Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

POLITICKÝ SYSTÉM FRANCIE Bc. Lucie Ondrušková. Základní údaje Oficiální název: Francouzská republika(République française) Rozloha: Kontinentální - 551.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "POLITICKÝ SYSTÉM FRANCIE Bc. Lucie Ondrušková. Základní údaje Oficiální název: Francouzská republika(République française) Rozloha: Kontinentální - 551."— Transkript prezentace:

1 POLITICKÝ SYSTÉM FRANCIE Bc. Lucie Ondrušková

2 Základní údaje Oficiální název: Francouzská republika(République française) Rozloha: Kontinentální km 2. Včetně zámořských departementů a území km 2. Počet obyvatel: 65,03 milionů obyvatel Státní zřízení: parlamentní demokratická republika s poloprezidentským systémem Úřední jazyk: francouzština. Administrativní členění: 26 regionů (z toho 4 zámořské), regiony se dělí na departementy (100, z toho 4 zámořské – Martinique, Guadeloupe, Réunion a Francouzská Guyana). Zámořská území- Mayotte(od roku 2011), Wallis a Futuna, St. Pierre a Miquelon, Francouzská Polynésie, Nová Kaledonie, Saint- Martin, Saint-Barthélemy a Francouzská jižní a antarktická území. Hlavní město je Paříž. Peněžní jednotka: Euro Organizace: OSN, NATO, EU, RE, MMF, SB, WTO

3 Politický systém III. ( ) a IV. ( ) republika - klasická parlamentní demokracie s převahou zákonodárné moci nad výkonnou. - rozhodování v rukou zákonodárného sboru, nestabilita, časté vyslovení nedůvěry vládě 1958 v lidovém referendu přijata Ústava V. republiky (Charles de Gaulle) - parlamentní demokracie s poloprezidentským systémem - posílení exekutivy ( hlavně prezidenta) X omezení zákonodárné moci - dualizaci exekutivní moci – vláda (závislá na podpoře parlamentní většiny) a prezident (neodpovědný, přímá legitimita od lidu) - vláda a prezident musí v rámci exekutivy spolupracovat - kohabitace (cohabitation) – prezident a První ministr jsou z odlišných politických táborů, dominance premiéra, znesnadnění přijímání politických rozhodnutí (3x v historii Francie) - pokud je prezidentská i parlamentní většina shodná, systém je silně prezidentský, pokud jsou většiny opačné, systém se posouvá blíže k parlamentarismu - součástí je i Deklarace lidských práv (1789) doplněná o preambuli Ústavy z r

4 Výkonná moc Prezident – arbitr nad respektem k Ústavě, nad fungováním veřejných mocí a kontinuitou státu, garance národní nezávislosti, územní integrity, respektování dohod a smluv - pravomoci: jmenování Prvního ministra (na jeho návrh pak ostatních ministrů), předsednictví Rady ministrů, vypsání referenda, žádost o nové projednání zákona a jmenování prezidenta Ústavní rady a třetiny jejích členů, oblasti zahraniční a vojenské politiky, rozpustit Národní shromáždění (po konzultaci s Prvním ministrem a předsedy obou komor) současný prezident Nikolas Sarkozy (UMP) Vláda - uskutečňuje politiku Prvního ministra, stanovenou prezidentem (podporuje ho parlament) nebo jeho vlastní (prezident nemá podporu parlamentu), úkoly státní správy, spravují finance, podílí se na přípravě běžných zákonů - odpovědná parlamentu, 39 členů, neslučitelnost s funkcí poslance a senátora První ministr – stojí v čele vlády, jmenovaný prezidentem a schválený parlamentem - řídí činnost, kontrasignace návrhů zákonů, realizace politických koncepcí, nese odpovědnost před Národním shromážděním, hlasování o důvěře Rada ministrů (Conseil des ministres) - rozhodovací instituce, předsedá prezident, účastníci zasedání v Radě: státní ministři (v čele jednotlivých resortů), ministři (v ostatních běžných početných resortech), delegovaní ministři (11, pravomoci delegovány Prvním ministrem nebo některým ministrem) Státní tajemníci (12) – pověřeni zřízením některých resortů nebo správních orgánů podřízených Prvnímu ministrovi či nápomocnému ministrovi při vedení současná vláda působí od 19. června 2007, tvoří ji jedna politická strana (UMP). Premiér Francois Fillon.

