Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

MOLLUSCA (MĚKKÝŠI) Charakteristika, celkový vzhled Z území ČR je uváděno cca 71 druhů vodních měkkýšů (včetně vymřelých a introdukovaných). Tělo je tvořeno.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "MOLLUSCA (MĚKKÝŠI) Charakteristika, celkový vzhled Z území ČR je uváděno cca 71 druhů vodních měkkýšů (včetně vymřelých a introdukovaných). Tělo je tvořeno."— Transkript prezentace:

1 MOLLUSCA (MĚKKÝŠI) Charakteristika, celkový vzhled Z území ČR je uváděno cca 71 druhů vodních měkkýšů (včetně vymřelých a introdukovaných). Tělo je tvořeno oddíly: hlava (může být redukovaná) noha (na břišní straně těla) útrobní vak (na hřbetní straně). Klasický coelom chybí. Druhotná tělní dutina – gonoperikardiální komplex.

2 V pokožce žláznaté buňky, které vylučují sliz. U vodních měkkýšů sliz spolu s řasinkovým epitelem odstraňuje nečistoty z povrchu těla a u mikrofágů zachycuje a stmeluje částečky potravy. Útrobní vak vytváří kožní záhyb - plášť. Buňky na okraji a vnější ploše pláště vylučují ochrannou skořápku, tvořenou obvykle třemi vrstvami: vnější - periostracum - tvořena konchinem (bílkoviny + chinon) a pigmenty střední - ostracum - z CaCO 3, kalcit vnitřní - hypostracum (perleťová) - CaCO 3 aragonit mezi útrobním vakem a pláštěm plášťová dutina, ve které jsou uloženy dýchací orgány žábry nebo plíce (plicní vak). do plášťové dutiny vyúsťuje obvykle také trávicí a vylučovací soustava a pohlavní orgány

3 Gastropoda (plži) Charakteristika, celkový vzhled Tělo plžů: –symetrická hlava –symetrická noha –asymetrický vpravo nebo vlevo spirálně vinutý útrobní vak U našich vodních: jeden pár nezatažitelných tykadel, na jejichž bázi jsou oči. Ústní otvor: –u předožábrých umístěn na rypákovitě vybíhající přední části hlavy –u plicnatých hlava není protažena a ústní otvor je kryt příústními laloky. Při stáčení se redukovala polovina párovitých orgánů útrobního vaku ležících ve středu spirály v ose ulity. Ulita je u většiny našich vodních druhů spirálně vinutá, jen vzácně je redukována na jednoduchý kapičkovitý útvar.

4 Gastropoda (plži) Pohyb Pomocí nohy - noha je dobře vyvinutá, svalnatá, na spodní straně plochá, přizpůsobena většinou k lezení pomoci svalových stahů a vylučování slizu. Svalové kontrakce chodidla nohy při lezení: a) svalovina se v příčných řadách odtrhává a posouvá o několik milimetrů dopředu, druhé řady se drží podkladu; b) svalové kontrakce probíhají jen ve středním pásu chodidla, okraje nohy se vůbec neodtrhávají, jen se sunou; c) střídavě levá a pravá polovina chodidla se oddělují od podkladu a posouvají dopředu.

5 Při pohybu na hladinové blance se plži pohybují po hlenové pásce, kromě toho jsou ke hladině tlačeni svou nízkou specifickou vahou. Při vyplouvání si pomáhají tím, že vysunou větší část těla z ulity a roztáhnou vzduch v plicní dutině. Tento způsob je běžnější u čeledi Lymnaeidae. Zástupci např. čeledi Planorbidae, kteří jsou více vázáni na substrát, vylézají k hladině většinou po rostlinách. Jejich pohyb také není plynulým kouzáním, ale v určitých intervalech vždy prudce přitahují ulitu za sebou.

6 Gastropoda (plži) Potrava Plži se živí většinou rostlinnou potravou –odumřelé i živé tkáně, detrit, nárosty (řasy, sinice, bakterie, prvoci). V ústech plžů je radula, vyztužená chrupavkou. Zoubky raduly většinou vytvářejí misky na dopravu nastrouhané potravy (radula se při strouhání pohybuje odspodu nahoru, potom se oddálí a vrátí se do výchozí polohy). Zoubky raduly jsou někdy inkrustovány CaCO 3 nebo zpevněné sloučeninami železa.

