Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Životní styl a kulturní preference Vít Kouřil, Sociologie médií a komunikace, JAMU ZS 2013/14.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Životní styl a kulturní preference Vít Kouřil, Sociologie médií a komunikace, JAMU ZS 2013/14."— Transkript prezentace:

1 Životní styl a kulturní preference Vít Kouřil, Sociologie médií a komunikace, JAMU ZS 2013/14

2 Populární kultura „Označení specifických kulturních aktivit a produktů, pro které je charakteristická jejich každodenní role v životním světě individuí. P. k. zahrnuje jak individuální artefakty (krabička cigaret, šálek na čaj, oblíbený seriál), tak komplexy jednání a prožívání, které odrážejí životní styl dané komunity (např. způsoby oblékání, formy masového stravování či masové zábavy apod.) a podílejí se na konstrukci její identity, resp. slouží jako její identifikační znak. Významnou roli při produkci a distribuci populární kultury hrají masová média.“ Jaromír Volek, Revue pro média, č. 1

3 Sociologie kultury Existují 3 základní typy argumentů ve vztahu mezi sociální strukturou a kulturními návyky: HOMOLOGICKÝ – třída či status podmiňuje kulturní vzorce; viz např. Bourdieu 1984; INDIVIDUALIZAČNÍ – „from habitus to freedom“ (Warde 1987), lidi konzumují kulturu jak chtějí, žádné hranice UNIVORE – OMNIVORE – vyšší vrstvy mají širší záběr kulturní konzumace, př. poslouchají „od Bacha po Vlacha“ (např. Peterson 1991)

4 Sociologie kultury Pierre Bourdieu, Distinction 1984 představitel homologické argumentace Pierre Bourdieu přináší do sociálních věd antropologický pojem habitus. habitus je ustálený systém dispozic, který během socializace nabývají příslušníci jednotlivých tříd; habitus vyplývá ze specifických třídních podmínek, díky nimž členové rozlišují kulturní statky na každodenní bázi – co je potřebné, hodnotné či krásné, a co ne odlišný habitus vede k odlišnému životnímu stylu a kulturnímu vkusu, tj. odlišným kulturním preferencím, znalostem a dovednostem; Bourdieu rozlišuje habitus buržoazie, maloburžoazie a dělnické třídy

5 Sociologie kultury Pierre Bourdieu, Distinction 1984 populární a vysoká kultura z estetického hlediska neexistují, existují pouze jako objekty sloužící k posílení soc. rozdílů a identit rozlišování VxP kultury nejen zrcadlí dané sociální rozdíly, nýbrž je i legitimizuje, ospravedlňuje; dobrý vkus a estetické cítění vyšších vrstev jsou vydávány za vrozené schopnosti, které jejich nositele opravňují k výsostnému postavení funkce děl populární kultury spočívá v „potvrzování souvislosti mezi uměním a životem“, způsob jejich prezentace je dostatečně známý, jejich obsah souvisí s každodenním životem a vnímání díla nesmí předpokládat speciální znalosti dějin umění

6 Sociologie kultury Pierre Bourdieu, Distinction 1984 Bourdieu empiricky potvrdil, že příslušníci buržoazie upřednostňují díla víceznačná, abstraktní, stylizovaná, neplnící utilitární či etickou funkci distance od materiálních potřeb u buržoazie umožnila rozvoj estetické dispozice, tj. schopnost vnímat a interpretovat díla bez ohledu na jejich praktickou či etickou funkci; prostřednictvím tzv. symbolického násilí pak burž. vnucuje ostatním svůj vkus a životní styl jakožto měřítko kultivovanosti dělníci a rolníci naopak upřednostňují přirozené, funkční, neformalizované, realistické a jednoznačné kult. objekty maloburžoazie nemá takový kult. a ekon. kapitál a snaží se napodobovat a předstírat estetické preference buržoazie

