Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Praktická teologie pro sociální pracovníky

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Praktická teologie pro sociální pracovníky"— Transkript prezentace:

1 Praktická teologie pro sociální pracovníky
Jabok 2008 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

2 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008
1. Úvod do předmětu, vzájemný vztah praktické teologie, pastorace a sociální práce 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008
Praktická teologie navazuje na ostatní teologické disciplíny a je jejich aplikací do praxe: zkoumá činnost církve jako instituce, podrobuje ji kritické analýze a navrhuje, jak by měla probíhat lépe. Poslední obor v systému teologických věd – po biblistice, morální a systematické teologii se zabývá otázkou činnosti křesťanské církve/církví. Zkoumá, co dělá církev jako instituce, proč a jak to dělá, a ptá se, zda je to správně, v souladu s předchozím (s Biblí, dějinami církve, systematickou a morální teologií, spirituální teologií). V současné době posun k důrazu na člověka jako objekt pastorace: disciplína, která si všímá především životních situací člověka, ty pak teologicky promýšlí (reflektuje, interpretuje) ve snaze člověku pomoci, formulovat motivaci k pomoci, nabídnout a poskytnout náměty k jednání, k rozhodování. Zároveň reflektuje veškeré aktivity církve jako instituce. 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

4 Praktická teologie a pastorace
Pastorace: soubor činností, jejichž cílem je podpora kvality života člověka ve všech jeho dimenzích (biologické, psychologické, sociální a spirituální), avšak za předpokladu, že tato podpora má svá východiska či motivaci v evangeliu; že je zakotvena v křesťanském pojetí života. Realizační funkce (činnosti) církve: martyria, leiturgia, koinonia, diakonia. Zároveň konstitutivní prvky církve – bez nich by církev nebyla církví. V kontextu sociální práce mluvíme především o diakonii. Jí se budeme věnovat v PT I. PT II. (letní semestr, pouze pro studenty ETF) bude pojednávat o dalších třech realizačních funkcích církve (církev jako instituce, její vnitřní organizace, zákony, financování, postavení v naší společnosti; předávání evangelia, misie, evangelizace, katechizace; bohoslužba) 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

5 Realizační funkce církve
MARTYRIA - svědectví (služba slova) Svědectví o Ježíšovi (J 21,24) Ježíšův příkaz (Mt 28,16-18) Šíření v římské říši (Skutky) Předávání víry v církvi Misie od 15. století Nová evangelizace Preevangelizace Evangelizace Katechizace Vyučování náboženství Kázání Přípravy na svátosti Duchovní doprovázení LEITURGIA - slavení (bohoslužba) Ježíšova večeře (všechna evang.) Slavení Večeře Páně Křest a další bohoslužby Liturgická pluralita Odlišný vývoj v různých církvích Obnova liturgie na 2.vat.koncilu Večeře Páně – mše Křest Další svátosti (katol., prav.) Společná četba Písma Bohoslužebná architektura, výtvarné umění, hudba DIAKONIA - služba (sociální práce, zdravotnictví, školství) Ježíš: sociální cítění, přikázání lásky (Mt 22,34-40) Církev: skutky tělesného milosrdenství, hlavní nositelka sociální práce, zdravotnictví a školství ve středověku Sociální práce Zdravotnictví Školství a výchova Pastorační poradenství Pastorační péče KOINONIA- společenství (budování obcí a správa církve) Ježíš: volba apoštolů (Mt 4,18-22) Skutky:zakládání církevních obcí Různé modely organizace církve Vedení a animace církevních obcí (farností, sborů) Pastorace sociálních skupin Ekonomika Organizace a management 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

6 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008
Církev a církve Církev jako společenství lidí, kteří přijímají Bibli jako slovo Boží a věří v Ježíše Krista jako spasitele. Společně vytvářejí Boží království na zemi (tajemná, duchovní, neviditelná dimenze). Církev jako konkrétní instituce s organizačním a právním systémem (lidská, institucionální, viditelná dimenze). V průběhu dějin vznikají a zanikají, žádná z nich není plně totožná s Božím královstvím. Praktická teologie se zabývá aktivitami církve jako instituce, stále více se však zajímá i o to, co by měli dělat křesťané, aby realizovali Ježíšovo poslání. V praktické teologii budeme vycházet z ekumenické perspektivy: zohlednění názorů a aktivit všech křesťanských církví, hlavně však největších církví působících na území ČR: římskokatolická, Českobratrská evangelická, Československá husitská. 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