5 Zákonodárná moc - dvoukomorový, nevyrovnaný či asymetrický bikameralismus (postavení NS pevnější, přímý mandát od voličů X Senát volen nepřímo) - „racionalizovaný parlamentarismus“ nahrazuje parlamentní suverenitu suverenitou lidovou (pouze lid rozhoduje o Ústavě a jejích reformách prostřednictvím referenda – vyzve prezident, o řešení konfliktů mezi státními mocemi) Národní shromáždění (NS) – 577 poslanců (555 z Francie, 17 ze zámořských departmentů, 5 ze zámořských území) - zasedání v Bourbonském paláci - za určitých podmínek může odvolat vládu - relativní většina v NS stačí k prosazení vládních zákonů - vydává zákony, projednává a schvaluje rozpočet - konečné slovo v legislativním procesu - od června 2007 předsedá Bernard Acoyer (UMP). Senát – 343 senátorů, počet přizpůsobován demografickým změnám (původně 321, po volbách v roce ) - sídlo v Lucemburském paláci - zastoupení i zámořských departmentů a zástupců Francouzského společenství národů - stabilizační prvek, nerozpustitelný - předseda Senátu plní funkci viceprezidenta (pokud nemůže prezident vykonávat svou funkci až do volby nového) - systém „kyvadélka“ (la navette) – při přijímání zákona je potřeba shodného návrhu obou komor, komory si vracejí texty návrhů k doplňkům a připomínkám (zdlouhavé)

6 Stranický systém - odlišný od ostatních států Západní Evropy -počátky 20.století - institucionalizovaná podoba stran (pozdě ve srovnání s jinými zeměmi ) -30. léta 20. století silná polarizační nestabilita vládních koalic -období okupace útlum vývoje stranického systému, poznamenány především pravicové strany - po osvobození zdiskreditovány, základní osu tak tvořily tři strany: Komunistická strana Francie (PCF), Lidové republikánské hnutí (MRP), Francouzská sekce dělnické internacionály (SFIO) ( konec studená válka) léta - gaullistické hnutí (Charles de Gaulle) – Sdružení francouzského lidu (RPF) - vytvoření „pentapolární struktury“ - Svaz pro novou republiku (UNR, zdůraznit,že se jedná o gaullisty), jeho dva partneři = vládní koalice X opozice tvořily dvě levicové strany (socialisté + komunisté) zavedena přímá volba prezidenta - změna charakteru stranické soutěže – dochází k rozpadu pentapolární struktury a vytvoření bipolární - nelze hovořit o „klasickém“ bipolárním uspořádání – dvoupólovost zachována, ale se dvěma stranickými subjekty X klasický - oba póly reprezentovány jednou silnou stranou (Velká Británie) -i přes trojí kohabitaci se tento systém až do dnes vyvíjel kontinuálně (výjimka roku použit poměrný volební systém)

7 Politické strany 1) Pravice a)Unie pro lidové hnutí (UMP – Union pour le mouvement populaire) - vznik před volbami v roce 2002 spojením pravicových formací - gaullistů, křesťanských demokratů, liberálů a radikálů - největší strana dle počtu členů - svoboda, odpovědnost, důraz na tradice a historii, na rozvoj v rámci EU, liberální postoj k ekonomické oblasti, proevropské - většinu mandátů ve volbách 2002(prezident Jacques Chirac) i v roce 2007( prezident Nicolas Sarkozy) - v rámci celoevropských politických stran členem Evropské lidové strany b) Hnutí pro Francii (MPF – Mouvement pour la France) - vznik 1994, předseda Philippe de Villiers - politická strana orientující se na suverenitu Francie, podporovaná zejména v kraji Vendée 2) Středopravice Nový střed (NC – Nouveau centre) - vznik 2007, předseda Hervé Morin, André Santini - hnutí založené pod názvem Evropská liberárně sociální strana, odstěpením od Demokratického hnutí. Člen prezidentské většiny prezidenta Sarkozyho