7 Gastropoda (plži) Potrava U čeledi Lymnaeidae jsou zrohovatělé i okraje ústního otvoru do podoby čelistí – adaptace ke krouhání rostlinné potravy. U čeledi Planorbidae je jediným orgánem umožňujícím sbírání potravy radula, živí se tedy seškrabáváním nárostů. U předožábrých je potravou detrit včetně drobným živočichů a rostlin, které tento obsahuje.

8 Gastropoda (plži) Dýchání - předožábří Plži předožábří dýchají jedním žábrem, které vyčnívá do plášťové dutiny, kde dochází k pasívní výměně vody (nebyly pozorovány žádné dýchací pohyby). U některých rodů dochází k modifikacím - rod Valvata má peříčkovité žábro na předním okraji pláště a při pohybu živočicha vyčnívá do vody. U rodu Theodoxus převažuje kožní dýchání silně prokrveným pláštěm.

9 Gastropoda (plži) Dýchání - plicnatí U plžů plicnatých je základním mechanismem výměna plynů na stěnách plášťové dutiny (nebo přívěsků), která je naplněna vzduchem. Vzduch v dutině je vyměňován u hladiny, kam plži pravidelně vystupují. Frekvence výměny vzduchu je závislá na obsahu kyslíku ve vodě a na její teplotě.

10 Gastropoda (plži) Dýchání - plicnatí U všech plicnatých plžů je také vyvinuto kožní dýchání. U některých rodů, např. rodu Physa, je toto podporováno ještě tím, že část pláště (větší či menší – úměrně množství kyslíku ve vodě) je vysunována do vody. Zástupci čeledi Planorbidae jsou lépe přizpůsobení pobytu ve vodě a k hladině nevystupují vůbec – např. malé druhy např. rodů Anisus nebo Gyraulus (jejich dýchací dutina je zaplněna vodou), nebo jen zřídka a kyslík ve vzduchové bublině doplňují difúzí z vody.

11 Gastropoda (plži) Rozmnožování a vývoj Všichni předožábří až na rod Valvata jsou gonochoristé, všichni plicnatí hermafrodité. U předožábrých je vyvinut pohlavní dimorfismus – samci bývají menší a liší se i tvarem ulity. U rodu Viviparus mají samci silně ztloustlé pravé tykadlo, které slouží jako kopulační orgán. Při kopulaci vytéká voda se spermatozoidy z chámovodu a žlábkem na povrchu těla se dostává na kopulační orgán.

12 Gastropoda (plži) Rozmnožování a vývoj U hermafroditických vodních plžů funguje jeden jedinec jako samec a druhý jako samice. V některých případech se páření opakuje s tím, že jedinci si vymění role. Samooplození není běžné, ale ani výjimečné. Při kopulaci jsou jedinci k sobě přiloženi pravými nebo levými stranami – podle vyústění pohlavních orgánů. Z pohlavního otvoru je vysunuta pochva, penis a šípový vak, jimiž jsou jedinci navzájem propojeni.

13 Gastropoda (plži) Většina našich plžů klade vajíčka obalená tuhou rosolovitou hmotou ve snůškách, jejichž tvar je charakteristický pro rody, někdy dokonce i pro druhy: Lymnaea – ploché, protáhle oválné, 3 – 4 cm dlouhé, Planorbis - ploché, nepravidelně terčovité atd.

14 Gastropoda (plži) Počet snůšek i počet vajíček v jednotlivých snůškách je různý. –Např. u Lymnaea stagnalis bylo pozorováno 60 – 150 snůšek a počet vajíček v jedné snůšce byl až 120 kusů. Snůšky menších druhů nejsou tak početné. Líhnou se mláďata podobná dospělým. U živorodých druhů rodu Viviparus se vajíčka vyvíjejí v rozšířeném konci vejcovodů a mláďata opouštějící vejcovod jsou 4 – 6 mm velká. Délka života je obvykle 1 – 3 roky.

