Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Onemocnění na podkladě poruch imunity

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Onemocnění na podkladě poruch imunity"— Transkript prezentace:

1 Onemocnění na podkladě poruch imunity
VZ kombinovaná forma Prof. RNDr. Ilona Hromadníková, PhD.

2 Kůže a sliznice Bariéra Mechanické poškození Záření (UV, IČ)
Infekční agens, alergeny Chemické vlivy, cizorodé látky (xenobiotika) Termické účinky  zánět Subkutánní a intradermální aplikace léků a vakcín modulace celkové reaktivity

3 Faktory prostředí – infekční agens
Komensál – adaptace v organismu, symbióza Patogen (mikroorganismus, virus) – původce infekční choroby Překonání bariéry kůže a slizniční imunity Eliminace – složky nespecifické a specifické imunity

4 Fyziologická mikroflóra kůže
G+ tyčinky (Corynebacterium) G+ koky (stafylokoky, mikrokoky) Žijí na odumírajících horních vrstvách epidermis Kompetence s patogenními mikroorganismy

5 Slizniční imunitní systém
Největší součást IS - plocha 400 m2, 80 % imunokompetentních buněk Největší antigenní zátěž – rozhraní mezi vnitřním a vnějším prostředím (dýchací a trávicí trakt) Komplikovaná regulace – rozlišení nebezpečných patogenů (zánět následovaný reparací) od neškodných podnětů (fyziologická mikroflóra, potravní antigeny – neodpovídavost, tolerance)

6 Imunitní systém sliznic je vzájemně propojen, migrace buněk
GALT (Gut-Associated Lymphoid Tissue) – slizniční systém trávicího traktu – nejvíce info BALT (Bronchus-Associated Lymphoid Tissue) - slizniční systém dýchacího traktu NALT (Nasal-Associated Lymphoid Tissue) – nasální slizniční systém Slizniční systém urogenitálního traktu, prsních a slinných žláz, středního ucha, konjunktivální (spojivka) Obecně MALT (Mucous-Associated Lymfoid Tissue)

7

8 Zánět Přestavba metabolismu (útlum anabolické aktivity), mobilizace E a živin Propojení IS s neuroendokrinním systémem (nechutenství, únava, malátnost) 3 fáze – iniciační, vrcholná, reparační – vzájemně se prolínají Podíl složek buněčných a humorálních

9 Iniciační fáze zánětu Hodiny, bezprostředně po podnětu
Aktivace koagulačního a fibrinolytického systému krve Aktivace buněk přirozené imunity (mono/makro, epitel. b., keratinocyty) – identifikace nebezpečných vzorů patogenů (interakce membránových a solubilních PPR – PAMPs)  sekrece prozánětlivých cytokinů, chemokinů Migrace buněk IS pod vlivem chemotaxe do mezenchymu (efektorová fáze zánětu), diapedéza z cévního řečiště do tkání (adherence leuko pomocí selektinů na endotel)

10 Identifikace baktérií buňkami přirozené imunity
Přirozená imunita detekuje pomocí receptorů pro patogenní vzory (PPR) nebezpečné vzory baktérií (molekulové vzory asociované s patogenem – PAMPs) stimulují fagocytózu nebo aktivují zánětlivé mechanismy G- baktérie – LPS (součást lipid A)- silný aktivátor zánětlivé reakce G+ baktérie – peptidoglykan, kys. lipoteichoová, muramyldipeptid Mykobaktérie – součást Freundova adjuvans – silná stimulace nespecifické a specifické imunity (peptidoglykan, kys. lipoteichová, lipoarabinomanan) Kvasinky – glukany buněčné stěny (manany)

11 Interakce PPR s PAMPs Receptory pro patogenní vzory – membránové a solubilní

12

13 Vrcholná fáze zánětu Dny, dokončení obrany
Rozvoj imunologické paměti po primárním kontaktu – klíčová pro rozvoj rychlé odpovědi na stejný podnět V sekund. lymf. orgánech - buňky specifické imunity (DC-T-B lymfo, proliferace Ag-specifických klonů)

