Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Agaricomycotina 2.. Vývin plodnice gymnokarpní (od počátku otevřené) x hemiangiokarpní - výtrusorodá vrstva v určité fázi vývoje krytá, typicky plachetkami.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Agaricomycotina 2.. Vývin plodnice gymnokarpní (od počátku otevřené) x hemiangiokarpní - výtrusorodá vrstva v určité fázi vývoje krytá, typicky plachetkami."— Transkript prezentace:

1 Agaricomycotina 2.

2 Vývin plodnice gymnokarpní (od počátku otevřené) x hemiangiokarpní - výtrusorodá vrstva v určité fázi vývoje krytá, typicky plachetkami u některých pilothecií (v užším pojetí jsou za hemiangiokarpní považovány pouze plodnice kryté během vývoje celkovou plachetkou /velum universale/, zatímco plodnice kryté pouze závojem /velum partiale/ jsou nazývány pseudoangiokarpní). hemiangiokarpní Pleurotus calyptratus s blanitými závoji y=pilothecium Foto Martina Vašutová Agaricomycotina gymnokarpní Coprinus atramentarius a Russula virescens

3 Agaricomycotina myceliální plodnice - mycelium s roztroušenými bazidiemi na povrchu (bez tvorby jiné struktury) např. u rodů Filobasidiella, Ambivina, … - jako zvláštnost se vyskytuje i u některých zástupců rodů, které jinak tvoří i normální plodnice (lupenaté i nelupenaté – Armillaria, Lyophyllum, Fistulina, Phellinus) Clémençon 2004.

4 Agaricomycotina holothecium - plodnice rozlitá, kyjovitá nebo keříčkovitá, hymenofor pokrývá celý povrch plodnice - rozlité plodnice corticioidního typu se nejprve zakládají jako vrstva pokrývající substrát, subiculum – a na ní se pak tvoří subhymenium a hymenium Cylindrobasidium evolvens Tremella mesenterica Hirneola auricula-judae Calocera viscosa Clavariadelphus pistillaris

5 Agaricomycotina krustothecium - plodnice může a nemusí být členěna na klobouk a třeň, rozrůstá se prodlužováním hyf (jde v principu o obdobu růstu vegeta-tivního mycelia), obrůstá překážky, může být plodná až „v určitém věku“ - u různých druhů se tvoří krustothecia jednoletá nebo víceletá (viz => nárosty troudnatce) s více vrstvami hymenoforu, který bývá na spodní části plodnice. - plodnice se zvětšuje neukončeným růstem jejích hyf => může obrůstat jiné objekty (listy, větve, atd.), případně srůstat více plodnic dohromady. Hydnellum geogenium Foto Dan Dvořák Ganoderma lucidum

6 Agaricomycotina pilothecium - plodnice „založená“ - ze stadia primordia naroste zejména zvětšením buněk (nasátím vody) - vývoj je jednorázový, vždy jednoletá U pilothecií (jako u jediného typu plodnic) mohou být vyvinuty vela (plachetky) = velum partiale („závoj“) kryjící mladý hymenofor při „expanzi“ plodnice dochází k roztrhání vela, jeho zbytky představují cáry na okraji klobouku, na třeni prsten /blanitý typ/ nebo pavučinka /vláknitý typ zvaný cortina/ = velum universale (velum generale) kryjící celou mladou plodnici zbytky na dospělé plodnici - pochva na bázi třeně, strupy na povrchu klobouku

7 Plodnice muchomůrek obalené plachetkou (velum universale) a závojem (velum partiale) a jejich zbytky; plodnice vpravo (pošvatka) byla kryta pouze celkovou plachetkou. 1 – blanitý závoj, ze kterého vzniká prsten 2 – vláknitá cortina, ze které vzniká pavučinka 3 – gymnokarpní plodnice bez velum partiale R. Veselý, F. Kotlaba, Z. Pouzar: Přehled československých hub. Academia, Praha, Agaricomycotina pilothecium

8 Agaricomycotina Clémençon 2004.

9 Agaricomycotina resupinátní = rozlité (corticioidní, stereoidní), charakteristické polycentrickým vývojem = zakládají se na více místech a postupným rozrůstáním splynou v jednu plodnici - mladá tvořící se stadia těchto hub mohou mít podobu myceliálních plodnic - úplně rozlité plodnice jsou efusní (např. Corticium), obvykle na spodní straně dřevního substrátu, rostoucí do šířky a případně tloustnoucí s tvorbou nových bazidií nad starší vrstvou hymenia) Heinz Clémençon: Cytology and Plectology of the Hymenomycetes. Bibliotheca Mycologica, vol J. Cramer, Berlin-Stuttgart, 2004.

