Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Klinické metody PhDr. Táňa Fikarová, Ph.D..

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Klinické metody PhDr. Táňa Fikarová, Ph.D.."— Transkript prezentace:

1 Klinické metody PhDr. Táňa Fikarová, Ph.D.

2 pozorování rozhovor anamnéza analýza spontánních produktů

3 oproti testovému přístupu, který má nomotetický charakter, mají klinické metody charakter idiografický jsou orientovány na poznání konkrétního individua v jeho celistvosti údaje mají kvalitativní charakter

4 Metoda pozorování záměrné a plánovité vnímání zaměřené na určitý cíl

5 1. pozorování volné (orientační)
je bezděčné, není přesně vymezen předmět nevíme, co máme hledat, čeho si máme všímat

6 2. pozorování zaměřené (systematické, kontrolované)
předem stanovené schéma, plán, program neregistrujeme údaje, které nejsou podstatné pro daný účel výhodou této metodiky je úspora času

7 pozorování krátkodobé a dlouhodobé
zásady plánování: plánovitosti systematičnosti přesnosti a objektivity

8 V psychodiagnostice dvojí způsob:
pozorování chování klienta během psychologického vyšetření pozorování jako samostatná diagnostická metoda

9 nepozorované pozorování
jednosměrné zrcadlo etické aspekty

10 Fáze pozorování analýza získaných dat
pozorované jevy analyzujeme na složky a hledáme vztahy mezi nimi interpretace pozorovaných jevů, zařazení do širšího kontextu

11 Pozorování z hlediska diagnostiky osobnosti
vzhled – stavba těla, fyziognomie, výraz tváře, účes, oblékání, způsob držení těla, rukou atd.

12 Pozorování z hlediska diagnostiky osobnosti
mimika – změny ve výrazech emocí v obličeji; (charakter emocí) pantomimika – pohyby celého těla, jeho držení, chůze, rychlost a koordinace pohybů; (intenzita emocí) gestika – pohyby rukou a paží, které doprovázejí jednání, a to i verbální řeč – množství, rychlost, formální úroveň (spisovná řeč, nářečí, slang), bohatost vyjadřovacích prostředků, zvuková stránka řeči (intonace, melodičnost ap.)

13 Pozorování z hlediska diagnostiky osobnosti
projevy emocí – fyziologické koreláty (zblednutí, zčervenání, pocení ap.), výskyt a intenzita emocí, jejich ovládání, dominující typ nálady sociální chování – převládající charakter interpersonálních vztahů (podceňování druhých, vyvyšování se, pocity vlastní insuficience, prosociální chování, tendence k soupeření) vztah k objektům – jak zachází např. s pomůckami při vyšetření, pečlivost, opatrnost X nedbalost, nepořádnost vztah k sobě – úroveň sebevědomí, aspirační úroveň, sebehodnocení

14 Osobnost pozorovatele – předpoklady
Zdravé a účinné smyslové orgány – většina pozorování vizuálního rázu, nelze podceňovat ani ostatní smysly Schopnost koncentrace pozornosti – nutné neustále sledovat studovaný předmět Schopnost konat přiměřeně přesné odhady bez užití zvláštních nástrojů – značné rozdíly mezi subjektivními úsudky a objektivními záznamy -> cvikem, dlouhou zkušeností a správně zaměřenou praxí lze získat dovednost přesného pozorování

15 Osobnost pozorovatele – předpoklady
Oproštěnost od různých patických stavů – únava, alkohol a drogy, citová a sociální neuspokojenost vzniklá z osobních nevyřešených problémů Schopnost pozorovatele vnímat přesně – interpretace smyslových podnětů -> zevšeobecňování – nezbytné X může vést k omylům a nespolehlivosti Oproštěnost od předsudků, zaujatosti a od návyku interpretace – auto a heterostereotypy, zkušenost, výchova Konání bezprostředních a přesných záznamů – vjemy se časem zamlžují, paměťové obrazy se stávají nezřetelnými

16 pozorování vždy ohroženo jistou subjektivností
vhodné pracovat s více pozorovateli – validita se nezvyšuje, pokud všechny záznamy ovlivňuje stejná systematická chyba (např. běloši pozorují černochy a naopak) více pozorovatelů = zvýšení reliability X závisí na předmětu posouzení