7 Sociologie kultury Lawrence Levine 1988 popkultura = kultura s početným publikem; ti, co ji definují esteticky, zastávají rozdíl mezi V a P kulturou např. Shakespearovy hry byly v USA hrány prve pro všeobecné publikum, poté ve 2. pol. 19 st. záměrně učiněny ne-populárními – exkluzivními pro návštěvníky divadel jakožto veřejných kulturních institucí podobný proces podle Levineho postihl též operu, symfonické umění, výtvarné umění a literaturu pro kontakt s kult. díly v „chrámech kultury“ začalo být podmínkou vhodné oblečení, určité způsoby chování a vážné, poučené vnímání díla  vzniká rozlišení mezi vysokou a pokleslou (populární) kulturou, která je esteticky kritizována jakožto pochybná, a elity v USA si posílily sociální postavení vůči novým generacím přistěhovalců (viz Zahrádka 2009)

8 Sociologie kultury Paul DiMaggio 1991 studoval kulturní podnikání v Bostonu 19. století vznik high vs. popular umění spjat se zakládáním soukromých neziskových kulturních institucí a komerčního kulturního průmyslu do pol. 19. stol. byla výtvarná díla vystavována společně s přírodovědnými exponáty v muzeích, stejně tak většina pěveckých spolků měla v repertoáru jak klasické, tak náboženské či populární písně členové vyšších vrstev pak založili muzeum krásných umění a symfonický orchestr; DiMaggio je nazývá kulturními kapitalisty; 1) byli bohatými průmyslníky; 2) sbírali kult. kapitál získáváním znalostí o ceněných kult. stylech, což jim propůjčovalo společenskou prestiž KK drželi nad novými institucemi moc a prostřednictvím nich vytvořili kategorii vysokého umění; namísto proklamované službě obecnému blahu však tyto síně sloužily faktické segregaci bohatých a chudých (viz Zahrádka 2009)

9 Sociologie kultury David Novitz 1998 v Evropě vzniká rozlišení vysoké vs. pop. umění v 19. stol. v souvislosti nástup hnutí „umění pro umění“ (př. Verlaine, Rimbaud, Wilde) toto hnutí reagovalo na dobové zdůrazňování ekonomického úspěchu díla jakožto předpokladu úspěchu uměleckého; jinými slovy na zkomerčnění kultury; tito autoři se naopak trhu uzavřeli a obrátili se do vlastního formalistického, esoterického světa sama o sobě, jenž byl širšímu publiku nepřístupný tento kulturní trend ale podle Novitze v důsledku nakonec nahrál vyšší a střední třídě, pro které se stalo podobné formalistické a posléze modernistické umění pro svou apolitičnost a ne-realističnost tím pravým legitimním (vysokým) Uměním (viz Zahrádka 2009)

10 Sociologie kultury Richard Peterson 1991 americký sociolog Richard Peterson empiricky potvrdil, že příslušníci vyšších vrstev poslouchají klasickou hudbu více než u vrstev ostatních (souhlas s Bourdieum), ale stejně tak ve větší míře než ostatní konzumují i díla populárních žánrů (rozpor s Bourdieum) vkus vyšších vrstev se během 20. století stal eklektickým, všestranným, tzv. omnivore, všežravým příčiny: vzrůst životní úrovně a vzdělanosti, medializace a popularizace vysoké kultury, vyšší míra soc. a geograf. mobility, příklon od předsudků k toleranci, zpochybnění jednoho estetického měřítka, obliba pop žánrů mezi mladými napříč vrstvami, vznik nové střední třídy (viz Zahrádka 2009)

11 Sociologie kultury Douglas Holt 1998 podle amerického sociologa Douglese Holta ale opomíjejí kritici Bourdieuho jako Peterson 2 faktory: 1)Bourdieumu se jednalo o celkový životní styl, ne jen o umění; v cestování, stravování, oblékání, sportu atd. rozdíly mezi jednotlivými vrstvami přetrvávají a kulturní spotřeba i nadále spolehlivě odkazuje na socioekonomický status jedince 2)nejde už o samotný výběr žánru, typu, druhu díla, ale o praxi při jeho přijímaní – ti s vyšším kulturním kapitálem disponují „vkusem pro mnohotvárnost“, jenž zahrnuje kosmopolitní postoj, utváření subjektivity skrze znalecký postoj, kreativní sebevyjádření, estetické hledisko, kritickou recepci děl atp. (viz Zahrádka 2009)