10 Agaricomycotina efuso-reflexní - rozlité plodnice přecházející v drobné kloboučky - bazální vrstva (ta na substrátu) efusní části přechází ve svrchní korovou vrstvu odchlíplé části plodnice (pevné pletivo, tlustostěnné hyfy) Stereum rameale

11 Agaricomycotina dimidiátní - bokem přirostlé, často na stojících substrátech - typicky krustothecia (časté i vytrvalé víceleté plodnice, hojně dimitické nebo trimitické); Polyporales Fomitopsis pinicola commons/thumb/e/e5/ Fomitopsis_pinicola_1.JPG/ 800px-Fomitopsis_pinicola_1.JP

12 Agaricomycotina mukroneloidní - ostny s hymeniem na povrchu Mucronella cyfeloidní - pohárky dnem vzhůru s hymeniem uvnitř (např. Resupinatus) - oba typy malých rozměrů rostoucí pozitivně geotropicky Clémençon 2004.

13 Agaricomycotina kyjovité - clavarioidní, např. Macrotyphula kadeřavé Sparassis keříčkovité (ramarioidní) Ramaria - holothecia s nechráněným hymeniem, růst negativně geotropicky Macrotyphula fistulosa /mushrooms/houbymesice/2003_11 /MacrotyphulaFistulosa.jpg Clémençon 2004.

14 Agaricomycotina canthareloidní - jsou přechodný typem - typicky nálevkovité plodnice se třeněm a sbíhavým hymenoforem na vnější straně hladkým (Craterellus) nebo zprohýbaným (Cantharellus) - ke zprohýbání dochází vmezeřováním nových bazidií => zvětšení potřebné plochy Craterellus cornucopioides Foto Jaroslav Malý, trubkovity-fotografie-5670.html

15 Agaricomycotina stipito-pileátní - kloboukaté se třeněm (agricoidní, boletoidní) je nejrozšířenějším typem Agaricales, Boletales, Russulales, Strobilurus stephanocystis /strobilurus_stephanocystis_2.htm Clémençon 2004.

16 Agaricomycotina sequestrátní (secotioidní) - přechodným typem mezi břichatkami a rouškatými houbami - zřejmě odvozeným od pileátního typu postupnou redukcí třeně (podzemní typy mívají zbytek třeně v podobě kolumely uvnitř plodnice) - vytvořena gleba namísto hymenoforu; primordiální vývoj je stejný jako u agaricoidních hub, jen v prehymeniální dutině se namísto lupenů nebo rourek vytvoří gastroidní hymenofor (viz dále). Chlorophyllum Chlorophyllum agaricoides L. Hagara, V. Antonín, J. Baier: Houby. Aventinum, Praha, Clémençon 2004.

17 Agaricomycotina Gastroidní typy - tvarově značně rozmanité - základní stavba okrovka (peridie) pokrývá teřich (glebu), ve kterém za zralosti přítomny výtrusy a sterilní části hyf – kapilicium - peridie může být i vícevrstevná (endoperidie, mezoperidie, exoperidie – například u rodu Geastrum exo- a mezoperidie záhy hvězdovitě rozpraská a glebu kryje jen endoperidie). - vývin angiokarpní – výtrusorodá vrstva je až do zralosti uzavřena uvnitř plodnice Geastrum, Phallus, Lycoperdon

18 Agaricomycotina Gastroidní typy Plektothecium - nejjednodušším typem břichatkovité plodnice – uvnitř gleby je nediferencované pletivo s roztroušenými bazidiemi. Lyzothecium - uvnitř plodnice dutiny vystlané hymeniem (které pokrývá jejich stěny), tyto dutiny vznikají lyzí pletiva během vývinu plodnice Schizothecium -uvnitř plodnice jsou dutiny vystlané hymeniem, vznikající na rozdíl od předchozího typu schizogenně (roztrháním pletiva); u pýchavek lze odlišit glebu (jejíž pletivo se v období dozrávání spor rozpadá) od sterilní subgleby (zůstává zachována na bázi plodnice) Aulaiothecium - plodnice, do jejíhož nitra vrůstají lamely, pokryté hymeniem. Klathrothecium - je nejsložitější typ – gleba je rozdělena větvenými lamelami a v době zralosti vynesena nahoru přídatným receptakulem