7 Teorie trojího úřadu Krista
Praktická teologie byla dříve nazývána pastorální teologií. Kněz byl označován jako pastýř (lat. pastor), proto se teologická disciplína, která se zabývala jeho prací, nazývala pastorální. Její základní teorií byla tzv. nauka o Kristově trojím úřadu. Ta vycházela z posledních třech veršů Matoušova evangelia: Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku" (Mt 28,18-20). Kněží byli v duchu uvedeného biblického citátu chápáni jako jediní pokračovatelé v činnosti Ježíše Krista, resp. nositelé (subjekty) církevní praxe. Ostatní křesťané tak byli objekty pastorační práce kněží. Podle Kristových úřadů bylo stanoveno, že úkolem kněze je: úřad kněžský, tedy slavit bohoslužby, úřad královský, tedy pečovat o svěřený lid, a úřad prorocký, tedy učit svěřený lid. Úřad prorocký byl odvozen od Ježíšovy výzvy v Matoušově evangeliu získávat učedníky, úřad kněžský od výzvy k tomu, aby byli tito učedníci pokřtěni, a úřad královský od výzvy k učení zachovávat Ježíšovu nauku. 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

8 Teorie konstitutivních prvků církve
Pozdější poznatky biblických věd ukázaly, že Ježíšova slova na konci Matoušova evangelia nesměřují jen ke dvanácti apoštolům, ale ke všem křesťanům. To znamená, že z tohoto textu nelze odvozovat jen pokyny pro práci kněží, jako nástupců apoštolů. Základní otázkou už nebude, co má dělat kněz, aby jednal podle vzoru Ježíše Krista, ale jak mají podle vzoru Ježíše Krista jednat všichni křesťané, tedy církev. Z každého křesťana se tak stává subjekt, který může a má jednat podle vzoru Ježíše Krista, a tak aktivně vytvářet praxi církve. Pastorální teologie se tak mění v praktickou teologii, protože se už nezabývá jen prací kněze (pastýře), ale praxí církve. Proto musí být jasně stanoveno, co je pro praxi církve charakteristické, konstitutivní, o co má církev usilovat, aby vůbec byla církví. Jde o následující čtyři prvky: Bohoslužebné jednání - liturgie ( „dílo lidu“): vyjadřuje vztah Boha k člověku a člověka k Bohu. Patří do něj slavení mše, modlitba, slavení svátostí, atp. Svědectví Bohu - martyria: takové jednání křesťanů, kterým dosvědčují, že věří v Boha. Patří sem jak klasické misie, které se snaží předat křesťanskou víru nekřesťanům, tak i svědectví života, tedy dosvědčování své víry odpovídající životní praxí. Společenství - koinónia, které je vyjádřením víry, že život a učení Ježíše Krista má vést ke sjednocení lidí, aby každý člověk mohl sebe sama realizovat ve vztahu k druhým lidem. Patří sem kulturní a společenský život ve farnostech, snaha o sjednocení křesťanů různých vyznání i úsilí křesťanů o odstranění nespravedlností a válek, které rozdělují lidstvo. Služba potřebným - diakonia, která nemá být pouhým důkazem, že křesťané berou svou víru vážně a dovádějí ji do důsledků, ale jasnou a praktickou odpovědí na utrpení a nespravedlnost ve světě, která nesleduje jiné cíle, než zmírnit utrpení a napravit nespravedlnost. 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

9 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008
Sociální práce Sociální práce podporuje sociální změnu, řešení problémů v mezilidských vztazích a posílení a osvobození lidí za účelem naplnění jejich osobního blaha. Užívaje duchovědných a sociologických poznatků o lidském chování a sociálních systémech, zasahuje sociální práce tam, kde se lidé dostávají do kontaktu se svým prostředím. Pro křesťanskou sociální práci jsou klíčové principy lidských práv a sociální spravedlnosti OSN a Rady Evropy, stejně jako křesťanské normy, zprostředkovávané církví a teologií. 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

