Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Státověda – pokračování Stát Mgr. Daniella Sarah Chocholová.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Státověda – pokračování Stát Mgr. Daniella Sarah Chocholová."— Transkript prezentace:

1 Státověda – pokračování Stát Mgr. Daniella Sarah Chocholová

2 Politické systémy Podle způsobu výkonu státní moci, stupně účasti občanů na správě věcí veřejných: a)Demokratický režim b)Autoritativní režim c)Totalitní režim

3 Demokratický režim Polyvalentní pojem (chápán a zkoumán z mnoha hledisek) Formy demokracie: a)nepřímá (zastupitelská) b)přímá demokracie (celostátní, regionální, místní úroveň) c)polopřímá – modifikovaný způsob Demokracie je státní forma, která umožňuje všem plnoprávným občanům účast na správě a řízení státu

4 Postoj k přímé a zastupitelské demokracii – historický pohled Starověk: přímá forma demokracie Přímá forma demokracie byla ještě v 18. stol. pro Rousseaua výchozím řešením („O společenské smlouvě) Dnes: spíše nedůvěra k přímé demokracii Obě jsou chápány jako forma realizace suverenity či svrchovanosti

5 Ústřední bod demokracie Suverenita jako svrchovaná, nikým neomezená moc určovat poměry ve státě, je jedním z ústředních bodů demokracie přímé a zastupitelské Nositelem suverenity: a) Lid b) Národ (Francie 18. stol.) c) Jedince nebo skupiny lidí (nejsilnější, nejmoudřejší, třída, parlament, monarcha, diktátor) d) Bůh (teokracie) e) Rozum (nejmoudřejší, „filozofové na trůně“ f) Právo („teorie přirozeného práva“) - Ve 20. století je zdůrazňováno především suverenita lidu či určité třídy

6 Znaky demokracie a)Vláda lidu (suverenita lidu) b)Vláda pro lid c)Vláda lidem d)Pluralita (respektování plurality názorů, svoboda ve svobodné soutěži politických stran a jejich vytváření…) e)Rovnost členů společnosti f)Svoboda

7 a) Vláda lidu (suverenita lidu) Třídní pojetí demokracie -„všelidová demokracie“ v případě, že ve společnosti měly existovat pouze spřátelené třídy nebo o proletářské či buržoazní demokracii v podmínkách třídního antagonismu Obecné pojetí -Platí obecná pravidla konstitucionalismu, tedy vláda většiny, ochrana menšiny a vláda na čas..

8 b) Vláda pro lid „demokracie ano, ale pro koho“? Demokracie by měla v ideálním případě sloužit obecným potřebám a blahu celé společnosti Společnost by měla mít prostředky ke kontrole nositele moci a možnost jej vyměnit, v případě, že svému poslání nedostojí

9 c) Vláda lidem Způsob výkonu moci ve státě formami přímé a zastupitelské demokracie Zpravidla se jedná o kombinaci přímé a zastupitelské demokracie „vláda lidem“, výkon moci respektující toto hledisko je založen především na tzv. zastupitelské demokracii (princip voleb, volného mandátu)

10 d) Pluralita Princip většiny -k dosažení rozhodnutí je určení stanoviska většiny Princip ochrany menšiny - různé projevy (př. vláda na určité období), to zaručuje menšině možnost stát se většinou - různé projevy (př. vláda na určité období), to zaručuje menšině možnost stát se většinou -výrazným projevem je formule poměrného zastoupení při volbách -formování orgánů parlamentu Princip vlády na čas -dodržování lhůt nepřesahující pravidelná volební období (zajišťuje kontrolu nositele moci, vystřídání, možnost menšiny stát se většinou) Princip vyloučení násilné vlády -zachována pluralita, principem jsou poskytovány legální prostředky ochrany Princip konsensu -Politické soutěže se může účastnit ten, kdo uznává její základní pravidla -Po 2 sv. válce se většina ústav orientovala hodnotově a výslovně zakotvuje principy (demokracie, samospráva, právní stát, ochrana menšiny, právo na opozici…) Princip práva na odpor

11 e) Rovnost členů společnosti Všichni mají možnost (někdy i povinnost) účasti na rozhodování o veřejných záležitostech Různý význam v různých demokratických teorií a)Abstraktní jedinec (liberalismus) b)Rovnost zájmů skupin soupeřících o moc  sociální, profesní, náboženské, národní (teorie pluralismu, elit…)