19 Uzavřené plodnice různých skupin břichatek se vyvinuly nezávisle na sobě a tyto skupiny představují zřejmě "konce vývojových větví", u nichž došlo k přeměně původnějších hymeniálních typů (pravděpodobně v souvislosti s ekologickou adaptací – uzavřená plodnice poskytuje ochranu před vyschnutím nebo předčasným vyfoukáním spor); již před nástupem molekulárních metod byla na základě strukturálních a biochemických znaků zřejmá příbuznost některých břichatek s řády Agaricales nebo Boletales. Phallus impudicus, vývin klathrothecia: bílý nosič – receptakulum – vynáší na povrch zelený teřich prorážející skrz bělavou okrovku (slizová vrstva pod okrovkou, na průřezu hnědě zbarvená, se s protržením okrovky rozpadá). L. Hagara, V. Antonín, J. Baier: Houby. Aventinum, Praha, Agaricomycotina

20 Hymeniální elementy - diferencované konce dalších hyf - značně variabilní x konkrétní typy se vyskytují u konkrétních druhů a skupin a jejich přítomnost má nemalý význam v taxonomii Chroogomphus rutilus, cystidy na ostří lupenů

21 Agaricomycotina Bazidioly (= hymeniální fysalidy, někdy jsou tvarově odlišovány brachybazidioly) - útvary velice morfologicky podobné bazidiím - zůstávají sterilní, tvoří kostru hymenia a jsou podpůrnými buňkami pro vlastní bazidie (obdoba parafýz v theciu vřeckatých hub) - vývojově jsou to zřejmě původně též bazidie, které ztratily svou funkci a zůstaly jako výstelka; vznikají u některých rodů v subhymeniu a u některých v tramě. Desjardin & al. (2002)

22 Agaricomycotina Cystidy (angl. cystidia, jedn. č. cystidium) - sterilní buňky druhově charakteristického tvaru (u různých hub mohou být přítomny nebo chybět) - vyčnívají z hymenia, v němž leží paralelně s bazidiemi a zakládají se z týchž generativních hyf - terpeny a silice, které vylučují, mohou dávat houbám typickou vůni - asi fungují při regulaci výparu, též vylučování vody formou gutace; po odpaření vody zůstávají na povrchu cystid některých hub krystalky šťavelanu vápenatého - intenzivní metabolismus v cystidách může vést k zahřátí okolí = stoupající teplý vzduch odnáší výtrusy

23 Agaricomycotina Cystidy - domněnka (u Coprinus, kde jsou cystidy velkých rozměrů), že cystidy odtlačují protější lupen a vytvářejí tak prostor pro vznik, vývin a vypadávání bazidiospor = trabekulární cystidy historické fantazie … Clémençon 2004.

24 Agaricomycotina Cystidy rozdělení podle pozice na plodnici - cheilocystidy na ostří lupenů - pleurocystidy na ploše hymenoforu (u Agaricales boky lupenů) cheilocystida Phaeocollybia singularis cheilocystidy Agrocybe sp. singularis.html e/birohdo.htm Pleurocystida

25 hall/castan.html caulocystidy Xerula pudens pileocystida Gyroporus castaneus Cystidy rozdělení podle pozice na plodnici dermatocystidy - na pokožce třeně (caulocystidy) - na pok. klobouku (pileocystidy) Agaricomycotina

26 Rozdělení cystid podle obsahu a tvaru: deuterocystidy -mají deuteroplazmatický obsah (cytoplazma obsahuje vyloučené metabolity jako v buňkách sekretorických hyf) = chrysocystidy (Strophariaceae, Pholiota) jsou tenkostěnné, výrazně zbarvené žlutou světlolomnou hmotou vylučovanou do velké vakuoly; jejich podíl se s věkem plodnice zvyšuje = gleocystidy (dosti časté, charakteristické pro některé zástupce někdejší skupiny Aphyllophorales) jsou tenko- i tlustostěnné, nepravidelného tvaru, hyalinní a silně světlolomné; jejich deuteroplazma je „rozdrobena“ do podoby kapek, granulí nebo krystalků; k tomuto typu patří i mohutné makrocystidy holubinek, výrazně zrnité coscinocystidy (Gloeo-cantharellus) a hnědé phaeocystidy (Fayodia) Chrysocystidy Stropharia aeruginosa Clémençon 2004.

