Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

 Krajina je ž ivotním prost ř edím č lov ě ka a ostatních organism ů. Krajinu tvo ř í její jednotlivé p ř írodní slo ž ky (voda, vzduch, energie, geologický.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: " Krajina je ž ivotním prost ř edím č lov ě ka a ostatních organism ů. Krajinu tvo ř í její jednotlivé p ř írodní slo ž ky (voda, vzduch, energie, geologický."— Transkript prezentace:

1

2  Krajina je ž ivotním prost ř edím č lov ě ka a ostatních organism ů. Krajinu tvo ř í její jednotlivé p ř írodní slo ž ky (voda, vzduch, energie, geologický podklad s reliéfem, p ů dy a biota) a udr ž ují, resp. vyvíjí se díky p ů sobení p ř irozených proces ů. V krajin ě se vyskytují dále výtvory č lov ě ka a p ů sobí jeho aktivity.

3 Objektivem fotoaparátu Štětcem umělce Okem ptáka Na mapě z rukou odborníka a počítače

4 Šumava - Špičák Litovelské Pomoraví

5 Vranovská přehrada Třeboňské rybníky

6  Kraj – krajina – sahá odněkud někam, má okraj, liší se od okolí – je „vykrojená“ z něj.  Česky a slovensky: kraj a krajina  Jihoslovansky: pokrajina  Rusky: kraj (odborně „landšaft“, umělecky „pejzaž“)  Polsky: krajobraz  Anglicky: landscape (na souši), seascape (na moři)  Německy: die Landschaft  Francouzsky: paysage

7  Má územní omezení („kraj“)  Má vizuální projev („krajobraz“)  Je domovem naším nebo někoho jiného („pokrajina“)  Je souborem součástí („-schaft“)  Je pevnou zemí („land-“) nebo vodou („sea-“)

8

9 KRAJINA je územní celek, kvalitativně odlišný od celků okolních. Má přirozené hranice a vyznačuje se vnitřní stejnorodostí, charakteristickou strukturou a zákonitým souborem jevů a procesů. Zaujímá určitý prostor na povrchu planety a vyvíjí se v prostoru a v čase. (podle J. Demka)

10 Krajina Šumavského podhůří: má hranice, uvnitř nich je homogenní – stejnorodá, co se týče vzhledu, struktury a dynamiky.

11  krajiny rozmanitým zp ů sobem hodnotit a t ř ídit, charakteristickou jejich vlastností z ů stává rozmanitost.  Krajina v ž dy slou ž í k bydlení, práci a odpo č inku č lov ě ka  Č lov ě k v krajin ě nejen bydlí, pracuje a odpo č ívá, č ili rozmanit ě ji vyu ž ívá a m ě ní, ale také krajinu rozmanitými zp ů soby v její existenci a dalším vývoji ohro ž uje.

12  Ř ešení problém ů v krajin ě vy ž aduje systémový p ř ístup a komplexní pr ů zkum  nutná spolupráce v ě dních disciplín: geografie a její nauka o krajin ě, ekologie a environmentalistika.  nebývalé prostorové d ů sledky p ů sobení č lov ě ka na kvalitu prost ř edí zp ů sobily renesanci geografického zájmu o dynamické jevy v krajin ě.

13  krajina, a ť ji ž p ř írodní nebo č lov ě kem ovlivn ě ná, p ř edstavuje pro č lov ě ka rozmanitá rizika,

14  Spole č enská pot ř eba a nutnost studia a poznání krajiny na všech úrovních ve prosp ě ch jejího zachování a pozitivního rozvoje do budoucnosti vyústila v podpis „Evropské úmluvy o krajin ě “

15  Nauku o krajin ě  (Landschafslehre, landšaftov ě d ě nije, science de paysage, landscape science)  Je geografická disciplína zabývající se syntetickým studiem geosystém ů.  T ěž išt ě NoK spo č ívá ve fyzické geografii.  charakterizuje ji komplexn ě systémový výzkum krajiny, vztahu krajiny k rozmanitým aktivitám lidské spole č nosti..