17 Záznam pozorování u nepozorovaného pozorování možno dělat poznámky v průběhu při osobním kontaktu písemné poznámky mohou působit rušivě => vhodnější učinit záznam bezprostředně po ukončení kontaktu

18 Záznam pozorování schémata/ protokol o pozorování
incidence – zaznamenáváme pouze přítomnost či nepřítomnost určitého znaku nebo způsobu chování intenzita výskytu znaku – udává se v psychogramech, hodnotících stupnicích např. Vernonův záznamový arch pro kvalitativní pozorování během testování a rozhovoru = výčet vyskytujícího se chování – aktivita, pohyby, tělesné vzezření a držení těla, osobní vzezření a výraz, péče o sebe, řeč, sebeprosazování, spolupráce, pohotovost a soustředění, emoce, testové reakce a plánování činnosti.

19 Pozorování přednosti komplexnější vyšetřovací metoda než testy
vhodné pro individuální práci poskytuje mnoho informací nepotřebujeme žádné pomůcky nejpřirozenější diagnostická metoda

20 nedostatky omezení přítomností spolehlivě lze zachytit jen vnější vzhled a chování doprovázené verbálními a motorickými projevy – nemůžeme pozorovat city, ale jen jejich projevy, nezjišťujeme inteligenci, ale způsob řešení problémů => i při interpretaci správně odpozorovaných dat lze zkreslit konečný výsledek

21 Rozhovor/ interview Patří k nejobtížnějším diagnostickým postupům.
Psychologický rozhovor se značně liší od běžného konverzačního rozhovoru! Nelze postupovat podle předem daného schématu – nutná pružnost a individualizace! Získáváme jím informace o klientově vnitřním světě – názorech, postojích, přáních a obavách.

22 Rozhovor/ interview Jsou to informace, které nám nemohlo poskytnout pozorování. Rozhovor sloužící jako úvod psychologického vyšetření (vstupní rozhovor) bývá kratší – do 15 minut. Vlastní psychodiagnostické interview nemá přesahovat ¾ hodiny – zaměřujeme se buď na zmapování osobnosti, nebo se orientujeme na hlubší rozbor určitého problému.

23 Typy rozhovoru diagnostický terapeutický anamnestický výzkumný
poradenský výběrový

24 Jiné dělení přímý – zajímá nás především obsah výpovědi
nepřímý – neobsahové, formální aspekty larvovaný rozhovor – osoba si neuvědomuje, že získáváme informace stresový rozhovor – ve forenzní psychologii = současné vedení skupinou examinátorů, kteří působí často protikladně nebo záměrně ruší koncentraci vyšetřované osoby

25 Diagnostický rozhovor
neřízený – volné téma, rozhovor není předem naprogramován řízený – examinátor zaměřeným a organizovaným způsobem získává informace o zkoumané osobě, dílčích aspektech osobnosti standardizovaný – postup dle schématu (daný počet otázek), blízké dotazníku, ale používá se tam, kde by se respondent nerad vyjadřoval písemně, stejný sled a forma (např. při pokusu o suicidium – zjišťování motivace)

26 Diagnostický rozhovor
částečně standardizovaný – záměr a cíl stanoven, ale taktika vedení volnější (např. čára života), nutné dotknout se všech předem stanovených oblastí; uvolňuje se taktika vedení – není nutné dodržet pořadí a formulaci volný – konkrétní cíl, ale bez předem stanovených cest a prostředků

27 Fáze rozhovoru Úvodní – účelem je navázat kontakt, vytvořit optimální atmosféru, odstranit trému, nedůvěru, uvolnění -> naladíme se na klientův slovník, způsob vyjadřování Má mít charakter neřízeného rozhovoru – volba tématu klientem sama o sobě dg. hodnotu.