10 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008
Praktická teologie, pastorace a sociální práce – mezioborové souvislosti Praktická teologie jako pomoc (nástroj, prostředek) pro dosažení cílů sociální práce: směry praktické teologie i dalších teologických disciplín, které se zabývají podporou člověka, aby mohl dostát nárokům prostředí, ve kterém žije (diakonická pastorace), pomocí k tomu, aby mohl člověk vhodně ovlivňovat takové nároky svého prostředí, které jsou nepřiměřené (křesťanská sociální etika). Teologie jako zdroj, motiv pro sociální práci: směry pastorální teologie, které se zabývají hodnotovým / spirituálním / motivačním východiskem pro kvalitní práci sociálního pracovníka (Bible, historie, systematická teologie, teologická etika, spirituální teologie) Sociální práce jako pomoc (nástroj, prostředek) pro dosažení cílů praktické teologie: nabízí teologické reflexi informace a zkušenosti o konkrétních situacích lidského a sociálního ne-fungování, teologie se tak může uvolnit z uzavřeného světa ideálů (často nereálných) Pastorální teologie a sociální práce si tak vzájemně pomáhají lépe naplňovat své cíle. 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

11 Podpora sociálního fungování ze strany teologie
Pojetí pastorální teologie, které chápe praxi církve jako snahu o to, aby se lidé stávali subjekty. „Důstojnost člověka tedy vyžaduje, aby jednal podle vědomé a svobodné volby, to znamená hýbán a podněcován z nitra osobním přesvědčením, a ne ze slepého vnitřního popudu nebo pouze v vnějšího donucení (GS 17).“ Praxe církve tedy člověka nemá obstarávat nebo přímo ovládat jako pouhý objekt, ale má přispět k jeho bytí subjektem, tedy k tomu, aby podle svého přesvědčení vědomě a svobodně jednal a své jednání zaměřoval k dobru (Knobloch, 2000). Důraz pastorální teologie na to, že praxe církve (pastorace) má být podporou k tomu, aby se člověk stával subjektem, tak sleduje obdobné cíle, jako případová sociální práce se svým ohledem na jedince (Havránková, 2003A). Důraz na spirituální dimenzi klienta, která je u nás v jiných směrech sociální práce zpravidla opomíjena. Sociální práci jde o rozvoj člověka ve čtyřech základních dimenzích: biologické, sociální, psychologické a spirituální. Na spirituální dimenzi se zvláště zaměřuje teologie, podpora rozvoje této dimenze je specifikem pastorační práce. 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

12 Ovlivňování nároků sociálního prostředí z teologického hlediska
Pokud na člověka jeho prostředí klade nároky, které vedou k omezení jeho svobody, k podřízení se nespravedlnosti, k pasivitě a rezignaci, nebo ho přímo nutí k zjevně zlému jednání, označuje to teologie za tzv. sociální hřích, resp. společenský hřích, strukturální zlo nebo struktury zla. Pojem sociální hřích má tři významy: Každé provinění člověka proti Bohu má dopad na ostatní lidi, i kdyby bylo sebeskrytější. Takové jednání, které záměrně směřuje proti druhým lidem. Nespravedlivé vztahy mezi národy nebo skupinami ve společnosti, které vedou k utiskování jedné skupiny druhou, a zapříčiňují tak např. sociální exkluzi nebo chudobu. Za sociální hřích v této třetí podobě nemůže někdo nést konkrétní osobní zodpovědnost, je však vždy plodem špatného jednání jednotlivců (Jan Pavel II., 1996A). Cestou k překonání sociálního hříchu je solidarita: strukturální zlo lze překonat jen snahou o dobro druhého, ochotou „zapřít sám sebe“ pro druhého, místo abych ho zneužíval. Solidarita předpokládá obrácení člověka, tedy jeho uznání, že je potřeba proti sociálnímu zlu něco udělat, a že to byl i on sám, kdo se na něm – třeba i nevědomě – podílel, když podléhal jeho tlakům. Ten, kdo se stal obětí sociálního hříchu nebo strukturálního zla, však nemá jen čekat, že mu někdo pomůže, že bude solidaritou někoho jiného ze struktur zla osvobozen. Snaha o změnu tedy začíná u těch, na které jsou jejich sociálním prostředím kladeny nadměrné nebo problematické nároky. 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