16  krajinná sféra FZGSG kartografie a geoinformatika obecná k, tematická k., GIS, DPZ, GPS, fotogrammetrie, V ě dy o fzg. komplexu: obecná fyzická geografie paleogeografie V ě dy fzg.slo ž kách: geomorfologie klimatologie hydrogeografie a oceanografie pedogeogfrafie biogeografie geografie p ř ír. zdroj ů “ V ě dy o sg. komplexu obecná socioekonomická geografie historická geografie V ě dy o sg.slo ž kách: g. obyvatel, g. sídel g. pr ů myslu, g. zem ě d ě lství, g. dopravy g. slu ž eb, g. rekreace g. v ě dy a kultury V ě dy o regionech: regionální geografie politická geografie V ě dy o systémech a v ě d ě nauka o krajin ě geoekologie planetární geografie teoretická geografie

17  Objektem studia nauky o krajin ě je krajinná sféra Zem ě, resp. její teritoriáln ě omezené segmenty - krajiny.  P ř edm ě tem výzkumu NoK jsou jejich jednotlivé vlastnosti, zákonitosti a vazby v krajin ě.

18  snaha o syntézu poznatk ů po ř izovaných díl č ími v ě dami studujícími územní aspekty slo ž ek p ř írody a pozd ě ji i spole č nosti.  zásadní impulz k formování celostního chápání p ř írody naší planety p ř inesly pozdn ě st ř edov ě ké a novov ě ké zámo ř ské plavby  renesance a pozd ě ji osvícenství.  Bernhardt Varenius svoji práci „Všeobecná geografie“ (1650), ve které Zemi popisuje jako zem ě vodní planetu s prolínajícími se ž ivly  Emmanuel Kant :„Physische Geographie“, 18.st.  chyb ě la integrující teoretická základna  Alexandr von Humboldt  Pojem nauky o krajin ě se objevuje koncem 19. století v dílech n ě meckých geograf ů  ).  snaha o chápání a prezentaci krajiny jako jednotného projevu spolup ů sobení jednotlivých slo ž ek p ř írody a č lov ě ka  ruské (sov ě tské) a n ě mecké krajiná ř ské školy. So č ava a C. Troll (1939 – Landschaftsökologie

19  č eské zem ě - 20 st., prof. Karel Ko ř istka  Č eská v ě decká obec byla t ěž ce posti ž ená násilnou smrtí ř ady svých p ř edstavitel ů b ě hem n ě mecké okupace  vznik Č eskoslovenské akademie v ě d (od roku 1953), preference odv ě tvového výzkumu a spíše analytické geografie  nové pojmy: "p ř írodní prost ř edí", "rovnováha krajiny", "krajinný typ", "degradace krajiny„  vznik Ústavu krajinné ekologie Č SAV v roce 1971,  Období 90. let a následující je charakteristické rostoucím podílem digitálního zpracování dat o krajin ě. digitální technologie sb ě ru, zpracování a prezentace dat a výsledk ů dnes vycházejí z vícevrstevného (viz. GIS), avšak integrovaného uspo ř ádání krajiná ř ských poznatk ů. V n ě m se kombinují dv ě hlavní skupiny údaj ů : 1 - o p ř írodním pozadí, 2 - o sou č asném vyu ž ívání.  od roku 2007 vydávání odborného č asopisu Landscape Ecology 

20  Atlas obyvatelstva a bydlení Č SSR - mapa P ř írodní prost ř edí v m ěř ítku 1: ,  Atlas ž ivotního prost ř edí a zdraví obyvatelstva Č SFR - mapa P ř írodní krajinné typy v m ěř ítku 1: , pro n ěž koncep č ním vzorem byla mapa "Prírodné (geoekologické krajinné) typy" z Atlasu SSR  Dokon č uje se Atlas krajiny Č eské republiky (2009)

21  vznik ř ady národních a regionálních škol  pojmová rozt ř íšt ě nost,  preference r ů zných stránek krajinných jednotek p ř i studiu  rozdílném chápání krajinných jednotek

22

23

24

25 člověk v krajině

26

27  Nauka o krajin ě je tedy v ě dním oborem, studujícím ve vzájemných souvislostech jednotlivé slo ž ky, aspekty a vlastnosti krajinné sféry Zem ě a jejích výse č í – krajin a krajinných jednotek všech prostorových (územních) dimenzí.  Objektem studia je tedy krajinná sféra a její teritoriální segmenty jako celky, p ř edm ě tem studia č ili cestou k poznání t ě chto holisticky pojímaných územních jednotek je porozum ě ní jejich stavb ě a dynamickému spolup ů sobení slo ž ek a jejich vlastností (prvk ů ), zákonitostem vzniku a uchování stavby i dynamiky, vazbám mezi nimi fungujícím.