12 f) Svoboda Ničím neomezená účast na rozhodování celku Ne svoboda jedince (problém formy státního režimu), ale o svobodu občanské společnosti (=subjekt demokracie) Kant: „Zdůrazňuje svobodu každého hledat své štěstí způsobem, který považuje sám za nejvhodnější a ne nutit někoho, aby byl šťastný způsobem, který pro něj určil někdo jiný.“

13 Vládnutí v podmínkách právního státu Formální právní stát -důraz kladen na procedury Materiální právní stát -po 2 sv. válce a po roce Důraz kladen na hodnoty, ideje, které se mají uplatňovat

14 Požadavky spojující právní stát a demokracii Oddělení politické strany od státu Hierarchie právních norem (v čele s ústavou a zákony jako základ uspořádaného právního systému) Uplatňování státní moci jen v případech, mezích a způsobem stanoveným zákonem Dělba moci Vázanost moci zákonod. ústavou, moci výkonné a soudní ústavou a zákony Kontrola ústavnosti (ÚS), kontrola zákonnosti (obecné soudy) Nezávislost soudů a soudců Jedinec může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co mu zákon neukládá Ochrana zákl. práv a svobod soudní mocí, právo na spravedlivý proces Rovnost před zákonem a před soudem, rovnost v řízení Jen zákon stanoví, co je TČ a jaký trest se za to ukládá, zákaz retroaktivity Princip proporcionality (=přiměřenost) zásahu veřejné moci do postavení jednotlivce

15 Princip většiny a ochrana menšiny Procedurální aspekt pluralitní demokracie Další možnosti rozhodování přicházející v úvahu: a)Monokratické b)Konkordační c)Jednomyslné rozhodování d)Menšinové e)Na základě proporcionality f)Náhoda (los)

16 Princip většiny a ochrany menšiny Nutnost ochrany menšiny a)Neexistuje žádný důkaz pro to, že by většina měla pravdu nebo zaručovala správnost rozhodnutí b)Proti omylům většiny musí být chráněna menšina nejen dnes, ale i do budoucnosti

17 Snahy o zdůvodnění většinového principu Většina správnost nebo rozumnost politického rozhodnutí neurčuje, nicméně je pravdou, že politická teorie spatřuje v parlamentní reprezentaci prostředek, jak spojit princip správnosti, pravdy a demokracie (většiny) Princip většiny je přímo ústavně zakotven jako součást principu demokracie Zdůvodnit většinový princi je velice obtížné  nejpřijatelnější je etické zdůvodnění (K. Ballestrem)

18 Etické zdůvodnění většinového principu (Ballestrem) Menšina má respektovat rozhodnutí většiny v případě, že se rozhodovalo v podmínkách svobody a rovnosti demokratickým způsobem, kdy svoboda a rovnost rozhodujících nejen zajišťují základní konsens, nýbrž také chrání základní hodnoty existence menšiny.

19 Rozbor etického zdůvodnění většinového principu Takové rozhodnutí je legitimní, tedy menšina je zavázána respektovat rozhodnutí většiny v případě, že rozhodnutí bylo přijato: a)většinou, která vznikla demokratickým způsobem (ve svobod. a demokrat. volbách) b)Podle pravidel demokracie a férovosti c)Lez se proti němu bránit právními prostředky (nové řízení, žaloba, ústavní stížnost x res iudicata, prekluze, promlčení, nabytá práva) d)Menšina se může stát většinou e)Existenciální práva

20 Základní procedurální prostředky ochrany menšiny Přesné vymezení okruhu těch, kteří jsou oprávněni rozhodovat Předem určená procedura rozhodování Pravidla pro určení většiny (relevantní, prostá, absolutní, kvalifikovaná, konkurenční, kombinace s požadavky dvora účasti na hlasování, většina negativní – extrémní, nekonstruktivní)

21 1) Nepřímá(zastupitelská)demokracie Obyvatelstvo se účastní správy veřejných záležitosti nepřímo, prostřednictvím svých zástupců. Občan se účastní politického rozhodování zprostředkovaně, delegováním svého podílu na moci na své zvolené zástupce, kteří naplňují jeho vůli v orgánech státu, regionu či obce.