13 Spolupráce vědeckých disciplín při popisu člověka
Člověk je bytost komplexní, složitá, svým způsobem ve své celosti tajemná, svým původem a cílem patrně neuchopitelně nejednoznačná. Na úplný popis člověka tedy vědomě v tomto pojetí rezignujeme. Nicméně při vědomí neúplnosti můžeme pracovat s různými popisovými modely. Vycházíme-li ze složitosti člověka, z jeho mnohodimenzionality, můžeme vcelku bezpečně použít popis, vycházející z definice zdraví Světové zdravotnické organizace (WHO). Mluví o bio-, psycho-, socio-, spirituální pohodě člověka. Každá z uvedených dimenzí je předmětem reflexe vymezených odborných disciplín. Biologická dimenze popisuje především fyzickou stánku člověka, zabývá se jeho fyzickými možnostmi a omezeními, v současné době je především předmětem medicíny a přírodních věd. Psychologická dimenze si všímá duševní stránky člověka, jeho prožívání věcí, emocí, motivací, zájmů, (sebe)hodnocení, poznávání. Možností a omezení z toho plynoucích. Je předmětem především psychologie, psychoterapie. Sociální dimenze se zabývá především vztahy mezi jedinci, mezi skupinami jedinců, procesy ve skupinách, institucionalizovaností těchto vztahů. V současné době se uvedenými otázkami zabývá především sociologie a politologie. Spirituální dimenze se zabývá se myšlením člověka, otázkami smyslu skutečností, otázkami, které člověka přesahují (otázky jeho původu, smyslu, vztahy). Je věcí přemýšlení filozofie, teologie. 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

14 Spolupráce oborů při popisu člověka
medicína psycho-logie/terapie sociologie/politologie/ soc. práce filozofie/teologie Biologická d. xxxxxxxxxxxx vůle k uzdravení, zvládnout omezení z nemoci, emoční hnutí, sebepřijetí vztahy umožní integraci, struktury potřebnou péči; možnost dosáhnout pomocných struktur; smysl života a vůle žít; smysl a hodnotu i limitovaného života Psychologická d. zdraví –vyrovnanost x nemoc-frustrace; somatické příčiny psychických dysfunkcí xxxxxxxxxxxxxxx vztahy k zvládnutí psych. dysfunkcí; struktury k potřebné péči; hledání sociálních příčin psych. dysfunkcí; rozšíření sociálního schématu o osoby v různých životních situacích smysl chápání věcí – k zakotvenému vyváženému kontextuálnímu (biograf. i dějinnému) sebevnímání; hledání odpovědí na zneklidňující otázky (neznámá budoucnost, zatěžující odpovědnost) Sociální d. umožňuje navazovat vztahy; snižovat závislost .. schopnost vést dialog; sebepřijetí; odpuštění; zájem o věci společné motivaci k vztahům meziosobním, k zájmu o věci veřejné Spirituální d. umožňuje vnímat hodnoty a jejich hierarchii; ukazuje některé limity člověka a jeho závislost pravdivé sebepoznání a otevření se transcendentnu v širším smyslu, osvobození k celostnímu rozvinutí vztahy k druhým vedou k otázkám přesažnosti (odkud přichází, kam odchází ze života) 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

15 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008
Struktura výuky I. část – obecná 1. Úvod, mezioborové vztahy, konstitutivní prvky církve 2. Biblické kořeny sociální práce, 3. Dějiny charity a pomoci bližnímu II. část – speciální 4. Mládež 5. Senioři 6. Osoby se zdravotním postižením 7. Bezdomovci 8. Uživatelé drog 9. Osoby ve výkonu trestu odnětí svobody 10. Nemocní (včetně umírajících) 11. Etnické menšiny 12. Teologický a pastorační aspekt komunitní práce 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