28  Nauka o krajin ě v ě nuje rovnocennou pozornost jednotlivým slo ž kám a vlastnostem krajiny v duchu geocentrického p ř ístupu. Geografie cestou p ě stování nauky o krajin ě vnáší do studnice poznání krajin Zem ě rozhled, p ř ehlednost a prostorovost (územní syntézu),  krajinná ekologie d ů raz na exaktnost, empirii a detail (v ě cnou syntézu).  Vzájemná spolupráce a podpora obou (a dalších) disciplin vede k hlubšímu pochopení, hodnocení a prognózování vlastností ž ivotního prost ř edí.

29  O tázka ke státní zkoušce:  Vysv ě tlete teritoriální diferenciaci krajinné sféry Zem ě na jednotlivých úrovních a p ř í č iny jejího č len ě ní

30  Planeta Zem ě ve vertikálním ř ezu sestává z posloupnosti koncentricky (slupkovit ě ) uspo ř ádaných vrstev č ili geosfér.  Tyto geosféry spolu navzájem souvisejí, ale p ř itom z ů stávají relativn ě samostatné.  Jen č ást z nich má bezprost ř ední vliv na genezi a existenci krajiny a tyto spole č n ě tvo ř í krajinnou sféru Zem ě.  Krajinná sféra p ř edstavuje slo ž itý systém vzájemného pronikání a spolup ů sobení atmosféry, zastoupené troposférou, hydrosféry, pedosféry, biosféry a zemské k ů ry - litosféry.  okolí krajinné sféry. zemský pláš ť a stratosféra

31  Geosystém nejvyššího ř ádu je krajinná sféra,  je vazebn ě propojena s díl č ími systémy – listosférou, hydrosférou, pedosférou, atmosférou, biosférou a sociosférou,  ka ž dý díl č í systém se dále č lení na  subsystémy  a ž KAM? po nejmenší prvek nejni ž šího subsystému, který u ž geografie dále ne č lení, je dle metodiky homogenní  Vazbami v geosystémech se rozumí toky látek, energie a informace mezi jednotlivými stavebními č ástmi: slo ž kami č i prvky

32  "Geosystém" je  celek sestávající ze vzájemn ě propojených slo ž ek p ř írody, je ž podléhají zákonitostem p ů sobícím v krajinné sfé ř e.  č asoprostorový systém, sestávající z geografických komponent, které jsou vzájemn ě propojeny a vzájemn ě podmín ě ny ve svém vývoji i prostorovém rozmíst ě ní.  je soubor prvk ů (komponent) geografické sféry a jejich vzájemných vztah ů ka ž dého s ka ž dým.  model reálné krajiny sestavený na podklad ě systémové teorie.

33  Otev ř ený systém si s okolím vym ěň uje hmotu, energii a informace,  uzav ř ený pouze energii a informace  izolovaný systém z ů stává bez vým ě ny s okolím

34  geosféra - koncentrická vrstva Zem ě – prostor se specifickým výskytem ur č itých jev ů  z ř eckého „sfaira „– koule, zem ě koule, globus, p ř enesen ě i jako prostor nap ř. sféra zájm ů apod.

35  Zem ě vnit ř ní struktura - vrstvy lišící se hustotou a slo ž ením  „slupky cibule“  rotace – uspo ř ádání od nejhustšího po nej ř idší, od jádra se ž eleza, niklu a síry po atmosféru  pevná č ást, tekutá č ást a plynná č ást

36

37  Homogenní:  Litosféra, tj. kamenný obal Zem ě – zemský k ů ra a spodní č ást zemského plášt ě ( pod ním je ji ž plastická astenosféra) ( km a ž 8,8 km)  Hydrosféra (-4 km a ž 0 km)  Atmosféra (0 a ž 40 tisíc km, ř adu díl č ích vrstev, t, s, m, i, t, e – z.k.), pozn. hranice zemské korony je pova ž ována za hranici planety Zem ě

38  Heterogenní  Pedosféra  biosféra  antroposféra, sociosféra

39  je vymezena Mohorovi č i č ovou vrstvou diskontinuity tropopauzou  ke krajinné sfé ř e nále ž í č ást litosféry - zemská k ů ra: pevninská a oceánská, hydrosféra a kryosféra, pedosféra, biosféra, troposféra antroposféra

40  tenká heterogenní geosféra kolem pevného povrchu Zem ě, která je geosystémem nejvyššího ř ádu  otev ř ený autoregula č ní systém

41  od zemského jádra po horní hranici atmosféry – více ne ž 46 tisíc km  krajinná sféra – její „tlouš ť ka“?  cca 30 km,  krajinná sféra - jediná známá sféra ž ivota ve vesmíru  Úkol:jakým dílem je vertikální mocnost krajinné sféry v ůč i celé Zemi?“

42  objektivní vlastností je vnit ř ní diferenciace.  č len ě ní do specifických jednotek - relativn ě homogenních segment ů r ů zného charakteru, rozm ě r ů a míry stejnorodosti.  P ř í č inou diferenciace krajinné sféry je rozdílná vláhov ě energetická a materiálová bilance jednotlivých oblastí povrchu planety.