12 Životní způsob a styl Životní způsob - systém významných činností a vztahů, životních projevů a zvyklostí typických pro určitý subjekt (jedince či skupinu, event. i společenství či společnost coby konkrétní nositele životního způsobu) Životní styl individua – stálý životní způsob jednotlivce, jehož jednotlivé části si vzájemně odpovídají, jsou ve vzájemném souladu, vycházejí z jednotného základu, mají společné jádro, resp. určitou jednotící linii, tj. jednotný „styl“, který se jako červená linie prolíná všemi podstatnými činnostmi, vztahy, zvyklostmi apod. nositele daného životního stylu. Životní styl skupiny - typické společné rysy životního způsobu, resp. jeho hlavních, určujících momentů, které jsou příznačné pro převážnou většinu členů nějaké skupiny (častěji jde o větší či menší skupiny, jejichž členové se vzájemně všichni neznají, ale obecně vzato mají společné něco, co je důležité pro vytváření životního způsobu/stylu – např. profesní skupiny či obecněji skupiny vytvářející se v souvislosti s povoláním a přípravou na něj: životní styl vysokoškolských studentů.)

13 Diferenciace v životním způsobu/stylu se objevuje v dichotomiích, event. trichotomiích - např. rozdíly v životním způsobu podle: pohlaví (životní způsob muže – životní způsob ženy), podle typu bydliště (městský životní způsob – životní způsob na venkově), podle věku a fáze životního cyklu (životní způsob dítěte – dospělého – starého člověka), podle vzdělání (životní způsob člověka s vzděláním základním – středoškolským – vysokoškolským). (Duffková, 2006)

14 Diferenciace v životním způsobu/stylu v jiných případech diferenciace může jít o podrobnější rozlišování – např. podle: sociální struktury (resp. podle místa jedince v sociální stratifikaci - rozvrstvení), zdravotního stavu (např. životní způsob těžce tělesně hendikepovaného člověka), rodinného stavu (např. životní způsoby podle klasického rozdělení „svobodný/á – ženatý/vdaná – rozvedený/á – ovdovělý/á“, nebo svobodné/ho s dítětem (Duffková 2006)

15 Diferenciace v životním způsobu/stylu v jiných případech diferenciace může jít o podrobnější rozlišování – např. podle: profese a povolání (u nás je od 90. let minulého století oblíbené – u sociologů - sledování životního způsobu manažerů a – u veřejnosti - osob patřících k tzv. zábavnímu průmyslu, celebrit), zaměstnání (např. životní způsob člověka pracujícího v málo obvyklých směnách či v tzv. nestandardních formách, včetně např. práce na dálku či z domova). (Duffková 2006)

16 Alternativní životní styl můžeme jej hledat především v situaci, kdy se za zhruba stejných, objektivních podmínek (např. pohlaví, věk, typ bydliště atd.) životní styl lidí liší v hlavních, profilových momentech, které se významně promítají do jednotlivých složek životního způsobu/stylu. Alternativní životní styl je záležitostí hlavně subjektivní volby (značnou roli zde hraje osobnost člověka se všemi jeho zkušenostmi, názory atd.) a jeho podstata spočívá v dobrovolné výrazné preferenci určité hodnoty významně ovlivňující, event. i utvářející životní styl a jeho vývoj. (Duffková, 2006)

17 Sociologie životního stylu Špaček – Šafr 2010 výzkum životního stylu v České republice na vzorku 1220 lidí rozčlenili do 4 sociálních vrstev dle ISEI – indexu socioekonomického statusu povolání, body potvrdili, že životní styl je ovlivněn socioekonomickým kontextem i dle pohlaví:  lidé z nejvyšší kategorie ISEI výrazně více navštěvují muzea a výstavy, poslouchají klasickou hudbu, čtou knihy, sportují, jsou na internetu či u PC  lidé z nejnižší kategorie ISEI naopak výrazně více sledují TV, čtou bulvární tisk a chodí jako štamgasti do hospody, naopak méně sportují  ženy výrazně více holdují telenovelám a český seriálům, chození po obchodech, aerobiku či bulvárním deníkům ŠÍP a Aha!  muži naopak chodí do hospod, hrají automaty, dívají se a na sport v TV, chodí na sportovní akce, hrají fotbal a čtou více Deník Sport