16 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008
Pomůcky a zdroje Praktická teologie pro sociální pracovníky – nová publikace Jaboku. Prezentace v power-pointu – jsou součástí publikace na CD-Rom, zároveň vyvěšeny v dokumentech k předmětu T325 na IS Jabok. Literatura k jednotlivým tématům uvedená v učebnici i v prezentacích. K prvním tématům: Messina: Dějiny charitativní činnosti Kaplánek: Pastorace mládeže Martinek: Ztracená generace? 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

17 Požadavky ke splnění předmětu
Každý si zvolí oblast, která je mu blízká, a napíše k ní práci o rozsahu 3-5 stran na téma: SPIRITUÁLNÍ POTŘEBY KLIENTŮ A CESTY K JEJICH USPOKOJOVÁNÍ Přihlašování k tématům od do na ISu (rozpisy studentů – správa balíků a témat – přihlašování a odhlašování). Práci odevzdá do Odevzdávárny nejpozději v neděli před probíráním daného tématu do h. Práce musí obsahovat: seriózně zjištěné spirituální potřeby dané skupiny klientů informace, zda přímo na spirituální potřeby této skupiny klientů reaguje nějaký zákon, předpis, zda existují organizace (i nestátní), které se na ně specializují osobní nebo zprostředkovanou zkušenost s konkrétní realizací této činnosti: popis instituce, která ji realizuje, metody práce, zkušenosti sociálních pracovníků či duchovních apod. odůvodněné kritické hodnocení popsané aktivity (instituce) Každá práce musí být SAMOSTATNÁ: i když vycházíte ze stejných zdrojů, můžete je různě interpretovat; i když stavíte na stejných zkušenostech, můžete je různě reflektovat. Základní zdroj: naše učebnice; seznam zdrojů k jednotlivým cílovým skupinám je uveden za každou kapitolou. Hodnotit se bude: forma (stylistika, vnější úprava, pravopis) hodnota informací (práce, kterou jste si dali s jejich zjišťováním, včetně hledání zdrojů) úroveň vaší vlastní kritické reflexe a vašich návrhů Nejpozději v úterý večer budou vyzváni někteří autoři, aby při hodině ve čtvrtek prezentovali určitou část své práce jako podklad k diskusi. V následujícím týdnu se dostaví všichni autoři k osobnímu pohovoru na téma své práce a k jejímu hodnocení. Práce bude hodnocena jako první část zkoušky. Druhou částí bude písemný test v závěru semestru, kde by měl student prokázat základní orientaci v oboru. 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

18 Výuka Praktické teologie I. v zimním semestru 2009/2010
hod. datum téma 1. 3. 9. Úvod 2. 10. 9. Biblické kořeny sociální práce 3. 17. 9. Dějiny charity a pomoci bližnímu 4. 24. 9. Pastorace mládeže 5. 1. 10. Senioři 6. 8. 10. Osoby se zdravotním postižením 7. Bezdomovci 8. Uživatelé drog 9. 3. 12. Osoby ve výkonu trestu odnětí svobody 10. Nemocní (včetně umírajích) 11. Etnické menšiny 12. 7. 1. Teologický a pastorační aspekt komunitní práce 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

19 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008
Cíl činností církve Sláva Boží a spása člověka. Oba pojmy tvoří jednotu: štěstí člověka je slávou Boží. Rozvoj člověka ve všech dimenzích: fyzické, psychické, sociální i spirituální. 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

20 Historie praktické teologie
Církev byla vždy aktivní (všechny uvedené činnosti mají základ v prvních staletích), základní normy pocházejí od apoštolů (Sk, listy), z apoštolské tradice (literatura 2. a 3. stol.), pak kánony koncilů, správní soustavy, spisy církevních otců (Řehoř Veliký – Kniha pastorálních pravidel, kolem 600); od 7. stol. penitenciální knihy (upravují praxi zpovědi a rozhřešení); od 13. stol.: ucelené církevní právo, příručky pro zpovědníky, instrukce pro duchovní správce, návody k povznesení zbožnosti lidových vrstev. Systematická reflexe církevní praxe od 17. stol: pojem praktická teologie poprvé použil Gisbert Voetius (protestant – Utrecht, 1659) – rozlišení základních oborů Vznik pastorální teologie – Štěpán Rautenstrauch (katol. – opat břevnovského kláštera, rodák z Českolipska, první profesor PT v Praze, 1774, fakultní rektor ve Vídni, s pověřením zakládat tzv. „generální semináře“). Navrhl PT jako součást univerzitních studií teologie v Rakousku-Uhersku (1777): zaměření na „vlastnosti a schopnosti budoucího kněze“. Farář byl pedagogickým, osvětovým a administrativním nástrojem státu i církve zároveň. PT byla výhradně pomůckou pro činnost faráře s podrobným soupisem všeho, co měl farář dělat. Odpovídá to sice smyslu PT – je to o ČINNOSTI církve, ale omezuje past. pracovníky pouze na biskupy a faráře. Navíc jim nabízí poměrně přesnou technologii a nepočítá s reakcí na historické a společenské změny. Tato představa přetrvávala až do koncilu a mnohde dodnes. Vyjadřují ji pojmy duchovní správa, pastorace, pastorální teologie. 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