14 Reparační fáze zánětu Týdny, obnova tkáňové integrity
Složky IS a další buňky – fibroblasty (obnova mezibuněčné hmoty), endotelové buňky (obnova cévního zásobení) Při reparaci – fibrotizace – omezení funkční kapacity tkáně

15 Buněčné složky zánětu Buňky cirkulující Ly, Neu, Eo, Baso, Plt
Buňky rezidentní Mastocyty, makrofágy Endoteliální buňky Fibroblasty Keratinocyty Hladké svaly Senzorické nervy

16 Humorální složky zánětu
Tvořeny aktivovanými buňkami, slouží k aktivaci nebo zesílení specifických aspektů zánětu Vazoaktivní, způsobující konstrikci hladkých svalů (bronchokonstrikce), vazodilatace, extravazace Histamin – masto, baso (degranulace - po vazbě IgE, fyzikální faktory) Metabolity kyseliny arachidonové - eosi, masto, baso, trombo, neutro, makro vznik z membr. fosfolipidů, (COX  prostaglandiny -PGD2 a tromboxany TXA2), (5-lipooxygenáza  leukotrieny), (PAF – faktor aktivující destičky)

17 Humorální složky zánětu
Tvořeny aktivovanými buňkami, slouží k aktivaci nebo zesílení specifických aspektů zánětu Vazoaktivní, způsobující konstrikci hladkých svalů (bronchokonstrikce), vazodilatace, extravazace Serotonin – granula trombo Adenosin – masto Endoteliny – endotel. a epitel. buňky, peptidy silné vazokonstrikční účinky Kininy – vazoaktivní peptidy, nejdůležitější bradykinin  plazmin, trypsin, tryptáza  prekurzory kininogeny (hepatocyty)  aktivátor plasmatický kalikrein  prekalikrein  faktor XII )

18 Humorální složky zánětu
Chemotaktické faktory Chemokiny, PAF, složky C (C5a) metabolity AA (LTB4) Enzymatické mediátory – tryptáza, trypsin, plazmin Proteoglykanové mediátory - heparin  mukopolysacharid, antikoagulant - snižuje srážlivost krve

19 CRP Fylogeneticky stará látka - pentraxiny
Hlavní bílkovina akutní fáze zánětu, koncentrace výrazně stoupá(až 1 000x během hodin) Syntetizován v játrech (hepatocyty) Solubilní receptor přirozené imunity (PPR) -ligandem je fosforylcholin (složka bakteriálních a fungálních polysacharidů) Interakce i s apoptotickými a nekrotickými buňkami Opsonizační látka, CRP interaguje s C1q, aktivuje část klasická dráhy C, opsonizace makrofágy a neutro Klinicky používán jako indikátor zánětu

20 Reaktivní produkty kyslíku, NO a zánět
Superoxidový aniont O2-., .OH fagocytóza – usmrcení infekčních agens NADPH oxidázový komplex (oxidace proteinů, DNA, lipidů) Aktivace TF k syntéze prozánětlivých cytokinů NO Produkují endotelové buňky L-arginin + inducibilní NOS  NO  syntéza prozánětlivých cytokinů Usmrcuje intracelulární baktérie

21 Obvyklé cesty vstupu virů

22 Specifické receptory pro virus tropismus viru k určitému hostiteli nebo buňce
CD4 (T lymfo a makrofágy), koreceptory = receptory pro chemokiny CCR-5, interakce T lymfo a makrofágy s obalovým gp120 HIV EBV - lymfocytotropní pro B buňky, jeho receptorem je molekula CD21 HBV – vstup pře CD71 (receptor pro transferin)

23 Antivirová imunita Průběh virové infekce
Překonání bariér Vstup do buňky (permisivita, přítomnost R) a replikace viru Obranné mechanismy nespecifické imunity Obranné mechanismy specifické imunity Imunologická pamět Případně perzistence viru