18 Sociologie životního stylu Špaček – Šafr 2010

19

20

21

22

23

24

25

26

27

28 Čtenářská kultura v ČR (výzkum DEMA, 2007) alespoň 1 knihu si přečte 83% obyvatel ČR (v EU kolem 60%) pohlaví: mezi ženami je více čtenářek (88%) než mezi muži (77%) věk: nejčastěji čte mladá generace (15-24let) a střední generace (35-44let) bydliště: ve velkoměstech (87%) se čte o něco více než na venkově (80%) vzdělání: nečte jen 9% lidí s vyšším vzděláním, zato 29% respondentů bez maturity zaměstnání: třetina manuálně pracujících lidí knihy nečte, zato téměř všichni duševně pracující ano

29 Čtenářská kultura v ČR (výzkum DEMA, 2007) 29% respondentů přečte více než 13 knih ročně za rok přečte obyvatel ČR průměrně 16 knih, utratí za ně 1300 Kč a stráví četbou cca 41 minut denně Typická čtenářka tedy je: 15–24letá duševně pracující žena s maturitou Nejčastěji čteme současnou oddechovou beletrii (26%), literaturu faktu (12%, spíše muži) a klasickou beletrii (11%) Proč čteme? Z poloviny (49%) dík rodině, z třetiny (33%) díky vlastní volbě a v 18% díky škole či knihovně (více viz Trávníček 2008)

30 Vkus Voltaire (Vkus): zavedl pojem „zlý vkus“ jakožto opozitum ke „správnému“ a esteticky čistému vkusu. Zlý vkus je podle něj nesprávná představa o kráse, vycházející z nedostatku vzdělání a z vlivu módy; Adam Smith (Teorie mravních citů): vyzdvihoval společenské vztahy, které podmiňují estetický vkus coby sociální cit; základní příčiny a změny v rozvoji představ o kráse o ošklivosti jsou podle Smithe zvyk a móda, které určují naše estetické představy a hodnocení; (Syslová, 2006:18)

31 Vkus Podle sociologa Miloslava Petruska je potřeba zformulovat univerzální normu, která bude konstituovat normu odrážející lidskou přirozenost. To znamená, že esteticky nejhodnotnější a nejvkusnější je to, co odráží lidskou přirozenost. (Syslová, 2006:19)

32 Sociologie hudebního vkusu P. A. Russell, Musical Tastes and Society, 1997 Hudební vkus (HV) je: – je stabilní, dlouhotrvající preference pro jistý typ hudby, jistého skladatele či interpreta. – u každého jedince produktem socializace a úzce souvisí s jeho sociodemografickým zařazením a související ideologií – bohužel různé metodiky výzkumů hudebního vkusu znemožňují mezinárodní či dlouhodobé porovnání a mají různou výpovědní hodnotu (proměna hud. žánrů, poslechových situací…)

33 Poslech hudby Detailněji se studiu role hudby v každodenním životě věnovali North a Hargreaves: hudba byla nejčastěji poslouchána o samotě či s přáteli obliba hudby/stylu byla výrazně závislá na tom, s kým lidé v daný čas byli, kde byli a zda měli možnost sami podílet na jejím výběru hudba byla většinou poslouchána jako pozadí jiné činnosti, méně často jako samostatná aktivita nejčastější poslech byl v domácím prostředí, mezi 10. a 11. hodinou večerní, a o víkendech nejčastější důvody obliby: zábavná funkce, lépe s ní utíká čas, zvyk, vytvoření adekvátní atmosféry funkční pragmatismus: odlišné důvody pro výběr různých hud. stylů

34 Poslech hudby a osobnost extroverti sympatizují s hudbou pevnou, stálou, temperamentní, dynamickou a emocionální, preferují sdílený zájem v populární hudbě, „spojující“ je s dalšími lidmi introverti preferují i hudbu zdrženlivější, intelektuálně náročnější, tajemnou, introspektivní dle některých hudebně-psychologických výzkumů tyto trendy ve vztahu mezi poslechem žánrů a osobnostními rysy: alternativní rock a heavy metal - myšlenky na sebevraždu rock - vysoce neurotické a extrovertní chování hard rock, punk a alternativní hudba - rebelství country - životní optimismus hard rock – psychoticismus a těžkomyslnost rave, rap, techno – užívání alkoholu, drog a agresivní chování