15 Třída: Gastropoda (plži) Podtřída: Prosobranchia (předožábří) Řád: Archaeogastropoda Čeleď: Neritidae – zubovcovití Řád: Mesogastropoda Čeleď: Viviparidae – bahenkovití Čeleď: Hydrobiidae – praménkovití Čeleď: Bithyniidae – bahnivkovití Čeleď: Valvatidae – točenkovití Podtřída: Pulmonata (plicnatí) Řád: Basommatophora (spodnoocí) Čeleď: Acroloxidae – člunicovití Čeleď: Lymnaeidae – plovatkovití Čeleď: Planorbidae – okružákovití Čeleď: Physidae – levatkovití

16 Zástupci Podtřída: Prosobranchia (předožábří) Mořští i sladkovodní plži (vzácně suchozemští). Při stáčení útrobního vaku u nich došlo k překřížení nervových konektivů (chiasma). Na hřbetní straně nohy je u většiny předožábrých přirostlé trvalé víčko (operculum), které při zatažení těla do ulity uzavírá její ústí.

17 Zástupci Podtřída: Prosobranchia (předožábří) Řád: Archaeogastropoda Čeleď: Neritidae – zubovcovití Theodoxus danubialis (zubovec dunajský) ulitu má nízkou, silnou, polovejčitou asi 1 cm velikou, nápadně zbarvenou příčnými klikatými hnědočervenými proužky masivní operculum je opatřeno na vnitřní straně lištou u nás se vyskytuje v oblasti soutoku Dyje a Moravy – na ústí Kyjovky

18 Theodoxus danubialis

19 Řád: Mesogastropoda Čeleď: Viviparidae – bahenkovití Viviparus (bahenka) má velké (3 - 5 cm) zavalitě kuželovité tenkostěnné ulity, hnědozelená ulita se 3 podélnými, červenavými pruhy. U nás se vyskytují tři druhy ve stojatých vodách a klidných úsecích řek nížin. Viviparus contectus (b. živorodá) - závity silně klenuté. Poměrně běžný především ve stojatých vodách nížin. Viviparus viviparus (b. pruhovaná) – větší řeky i stojaté vody, v povodí Labe. Na kamenech, bahně, méně na vegetaci.

20 Viviparus acerosus (b. uherská) – pontický druh, na jižní Moravě, v pomalu tekoucích řekách a kanálech, hl. na bahně.

21 Čeleď: Hydrobiidae – praménkovití Bythinella austriaca (praménka rakouská) má ulitu vejčitě válcovitou, průsvitnou, hladkou, světlé barvy, se zaobleným vrcholem, cca 3 mm velkou. Žije výlučně v pramenech, pramenných stružkách a krasových vyvěračkách, na kamenech, štěrku. V Čechách vzácně, na Moravě hojnější. Alzoniella slovenica (vývěrka slovenská) – do 2 mm. Žije v podzemních puklinových vodách Endemit severozápadního Slovenska a východní Moravy.

22 Čeleď: Hydrobiidae – praménkovití Lithoglyphus naticoides (kamolep říční) – původně pontický druh, 7 –10 mm. Uváděn z jižní Moravy po Uh. Hradiště, ze současnosti ze soutoku Moravy a Dyje. Řeky a kanály. Žije na bahnitých sedimentech nebo na štěrkopískovém dně.

23 Čeleď: Hydrobiidae – praménkovití Potamopyrgus antipodarum (písečník novozélandský) - 4 – 6,5 mm. Zavlečený druh, euryhalinní, zjištěna partenogeneze – důvod často masového výskytu. U nás na řadě lokalit na tekoucích i stojatých vodách v povodí Labe a v poslední době i Moravy.

24 Čeleď: Bithyniidae – bahnivkovití Bithynia leachii (bahnivka nadmutá) – závity silně klenuté. Žije na okrajích zarostlých periodických tůní nebo odstavených ramen. Znám z okolí Lednice a Kostic.

25 Čeleď: Bithyniidae – bahnivkovití Bithynia tentaculata (bahnivka rmutná) - ulity jsou vejčitě kuželovité, průsvitné, asi centimetr velké. Závity mírně klenuté, ústí s viditelným tupým horním rohem. U nás běžný druh ve stojatých vodách i řekách nižších poloh, na předmětech ve vodě či na vegetaci. Chybí v jižních Čechách, na severní Moravě a ve Slezsku.