8 3) Krajní pravice (krajní a extrémní pravice je to samé) Národní republikánské hnutí (MNR – Mouvement national républicain) - vznik 1999, předseda Annick Martin - hnutí založené odštěpením od Národní fronty 4) Nezávislá pravice Lov, rybolov, příroda a tradice (CPNT – Chasse, pêche, nature et traditions) - vznik 1989, předseda Jean Saint-Josse - konzervativní pravicová strana založená pod formou spolku - bránit tradiční hodnoty francouzského venkova 5) Extrémní pravice Národní fronta (FN – Front national) - vznik 1972, předsedkyně Marine le Pen - vzešlá z národní, suverenistické a populistické pravice - program : proti evropské integraci, přistěhovalecká politika, sociální zabezpečení, oblast bezpečnosti a práva 6) Střed (přiřadit k středopravým stranám) Demokratické hnutí (MoDem – Mouvement démocrate) - vznik 2007, předseda François Bayrou - vytvořeno po prezidentských volbách v roce 2007 rozhodnutím Unie pro francouzskou demokracii (UDF) - podpora evropské integrace, svoboda, solidarita

9 7) Levice a) Socialistická strana (PS – Parti socialiste) - vznik 1969 (nástupce francouzské sekce dělnické internacionály), předseda Martine Aubry připojení Konventu republikánských institucí (v čele Francoisem Mitterrandem) připojení menšinové frakce Sjednocené socialistické strany a Demokratické konfederace práce CFDT. hesla: „socialismus po francouzsku“, „změna života“ - sociální zabezpečení, zaměstnanost - opozice neúspěšná kandidátka na prezidenta Segolene Royalová b) Zelení (LV- Les Verts) - vznik 1984, předseda Cécile Duflot - prosazováním environmentálních témat - na evropské úrovni členem Evropské strany zelených c) Radikální strana levice (PRG – Parti radical de gauche) -vznik 1998, předseda Jean-Michel Baylet - nástupce jedné z nejstarších francouzských stran Republikánské, radikální a radikálně socialistické strany (Parti Républicain Radical et Radical-Socialiste) založené roku 1901

10 d) Republikánský pól (Pôle républicain) - vznik 2002, předseda Jean-Pierre Chevènement - suverenita Francie, proti-evropský 8) Krajní levice a) Francouzská komunistiská strana (PCF – Parti communiste français) - vznik 1920 (rozštěpením Francouzské sekce dělnické internacionály (SFIO)), předsedkyně Marie-Georges Buffet - zpočátku pouze marginální stranou, první úspěch až ve volbách dnes slabé zastoupení v parlamentu - proti euroústavě, sociální politika, politika nezaměstnanosti b) Nová antikapitalistická strana (NPA – Nouveau Parti anticapitaliste) - vznik 2009, předseda Olivier Besancenot - tato trockistická strana vznikla v návaznosti na rozpuštění Revoluční komunistické ligy (LCR) - revoluční, antikapitalistická a feministická strana c) Dělnický boj (LO – Lutte ouvrière) - vznik 1956, předseda Robert Barcia - trokistická, internacionalistická strana, klade důraz na centrální roli dělnické třídy 9) Extrémní levice Dělnická síla (FO - Force Ouvrière)