35 Sociologie hudebního vkusu Karl F. Schuessler, výzkum v Evansville 1948 socio-ekonomické zázemí ovlivňovalo hudební vkus výrazně u klasické hudby (vyšší vrstvy) a jazzu a hillbilly (nižší vrstvy), naopak staré písně a „popular music“ byly oblíbené u všech. lidé z vyšších vrstev měli větší přístup k hudebnímu vzdělání (musical training) a dostanou se snadněji do styku s jistými typy hudby (familiarity); tato familiarita pak ovlivňuje vkus v tom smyslu, že lidé pozitivněji přijímají hudbu, kterou slyšeli vícekrát. Ženy měly více v oblibě klasickou hudbu a obecně si hudby cenily více než muži (kromě hillbilly). Věk sehrál rozlišovací roli u šesti z osmi skladeb, starší generace si více cenila old song a klasickou hudbu. Rozdíly mezi vybranou skupinou bílých a černých teenagerek v hudebním vkusu byly minimální, AfroAm byly o něco více tolerantnější k hillbilly a klasické hudbě. Vyšší hudební vzdělání ovlivnilo vkus směrem k negativnějšímu vnímání hillbilly a jazzu.

36 Sociologie hudebního vkusu Karl F. Schuessler 1948 Obecné závěry: Hudební vkus je podmíněn trvalými předsudky a názory, které zpětně reflektují rozlišovací sílu věku, zaměstnání, etnicity, pohlaví a kulturní zkušenosti. Hudební preference jako celek vytvářejí konsenzus, což znamená, že jsou sociálně kontrolované. (Což oponuje lidové moudrosti, že vkus je individuální.) Poznatky ohledně důvěrné známosti či blízkosti hudby odpovídají sociologickým poznatkům, že lidé se chovají etnocentricky. Izolace od jisté kult. zkušenosti zpravidla vede k negativnímu soudu. Jakékoliv zobecnění ohledně estetických soudů musí brát v potaz kulturní zázemí skupiny nebo jedince.

37 Sociologie hudebního vkusu DiMAGGIO + USEEM 1978 TŘÍDA:  Zpracovali statistiky návštěvnosti symf. koncertů, oper, baletů a populárních koncertů a zjistili, že koncerty symfonických orchestrů navštěvují jen 4% dělníků;  tato návštěvní praxe podle nich závisí spíše na vzdělání než na příjmu. Vzdělanější mládež např. inklinuje více k „progresívnější“ hudbě než její vrstevníci, např. v 70. letech obliba Pink Floyd, Yes a Genesis, zatímco mládež z dělnického prostředí spíše preferovala hard rock Led Zeppelin, Deep Purple atp.

38 Sociologie hudebního vkusu Graham MURDOCK 1973 GENDER:  muži preferují spíše „hard“ a „tough“ hudbu, kdežto ženy spíše „softer“ a „romantic“  z toho vyplývá vyšší popularita žánrů jako rock, metal a jazz u mužů a naopak popu, folku a diska u žen.

39 Sociologie hudebního vkusu DIXON 1982 ETNICITA:  výzkum popularity 16ti hudebních žánrů mezi Afro- Američany a Euro-Američany;  závěry: na 1. místě v oblibě u AA byl soul, zatímco ten byl až na 12. místě u EA; naopak „bělošský“ country rock byl u AA až na 9. místě.