26 Bithynia tentaculata

27 Čeleď: Valvatidae – točenkovití Rod Valvata má ulitu terčovitou až kulovitou, ústí a víčko kruhovité nebo téměř kruhovité. 3-7 mm. Valvata cristata (točenka plochá) – hojný druh v nižších polohách. Upřednostňuje mělké a periodické vody. Valvata pulchella (točenka veleústá) - asi EX Valvata piscinalis (točenka kulovitá) – hojnější jen v nížinách, hl. pomaleji tekoucí vodní toky s bahnitými břehy.

28 Podtřída: Pulmonata (plicnatí) Sekundárně sladkovodní plži. Nemají operculum. Řád: Basommatophora (spodnoocí) Sladkovodní druhy s jedním párem trojúhlých nezatažitelných tykadel, oči jsou umístěny na jejich bázi. ( Několik druhů žije také v brakické vodě nebo na mořském pobřeží). Dýchání plícemi bývá doplněno a u mnoha druhů přímo nahrazeno kožním dýcháním na okrajích pláště.

29 Čeleď: Acroloxidae – člunicovití Acroloxus lacustris (člunice jezerní) - drobný plž (6-8 mm) s redukovanou nohou a ploše člunkovitou ulitou bez závitů, s ostrým, vlevo dozadu směřujícím vrcholem. Běžný druh, především ve stojatých vodám, méně často v eutrofizovaných tocích..

30 Čeleď: Lymnaeidae – plovatkovití Lymnaea stagnalis (plovatka bahenní) patří k našim nejběžnějším vodním plžům ulita (4 - 6 cm) je špičatě věžovitá s nadmutým posledním závitem žije ve stojatých nebo mírně tekoucích vodách

31 Čeleď: Lymnaeidae – plovatkovití Lymnaea truncatula (syn. Galba truncatula) – plovatka malá ulita úzce vejčitou s kuželovitým kotoučem, dorůstající nejvýše do výšky 10 mm žije v drobných zarostlých stojatých vodách, častěji v nížinách typický mezihostitel vývojových stádií motolice jaterní, Fasciola hepatica

32 Čeleď: Lymnaeidae – plovatkovití Lymnaea peregra syn. Radix peregra, Radix ovata, Radix ampla aj.– plovatka toulavá – u nás tři formy, někdy považované za samostatné druhy: –L. peregra f. peregra (11-22 mm), - krenal, hypokrenal, toky a drobné stoj. Vody ve vyšších polohách. Radix labiata –f. ovata (15-30 mm) – ve stojatých a pomalu tekoucích vodách v nivách větších toků v nížinách Radix balthica –f. ampla (20-40mm) - velké vodní toky

33 Čeleď: Lymnaeidae – plovatkovití Lymnaea palustris s. str. – plovatka bažinná a další druhy, obývají obvykle hustě zarostlé drobné, periodické stojaté vody. Dříve: Lymnaea palustris – syn. Stagnicola - plovatka bažinná.

34 Čeleď: Lymnaeidae – plovatkovití Lymnaea auricularia – plovatka nadmutá uchovitě nadmutá ulita, běžná v nižších polohách (25 – 31 mm)

35 Čeleď: Planorbidae – okružákovití Krevní barvivo hemoglobin. Mají převážně terčovité ulity, většinou žijí ve stojatých vodách. Anisus vortex (svinutec zploštělý) - mimo stojaté vody i pomalu tekoucích vodách, 7-10 mm. Planorbis carinatus (terčovník kýlnatý) – v tůních, mrtvých ramenech, rybnících a pískovnách podél velkých toků, poměrně vzácný, dodnes např. v Polabí.

36 Čeleď: Planorbidae – okružákovití Planorbis planorbis (terčovník vroubený) – běžný druh v nivách větších řek, v zarostlých, periodických biotopech, 12 – 20 mm.

37 Čeleď: Planorbidae – okružákovití Planorbarius corneus (okružák ploský) - ulita tlustě terčovitá, silnostěnná, pevná. 25 – 40 mm. Běžný druh ve stoj. i pomalu tek. vodách.