27 Agaricomycotina Rozdělení cystid podle obsahu a tvaru: alethocystidy - mají „normální“ cytoplazmu (euplazmatický obsah) a značnou tvarovou různost = astrocystidy na vrcholu s „ježatou kouli“ z krystalků šťavelanu vápenatého = halocystidy jsou zvláštní přítomností kolumely (tvarově podobné kolumele ve sporangiích Zygomycetes), z níž je vylučována masa tukových kapek do prostoru „vrcholové koule“ Resinicium biciolor Clémençon 2004.

28 Agaricomycotina Rozdělení cystid podle obsahu a tvaru: alethocystidy = leptocystidy (vznikají v subhymeniu, časté u Agaricales) jsou hladké, tenkostěnné buňky s bezbarvou stěnou, bez inkrustací, ale mnohé vylučují na povrch slizový či pryskyřičný „obal“ Clémençon 2004.

29 Agaricomycotina Rozdělení cystid podle obsahu a tvaru: alethocystidy = lamprocystidy (Inocybe, Pluteus) jsou tlustostěnné, na povrchu často inkrustované (CaCO 3, SiO 2 ); vedle termínu lamprocystidy je používán (někdy jako synonymum, u některých autorů s určitým posunem ve významu) výraz metuloidy Hohenbuehelia petaloides Clémençon 2004.

30 Inonotus obliquus Agaricomycotina Rozdělení cystid podle obsahu a tvaru: – za formu lamprocystid jsou považovány sety – dlouhé tenké brvovité buňky, hnědě zbarvené, tlustostěnné a na konci zašpičatělé, prorůstající hymeniem a často ostnitě vyčnívající z hymenia (typické pro řád Hymenochaetales, ale i některé choroše či druhy z čeledi Tricholomataceae); setuly jsou malé sety, které stejně jako sety vznikají v tramě; pojem setózní (např. cystida) vyjadřuje tvar – tvrdá, špičatá Clémençon 2004.

31 Agaricomycotina Pseudocystidy - jsou deuteroplazmatické, sklerifikované nebo jinak modifikované konce hyf, pronikající do hymenia a připomínající cystidy (přechodný typ mezi nimi představují dlouhé deuteroplazmatické koncové buňky hyf vycházející z hlouby tramy) Clémençon 2004.

32 Hyfidie - jsou hyfy nebo jejich koncové buňky, tvořící vrstvu na povrchu plodnic (u některých korticioidních hub), chránící mladé bazidie, jež se vyvíjejí pod touto vrstvou - pro vrstvu tak hustou, že jednotlivé bazidie jsou v ní izolovány („utopeny“) je zaveden termín katahymenium např. osténkaté acanthohyfidie, hvězdicovité asterohyfidie,... Agaricomycotina Clémençon 2004.

33 Hyfoidy (jedn. č. hyfoid) - sterilní elementy v hymeniu vyskytují se zejména u Aphyllophorales – dle některých autorů se vytvářejí v plodnicích, kde je hymenium delší dobu (několik let) ve funkci - větvené koncové buňky, které pomáhají vytvářet určitý vzduchový prostor a plynovou výměnu kolem zrajících bazidiospor. - svazky či větší shluky takovýchto hyfových zakončení u některých hub vystupují až stovky mikrometrů nad povrch plodnice jako tzv. „hyphal pegs“ (hyfové papily) Agaricomycotina Clémençon 2004.

34 Liánové hyfy - thigmotropický růste (tj. po povrchu jiných struktur), oplétají např. cystidy, sety, mohou i tvořit bazidie - generativní hyfy thigmotropicky oplétající ve větším množství jiné struktury vytvářejí tzv. „hymenial aculei“ Agaricomycotina Clémençon 2004.


Stáhnout ppt "Agaricomycotina 2.. Vývin plodnice gymnokarpní (od počátku otevřené) x hemiangiokarpní - výtrusorodá vrstva v určité fázi vývoje krytá, typicky plachetkami."

Podobné prezentace


Reklamy Google