40 Sociologie hudebního vkusu HOLBROOK + SCHINDLER (1989): VĚK:  výzkum populace let: hudební vkus se formuje především v mládí a zůstává stabilní. Každá generace má své nejoblíbenější písně a žánry, neboli  podle tzv. GOLDEN OLDIES poznáš stáří člověka. Výjimkou je zdá se vážná hudba, jejíž obliba s rostoucím věkem stoupá.  písně / styly z mládí si spojujeme s klíčovými rituály přechodu či s relativně klidným a pohodovým obdobím bez závazků a starostí

41 Sociologie hudebního vkusu ANDREW ROSS, No Respect (1989): INTELEKTUÁLOVÉ:  Ross popisuje proces od marginalizace (odsouvání na okraj) určitého žánru či stylu po jeho kanonizaci (celospolečenské uznání),  klíčovým aktérem jsou podle něj intelektuálové, kteří z užívání dané kulturní praktiky či díla vytvoří hodnotný kulturní kapitál (viz Bourdieu), jinými slovy z něj učiní něco, co je „hip“ neboli „in“ neboli „cool“

42 Sociologie hudebního vkusu James Lull, 1982: SUBKULTURY: Lull rozlišuje subkultury na  ESTETICKÉ SUBKULTURNÍ MINORITY: klasika, jazz, world music…  OPOZIČNÍ SUBKULTURNÍ MINORITY: punk, hardcore, reggae…, neboli ty s politickým a sociálním vymezením proti většinové společnosti a/nebo držitelům moci

43 Sociologie hudebního vkusu Mikuláš Bek (Konzervatoř Evropy?, 2003): nejvíce oblíbené hudební žánry: country, pop, muzikál, rock 60. let, folk nejméně oblíbené hudební žánry: metal, hardcore, jazz, vážná hudba a opera nejoblíbenější žánry v závislosti na růstu věku a vzdělání: – mládí: rock, pop – střední věk: muzikál, country, – stáří: dechovka; – základní: lidová hudba (Bačuvčík 2010: dechovka) – vyučen bez maturity: country (Bačuvčík 2010: hard rock a metal) – středoškolské s maturitou: muzikál – vysokoškolské: folk (Bačuvčík 2010 nepotvrzuje: jazz a KVH)

44 Sociologie hudebního vkusu Radim Bačuvčík (Jak posloucháme hudbu?, 2010): Preferované styly (vzorek obyvatel od 12 let): pop a melodický rock – 37,5% (ženy 43,5%, třicátníci 55,3%) dechovka – 11,7% (nad 70 let 48,8%, let 0,0%) folk a country – 10,7% (padesátníci 21,4%, let 1,9%) hard rock a metal – 9,9% (muži 16,7%, ženy 3,3%, nad 70L 0,1%) taneční hudba – 8,4% (Praha 11,6%, vesnice do 2 tisíc 5,4%) jazz a blues – 5,0% (ZŠ vzdělání 0,8%, VŠ 11,6%) klasická vážná hudba – 4,9% (20-24 let 0,5%, nad 70 let 11,2%) folklór – 3,9% (ve věku let 0,2%, nad 70 let 13,8%) hip-hop – 3,5% (ve věku let 22,4%) soudobá vážná hudba – 0,6% (ZŠ vzdělání 0,0%, VŠ 1,6%)

45 Sociologie hudebního vkusu Radim Bačuvčík (Jak posloucháme hudbu?, 2010): Preferované styly podle: hudebního vzdělání: profesně vzdělaní preferují nejvíce SVH ekonomické aktivity: např. důchodci tvořili fanoušky dechovky ze 76,7%; podnikatelé preferovali jazz a blues a hard rock / metal hud. nahrávky si kupuje 50,6% (nejvíce čtyřicátníci: 59,9%) hud. nahrávky stahuje: 55,1% (15-19 let: 92%) na koncerty chodí: 53,9% (nejvíce let: 70,6%) téměř denně poslouchají hudbu nejvíce příznivci hip-hopu (81,2%), nejméně často pak v kategorií „téměř denně“ příznivci folklóru (27,6%) pojmy nejčastěji spojované s preferovaným typem hudby v pořadí: pohoda, energie, zábava, harmonie, přátelé, inspirace, krása, mládí, společnost, klid, vášeň, umění, humor, elegance, tradice, tvrdost, duchovno, zralost, hluk, smutek, vzdor, serióznost, chaos, ticho

46 Sociologie hudebního vkusu Radim Bačuvčík (Jak posloucháme hudbu?, 2010): Poslech a nálada? : kdykoliv 71,4%, dobrá nálada 23,4%, špatná 5,2% Důležitost slov? : důležitá 42%, málo důležitá 34,9%, nedůležitá 23,1% Poslechová situace : soustředím se 9,6%, přemýšlím 10,7%, dělám něco 70,1%, jako kulisa 9,7% Pozn.: Které hud. styly jsou ve výzkumu opomenuty?