22 Nepřímá(zastupitelská)demokra cie Zastupitelská demokracie je liberální – garantuje každému občanovi bez rozdílu dodržování nezadatelných lidských, občanských a politických práv a svobod. Základními otázkami zastupitelské demokracie jsou: A)Způsob nabývání pravomoci u členů zastupitelských sborů B)Vztah voličů a poslanců C)Vztah zastupitelských orgánů k stálému (profesionálnímu) aparátu

23 A) způsob nabývání pravomoci u členů zastupitelských sborů Členové zastupitelských orgánů dnes většinou nabývají pravomoci volbami (x jiné ustavující techniky) Rozsah volebního práva a rovnost volebního práva jsou dány ústavou Volič v současných podmínkách volí politickou stranu, kde kandidáti politických stran jsou určování vedením těchto stran.

24 Pravidla demokratického rozhodování Princip rovnosti Princip svobody výběru (rozhodováno nejméně o dvou variantách x jinak plebiscit) Princip svobody projevu Čas (střídání většin u moci) Konsensus většiny v základních otázkách společnosti

25 Ustavovací techniky Ustavení rodem (systém následnického práva – rakouský…) Ustavení losem (aténská demokracie) Ustavení z titulu zastávání jiné funkce – ex offo Ustavení jmenováním – pokud se tak děje rozhodnutím kolegiálního orgánu, pak se blíží volbě Ustavení aklamací – všichni hlasující „tlučením meči na štíty“ vyjadřují, zda jsou pro nebo proti návrhu a předsedající určí, která strana má převahu Ustanovení plebiscitem – hlasování pro nebo proti, nejvíce přiblíženo volbě (nejméně ze dvou pozitivních)

26 Demokracie z pohledu současnosti V současnosti jsou všechny demokracie nepřímé Nejčastěji využívanou formou nepřímé demokracie jsou volby O moderní demokracii se hovoří jako o pluralitně  konsensuální Rozdílné společenské zájmy různých politických strana nátlakových skupin (pluralitní systém) ústí v konsenzus (shodu, soulad) v zásadních otázkách V konsensuální demokracii se většinový systém obohacuje o co nejširší účast dalších politických skupin

27 Volby vs. jiné ustavovací techniky Právní úprava přesně stanoveného postupu rozhodování a zjišťování výsledku (x aklamace) Nutnost osobního rozhodování účastníka volby hlasováním (x aklamace, losování) Výběr nejméně ze dvou pozitivních možností (x plebiscit) Postup zdola nahoru (x jmenování) Předem stanovené požadavky na kandidáty (x los) Možnost nabídky kandidatury po splnění předem stanovených a všem téměř dostupných podmínek (x dědičnost, ex-offo) Předpoklad rozhodnutí většiny (x jmenování) Předpoklad určitých schopností kandidátů pro výkon funkce (x los)

28 Definice voleb Časově a místně sladěný, v základních otázkách právně upravený proces ustavování zastupitelských sborů jako kolegiálních představitelů suverenity nebo samosprávy těch, kteří je ustavují. Toto ustavení probíhá na základě výběru z více pozitivních možností po splnění předem stanovených a dostupných požadavků na straně uchazečů o funkci osobním rozhodováním ustavujících, kteří z něj mohou být jen výjimečně vyloučeni.

29 Systém rozdělení mandátů Dvojí způsob: a)systém poměrného zastoupení (získává politická strana mandáty úměrně počtu obdržených hlasů) b)systém většinového zastoupení (vede zpravidla k rozdělení státu na menší volební obvody).

30 B) Vztah voličů a poslanců Pokud poslanec nebo senátor případně zastupitelský orgán nebude zastupovat zájmy voličů, měl by existovat institut jejich odvolání

31 C) Vztah zastupitelských orgánů k stálému (profesionálnímu) aparátu Zastupitelská demokracie předpokládá širokou působnost a pravomoc zastupitelských orgánů a průběžné podřízení (věcné, služební i osobní) profesionálního státního aparátu (vlády) zastupitelským sborům

32 2) Přímá demokracie „Každý zákon, který lid osobně neschválí, je neplatný, není to zákon.“ V pravém slova smyslu existovala jen antickém Řecku (tzv. „čistá forma přímé demokracie“) Vzhledem k početnosti států je původní pojetí v dnešní době neuskutečnitelné Přímá demokracie v současnosti je organizace státní moci, která umožňuje všem, jimž je přiznáno rovné právo účasti na správě státu, bezprostředně rozhodovat o veřejných záležitostech (celospolečenského nebo místního významu) Soustava přímé demokracie je zpravidla doplněna vlastním státním aparátem (odděleným od společnosti)