11 Volební systém Volební právo – právo volit: 18 let, min. 6 měsíců trvalý pobyt v místě voleb, občanská a politická práva,způsobilosti k právním úkonům (ženy od roku 1944) - právo být volen: Senát - kandidát min. 30 let NS -23 let, osobní a profesní způsobilost Prezident republiky - původně volen kolegiem volitelů z parlamentu a volených zástupců departmentů - od roku 1962 přímá volba Prezidenta – volební systém absolutní většiny - v r.2000 volební období změněno z 7 na 5 let (vyrovnání s parlamentem) Senát – nepřímé volby, na 6 let – pozor na volební reformu (viz např. web Senátu) - senátoři rozděleni do tří sérií (A, B, C), jedna série (1/2) po 3 letech obměněna - voleni kolegiem volitelů tvořené poslanci zvolenými za daný region, členy generální rady a delegáty obecních rad vč. starostů Národní shromáždění (NS) – přímé všeobecné volby, na 5 let, většinový dvoukolový systém (X 1986 poměrné zastoupení) - jednomandátové obvody (počet obvodů = počtu mandátů, 1 obvod=100 tis. obyvatel) -1.kolo: absolutní většina (majorita) odevzdaných platných hlasů (50% +1), alespoň 25% volební účastí v daném obvodu. -2.kolo: po 7 dnech, dva nejsilnější kandidáti z 1.kola a každý další, který překročil hranici12,5 % hlasů, mandát získá kandidát s nejvyšším počtem hlasů (relativní většina, nemusí překročit 50%)

12 Volby 2002 Kampaň: - max. 20 dní před 1.kolem voleb a 7 dní před 2.kolem - průběh v odpovědnosti kandidáta (schůze, letáky atd.) - zákaz trestné činnosti (např. pomluva), využití tisku, TV nebo rádia Téma voleb 2002: 1) bezpečnost a otázka kriminality 2) snižování daní, 3) reforma penzijního systému 4) pružné využívání 35 hodinového pracovního týdne - evropská otázka nebyla hlavním tématem Volební účast: 1.kolo ( ) – 64,4 % zapsaných voličů (celkem ) 2.kolo ( ) – 60,3% zapsaných voličů (celkem )

13 Výsledky voleb 2002: Strana%1.kolo%2.kolo Celkem křesel Unie pro lidové hnutí (UMP) 33,44647, Socialistická strana (PS) 23,8235, Unie pro francouzskou demokracii (UDF) 4,863,92329 Francouzská komunistická strana (PCF) 4,903,321 Radikální strana levice (PRG) 1,502,177 Zelení 4,403,233 Rally for France 0,400,322 Liberální demokracie (DL) 0,42--2 Hnutí pro Francii (MPF) 0,811,3-1 Ostatní pravicové strany 3,911,389 Ostatní levicové strany 1,400,266 Ostatní 2,9022 Národní fronta (NF), Republikánský pól, Lov, rybolov, příroda a tradice (CPNT), Revoluční komunistická liga (LCR), Dělnický boj (LO), Národní republikánské hnutí (MNR)

14 Povolební situace pravicová vláda, rozhodující politickou silou – UMP, předseda Jean-Pierre Raffarin druhý prvek prezidentské většiny na pravé straně spektra tvořil UDF.  ukončení kohabitace a nastolení vlády souhlasných většin Programové prohlášení: - teze ochrany francouzské demokracie, přihlášení se k demokratickým tradicím Francie, princip rovnosti občanů, pěstování a rozvoj soudní nezávislosti atd. - otázka decentralizace (přenos rozhodování směrem blíže k občanům) - otázka vzdělání a zaměstnanosti - otázka evropské integrace a pozice Francie v tomto procesu (proevropské směřování a podporu vytváření společné evropské struktury) 31.května 2005 demise vlády – důvod: krach evropského referenda týkající se evropské ústavy novým premiér: ministr vnitra Dominique de Villepin složení kabinetu se od původní vlády příliš nelišilo(kritika) Programové prohlášení: - otázka snížení nezaměstnanosti a zlepšení sociální situace (zvýšení počtu pracovních míst a podporu uplatnění čerstvých absolventů v novém zaměstnání) - otázka oblasti kontroly migrace a černé práce jako jedné z příčin vysoké míry nezaměstnanosti. - oblast evropské politiky (proevropský směr)

