JAN KUBIŠ JOSEF GABČÍK.

Prezentace na téma: "JAN KUBIŠ JOSEF GABČÍK."— Transkript prezentace:

1 JAN KUBIŠ JOSEF GABČÍK

2 JAN KUBIŠ Mládí Narodil se v Dolních Vilémovicích č.p. 79 v okrese Třebíč v rodině Františka Kubiše a Kristýny rozené Mikyskové. Jeho otec, chudý obuvník šijící pro třebíčskou továrnu, pocházel z Horních Radslavic č. p. 14, kde později v rodném domě žila jeho sestra Aloisie Lišková. Jan Kubiš měl pět vlastních sourozenců, dva však zemřeli. Matka mu zemřela, když mu bylo šest let. Vdovec František se v roce 1920 znovu oženil s vdovou Marií Dusíkovou, rozenou Čechovou, která měla již čtyři děti. Z nového manželství vzešly další čtyři a rodina pak žila ve Vilémovicích v domě č.p. 71. Po absolvování povinné školní docházky pracoval jako čeledín v Rudíkově, kde byl aktivním členem Orla, a topič v cihelně. Dne 1. října 1935 byl povolán k výkonu základní vojenské služby. Nastoupil k 31. pěšímu pluku "Arco" do Jihlavy. Jako absolvent poddůstojnické školy dosáhl hodnosti desátníka a převelen do Znojma. Poté, již jako délesloužící, byl převelen do 34. pěšího pluku "Střelce Jana Čapka" v Opavě, službu vykonával u podřízeného strážního praporu v Jakartovicích. Zde byl povýšen do hodnosti četaře. Přimobilizaci sloužil jako zástupce velitele čety v lehkých opevněních na Opavsku. Po demobilizaci byl 19. října 1938 z armády propuštěn a vrátil se zpět do Vilémovic, kde pracoval opět jako topič v cihelně

3 V exilu Dne 16. června 1939 ilegálně přešel státní hranice do Polska, kde se připojil ke vznikající československé vojenské jednotce v Krakově. Po krátkém pobytu v táboře Malých Bronovicích byl 28. července 1939 přepraven s transportem na lodi Chrobry do francouzského Alžíru, kde 2. srpna vstoupil s pětiletým závazkem do Francouzské cizinecké legie a byl přiřazen k výcvikové jednotce 1. pluku v Colomb Bechár a Sidi Bel Abbes. Po vypuknutí 2. světové války byl závazku v legii zbaven a byl prezentován v Agde a zařazen k 2. pěšímu pluku. V jeho řadách se účastnil bojů na Loiře, za které dostal francouzský válečný kříž. 22. prosince 1939 byl povýšen na rotného. Po porážce Francie byl 13. července 1940 egyptskou lodí Rod el Farag evakuován do Anglie. Zařazen byl k 1. pěšímu praporu čsl. smíšené brigády. V únoru 1941 absolvoval kurz pro rotmistry pěchoty a březnu 1941 byl povýšen do hodnosti rotmistra. V prosinci 1940 se přihlásil do výcviku pro speciální úkoly. Od 15. srpna do 27. prosince 1941 absolvoval parakurz, kurz střelby, kurz pro práci s výbušninami a kurzy sebeobrany a řízení motorových vozidel. Mezitím byl na žádost Gabčíka zařazen do výsadku Anthropoid, kde nahradil zraněného rtn. Svobodu.

4 JOZEF GABČÍK Mládí Narodil se 8. dubna 1912 v Poluvsí. V křestním listu má zapsané jméno česky Josef a sám se tak i podepisoval. Otec František byl dělník, jezdící za prací do USA a Argentiny, matka Češka Marie, rozená Beránková (na Slovensku uvedena jako Mária Baránková), byla v domácnosti. Měl dva bratry a sestru. Po absolvování obecné a měšťanské školy v Rajeckých Teplicích odešel do Čech, kde se v Kovářově u Písku v letech 1927 až 1932vyučil kovářem a zámečníkem a absolvoval dva roky pokračovací školy. V rámci prezenční vojenské služby, kterou nastoupil 1. října 1932 u 14. pěšího pluku v Košicích, absolvoval i poddůstojnickou školu v Prešově s velmi dobrým prospěchem. Dosáhl hodnosti desátníka a po skončení prezenční služby v roce 1934 pokračoval na vlastní žádost jako délesloužící poddůstojník, v témže roce byl i povýšen na četaře. V roce 1937 ukončil svůj závazek a nastoupil jako civilní zaměstnanec do vojenské továrny na výrobu bojových plynů v Žilině. Po nehodě, kdy se nadýchal bojových plynů, byl přeložen do skladu v Trenčíně.