33 Současná forma přímé demokracie A)Referendum B)Plebiscit C)Iniciativa D)odvolání

34 Ad A) Referendum Referendum obligatorní -je přesně stanoven okruh záležitostí, které se musí rozhodovat lidovým hlasováním (např. ve Švýcarsku) -referendum musí proběhnout (jako podmínka platnosti aktu) Referendum fakultativní -možnost určitého orgánu odvolat se k lidu -referendum lze vypsat pouze tehdy, jestliže jej předpokládají zákony státu -konají se na žádost určitého počtu občanů nebo rozhodne-li tak parlament -př. finanční referenda (některé švýcarské kantony x jinde vyloučeno z konání referenda)

35 Druhy referenda Závazné – váže všechny subjekty (jako rozhodnutí státního orgánu, parlamentu) Konzultativní – výsledek nemá závazný charakter (slouží k vyjádření občanů) Předběžné (ante legem) – koná se před tím, než rozhodne příslušný orgán Následné (post legem, ratifikační) = „veto“ – může v něm být zamítnut návrh předtím schválený lidem zvoleným parlamentem

36 Problém referenda spočívá v předmětu referenda občané mohou v řadě případů hlasovat podle stranické linie nebo mohou podlehnout určité demagogii, když se sami nedokáží ve složitých otázkách orientovat velký problém představuje ústavodárné a zákonodárné referendum (odpověď ano x ne  neexistence více variant nemusí být vždy pro demokracii přínosem) př. pro připojení Rakouska k Říši se v plebiscitu vyslovilo 99,73% hlasujících x

37 Ad B) Plebiscit je jím lidové hlasování, avšak jeho použití je omezené Předmětem plebiscitu jsou otázky: a)změny či uchování formy státu, a tím i existujícího politického zřízení b)otázky územní (změna hranic, připojení se či odtržení se od státu atd. …)

38 Ad C) Iniciativa poprvé švýcarský kanton Vaud (1845) nenavazuje na rozhodnutí (veta), ale naopak je požaduje k jejich závaznosti je třeba získat potřebný počet podpisů či určitého procenta obyvatel Iniciativně jsou blízké instituty: a)Pokyny voličů – předpoklad závaznosti návrhů voličů pro jejich zástupce v parlamentech nebo orgánech samosprávy (pouze revoluční období) -dnes spíše tzv. „teorie mandátu“ – poslanci se musí řídit programem na základě kterého byli zvoleni (závazný pro jejich postup během volebního období) a)Petice – možnost jednotlivců i skupin obracet se na státní orgány, vždy musí jít o veřejný zájem (nemusí vyhovět, ale povinnost zabývat se) b)Deputace – historická obdoba petice, možnost voličů navštívit osobně př. parlament a předat tam svou žádost (do minulého století) c)Všelidová diskuse – možnost občanů vyjádřit se k návrhům významných zákonů nebo ústavy (bývalé socialistické státy ji institut ještě znaly)

39 Ad D) Odvolání spočívá v odvolání reprezentantů nebo jiných volených úředníků (poslanců, soudců) k odvolání člena parlamentu nebo vlády je v daném volebním obvodě nutná petice určitého počtu lidí jestliže by byla většina pro odvolání, pak v takovém obvodě  nové volby v různém rozsahu dnes 13 států USA

40 3) Polopřímá demokracie modifikovaný způsob demokracie přímé tzv. participativní demokracie rozhodování zvolených zastupitelů je doplněno metodami přímé účasti občanů o většině veřejných záležitostí rozhodují zvolení politici, avšak v okamžiku, kdy si veřejnost přeje vstoupit do rozhodování (z jakéhokoli důvodu, př. nespokojenost s rozhodnutím politiků), pak má k tomu nezadatelné právo občané mohou rozhodovat v lidovém hlasování o všem, o čem mohou rozhodovat zastupitelé, které si zvolili svým hlasováním mohou zrušit rozhodnutí zastupitelského orgánu, nebo přímo schvalovat, nebo zamítat zákony

41 Některé prostředky účasti občanů na rozhodování v ČR a)Petice – v zásadě se lze domáhat čehokoliv, nesmí se jí však zasahovat do nezávislosti soudu a nesmí se jí vyzývat k porušování ústavy a zákonů (z.č. 85/1990 Sb. o právu petičním) b)Místní referendum (z.č. 22/2004 Sb., o místním referendu) c)Účast ve správním řízení – územní řízení, stavební řízení (z.č. 500/2004 Sb., správní řád, z.č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu)