15 Jean-Pierre Raffarin Dominique de Villepin

16 Volby 2007 Téma voleb 2007: 1) prevence kriminality 2)imigrační politika 3)sociální otázky, nezaměstnanost pravice: - ekonomická liberalizace X levice: - sociální dávky - proti zavedení 35 hod prac. týdně - 35 hod prac. týden (lepší soc. situace) - zpřísnění kritérií pro přistěhovalce - kritika pravice - snížit daňové zatížení - motivace pracujících Volební účast: 1.kolo ( ) – 60,4 % zapsaných voličů (celkem ) 2.kolo ( ) – 60,0% zapsaných voličů (celkem )

17 Výsledky voleb: Strana % 1.kolo % 2.kolo Celkem křesel Unie pro lidové hnutí (UMP) 39,59846, Socialistická strana (PS) , Prezidentská většina 2,482,11422 Francouzská komunistická strana (PCF) 4,302,315 Radikální strana levice (PRG) 1,301,677 Zelení 3,300,444 Demokratické hnutí (MoDem) 7,600,533 Hnutí pro Francii (MPF) 1,21--1 Ostatní pravicové strany 2,521,279 Ostatní levicové strany 2,002,515 Ostatní 6,100,722 Lov, rybolov, příroda a tradice (CPNT), Národní fronta (FN)

18 Povolební situace - pravice uhájila absolutní většinu (UMP) - opět vláda souhlasných většin - sestavení vlády trvalo jen dva dny - v patnáctičlenném kabinetu je sedm žen, jedno křeslo obsadil levicový politik - předseda Francois Fillon - oproti všem očekáváním si ale celkově polepšila levice, prezidentovi se budou hůře prosazovat radikální reformy - většina nových šéfů resortů už měla vládní zkušenosti, návrat i bývalého premiéra Alain Juppého (odešel kvůli podmínečnému trestu za podíl na politické korupci - již v červenci 2007 jednání o reformách týkajících se mimo jiné daní, školství, povinné minimální služby během stávek a imigrace - nový resort - Ministerstvo pro imigraci, integraci a národní identitu vedené Bricem Hortefeuxem

19 Françoise Fillon

20 Zdroje: 1. Říchová, Blanka a kol: Komparace politických systémů I. Praha: Oeconomica, Jenšovský, Petr. Příčiny úspěchu francouzské pravice v parlamentních volbách v roce 2007: bakalářská práce [on-line]. muni cz, 14.dubna 2011 [cit. 14.dubna 2011]. Dostupné na is.muni.cz/th/237879/fss.../Petr_Jensovsky_-_BAKALARSKA_PRACE.doc 3. Euroskop.cz – Politický systém Francie[on-line], 12.dubna 2011[cit. 12.dubna 2011]. Dostupné na 4. Election resources[on-line], 14.dubna 2011[cit. 14 dubna 2011]. Dostupné na 5. Assemblee-nationale [on-line], 12.dubna 2011[cit. 12.dubna 2011]. Dostupné na 6. Francouzi mají novou vládu-zasedne v ní i socialista[on-line] Idnes.cz, 12.dubna 2011[cit. 12.dubna 2011]. Dostupné na c=A070518_101947_zahranicni_adb 7. BusinessInfo.cz: Vnitropolitická charakteristika Francie [on-line]. 13.dubna 2011 [cit. 13.dubna 2011].Dostupné na 8. Politique [on-line], 13.dubna 2011[cit. 13 dubna 2011]. Dostupné na politique.fr/

21 Děkuji za pozornost


Stáhnout ppt "POLITICKÝ SYSTÉM FRANCIE Bc. Lucie Ondrušková. Základní údaje Oficiální název: Francouzská republika(République française) Rozloha: Kontinentální - 551."

Podobné prezentace


Reklamy Google