5 V exilu Před převzetím skladu bojových látek německou armádou provedl sabotáž na přepravních zásobnících. Před hrozícím zatčením opustil 6. června 1939 Slovensko směrem doPolska. V Krakově vstoupil do československé vojenské skupiny. Zde se poprvé setkal s Janem Kubišem. Společně s ním odplul do Francie, kde podepsali závazek k Cizinecké legii a nastoupili k 1. pluku v Sidi bel Abbes. 26. září 1939 byl prezentován v Agde do vznikající československé zahraniční armády ve Francii a zařazen jako zástupce velitele kulometné čety u 1. pěšího pluku. 29. prosince byl povýšen na četaře a zúčastnil se bojů o Francii. Po pádu Francie byl 12. července 1940 evakuován do Anglie, kde požádal o přeřazení k letectvu, čemuž nebylo vyhověno. Od 2. do 22. února 1941 absolvoval kurz pro rotmistry a následně byl povýšen na rotmistra. Na základě doporučení pplk. Barovského byl zařazen do výcviku pro plnění úkolů zvláštního určení a stal se jedním z prvních osmi absolventů kurzu útočného boje ve Skotsku. Od 17. července do 27. prosince absolvoval základní sabotážní kurz, poté následoval parašutistický výcvik na letišti Ringway u Manchesteru (dnes Manchester Airport), dále potom kurzy ve střelbě, práce s výbušninami, řízení motorových vozidel a sebeobraně. Během výcviku byl informován o cílech své mise a jmenován velitelem výsadku Anthropoid.

6 ATENTÁT NA HEYDRICHA 27. květen 1942
Původní plán útoku předpokládal, že Gabčík a Kubiš zaútočí na Heydricha poblíž jeho sídla v Panenských Břežanech, ale kvůli zvýšené ochraně cíle byl tento plán zamítnut. Náhradním místem, které Gabčík s Kubišem pro atentát vybrali, se tak stala pražská křižovatka tehdejší Kirchmayerovy třídy, což je dnešní Zenklova ulice s ulicí V Holešovičkách s ostrou zatáčkou ve svahu, která pak navíc vedla ulicí V Holešovičkách ostře dolů do pražské čtvrti Troja,směrem k Trojskému mostu přes Vltavu. Heydrich jel v tento slunný květnový den v otevřeném voze – v kabrioletu značky Mercedes – ze svého sídla na zámku v Panenských Břežanech na Pražský hrad. Když Valčík, stojící opodál, zpozoroval blížící se vůz, dal ostatním výsadkářům signál o přijíždějícím vozu pomocí odrazu kapesního zrcátka. Tento signál upozornil Gabčíka na přijíždějící vůz a současně na fakt, že Heydrich jede bez doprovodné SS ochranné eskorty. V případě, že by vůz jel s eskortou, atentát by se v ten den vůbec neuskutečnil. Když se automobil objevil v zatáčce (zatočil z Kirchmayerovy třídy do ulice V Holešovičkách), odhodil Gabčík svůj kabát a vytasil svůj samopal a následně se pokusil střílet na vůz, jeho samopal Sten však selhal (později se objevila teorie, že Gabčík nevystřelil schválně, aby neohrozil civilisty na druhé straně vozovky nebo v opodál stojící tramvaji).

7 Heydrichovi bylo hned jasné, že se jedná o pokus o atentát
Heydrichovi bylo hned jasné, že se jedná o pokus o atentát. Namísto toho, aby řidiči Kleinovi přikázal z místa rychle ujet, čímž by si zachránil život, udělal Heydrich dvě osudové chyby. Jednak přikázal vůz zastavit a současně se v autě postavil. Vůz zastavil před Kubišem, který se pokusil vhodit do automobilu granát. Neodhadl ale přesně vzdálenost, a tak minul cíl. Granát explodoval poblíž automobilu, u jeho zadní pneumatiky. Detonace byla tak silná, že se vysypala okna projíždějící tramvaje i okna některých blízkých domů. Střepiny z výbuchu zasáhly Kubiše do obličeje a do prsou. Jedna žena z přihlížejících poznala ve zraněném říšského protektora a začala pro něho shánět odvoz do nemocnice. Heydrich upadl 3. června do kómatu a 4. června v 4.30 zemřel dle první úmrtní zprávy na celkovou sepsi organismu v nemocnici Na Bulovce. Tato zpráva nechala kvůli nestandardnímu průběhu popsaných příznaků vzniknout různým teoriím, též konspiračním. Atentátníci se skryli v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje. Tam je díky zradě parašutisty Karla Čurdy objevili Němci. Dne 18. června 1942 končí po dlouhém sedmihodinovém boji s Němci život sedmi československých parašutistů. Karlu Čurdovi byla vyplacena odměna 0,5 milionu říšských marek.

8 DOPADY Dne 27. května vstoupil v platnost zákaz nočního vycházení
Zadržení a zabití nevinných lidí podezřelých z atentátu. (do objevení pravých atentátníků) Vyvraždění příbuzných Kubiše a Gabčíka Vypálení Lidic a Ležáků Hitler vydal zákaz jízdy v otevřených automobilech pro všechny nacistické pohlaváry Atentát vzbudil ve světě takový ohlas, že na jeho základě byla Brity odvolána Mnichovská dohoda a byla přislíbena poválečná obnova Československa v jeho předmnichovských hranicích, což bylo jedním z hlavních politických cílů atentátu

9 ĎEKUJI ZA POZORNOST