43  Funk č ní jednota krajinné sféry je zabezpe č ována práv ě krajinotvornými procesy, zalo ž enými na kolob ě hu látek, energií a informací.

44  Diferenciace krajinné sféry Zem ě  do jednotek dimenze 1. globální, 2. regionální, 3. chorické 4. topické je zalo ž ená na: 1. energetické bilanci 2. vláhov ě energetické bilanci 3. materiálov ě vláhov ě energetické bilanci

45 Rozlišova cí úroveň Diferenciační faktor Diferenciační proces Indikátor diferenciace Geografická krajinná jednotka t.j geosystémová teorie globální astronomická poloha na zemském povrchu energetická bilance (příkon přímého slunečního záření na rovinnou plochu za rok) průměrná dávka přímého slunečního záření, průměrná roční teplota vzduchu, střídání ročních období (chod teplot) krajinný pásGeosystém III regionáln í poloha vůči globálnímu vzdušnému a mořskému proudění (od oceánu do vnitrozemí, od hladiny moře po vrcholy hor) vláhově energetická bilance biom (hlavní vegetační společenstva reflektující dlouhodobé vláhové a teplotní poměry území) geomGeosystém II I chorická typy a tvary reliéfu (včetně sklonitosti, expozice, vertikální a horizontální členitosti, nadmořské výšky) materiálová a vláhově energetická bilance místní krajina a heterogenní dílčí krajinné jednotky (vč. vegetačního stupně) Krajina? geochora Geoystém I. topickáklíčová vlastnost dané komponenty krajiny finální geografická materiálová a vláhově energetická bilance biota (ekosystém, biotop) místního společenstva rostlin a živočichů geomér (ekotop, geotop, faceta, tessera aj.) prvek

46  1. Globální úrove ň  základní stavební komponenty - slo ž ky prost ř edí vertikálním sm ě ru: litosféra s reliéfem, troposféra, hydrosféra, pedosféra, kryosféra, biosféra a socioekonomická sféra . primárními faktory diferenciace a distribuce energie: rotace Zem ě, ob ě h kolem Slunce, elipsoidní tvar zemského t ě lesa sklon zemské osy.  prvotní rozd ě lení dávek energie pot ř ebné pro fungování krajinného systému ze Slunce (cca 99,98 %).  Výsledkem je zonální uspo ř ádání „krajinných“ (klimatických) pas ů na zemském povrchu s klesajícími dávkami p ř ímé slune č ní energie od rovníku k pól ů m.

47 2.Regionální úrove ň.  jsou rozlišovány tzv. regionální krajinné jednotky, krajinná pásma č i geosystémy zvané "geomy".  produkt sekundární distribuce energie (tepla): p ř erozd ě lení primárních dávek energie cestou vým ě ny vzduchových mas s rozdílnou teplotou a vlhkostí  a primární distribuce vláhy podle rozd ě lení pevnin a oceán ů. Z hlediska prostorového rozmíst ě ní tyto jednotky podléhají zákonitostem :  výškové stup ň ovitosti (vertikální geomy)  ší ř kové pásmovitosti (horizontální geomy).

48 : 1 – polární poušt ě, 2 – tundra, 3 – lesotundra, 4 – tajga, 5 – smíšený les, 6 – opadavý listnatý les mírného pásu, 7 – stepi mírného pásu, 8 – stálezelené subtropické lesy a k ř oviny, 9 - subtropický deštný les, 10 – subtropické stepi, 11 – polopoušt ě a poušt ě mírného pásu, 12 – tropické poušt ě, 13 – tropické horské stepi, 14 – suché savany, 15 – vlhké savany a sucholesy, 16 – tropické deštné lesy