21 Praktická teologie jako věda
Německo 19. století (protest.) – Friedrich Schleiermacher, 1850 Die Praktische Theologie nach den Grundsätzen der Evangelischen Kirchen: souřadnost myšlení a zkušenosti, podobně jako např. pedagogika nebo politika – snaha dát praxi církve cíl a pravidla. Od něj pochází základní trvalá témata praktické teologie: napětí mezi teorií a praxí křesťanství, kritická snaha o objasňování skutečného poslání církve a jejích aktuálních možností, úsilí o porozumění člověku (i víře a církvi se vzdalujícímu) Až do 20. stol. v katol. církvi spíše věda aplikační: jak dosáhnout toho, aby lidé mysleli a žili podle představ církve. Postupně stále větší směřování k tomu, aby církev pochopila potřeby člověka a reagovala na ně (v katol. Církvi obrat na II. vat. Koncilu). To symbolizují dvě příručky: Handbuch der Praktischen Theologie (protest., Berlin – DDR), Handbuch der Pastoraltheologie (katol., Herder, hl. redaktor Karl Rahner) Interdisciplinární charakter PT: Tradičně navazovala na filozofické a teologické obory, v současné době se těsně spojila především se sociologií (zjišťování pastorační reality) a psychologií (metodika pastorační pomoci a péče). 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

22 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008
PT v různých církvích Pojem PT ve smyslu, jak o něm mluvíme, je společný katolické církvi a protestantským církvím. O nich budeme především mluvit, protože se s nimi setkáváme jak v naší náboženské realitě tak v sociální práci. Z tohoto okruhu je taky dostupná literatura. (Smolík, Křivohlavý, Salajka, katol. Ambros, Opatrný, Kaplánek, Křišťan). Východní církve PT v tomto smyslu nemají – soustředí se na liturgii, homiletiku, katechetiku a právo jako samostatné obory, pastorace je chápána spíše jako osobní pracovní náplň a zároveň poslání kněze. Katol. a protest. prakt. teologie je postavena na činnostech a hledá, jak je dělat co nejlépe, ortodoxní je postavena na osobě kněze a hledá, jak má žít a co má dělat. Pojem praktická teologie považují za protestantský, sami užívají název pastorologie, ve slovenských materiálech dušpastierstvo. Veškerá pastorace je u nich totožná s prací kněze, nikdo jiný se na ní ze zásady nepodílí – neznají místo laiků v církvi ani teologii laiků. Pastorologie je pak spíš pracovní příručka o tom, jak má žít a pracovat kněz. Vychází z biblického obrazu pastýře a z patrologických textů, nebere však vůbec v úvahu ani současné pastorálně-teologické výzkumy z kat. a protest. prostředí, ani nepočítá s pomocí sociologie k výzkumu pastorační reality. 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