47 Sociologie hudebního vkusu Radim Bačuvčík (Jak posloucháme hudbu?, 2010): „Potvrdilo se, že hudba je velmi významným fenoménem zejména pro mladé lidi do 25 let, ještě důležitějším kritériem než věk je ovšem to, zda ještě studují, nebo již pracují. Zatímco mladí studující jsou podle svých slov hudbou zcela fascinováni a neumí si často život bez ní představit, mladí pracující již jsou k tomuto fenoménu poněkud chladnější, byť hudbu celkově poslouchají i delší část dne, ovšem spíše jako zvukovou kulisu. Intenzita vztahu k hudbě se pak významně snižuje po čtyřicátém a sedmdesátém roce věku člověka. Celkově by se dalo říci, že věk a ekonomická aktivita (zejména v polaritě ekonomicky aktivní – ekonomicky neaktivní) má velmi významnou souvislost s rozdíly v odpovědích jednotlivých skupin veřejnosti.“ „Třebaže intenzita vztahu k hudbě i způsoby jejího poslechu se u různých částí veřejnosti liší, dalo by se říci, že až na výjimky všichni očekávají od hudby zhruba totéž, respektive že si s ní spojují podobné hodnoty. Pro většinu veřejnosti hudba slouží především jako kulisa k jiným činnostem, která dotváří dojem pohody či podněcuje k relaxaci a zábavě, v případě mladších ročníků je také výrazným energizujícím faktorem. Menší část populace se zabývá hudební strukturou nebo verbální stránkou hudby; na druhou stranu velká část veřejnosti vnímá jako důležitou osobnost tvůrců hudby, a to ve větší míře než to, zda poslouchají podobnou hudbu jako jejich známí či přátelé.“

48 Sociologie vkusu Celkově lze uzavřít, že: Hudební vkus je produktem soc. stratifikace, struktura tedy determinuje individuální hudební vkus. Socializační vlivy skrze rodinu, výchovu, média, různé sociální skup. Hudební vkus je ale zároveň jedním z mnoha faktorů, které ovlivňují sociální stratifikaci, např. rozložení různých žánrů odpovídá pokročilé soc. stratifikaci a dělbě práce;

49 Sociologie živ. stylu / vkusu REFERENČNÍ OTÁZKY: Zkuste se zamyslet, jak váš stávající hudební vkus ovlivnily vnější socializační faktory a naopak jakou roli hrál váš hudební vkus při vaší socializaci. Konkrétně: Jak velký kulturní kapitál vám vaše rodina poskytla či předala? Kdo vás hudebně, literárně či filmově „zásoboval“ a jak to váš ovlivnilo socializační proces? Vstoupil/a jste díky konkrétním kulturním preferencím do nějakých sociálních skupin či sítí? Kterému literátovi, hudebníkovi či filmaři „patříte“?

50 Použitá literatura ALAN, J. (ed.): Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945–1989. Nakladatelství Lidové noviny, Praha BAČUVČÍK, R.: Jak posloucháme hudbu? Verbum, Zlín DUFFKOVÁ, J.: „Životní styl a jeho variantnost“, in: Aktuální problémy životního stylu, Praha, UK 2006, s. 79–90, k dispozici zde.zde CHAN, T. W. – GOLDTHORPE, J. H.: „Social Stratification and Cultural Consumption“, Conference Paper, ASA, MILES, S.: „Consuming Popular Music“. In: Consumerism – as a Way of Life, Sage, London 1998, s. 107–125. PETRUSEK, M.: „Století extrémů a kýče. K vývoji a proměnám sociologie kultury a umění 20. století“, Sociologický časopis, 40, 1–2, s. 11–36, k dispozici zde.zde PYŠŇÁKOVÁ, M. – HOHNOVÁ, B.: „Od monolitické masy k neomezenému individualismu?“, Sociologický časopis, 46, 2/2010, s. 257–280, viz zdezde

