Nauka o krajině. Nauka o krajině se stala fundamentem na jehož základě se formovala geoekologie jako komplexní fyzická geografie, která se orientuje na.

Prezentace na téma: "Nauka o krajině. Nauka o krajině se stala fundamentem na jehož základě se formovala geoekologie jako komplexní fyzická geografie, která se orientuje na."— Transkript prezentace:

1 Nauka o krajině

2 Nauka o krajině se stala fundamentem na jehož základě se formovala geoekologie jako komplexní fyzická geografie, která se orientuje na fyzickogeografické komplexy (K. Billwitz, 1985). Geoekologie není synonymem krajinné ekologie. Geoekologie má užší záběr než krajinná ekologie, protože do ní vstupuje jen jako jedna z řady oborů (Ľ. Mičian, 1996). Geoekologie jako “nástupkyně” nauky o krajině dále směřuje ke kooperaci s ostatními disciplinami, které se zabývají krajinou. Krajinná ekologie (geoekologie) - „Krajinná ekologie interdisciplinární prostor, který studuje a předpovídá vznik, vývoj, chování a prostorovou organizaci krajinných systémů, jako celostních útvarů použitím ekosystémového nebo geoystémového přístupu“ (Mičian) Přístupy ke krajinné ekologii (geoekologii) Zjednodušeně - syntéza biologie (ekologie) a geografie Ekosystémový (biocentrický) - studuje procesy a vztahy v krajině jako interakci ekosystémů v prostoru. Americká škola - Forman, Godron, Americká škola - prostorové rozšíření, ekologie populací, společenstev a ekosystémů do krajinné dimenze. Polycentrický (geosystémový) Německá škola (Richter, Haase, Mannsfeld, Leser) Ruská škola - Sočava (termíny geosystém, geobiocenóza, krajina = geosystém složený z geogiocenóz, zahrnuje kromě přírodní faktorů také faktory sociální, ekonomické a technické). Antropocentrický - Z.Lipský - aplikační krajinná ekologie

3 Definice: Jde o vědeckou disciplínu, která se zaměřuje na strukturu, funkční vlastnosti a teritoriální diferenciaci komplexních přírodních systémů, přičemž biota je považována za jejich funkční součást, nestojí však v samém centru výzkumného zájmu (tzn. pozornost se neorientuje na vnitřní strukturu a vztahy biosystémů, ale pouze na rámcové funkční vztahy bioty a abiotických prvků přírodní krajiny) (J. Minár, 1998). Krajina Krajina Předmětem studia mnoha vědních oborů - geografie, ekologie, umění,…. Termín krajina - různý význam, obecně srozumitelný. Původní význam: regio, provincia (terra) - označení určité části zemského povrchu. Do vědeckého názvosloví byl zaveden koncem 18.století (napřed geografický, potom ekologický pojem. Krajina = pojem, používán pro označení území v přírodě, které je určitým způsobem vymezeno. Geografické chápání - určitý celek, který se kvalitativně liší od celků okolních. Krajina ve smyslu geografickém má určitou vnitřní homogenitu, svou individuální strukturu, probíhají v ní určité jevy a procesy a vůči sousedním krajinám je vymezena přirozenými hranicemi. Krajina je jednotným a vývojově stejnorodým územním celkem a její rozloha se může pohybovat od několika km 2 až po tisíce km 2. Konkrétní krajina se od okolních krajin liší charakterem jejich dílčích složek - reliéfem, klimatem, hydrologickými a pedologickými vlastnostmi, biotou, a také charakterem antropogenních zásahů a výtvorů; zpravidla jsou v ní propojeny prvky přírodní a civilizační. Nauku o krajině jako komplexní fyzickogeografickou disciplínu formuloval v roce 1913 Passarge (Německo) a v roce 1915 Berg (Rusko). Měla představovat protipól rostoucí specializace a diferenciace geografie. V bývalém SSSR se tato komplexní disciplína označovala jako “lanšaftověděnije”, “kompleksnaja fizičeskaja geografija”, “učenie o geosistěmach”. Intenzivně se tento směr vyvíjel i v Německu jako“Landschaftskunde”, “komplexe physische Geographie” a nejnověji jako “Geoökologie”. Zlom nastal 1939 - Carl Troll - biogeograf- Krajinná ekologie (od 1960) používá termín geoekologie

4 Prostorové měřítko krajiny (úrovně zkoumání)