzv. primární a sekundární expozice/.

37 Úpady, Hlučínská pahorkatina.
Úpady a suchá údolí ve všech typech reliéfu a ve všech horninách; chladná období pleistocénu; významná součástí systému transportu zvětralin. Nejčastější délka úpadů do 1,5 km, šířka 100 – 300 m, hloubka m, sklon svahů do 100. Dna úpadů jsou často rozřezána holocenními stržemi. Hustota úpadů muže být někdy značná, např. Hlučínská pahorkatina 3-4 km/km2. Úpady, Hlučínská pahorkatina. V oblastech tvořených málo odolnými nezpevněnými sedimenty jsou pleistocénní úpady těžko k rozlišení od morfologicky podobných holocenních tvarů (čím menší jsou tím je rozlišení obtížnější).

38 Krkonoše – Polsko, Hrubý Jeseník (Petránek, 1952)???
Kamenné ledovce Kamenné ledovce jsou lalokovitá nebo jazykovitá tělesa zmrzlé sutě s intersticiálním ledem a ledovými čočkami, která se pohybují dolů po svahu deformací ledu, který obsahují (French, 1996). Krkonoše – Polsko, Hrubý Jeseník (Petránek, 1952)??? Není vyloučeno ani zatím dokázáno, že některé kamenné proudy mohly v určitých obdobích fungovat jako kamenné ledovce. Krkonoše: severní svah Vysokého Kola, Sněžné jámy, Iniciální formu kamenného ledovce udává Traczyk (1995) na severním svahu Sněžky (zřejmě ve všech případech jde o tvary z konce posledního zalednění). Kamenné ledovce existovaly v Krkonoších zřejmě paralelně s karovým zaledněním. Další kamenné ledovce se nacházejí na JV úbočí Králického Sněžníku a na úbočí Lyrového vrchu v Hrubém Jeseníku (Petránek, 1952).

39 Děkuji za pozornost


Stáhnout ppt "Glaciální a periglaciální prostředí (reliéf) (kryogenní reliéf)"

Podobné prezentace


Reklamy Google