49  Ideální kontinent Schéma ideálního kontinentu s rozmíst ě ním regionálních geosystém ů detailních krajinných pásech (Vysv ě tlivky: 1 – polární poušt ě, 2 – tundra, 3 – lesotundra, 4 – tajga, 5 – smíšený les, 6 – opadavý listnatý les mírného pásu, 7 – stepi mírného pásu, 8 – stálezelené subtropické lesy a k ř oviny, 9 - subtropický deštný les, 10 – subtropické stepi, 11 – polopoušt ě a poušt ě mírného pásu, 12 – tropické poušt ě, 13 – suché savany, 14 – vlhké savany a sucholesy, 15 – tropické deštné lesy, 16 – sm ě ry teplých mo ř ských proud ů, 17 – sm ě ry chladných mo ř ských prod ů, 18 – hlavní sm ě ry místních v ě tr ů

50 Model uspo ř ádání vertikálních geom ů v r ů zných zem ě pisných ší ř kách (Vysv ě tlivky: 1 – polární poušt ě, 2 – tundra, 3 – tajga, 4 – listnatý les mírného pásu, 5 – stepi mírného pásu, a stálezelené subtropické lesy s k ř ovinami, 6 - poušt ě, 7 – savany, 8 – tropické deštné lesy, 9 – tropické lesy, 10 – subtropické lesy

51  3.Chorická úrove ň.  "krajinná" úrove ň diferenciace krajinné z terciálního p ř erozd ě lení energie, sekundárního p ř erozd ě lení vláhy a primární redistribuce pevné hmoty v území  Reliéfu hlavního diferencia č ního faktoru krajiny (aj. tzv. místních faktor ů - geologické stavby, tektoniky, polohy a objemu vodních objekt ů, ú č inku místních v ě tr ů,...) modifikujícího ú č inky globální a regionální diferenciace krajinné sféry.  Dominantní ú č inek reliéfu se projevuje v genezi konkrétního "krajinného systému", resp. jednodušeji "p ř irozené mozaiky krajin ", tvo ř ené krajinnými jednotkami chorické úrovn ě – geochorami,tj.krajinami.

52  Krajiny se liší vlastnostmi: reliéfu, mezoklimatu, vlhkostními pom ě ry p ů dními pom ě ry vegeta č ním krytem

53  krajinné mapy a krajinné profily st ř edních m ěř ítek (1: :2 mil.) znázor ň ují polohu genezi fungování strukturní i dynamické vlastnosti

54 Krajinná sféra Země – systém vzájemného pronikání a spolupůsobení troposféry, hydrosféry, litosféry, pedosféry a biosféry. Jejich relativní jednota je zabezpečována krajinotvornými procesy, založenými na koloběhu, látek, energie a informace. Okolím krajinné sféry je zemské nitro od zemského pláště k jádru, a od stratosféry do kosmického prostoru. Zde probíhá vznik a vývoj krajin.

55 1. Energetická a vláhově energetická bilance 2. Jednota spojitosti a nespojitosti klimatické pásy geomy geochory čili krajiny geoméry čili geotopy

56 Rozdíly energetické a vláhově energetické bilance nacházejí svůj odraz v horizontální pásmitosti a vertikální stupňovitosti. Horizontální geomy Evropy Vertikální geomy ostrova Réunion

57 Přírodní krajiny České republiky 1: typů přírodní krajiny

58 Přírodní krajiny Jižní Moravy 1: : : :10 000

59

60

61  Praktický význam pro spole č nost: posuzování vhodnosti krajin pro r ů zné praktické ú č ely, (stanovování potenciálu krajiny nap ř. potenciál krajiny pro bydlení, sport, konkrétní pr ů mysl, zem ě d ě lskou č innost atd.) analýza rizik,(ohro ž ení spole č nosti krajinou, nap ř.vyhodnocení míst nebezpe č ných pro sesuvy, záplavová území, zem ě t ř esení atd. )

62  4. Topická úrove ň.  Na této místní (lokální a z geografického hlediska kone č né) úrovni diferenciace krajinné sféry Zem ě jsou rozlišovány elementární krajinné jednotky - geoméry nebo geotopy  kone č né p ř erozd ě lení energie, vláhy a pevné hmoty.