42 Vznik psané ústavy vnější znak moderního státu (samotná existence ještě neznamená, že stát je možné bez dalšího považovat za ústavní, právní, demokratický, sociální…) není shoda, který z dokumentů byl skutečně první ústavou v pravém slova smyslu (1579 – Utrechtská unie x 1624 – Regeringsformen) Nepřímá definice za francouzské revoluce v Deklaraci práv člověka a občana  “Společnost, kde není zajištěna záruka práv ani vytyčena dělba moci,nemá ústavu.“

43 Fáze vývoje psaných ústav 1.Fáze – důraz na dělbu moci mezi státními orgány a vymezení práv občanů jako lidí (USA 1787 – 1791, Francie 1791) 2.Fáze – prosazování politických práv všech občanů, všeobecné volební právo, práva podílet se na správě veřejných věcí (ČSFR 1919, před 2 sv. válkou se objevují totalitní, nedemokratické ústavy – Stalinská roku 1936) 3.Fáze – zohlednění cíle činnosti státu a zkušenosti s totalitou ve 20. stol. (postsocialistické země, Německo roku 1949)

44 Druhy ústav z hlediska jejich typologie 1)právní x faktické 2)ve formálním x materiálním x ideálním smyslu – hodna označení ústava 3)rigidní x flexibilní 4)psané x nepsané 5)reálné x fiktivní 6)původní x přenesené 7)dohodnuté x oktrojované x revoluční 8)z hlediska státního zřízení a formy vlády

45 Ad 1) Právní vs. faktické Právní Formálně upravené ústavní zřízení Zachycení žádoucího modelu společenských mocenských vztahů v různých pramenech práva, ústava: Právně logickém smyslu – základní norma není stanovena právem, ale je předpokládána jako jeho východisko Pozitivněprávním smyslu – na jejím základě působí normotvůrce, který stanoví pravidla pro tvorbu právních předpisů Faktické Každý stát má ústavu, nejen stát moderní, i kdyby byl založen jen na obyčejovém právu Vždy ve státě existuje nějaké mocenské uspořádání, vzorec výkonu moci, i kdyby bylo koncentrováno v samovládci V praxi jde o reálně se uplatňující ústavní zřízení v určitém státě

46 Ad 2) formální vs. materiální Formální Ústava jako základní zákon, odlišný od zákonů obyčejných 17. a hlavně 18. stol. Liší se formou (psaná forma, procedura změny, název, systematika) Rozhoduje forma, daná řadou pozitivně zakotvených znaků (nevznikají zde spory o to, co ústavu tvoří) Materiální Právní pravidla, která upravují (základní mocenské poměry, organizaci, fungování, vztahy vůči jednotlivci) bez ohledu na to, zda se nachází v právním aktu nazvaném ústava nebo obyčejném zákoně, smlouvě, nálezu ÚS Optimum  vtělení materiální ústavu do ústavy ve formálním smyslu

47 3) Rigidní vs. flexibilní Rigidní Lze je měnit jen složitým postupem Ústava ČR Nezávisí jen na typu ústavodárné procedury, ale i na poměru sil ve společnosti a parlamentu Kvalifikovaná většina př. ČR, Flexibilní Lze je měnit stejným způsobem jako obyčejné zákony př. Nový Zéland

48 Psané vs. nepsané Psané obsažena v jednom nebo i více psaných zákonech Monolegální – tvořeny jedním dokumentem Polylegální - ústava + ústavní zákony (ČR, Rakousko, Španělsko) Několik ústavních zákonů a žádný není označen jako ústava – Francie v roce 1875 Nepsané tvořena i jinými formami práva (precedenty, historické dokumenty, ústavní konvence a obyčeje) blíží se pojmu ústavy v materiálním smyslu př. VB

49 Reálné vs. fiktivní Klíčová shoda litery se skutečností Klasifikace dle Loewensteina: a)Normativní – politický proces probíhá podle jejích norem, odpovídá skutečnému stavu věci (oblek padne a skutečně se nosí) b)Nominalistická – sice platí, ale nepoužívá se, plní jen výchovnou roli (oblek visí, až dorostu) c)Sémantická – realizuje se, ale je upravena pouze v zájmu držitele moci a vylučuje jeho demokratickou záměnu (oblek není vůbec skutečným druhem ošacení, jen maškarádou)