24 Přenos infekce parazity
Přímá invaze – proniknutí kůží larvy parazitických červů (schistosom, měchovce, háďátka střevního) Spolknutí - tasemnice, vajíčka škrkavek a roupů, někteří prvoci (Toxoplasma, Giardia) Využití hmyzího přenašeče neboli vektoru, aby mohli být přeneseni z osoby na osobu: prvoci, filárie –malaričtí parazité - moskyti –trypanosomy - moucha tse-tse –Trypanosoma cruzi – tropická ploštice (Triatoma, Rhodnius) - Leishmania - přenos flebotom

25 Alergická onemocnění a hypersenzitivní reakce
Reakce časné přecitlivělosti (reakce typu I) – rychlá reakce po kontaktu s alergenem (min.) – lokální (alergická rýma, konjunktivitida, astma, dermatitida) a/nebo systémová (alergen v PK - anafylaktický šok) První kontakt – sensibilizace pacienta – stimulace Th2 lymfocytů a následně patologická produkce IgE protilátek vazba IgE na žírné buňky a bazofily, degranulace sekrece histaminu, heparinu a bradykininu (1. fáze)  edém sekrece metabolitů kyseliny arachidonové (leukotrieny, prostaglandiny, tromboxany  konstrikce hladkých svalů (2. fáze)  ↑ permeabilita cév, pokles krevního tlaku, edém plic ischémie mozku, multiorgánové selhání

26 Alergická onemocnění a hypersenzitivní reakce
Evolučně – reakce proti červům a parazitům Alergické reakce – pylová zrna, roztoči v domácím prachu, prach, potraviny, zvířecí srst

27 Autoimunitní onemocnění
Incidence 5 % v populaci Poškození tkání v důsledku reakce IS x antigenům vlastních tkání Prolomení mechanismů centrální (thymus) a periferní (tkáň, regionální uzliny) tolerance většina autoreaktivních T-buněčných klonů deletována v thymu, ty co této kontrole uniknou jsou na periférii kontrolovány a potlačovány tak, aby nereagovaly - navození anergie

28 Autoimunitní onemocnění
Prolomení mechanismů centrální a periferní tolerance autoreaktivní B lymfocyty přítomny a ochotny reagovat s příslušným autolog. peptidem, ale postrádají pomoc příslušných T buněk spolupráce s autoreaktivními Th-lymfocyty vede k aktivaci a proliferaci autoreaktivních B lymfocytů, rozvoj autoimunitního onemocnění

29 Příčiny vzniku autoimunity
Multifaktoriální onemocnění – rozvoj u geneticky predisponovaných jedinců v závislosti na vnějších podmínkách Vnitřní faktory – genetické vysoká konkordance výskytu chorob u jednovaječných dvojčat (25-70 % podle AID) Experimentální modely (mutantní inbrední kmeny zvířat) 100 % AID Dědičný je pouze sklon k AID, záleží na konkrétních podmínkách

30 Příčiny vzniku autoimunity
Vnitřní faktory – genetické Asociace s HLA Geny kódující cytokiny Polymorfismus genů pro TNF-, IL-10 Geny řídící a regulující apoptózu Fas, FasL, BCL-2, CTLA-4 Polymorfismus TCR a H řetězců imunoglobulinů

31 Asociace HLA s autoimunitami RR, kolikrát častěji se onem
Asociace HLA s autoimunitami RR, kolikrát častěji se onem. vyskytuje u jedinců s danou alelickou formou HLA než u jedinců, kteří tuto alelu nenesou Onemocnění HLA Relativní riziko Ankylozující spondyloartritida - Bechtěrevova ch. B27 87,4 Uveitida 10 Goodpasterův syndrom DR2 15,9 Roztroušená skleróza 4,8 Graves-Basedowova choroba DR3 3,7 SLE 5,8 Myasthenia gravis 2,5 Pemphigus DR4 14,4 RA 4,2 Hashimotova tyreoiditida DR5 3,2