38 Čeleď: Planorbidae – okružákovití Bathyomphalus contortus (řemeník svinutý) velký 10 mm – poměrně tlustostěnná ulita, 5-6 mm, běžně v nivách větších řek a v rybničních oblastech

39 Čeleď: Planorbidae – okružákovití Z rodu Gyraulus – max. do 8 mm, Gyraulus albus (kružník bělavý) – velmi běžný. Gyraulus crista (ostníček žebrovaný) 2-3 mm, tupé ostny, stojaté vody, běžný.

40 Čeleď: Planorbidae – okružákovití Hippeutis complanatus (kýlnatec čočkovitý) mm, běžný v nížinách. Segmentina nitida (lištovka lesklá) – ulita má vypouklou svrchní stranu, spodní je téměř plochá, periodických tůních, okraje rybníků. Menetus dilatatus – 2,5–3,5 mm. Zavlečený, pův. severoamerický druh. U nás ve stojatých vodách i přímo v Labi mezi Děčínem a Pardubicemi.

41 Čeleď: Planorbidae – okružákovití Dříve existující čeleď Ancylidae zrušena – řazeno k Planorbidae Ancylus fluviatilis (kamomil říční) má redukovanou nohu a tenkostěnnou čepičkovitou ulitu velkou mm žije v prudčeji tekoucích a čistých tocích pstruhového až parmového pásma, od nížin až po horské polohy

42 Dříve existující čeleď Ancylidae zrušena – řazeno k Planorbidae Ferrissia clessiniana (dříve wautieri) (člunka pravohrotá) – 4-6 mm, má redukovanou nohu a ploše člunkovitou ulitu s tupým dozadu vpravo směřujícím vrcholem (cf. Acroloxus) Vzácně nalézaný introdukovaný druh. V pískovnách a rybnících v Polabí a na jižní Moravě.

43 Čeleď: Physidae – levatkovití Drobní plži se štíhlou nohou a nitkovitými tykadly. Mají tenkostěnné levotočivé ulity. Physa fontinalis (levatka říční) 9-11 mm, zarostlá odstavená ramena a tůně, rybníky vzácně i pomalu tekoucí vody v nížinách podél větších toků a rybničních oblastech na Moravě vzácnější

44 Čeleď: Physidae – levatkovití Physella acuta (levatka ostrá) velikost 6-9 mm, původně mediteránní druh, k nám zavlečený, běžný v nížinách, ve stojatých i tekoucích vodách, i silně znečištěných Aplexa hypnorum (levotočka bažinná) velikost mm, žije hlavně v periodických tůních a mokřadech často slatinného charakteru vzácnější druh, žije roztroušeně v nížinách i středních polohách

45 Třída: Bivalvia (mlži) Charakteristika, celkový vzhled Tělo je bilaterálně souměrné, laterálně zploštělé, s redukovanou hlavou, kýlovitou nohou a kryté dvoudílnou schránkou - lasturami. Ve hřbetní části jsou lastury spojené vazem z periostraka - proti jeho pružnému tahu působí svěrací svaly, přitahující lastury k sobě. Tělo kryté pláštěm je k lasturám pouze částečně přirostlé - obvykle pouze těmito svěracími svaly. Okraje pláště jsou k sobě pevně přimknuté, často i srostlé, s výjimkou nejvýše tří rozevíratelných štěrbin - pro vysunovatelnou nohu, inhalační a exhalační otvor.

46 Pohyb Mlži se pohybují pomocí nohy, která se vysunuje ven z lastur přetlakem krve, zarývá se do bahna a pak přitahuje stahem svalů lastury s tělem. Pohyb je pomalý – např. Anodonta dosahuje rychlosti 1,5 – 2 m/hod. Dýchání Voda přiváděná do žaberního prostoru pohybem řasinkového epitelu omývá žábra, na kterých dochází k výměně plynů.

47 Potrava Potravou mlžů jsou bakterie, fytoplankton a hlavně detrit, který je zviřován při pohybu v bahně a nasáván do inhalačního otvoru - voda, proudící inhalačním otvorem, případně štěrbinami kolem nohy, přináší do plášťové dutiny jemné částečky potravy (mlži jsou mikrofágové).