23 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008
Pastorační koncept Každý, kdo je pastoračně činný, pracuje podle nějakého pastoračního konceptu. Tato skutečnost může být neuvědomělá, nepromyšlená, nereflektovaná, nicméně se jí nelze vyhnout. K tvorbě pastoračního konceptu přispívá pastorální teologie, i když její příspěvek nemusí být explicitně vyjádřen. Pastorační koncept obsahuje základní teologické chápání pastorace. Vytváří si jej každý sám, hlavními kriterii jsou: vlastní vzdělání a výchova, osobní charisma, možnosti dané situace, potřeba konkrétní angažovanosti. Obsah pastoračního konceptu se u jednotlivých pastoračních pracovníků legitimně liší. V každém pastoračním konceptu můžeme zpravidla rozeznat základní prvky, které jsou pak ovšem individuálně pojímány. Pastorační koncepty tedy většinou odlišují následující charakteristiky: definice pastorace a cíl pastorace; teologický základ a obraz Boha; obraz člověka; cílová skupina; chápání role a kompetencí pastoračního pracovníka; důležitost a orientace spolupráce; volba metod a vlastní praxe. V těchto základních prvcích se často vzájemně odlišujeme, důvodem je řada faktorů, například vzdělání, výchova, pastorační možnosti, nadání apod. 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

24 Definice a cíl pastorace
Pastorace je zvěstování víry, nabídka k obrácení na křesťanskou víru, umožnění duchovní zkušenosti, výchova k chování a myšlení přizpůsobeného biblickým mravním zásadám, začlenění do církevních společenství víry. Pastorace je doprovázení, utěšující přítomnost, bezděčná společná cesta a společné snášení obtíží, které v je v posledku zaměřeno pouze na to, aby bylo umožněno každému člověku lidské bytí na základě jeho vlastní religiozity před Božíma očima. Pastorace je společné nevtíravé mystagogické hledání Božích stop. Protože Bůh je trvale v životě každého člověka přítomen jako tajemství, je pastorace zaměřena na pomoc lidem najít napojení na jejich vlastní nejhlubší duchovní touhy. Pastorace je terapeutická záchrana, která je zaměřena na člověka a nabízí mu poradenství v životě, v krizích, v dospívání, v otázkách smyslu. Pastorace zpracovává s pomocí psychoterapeutických znalostí a metod jak intrapsychické tak interpersonální problémy a směřuje k uzdravení, k podpoře vědomí vlastní osobnosti, vlastní identity. Pastorace je mimo jiné práce s city, která směřuje k uschopnění lidí vnímat sebe sama a dělat autonomní etická rozhodnutí. Pastorace je prorocká mezilidská služba, která se zastává lidí, je pomáhající a solidární podporou kromě jiného chudých, lidí na okraji, utlačovaných a zneužívaných. Je zaměřena jak na to, aby lidé zmobilizovali své možnosti, jak si sami mohou pomoci, tak také na velmi konkrétní způsob jak nabízet individuální, strukturální stejně jako sociální a společenskopolitickou pomoc k přežití a osvobození . Pastorace je všednodenní starost, nestavěná na odiv, která pomáhá lidem zabydlet se v jejich všednodenním životě a směřuje k tomu, aby společně také slavili zdařilý život. 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

25 Teologický základ a Boží obraz
Bůh transcendentní, světu vzdálený, nedisponibilní, vševědoucí, všemohoucí, kontrolující, hněvivý, soudící, trestající a divotvorný. Bůh kterého je možné zažít v jeho veškerém stvoření jako tajemství, který nabízí nevtíravou ochranu a domov, žehnající sílu. Pastýř, který následuje své ovce na všech (i slepých) cestách, opatruje je, chrání a potěšuje. Ve světě spočívající Bůh, který se lidem ukazuje v situacích nouze a krizí jako opravdový terapeut, lékař, spasitel duší a garant smyslu. Bůh, který hledá vztah k lidem, rozumem pochopitelný, emocionálně pociťovatelný a tělesně vnímatelný, který s lidmi soucítí, bezvýhradně je miluje, milostiplně se k nim obrací a přijímá je v jejich bytí. Bůh přítomný tváří v tvář chudým a utlačovaným lidem, který obviňuje nespravedlivé struktury a poměry, který brání hodnotu každého člověka, který se jako spolubojovník a přímluvce staví na stranu slabých a od každého člověka požaduje mezilidské solidární a ekologicky odpovědné jednání. 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