28 Jádro – cílem získat maximum diagnostických informací
můžeme jej vést od obecného ke konkrétnímu od jednotlivostí k obecnějším výpovědím od běžného a méně osobního k intimnímu = progresivní technika dg. významné otázky se prokládají ot. bez emočního náboje, klient na ně odpovídá bez rozpaků a obranných mechanismů = maskovací technika Závěr – uvolnění tenze – motivace k další spolupráci

29 Techniky vedení rozhovoru
Technika kladení otázek – otázky mají vybízet k obsáhlejší odpovědi než ano-ne, smyslem shromáždění co nejvíce faktických údajů. Ne otázky typu „proč“ – směřují k interpretaci – interpretujeme sami, interpretace klientů ne tak podstatné. Cennější jsou otázky „jak“. Psycholog by neměl hovořit více jak 30% času trvání rozhovoru. Přímé ot. – na konkrétní věc se dotazujeme přímo, např. „utrácíte často?“ Nepřímé (nedirektivní) – ptáme se opisem, k jádru věci jdeme oklikou – např. „Máte dojem, že někdy koupíte pěknou, ale ne tak potřebnou věc?“ Projektivní – princip identifikace klienta s jinými lidmi – např. „Co říkáte o lidech, kteří něco koupí a neuvažují moc o tom, zda věc potřebují?“

30 Technika jednoduché akceptace - má motivační charakter, vyjádření, že klienta posloucháme, bereme na vědomí, přitakáváme, dáváme najevo zájem. V kontaktu tváří tvář kromě verbálního přitakávání také mimické a pantomimické projevy. Technika zachycení a objasnění - examinátor zachycuje podtext a objasňuje pocity a skryté úmysly klienta. Musí být podáno taktně a nepřímo, aby neodrazovalo od dalších výpovědí, nevyvolávalo konflikty. Např. rodič: „Chlapec je nešikovný“, psycholog: „Myslíte si, že je spíš studijní typ?“

31 Technika parafrázování – opakování části odpovědi klienta, používá se k udržení hovoru na živé a spontánní úrovni. Nutné užívat s mírou! Např. klient: „Hádáme se s manželkou denně“, psycholog: „Vaše manželství nemá tedy mnoho klidných chvil.“ Technika interpretace – psycholog interpretuje výpovědi klienta. Často spojená s objasněním. Možné podávat až tehdy, je-li klient pro její přijetí připraven!

32 Technika ujištění – pomáhá odstraňovat zábrany, skýtá povzbuzení a oporu – nejistota může vyvolávat obranné mechanismy (např. agresi, útlum). Např. „Není vaší vinu, že jste se dostal do této situace, zkuste mi o tom ale povědět víc“. Technika používání pomlk – ticho důležitou součástí interview -> poskytuje oběma možnost domyslet a zvážit to, co bylo vysloveno, vybavit si vzpomínku, formulovat otázku nebo odpověď. Někdy použití delšího ticha k provokaci produkce klienta.

33 Chyby při vedení rozhovoru
netrpělivost – klient má nabýt dojmu, že na něj máme dostatek času příliš autoritativní prosazování své řídící role – klient se dostává do submise, nebo i do negativistického postoje sugestivní otázky – obsahují implicitně i odpověď nutná jasná formulace otázek, aby jim klient rozuměl jednoznačně nepodceňovat zřetelnou výslovnost, klidný a přátelský tón hlasu

34 Registrace rozhovoru během trvání – mnoho zápisů v průběhu může působit rušivě, trpí tím plynulost rozhovoru po skončení – na úkor úplnosti a přesnosti, zachytíme tak jen asi 40% obsahu, v následném zápisu až 25% nepřesných či nesprávných údajů vhodné během rozhovoru zapsat nejnutnější údaje formou stručných poznámek a po ukončení kontaktu pořídit podrobný záznam magnetofonový záznam – přepis časově náročný, etické otázky! součástí záznamu rozhovoru záznam o chování klienta během interview – nonverbální projevy, zda souhlasí či nesouhlasí s verbální produkcí, stejně jako extraverbální charakteristiky (např. tón hlasu)

35 Validita značně kolísá závisí na osobě examinátora a jeho zkušenostech
přesnosti záznamu vlastnostech vyšetřované osoby (věk, upřímnost, úroveň inteligence, schopnost sebeposouzení) tématu hovoru (míra intimity, subjektivní důležitost tématu ap.)