48 Potrava Tyto částice se zachytí na žábrech, jsou stmeleny slizem vylučovaným řasinkovým epitelem a posouvány řasinkami k noze. Po obou stranách nohy se vytváří potravní pásy, směřující dopředu k ústnímu otvoru. Pohlcování takto slizem stmelené potravy usnadňují pohyblivé cípovité výběžky pláště. Profiltrovaná voda opouští tělo exkrečním otvorem.

49 Rozmnožování a vývoj Unionidae a Margaritiferidae jsou ve velkých vodách gonochoristé, v malých tůních a mrtvých ramenech hermafroditi. Dreissenidae jsou vždy gonochoristé. Sphaeridae jsou vždy hermafrodité. K oplození dochází spermatozoidy, které jsou vypouštěny do vody a samičím jedincem nasávány do žaberního prostoru. Vajíčka jsou odkládána do žaberní dutiny a tam oplozena. U čeledi Dreissenidae dochází k oplození ve volné vodě.

50 Rozmnožování a vývoj Počet vajíček se pohybuje: od 10 (Sphaerium) přes řádově statisíce (Unio) až po milion (Margaritifera) Vajíčka se vyvíjejí volně mezi žábrami, u Sphaeriidae jsou na žábrách vytvořeny zvláštní vakovité prostory, ve kterých se mláďata vyvíjejí – nemají larvální stadium.

51 U velkých sladkovodních mlžů (škeble, velevrub, perlorodka) se vyskytuje larva glochidium má lepkavé byssové vlákno a ozubenou larvální skořápku, vyvíjející se zpočátku v žábrech mateřského mlže a potom parazitující na pokožce nebo žábrech ryb na rybě se rychle opouzdří ve vrchní vrstvě pokožky a ve vzniklé cystě probíhá metamorfoza. u čerstvě uvolněných mladých jedinců se obnovuje funkce byssové žlázy – pomocí sekretu se přichycují na rostlinách. Žijí řádově několik let až desítek let (perlorodka i přes sto let).

52 Podtřída: Eulamellibranchiata (listožábří) Charakteristika, celkový vzhled Žábry jsou z dvoulupenitých vláken, spojených přáčnými spojkami - vznikají tak mřížkované dvojité žaberní desky se složitým systémem kanálků a velkým vnitřním povrchem. Řád zah zahrnuje mimo mořské druhy všechny druhy sladkovodní. V naší fauně je 29 druhů.

53 Třída: Bivalvia (mlži) Řád: Eulamellibranchiata (listožábří) Čeleď: Margaritiferidae - perlorodkovití Čeleď: Unionidae - velevrubovití Čeleď: Sphaeriidae - okružankovití Čeleď: Dreissenidae Čeleď: Corbiculidae

54 Čeleď: Margaritiferidae - perlorodkovití Margaritifera margaritifera (perlorodka říční) délka 95 – 140 mm. Lastury perlorodek jsou masivní, u vrcholů často korodované, zámek mají vytvořený pouze ze zubů. v naší fauně velmi vzácný a ohrožený druh, velmi náročný na kvalitu vody a substrátu. Vyžaduje chladné a málo úživné vody, na rozdíl od jiných měkkýšů se vyskytuje pouze v oblastech chudých na vápník. Přežívající populace u nás např. na Jankovském potoce u Pelhřimova, Černém potoce u Vidnavy ve Slezsku, Blanici na Šumavě. Glochidia na žábrech pstruhů.

55 Čeleď: Margaritiferidae Margaritifera margaritifera (perlorodka říční)

56 Čeleď: Unionidae - velevrubovití Rod Unio – zámek lastur je tvořen na vnitřním okraji zámkem ze zubů a lišt

57 Čeleď: Unionidae Unio pictorum (v. malířský) – mm, v tekoucích i stojatých vodách zejména v nižších polohách, dosud běžný. Známými hostiteli glochidií jsou např. plotice, lín, tloušť, perlín, okoun, hrouzek

58 Čeleď: Unionidae Unio crassus (v. tupý). – mm. V malých i velkých tocích, na omezeném počtu lokalit. Hostitel – perlín, tloušť, ježdík, střevle, vranka.