26 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008
Obraz člověka Člověk je závislé Boží stvoření, je poznamenaný dědičnou vinou, stále hřešící, destruktivní, proviňující se, potřebující spásu. Člověk je Boží obraz, samo v sobě dobré a konstruktivní bytí sestávající z těla, duše a ducha, které je zaměřeno na osobní rozvoj, sebeuskutečnění a proto také na spirituálně náboženské transcendentální zkušenosti. Člověk je od Boha do svobody a odpovědnosti poslané bytí, hluboce sociálně propojené, kulturně poznamenané a ekologicky zakotvené, které je ve své podstatě odkázáno na své spolubližní a na solidárně pomocnou Boží podporu. 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

27 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008
Adresáti pastorace Pastorace se obrací vyloženě na jednotlivce, popřípadě na specifickou skupinu lidí (nemocní, mladí, staří….). Pastorace je vysloveně individuální pastorací. Pastorace je vždy také pastorací ve strukturách, organizacích a životních kontextech. Pastorace je nabídkou pro věřící navštěvující pravidelně bohoslužby. Pastorace je nabídkou pro katolíky nebo protestanty. Pastorace je nabídkou pro všechny křesťany. Pastorace je nabídkou pro všechny náboženské lidi. Pastorace je nabídkou pro všechny lidi. Pastorace je nabídkou především pro trpící lidi. 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

28 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008
Určení role a kompetenčního profilu profesionálního pastoračního pracovníka Pastorační pracovníci potřebují výlučně odborně teologickou kompetenci. Vystupují v rolích profesionálů víry, biblických expertů, teologů, misionářů, nositélů úřadu, zpovědníků, udělovatelů svátostí, zvěstovatelů víry, duchovních vůdců, charismatiků, zprostředkovatelů spásy. Pastorační pracovníci potřebují především osobní kompetenci, totiž schopnost vůbec vstupovat s ostatními lidmi do vztahů jakožto fyzicky a psychicky stabilní osobnosti, schopné tyto vztahy rozvíjet. Jejich role je přednostně v doprovázení, útěše, spoluúčasti na životě bližních a přátel. Pastorační pracovníci potřebují především duchovní kompetenci. Jejich nejdůležitější role je mystagogická, uvádění hledajících do zkušenosti s Božími tajemstvími. Pastorační pracovníci potřebují dodatečnou psychoterapeutickou kompetenci. Jejich role v poradenství, v řešení krizí. Pastorační pracovníci potřebují dodatečnou sociální a (sociálně)politickou kompetenci, stejně jako manažerskou a organizační, aby mohli zastat svou roli jako pomocníci v nouzi, obhájci, přímluvci, interventi, proroci, spolubojovníci, kritici společenských i církevních nepořádků. 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

29 Intra – a interdisciplinární spolupráce
Pastorační pracovníci, kteří pracují z pověření církve pracují sami, nebo v týmu s jinými pracovníky stejné církve. Od katolických pastoračních pracovníků se očekává, že spolupracují s pastoračními pracovníky i z jiných církevních denominací. Pastorační pracovníci jsou nabádáni úzké spolupráci se zástupci jiných povolání (především psychology, sociálními pracovníky, terapeuty, ošetřovateli). 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008

30 Všednodenní praxe a volba metod
Pastorační pracovníci mají kromě případu specificky teologické metodiky (liturgicko-sakramentální jednání se symboly, rity, náboženské meditace, výklad Písma, náboženský zpěv, …) hlavně udělovat svátosti, slavit bohoslužby, přednášet modlitby, vést rozhovory o víře, vést biblické kroužky. Pastorační pracovníci mají s pomocí psychoterapeutické metodiky (psychoterapie, psychologie, systémová terapie, arteterapie, ….) hlavně vést individuální a skupinové rozhovory k řešení problémů a krizí aby lidem uměli poradit s pohledem na jejich životní problémy, otázky po smyslu a etické pochybnosti. Pastorační pracovníci mají s pomocí současných metod sociální práce koncipovat svou činnost o mnoho více diakonicky, totiž strukturálně, společensko a sociálně politicky. Mají především pomáhat lidem stojícím vně nebo na okraji křesťanských společenství a zařízení, mají je vyhledávat a pomáhat jim konkrétní komunálně politickou prací. 1 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok. 2008


Stáhnout ppt "Praktická teologie pro sociální pracovníky"

Podobné prezentace


Reklamy Google