Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Diagnostika autoimunitních onemocnění 1. Anamnéza V rodinné anamnéza se mohou vyskytnout různé autoimunitní choroby nebo imunodeficience či alergie. V.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Diagnostika autoimunitních onemocnění 1. Anamnéza V rodinné anamnéza se mohou vyskytnout různé autoimunitní choroby nebo imunodeficience či alergie. V."— Transkript prezentace:

1 Diagnostika autoimunitních onemocnění 1. Anamnéza V rodinné anamnéza se mohou vyskytnout různé autoimunitní choroby nebo imunodeficience či alergie. V osobní anamnéze předchází diagnostice autoimunitního onemocnění období s neurčitými příznaky, pátrá se po spouštějícím faktoru (infekce,stresová situace...), který se mohl odehrát i roky před projevem onemocnění. Onemocnění se ale může projevit až závažným poškozením důležittých orgánů (renální selhání, trombözy a embolie, patologie těhotenství...) 2. Klinický obraz Klinický obraz je různorodý, závisí na místě autoimunitního postižení, věku pacienta... Systémové autoimunitní choroby často začínají nespecifickými příznaky, jako je únava, polyartalgie,, febrilní stavy, subfebrilie, váhový úbytek, u dětí neprospívání. Orgánově specifické choroby se mohou projevyt až poruchou funkce daného orgánu. Někdy je klinická symptomatologie chudá a indikací k imunologickému vyšetření jsou neobvyklé laboratorní nálezy při preventivním či předoperačním vyšetřením...(nevysvětlená vysoká sedimentace, cytopenie, změny v hemokoagulačních vyšetřeních, zvýšené jaterní testy a amylázy, močový nález)

2 3. Indikovaná vyšetření 3.1. Autoprotilátky Autoprotilátky mohou předcházet, provázet, nebo přetrvávat po klinické manifestaci. Průkaz autoprotilátek v séru nemusí znamenat přítomnost autoimunitního onemocnění. Průkaz se provádí metodou nepřímé imunofluorescence, ELISA testem nebo imunoblotem. Autoprotilátky můžeme dělit na orgánově specifické a orgánově nespecifické.

3 Nepřímá imunofluorescence Postup: 1. inkubace pacientova séra se substrátem fixovaným na podložním sklíčku 2. inkubace s anti-lidskou protilátkou značenou např. FITC (anti-human IgM/FITC, anti-human IgG/FITC, anti-human IgA/FITC) 3. detekce pomocí fluorescenčního mikroskopu

4 Orgánově nespecifické autoprotilátky ANA - antinukleární protilátky - nespecifické autoprotilátky, zamířeny na komlex různých nukleárních antigenů (chromatin, jaderná membrána,jadérko, ribonukleové kyseniny, jaderná matrix a různé části cytoplasmy) - nepřímá imunofluorescence, jako substrát slouží HEp-2 buňky (buň. linie z lidského karcinomu laryngu ), lze odečíst několik různých typů fluorescence (homogenní, periferní, zrnitý, nukleolární, centromérový, cytoplasmatický) - SLE

5 anti dsDNA (proti dvojřetězové DNA) - homogenní fluorescence na HEp-2 buňkách - imunofluorescenční test se substrátem Crithidia Luciliae (bičíkovec), kde se indikuje přítomnost protilátek fluorescencí kinetoplastu (dsDNA) - radioimunoanalýza, ELISA - SLE ENA - protilátky proti extrahovatelným jaderným antigenům - extrahovatelné jaderné antigeny jsou všechny ribonukleoproteiny a nehistonové proteiny, které mohou být vymyty z buněčných jader pomocí neutrálního roztoku pufru - dvojitá raduální imunodifůze, imunoblot, ELISA - SLE, Sjögrenova choroba, systémová sklerodermie ANCA - protilátky proti cytoplasmě neutrofilů - nepřímá imunofluorescence, jako substrát se používají lidské neutrofily, lze odečíst různé typy fluorescence (granulární cytoplasmatická, perinukleární a atypická) - vaskulitidy

6 aPL - protilátky proti fosfolipidům - k detekci se používá EIA s užitím purifikovaných fosfolipidů - antifosfolipidový syndrom RF - revmatoidní faktor - RF jsou protilátky proti Fc fragmentu pozměněného IgG - EIA umožňuje rozlišení izotypů IgM, IgG a IgA RF - nefelometrie umožňuje kvantitativní stanovení RF - revmatoidní artritida, SLE, Sjögrenův syndrom Protilátky proti hladkým svalům, protilátky peroti příčně pruhovaným svalům....

7 Orgánově specifické autoprotilátky - k detekci autoprotilátek proti antigenům nadledvin (Addisonova choroba), ovárií (autoimunitní poruchy reprodukce), testes (autoimunitní poruchy reprodukce), Langerhansových ostrůvků (diabetes melitus 1. typu), štítné žlázy (autoimunitní tyreoitida) a endomysiu (celiakie, dermatitis herpetiformis)se používá metoda nepřímé imunofluorescence, kde jako substrát slouží opičí řezy dané tkáně obr. antiendomysiální Ab obr. antithyeroglobulin Ab - k detekci autoprotilátek proti tyreoidální peroxidase, tyreoglobulinu a gliadinu se používá EIA metoda (autoimunitní tyreoitida) - k detekci autoprotilátek proti inzulinu a specifickému ostrůvkovému antigenu IA2 se používá radioimunoanalýza (diabetes melitus 1. typu)

8 3.2. Další vyšetření - stanovení koncentrace imunoglobulinů - stanovení složek komplementu - CRP a jiné proteiny akutní fáze - HLA - monitorování subpopulace lymfocytů - sedimentace erytrocytů - sérologické vyšetření (protilátky proti EBV, HSV, CMV, boreliím, toxoplazmóze) - histologické vyšetření (biopsie)...


Stáhnout ppt "Diagnostika autoimunitních onemocnění 1. Anamnéza V rodinné anamnéza se mohou vyskytnout různé autoimunitní choroby nebo imunodeficience či alergie. V."

Podobné prezentace


Reklamy Google