36 Reliabilita souvisí s ochotou klienta hovořit pravdu a schopností ji sdělovat s úrovní paměti s tématem rozhovoru vliv pozornosti tazatele úroveň záznamu rozhovoru

37 Anamnéza = zjišťování údajů z minulosti jedince, které mají významný vztah k poznání osobnosti anamnésis = rozpomínání cílem získat a kategorizovat relevantní údaje z minulosti, které pomáhají vysvětlit současný stav snímáme metodou řízeného rozhovoru činíme podrobný zápis ihned, v přítomnosti hovořícího někdy užití předtištěných schémat

38 Rodinná anamnéza – údaje o předcích klienta -> zachycení případných hereditárních faktorů
Osobní anamnéza autoanamnéza (subjektivní) – zdrojem informací subjekt sám; někdy forma autobiografie – napsán volně nebo podle daných bodů X nízká validita tohoto sdělení X zajímavý výběr témat, které události považuje za důležité => použití hlavně v psychoterapeutických zařízeních – jednou z nejvýznamnějších diagnostických metod heteroanamnéza (objektivní) – informace podávají jiní lidé, většinou příbuzní, spolupracovníci, známí, případně čerpáme z různých záznamů a zpráv; Nutné vzít v úvahu vztah osob -> psycholog musí odhadnout míru možného (záměrného i bezděčného) zkreslení a filtrovat výpovědi

39 oba druhy možnost zatížení podobnými chybami, nebezpečí zkreslení – nepřesné vzpomínky, schopnost vybavit si vzpomínku a ochota sdělit ji vhodné oba typy kombinovat a vzájemně ověřovat údaje objektivizace srovnáváním obou navzájem a s tvrdými daty (datum narození, povolání, počet dětí) a výsledky jiných psychodiagnostických metod. validita závisí také na erudici a zkušenostech psychologa

40 Anamnéza obsahuje objektivní data – věk, vzdělání, rodinný stav
subjektivní data – např. hodnocení rodičů klientem nutné rozlišovat a nezaměňovat!

41 Faktory důvěra klienta adekvátní interpersonální kontakt diskrétnost
nepřítomnost dalších osob porozumění pro problémy klienta Dodržujeme taktická pravidla platná i pro rozhovor – nejen slovní odpovědi, ale také registrace neverbálního doprovodu. Spolehlivost výpovědi nestavíme na vlastních hodnoceních a interpretacích klienta, snažíme se vždy získat raději popis konkrétního chování

42 Psychologická anamnéza exploruje vývoj osobnosti jako celku a zaměřuje se na všechny okolnosti, které vývoj osobnosti mohly ovlivňovat

43 Zaměřuje se na tyto okruhy
Nukleární rodina – úplná/neúplná, sourozenci – počet, pořadí, vztah rodičů k dítěti a jeho narození, vzájemné vztahy mezi sourozenci, výchovné a emocionální klima v rodině, ekonomické poměry rodiny. Emocionální a intelektuální vývoj – míra citových podnětů v dětství (emoční karence), citové odpoutání od nukleární rodiny (vlastní postoj, postoj rodičů, překonávání závislosti). Intelektuální vývoj od raného dětství – kdy seděl, chodil, mluvil. Návštěva kolektivního zařízení – jesle, mateřská škola. Prospěch, oblíbené/neoblíbené předměty, opakování ročníku. Volba povolání – kdo ji ovlivnil, zda spontánní. Další studium, výsledky.

44 Zaměřuje se na tyto okruhy
Vývoj sociálních vztahů – souřadné – sourozenci, spolupracovníci, kamarádi; nadřízenost/podřízenost – k autoritám na vojně, v zaměstnání, vzt. k podřízeným, k příslušníkům vlastní rodiny. Eroticko-sexuální vývoj – zdroje informací o této oblasti, první zkušenosti, neúspěchy a způsob vyrovnávání se s nimi. Výběr erotického partnera, požadavky na životního partnera, manželství (matrimonium), konflikty v něm a jejich řešení. Vztah k dětem, problematika současné vlastní rodiny.

45 Zaměřuje se na tyto okruhy
Pracovní vývoj – spokojenost se zvolenou profesí, změny zaměstnání, jejich příčiny, konflikty a jejich řešení na pracovišti, profesionální plány. Vývoj postojů k hodnotám – hierarchie hodnot/ hodnotová orientace, její formování, mimopracovní záliby a koníčky, vývoj postojů ke kultuře, politice apod. Vývoj abnormních, hraničních a patických jevů – abúzu (nikotinismus, kofeinismus, etylismus aj.), počátky a průběh abnormních projevů, jejich etiopatogeneze.


Stáhnout ppt "Klinické metody PhDr. Táňa Fikarová, Ph.D.."

Podobné prezentace


Reklamy Google