51 Použitá literatura ROZBOŘIL, B.: Současná sociologie umění. FSS MU 2006, disertace, k dispozici zde.zde RUSSELL, P. A.: „Musical Tastes and Society.“ In: Social Psychology of Music, Routledge 2007, s. 141–154. SCHUESSLER, K. F.: „Social Background and Musical Taste.“ American Sociological Review, 13, 3, 1947, s. 330–335. SYSLOVÁ, Š.: Sociologická analýza fenoménu kýče. FSS MU 2006, dispozici zde.zde ŠAFR, J.: „Teorie a výzkumná agenda kulturní diferenciace a stratifikace“, k dispozici zde. zde ŠPAČEK, ONDŘEJ – ŠAFR, JIŘÍ:,,Volný čas, sport a kulturní vkus: rozdíly podle společenského postavení„, in: Jaká je naše společnost?, SLON, Praha 2010, s TRÁVNÍČEK, J.: Čteme? Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize. Host, Brno ZAHRÁDKA, P.: Vysoké versus populární umění. Periplum, Praha ZAHRÁDKA, P. (ed.): Don´t Buy This Book. Spotřební kultura. Historie, teorie a výzkum. Academia, Praha 2014.

52 Související literatura BARKER, CH.: Slovník kulturálních studií. Portál, Praha BEK, M.: Konzervatoř Evropy? K sociologii české hudebnosti. KLP, BROOKS, D.: Bobos: nová americká elita a její styl. Dokořán, BOURDIEU, P.: Distinction. A Social Critique of the Judgement of Taste. Routledge, London CANETTI, E.: Masa a moc. Arcadia, Praha DIMAGGIO, P. – USEEM, M.: „Social Class and Arts Comsumption“, Theory and Society, 5, 2/1978, s. 141–161. DUFFKOVÁ, J. – URBAN, L. – DUBSKÝ, J.: Sociologie životního stylu. Plzeň, Aleš Čeněk FRIEDLANDEROVÁ, H. – TUČEK, M. – MEDIAN: Češi na prahu nového tisíciletí. Praha, SLON GANS, H.: Popular Culture and High Culture: An Analysis and Evaluation of Taste. Basic Books, New York HOLT, D.: „Does Cultural Capital Structure American Consumption?“, The Journal of Consumer Research, 21, 5/1998, s. 1–25. KLOSKOWSKA, A.: Masová kultura. Svoboda, Praha 1967.

53 Související literatura KVALTÝN, Pavel. Prolegomena k sociologické analýze hudebního vkusu. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, LEWINE, L.: Highbrow / Lowbrow. The Emergence of Cultural Hierarchy in America. Harvard University Press, Cambridge LIBROVÁ, H.: Pestří a zelení. Veronica a Hnutí DUHA, Brno LIPOVETSKY, G.: Říše pomíjivosti. Móda a její úděl v moderních společnostech. Prostor, Praha NOVITZ, D.: „The Ways of Artmaking. The High and the Popular in Art“, The British Journal of Aesthetics, 29, 3/1989, s. 213–229. PETERSON, R.: „Understanding Audience Segmentation: From Elite and Mass to Omnivore and Univore“, Poetics, 21, 4/1992, s. 243–258. SHILS, E.: „Mass Society and Its Culture“, in Rosenberg, B. – White, D.: Mass Culture Revisited. Van Nostrand Reinhold, NY VEBLEN, T.: Teorie zahálčivé třídy. SLON, Praha WHITMAN, W. – DALY, S.: Encyklopedie alternativní kultury. Books, Praha 1999.

54 Související dokumenty Before The Music Dies (A. Shapter, 2006) Surfování s Evou a Vaškem z cyklu Ta naše povaha česká (ČT 2008, zde)zde Punk‘s Not Dead (S. Dynner, USA 2007) American Hardcore (Paul Rachman, USA 2006) Metal: A Headbanger´s Journey (S. Dunn – S. McFayeden, Kanada 2005) The Merchants of Cool (PBS, 2001, zde)zde Springsteen & I (2013, B. Walsch)


Stáhnout ppt "Životní styl a kulturní preference Vít Kouřil, Sociologie médií a komunikace, JAMU ZS 2013/14."

Podobné prezentace


Reklamy Google