50 Původní vs. přenesené Původní Hovoří se o nich ve smyslu ústav, od kterých se opisuje Vzory byly př. ústavy USA (1787), Francie (1875), Indie (1949), SRN (1949) Přenesené Vznik okamžikem přenesení ústavy na nové území Př. v roce 1990 Základní zákon SRN začal platit na území bývalé NDR Zvl. variantou je obnovení platnosti dříve platných ústav v témže státě, př. po 2 sv. válce v Polsku místo ústavy 1935 obnovena platnost ústavy 1921

51 Dohodnuté vs. oktrojované vs. revoluční Dohodnutá – výsledek dohody rozhodujících společenských sil (největší naději na dlouhodobou platnost) Oktrojovaná – panovník „dal“ ústavu nebo jiný držitel moci ze své autority (př. Charte constitutionelle 1814 Ludvíka XVIII.) Revoluční – zakotvení zájmu jedné (vítězné) rozhodující společenské síly v ústavě často při potlačení zájmů ostatních složek společnosti  časté změny v závislosti na síle dané třídy atd. (př. Francie 1793)

52 Z hlediska státního zřízení a formy vlády Ústavy federální Ústavy unitární Ústavy monarchistické Ústavy republikánské Jde o vyjádření obsahu ústavy z hlediska formy vlády nebo státního zařízení

53 Funkce ústavy moderního státu Záleží na obecném chápání uspořádání společnosti a státu Základní funkce je regulace fundamentálních společenských vztahů  to je prováděno dílčími fce: a)Právní b)Politická – základní politická pravidla hry o moc c)Ideologická – projev zaměření určitého státu a společnosti, ideologie d)Kulturní – právní a politická struktura společnosti, kulturní hodnoty, povaha národa

54 Ad A) Právní funkce ústavy základní funkce ústavy spočívá v právně normativním zajištění: a)Legitimace výkonu státní moci b)Reprezentace – orgány zajišťující reprezentaci navenek i uvnitř c)Integrace – základní principy fungování státu a společnosti -volby, politická práva, fungování ústavních orgánů, právo na odpor -zdůvodnění obsahu ústavy a její potřebnosti -organizace státu a kontrola státní moci -vztah jedince a státu d)Kontrola výkonu moci ve státě a společnosti – ústava určuje komu patří moc ve státě, prostředky kontroly a jejího výkonu e)Stabilizace, nadřazenost a relativní neměnnost určitého řádu, pravidel, organizace a vztahů ve státě a společnosti (zajištěno vyšší právní silou ústavních norem)

55 Vymezení obsahu ústavy vymezení pojmu: a)Funkce – regulace zvláštních společenských vztahů (zvláštnost spočívá v jejich významu pro společnost – státní moc x lid, parlamentem x hlavou státu) b)Předmět – fundamentální společenské vztahy c)Obsah (ústavní materie) – ústavní normy d)Forma – psaná x nepsaná

56 Model ústavního obsahu A)Ustanovení o organizaci a činnosti státu B)Ustanovení vyjadřující vztah státu ke společnosti, k jednotlivcům a navenek C)Ustanovení vyjadřující státní cíle a hodnoty, na které je stát vázán

57 Ad A) Ustanovení o organizaci a činnosti státu a)normy zřizující a rušící stát jako takový – v ústavách se vyskytuje výjimečně (zánik státu bývá spíše výsledkem války než ústavního aktu, zánik ČSFR je výjimka) b)normy určující území a obyvatelstvo státu – hranice, režim jejich změn, vnitřní členění, udělování státního občanství, cizinecký režim c)normy upravující otázky výkonu státní moci – nejobsáhlejší složka, nositelé státní moci, dělba státních funkcí, status státních orgánů, hlavně kompetenční normy (i negativního obsahu), normy pro mimořádné situace, kreační a organizační normy, normy zřizovací a ustavovací, rozpočet, finance, vnitřní struktura d)normy určují charakter právního řádu, jeho složky a vazby navenek a důsledky rozhodnutí orgánů státní moci (operativní normy)- nakládání s právními předpisy, stupňovitá výstavba právního řádu a jeho vztah k mezinárodnímu právu, právoplatné přijetí, platnost a účinnost předpisů – jejich kvalita (ÚZ, Z, podzákonný předpis), kdo může předpisy vydávat, základní pravidla pro vydávání IPA e)normy upravující členění státní organizace – subjekty federace, rozdělení působnosti, f)ústavní normy symbolizující stát – preambule, státní symboly, hlavní město