59 Čeleď: Unionidae Unio tumidus (v. nadmutý) – mm. větší úživnější tekoucí vody, kanály tůně, ramena, pískovny, rybníky. Druh na ústupu, hojnější jen na Třeboňsku a na jižní Moravě (soutok). Hostitelem např. lín, perlín, okoun, ježdík, plotice.

60 Další rody - lastury jsou tenkostěnné, bez vytvořeného zámku na horním okraji. Anodonta cygnea (škeble rybničná) 150 – 220 mm, hojnější na jižní Moravě a místy v Polabí. lín, perlín, okoun, ježdík, tloušť, jesen, hrouzek.

61 Čeleď: Unionidae Anodonta anatina (škeble říční) 75 – potoky až řeky, stojaté vody v nižších i vyšších polohách. Hostitel např. pstruh potoční a další cca jako A. cygnea. Sinanodonta woodiana (škeble asijská) zavlečený druh známý z mrtvého ramene Dyje u Břeclavi, Malé Bečvy, Chropyňského rybníka. Hostitel tolstolobik.

62 Čeleď: Unionidae Pseudoanodonta complanata (škeble plochá) 70 – 80 mm, vzácný druh, typický pro větší toky v nížinách. dnes jen na několika lokalitách (Lužnice, Nežárka, Orlice, soutok Dyje a Kyjovky. Hostitel – okoun

63 Čeleď: Corbiculidae Corbicula fluminea - zavlečený druh, Asie - S. Amerika - Evropa - Labe ČR po Litoměřice podobný srdcovce

64 Čeleď: Sphaeriidae - okružankovití u nás tvořena sérií druhů tří rodů: Sphaerium (okružanka) Pisidium (hrachovka) Musculium (okrouhlice) Jejich lastury jsou malé (několik mm až 2 cm) a okrouhlé. Okružankovití žijí v tekoucích i stojatých vodách. Nemají larvální stádium.

65 Čeleď: Sphaeriidae - okružankovití Stejnostranné schránky: Sphaerium rivicola - o. říční – cca 20 mm, druh nížin velkých řek, mizející, znám z dolních úseků Vltavy, Sázavy, Moravy a Kyjovky. Sphaerium corneum - o. rohovitá mm, běžně v eutrofních vodách především nížin. Musculium lacustre – okrouhlice rybničná – stejnostranné schránky, lastury tenkostěnné a křehké. 8 – 10 mm, velká variabilita schránky. Poměrně běžný druh pomaleji tekoucích vod, ale hl. odstavená ramena a tůně i rybníky.

66 Čeleď: Sphaeriidae - okružankovití Nestejnostranné schránky: Pisidium amnicum (hrachovka říční). Lastury silnostěnné a pevné, 8 – 11 mm. Typický druh toků s jemně písčitobahnitým až jílovitobahnitým dnem v nižších polohách. V současnosti již vzácný. P. henslowanum (h. hrbolatá) 3,5 – 5,5 mm. druh toků s jemně písčitobahnitým dnem, nižších polhách zatím běžný P. supinum (h. obrácená) 3,3 – 5 mm, žije zejména v proudících úsecích vodních toků ve štěrkopískovém dně. Další běžné druhy: P. subtruncatum, P. personatum, P. casertanum Pisidium sp.

67 Čeleď: Dreissenidae Dreissena polymorpha (slávička mnohotvárná) původně pontokaspický druh, žijícím v brakické i sladké vodě do střední a severní Evropy byla druhotně zavlečena ale: výskyt na jižní Moravě možná představuje původní výskyt pevně se přichycuje k substrátu pomocí sekretu byssové žlázy vyskytuje se u nás na více místech v povodí Labe, Vltavy, Moravy a Dyje, nejen v tocích ale často v zatopených písnících

68 k oplození dochází ve volné vodě, vyvíjí se larva trochofora, z ní se vyvíjí další stadium – veliger žije v planktonu cca 8 dnů, pak přisedá a metamorfuje zůstává trvale přilepena k substrátu pomocí sekretu byssové žlázy

69 Dreissena polymorpha

70


Stáhnout ppt "MOLLUSCA (MĚKKÝŠI) Charakteristika, celkový vzhled Z území ČR je uváděno cca 71 druhů vodních měkkýšů (včetně vymřelých a introdukovaných). Tělo je tvořeno."

Podobné prezentace


Reklamy Google