63  všechny zjišt ě né krajinné jednotky mohou mít bu ď  typologický nebo  individuální charakter  (bez ohledu na rozlišovací úrove ň - úrove ň diferenciace krajinné sféry Zem ě,)

64 Monosystémový model krajiny schematicky p ř edstavuje stavební komponenty krajiny jako její funk č ní bloky

65

66 Vý ř ez z modelu znázor ň ujícího vertikální uspo ř ádání p ř írodních slo ž ek v topickém geosystému (geotopu) severského jehli č natého lesa 1 – porost mod ř ínu dahurského, 2 – (polo)ke ř ové patro s brusinkou a bor ů vkou, 3 – bylinné patro s travinami, jitrocelem a lilií zlatohlavou, 4 – mechové patro, 5 – proko ř en ě ná p ů da podzolu – aktivní vrstvy na premafrostu, 6 – m ě lký humusový horizont ochrikový, 7 – lo ň ská výpl ň mrazového klínu, 8 – hlinitopís č itý Br horizont, 9 – kryoturbací zví ř ený a promísený p ř echodový horizont B/C, 10 - zv ě tralina pískovce, 11 – trvale zmrzlá (sezónn ě neroztávající) hornina

67

68

69 Je dána vzájemným poměrem a uspořádáním stavebních součástí krajiny a charakterem vztahů, resp. vazeb mezi nimi. Je základní rozlišovací a definiční vlastností každé krajiny. Má vždy tři stránky: prostorovou, funkcionální a časovou. Složitost struktur je rozmanitá jak v přírodní, tak v kulturní krajině.

70 Typy struktury: 1.Přírodní – primární 2.Hospodářská – sekundární 3.Humánní - terciérní

71 Aspekty: Prostorový Komponentní stavba = vertikální struktura

72 Aspekty: Prostorový Územní stavba = horizontální struktura

73 Aspekty: Prostorový Územní stavba = horizontální struktura každá stejnorodá krajinná jednotka má jedinou vertikální strukturu

74 Aspekty: Funkcionální Bloková stavba = rozdělení rolí Každá krajinná jednotka plní určitou roli v krajinném systému svého okolí.

75 Aspekty: Časový Posloupnost stavů = sebezáchova krajiny a současně směřování k neodvratné změně. Roční období, povětrnostní singularity, části dnes

76 Aspekty: Prostorový Mozaika využití ploch = land use Aspekt časový: Sezónní aktivity člověka Aspekt funkcionální: Role plochy v hospodářství

77 Aspekty: Prostorový Prostorové rozmístění zájmů a omezení = sociální a rozvojové limity zájmy státu (příroda, infrastruktura) regionální a obecní zájmy (voda) investiční zájmy a limity, stavební uzávěry individuální zájmy technická a technologická omezení

78  PŘÍRODNÍ KRAJINA – vznikla a vyvíjí se jen účinkem přírodních faktorů bez účasti člověka. Pouště, polární a subpolární oblasti, severský a tropický les, vysokohoří, mokřady, stepi v chráněných územích i mimo ně, velké NP.

79  PŘÍRODĚ BLÍZKÁ KRAJINA – vznikla za minulé spoluúčasti člověka, nyní se vyvíjí jen účinkem přírodních faktorů. Středoevropské, západoevropské a balkánské NP, naše NPR a PR, NPP a PP.

80  KULTURNÍ KRAJINA – PRODUKČNÍ – vznikla, udržuje se či mění vlivem přírodních faktorů za aktivní spoluúčasti člověka, který odebírá část produkce vznikající využíváním přírodních vlastností a procesů v území. Člověk pak do krajiny odkládá své výtvory. Venkovská krajina

81  KULTURNÍ KRAJINA KONTROLOVANÁ – vznikla dominantním účinkem člověka v původním přírodním rámci. Člověk zavedl do ní nové procesy, ponechává jim volnost působení, ovšem určuje místo a čas výskytu. Vodní nádrže, zavlažované plochy, skleníky, uměle osvětlované plochy.

82  KULTURNÍ KRAJINA TECHNICKÁ – přírodní rámec krajiny člověk přetvořil, zavedl do krajiny nové procesy sice respektující jevy přírodní, avšak řízené plně člověkem. Městská, těžební a dopravní krajina.

83

84 Zm ě ny krajin v č ase, jako ž to projevy mnoha rozmanitých, vzájemn ě č asto propojených proces ů, vy ž adují stanovení kritéria Sibi ř ská krajiná ř ská škola za tímto ú č elem vyvinula pojem "invariant

85

86


Stáhnout ppt " Krajina je ž ivotním prost ř edím č lov ě ka a ostatních organism ů. Krajinu tvo ř í její jednotlivé p ř írodní slo ž ky (voda, vzduch, energie, geologický."

Podobné prezentace


Reklamy Google