58 Ad B) Ustanovení vyjadřující vztah státu ke společnosti, k jednotlivcům a navenek -Vztah státu ke společnosti, k jednotlivcům: Státní občanství (vymezen vztah státu a jednotlivce) Liberální stát – autonomní prostory jednotlivce chráněné před zásahy státní moci Demokratický stát – možnost jednotlivce podílet se na správě veřejných věcí Sociální stát – stanoveno, jakým způsobem se stát chce zabývat sociálními otázkami -Ustanovení vyjadřující vztah státu navenek (k jiným státům): zahraniční politika, pravidla pro uzavírání mezinárodních smluv a jejich transformace, možnost omezit státní suverenitu)

59 Ad C) Ustanovení vyjadřující státní cíle a hodnoty, na které je stát vázán Liší se od ústavních principů, které vyjadřují obsah ústavy Státní cíle – ústavní ustanovení, která představují cíle státu v určitých oblastech (především po 2. sv. válce) Stanovení úkolů státu ve vztahu k nezaměstnaným, nemocným, podpora rodiny a mládeže, ochrana ŽP, ochrana spotřebitelů

60 Odchylky od typického schématu obsahu ústavy Zužování standardní ústavní materie -výjimečně, př. ignorování existence politických stran, nestanovení délky volebního období, počtu poslanců… Rozšiřování standardní ústavní materie -složitost  základní někdy i ostatní otázky (př. prohibice, odměna za nalezení ropy, silniční pravidla…) Je-li dána možnost občanů ovlivňovat obsah zákonodárství (př. Švýcarsko, USA – mohou lidé ovlivnit obsah ústavy, nikoli však zákonů, mohou prosadit do ústavy institut, který by byl jinde pouze v zákoně)

61 Stabilita ústavy Ústava není předpis na jedno volební období Výsledky voleb by neměly mít vliv (není-li změna jejím tématem) Faktory ovlivňující stabilitu ústavy: 1)Povaha regulovaných společenských vztahů 2)Společenské síly, které za ústavou stojí a úroveň politické a právní kultury 3)Abstraktnost norem, ztížená procedura změny 4)Šíře záběru ústavy – čím rozsáhlejší ústava, tím častější změny 5)Úroveň zpracování ústavy 6)Činnost orgánů, které ústavu aplikují (ÚS – upevňování)

62 Rozdělení ústav podle stability A)Nezměnitelné ústavy – „na věčné časy“ B)Ústavy zakazující svou celkovou změnu – zákaz změny proti zásadám ústavy, změny jen v jednotlivých ustanoveních a v duchu ústavy (čl. 112 odst. 1 Ústavy Norska) C)Ústavy zakazující změnu jen některých ústavních ustanovení -čl. 1 LZPS (předmět zákazu změny přesně vymezen) -Čl. 9 odst. 2 Ústavy ČR – „klauzule věčnosti“, neurčuje však, co za takovou náležitost považuje -př. ústavy s klauzulí věčnosti: 1814 Francie (Ústavní charta), 1848 Švýcarsko (nezměnitelnost reprezentativní demokracie), 1884 Francie (novela Ústavy 1875 – nezměnitelnost republikánského zřízení), ČR (nezměnitelnost LZPS + nepřípustnost změny podstatných náležitostí právního státu) D)Ústavy zakazující změnu jen do určitého období – př. Francouzská ústava z roku 1791 stanovila složitý způsob změny s tím, že jej nebude možno zahájit dříve než 4 roky po jejím přijetí E)Ústavy zakazující změnu za určité situace – př. Ústava Belgie stanoví, že návrh na změnu nelze předložit ani projednávat v době války

63 Dynamika ústavy „Národ má nepromlčitelné právo měnit svou ústavu.“ (francouzská ústava 1791) a)Ústavy přikazující pravidelně provádět změny v určitých lhůtách (Portugalsko, možnost každých 5 let změnit ústavu, 4/5 všech oproti jinak 2/3) b)Ústavy, umožňující provádět změny podle potřeby -každá ústava s výjimkou těch ustanovení, která nelze podle ní měnit


Stáhnout ppt "Státověda – pokračování Stát Mgr. Daniella Sarah Chocholová."

Podobné prezentace


Reklamy Google