32 Frekvence alel HLA DRB1 u RA a kontrol HLA-DRB0401/ 0404 nejrizikovější skupina

33 Role apoptózy v etiopatogenezi autoimunitních chorob
normální fyziologický proces mutace v genech řídících a regulujících apoptózu - Fas/APO-1 gen (Fas), FasL, Bcl-2, CTLA-4 abnormální stavy asociovány s autoimunitami a lymfoproliferacemi protrahovaná nebo defektní apoptóza má za následek perzistenci aktivovaných a proliferujících buněk - rozvoj autoimunity u geneticky predisponovaných jedinců Fas (exprese na epitelových buňkách, periferních B a T lymfocytech), po vazbě s FasL indukce apoptózy

34 Příčiny vzniku autoimunity Vnitřní faktory
Asociace s imunodeficity IgA deficit běžný variabilní imunodeficit (CVID) hyper IgM syndrom deficience složek komplementu C2 a C4 kombinované defekty T- a B-buněčné imunity

35 Příčiny vzniku autoimunity Vnitřní faktory – hormonální systém
Role pohlavních hormonů autoimunity ve většině případů častější u žen aktivatice nebo exacerbace během puberty aktivatice nebo exacerbace během těhotenství (SLE) Aktivatice post-partum (kojící ženy riziko relapsu RA prolaktin) Poruchy thymových hormonů a vitaminu D

36 Mechanismy indukce autoimunity
polyklonální aktivatice B lymfocytů, produkce (auto)protilátek nejrůznějších specifit - EBV, superantigeny molekulární mimikry- struktura mikroba podobná struktuře vlastního organismu (protiinfekční imunita se stává autoimunitou) revmatická horečka - beta-hemolytické streptokoky sk. A a srdeční antigeny proteiny tepelného šoku- lidské Hsp and mikrobiální Hsp

37 Mechanismy indukce autoimunity
Indukce patologické exprese molekul HLA II. tř. pod vlivem IFN-gama během zánětu (presentace antigenů, které jsou za normálních okolností imun. systému zakryty) časté u organ. spec. autoimunit a u systémových vaskulitid asociovaných s ANCA (exprese cytoplasmatických antigenů neutrofilů, interakce s ANCA, degranulace PMN, zánět, nekróza stěn cév)

38 Mechanismy indukce autoimunity
alterace autologních antigenů, presentace antigenů, které jsou za normálních okolností skryty imun. systému (kryptické antigeny) – intracelulární, imunologicky privilegovaná místa př. Ags spermií - po vasektomii; Ags čočky- extrakapsulární extrakce čočky pro kataraktu) Fenomén – „determinant spreading“ – rozvoj autoimunity x dalším antigenům

39 Autoimunitní onemocnění
Humorální autoreaktivita – tvorba autoprotilátek II. typ imunopatologické reakce – IgG – aktivace C a reakce typu ADCC (na Ab závislá buněčná cytotoxicita) III. typ imunopatologické reakce (IgG, tvorba a ukládání imunokomplexů s auto-/exo-antigenem, aktivace C )

40 Autoimunitní cytopénie

41 SLE, kryoglobulinémie, sérová nemoc

42 Autoimunitní onemocnění
Humorální autoreaktivita – tvorba autoprotilátek V. typ imunopatologické reakce – (stimulující nebo blokující autoAbs x membránovému R) Stimulace: Graves-Basedowova choroba (autoAb x TSH R) Blokace: myastenia gravis (autoAb X acetylcholinovým R) blokace nervosvalového přenosu

43 Stimulace: Graves-Basedowova choroba Blokace: myastenia gravis

44 Autoimunitní onemocnění
Buněčná autoreaktivita IV. typ imunopatologické reakce (přecitlivělost pozdního typu) buněčný infiltrát Th1 lymfo a makrofágy, tvorba granulomu tuberkulinová reakce – zjišt´ování stavu imunity x TBC

45 Sarkoidóza, Sjögrenova choroba, RA, IDDM, Hashimotova tyreoiditida Crohnova choroba, akutní diseminovaná encefalomyelitida, Wegenerova granulomatóza

46 Autoimunitní onemocnění
Orgánově specifická Systémová Hraniční – převažující manifestace v určitém orgánu, ale autoAb x org. nespecifickým Ag Choroby se mohou kombinovat u pacienta (více orgánově specifických, orgánově specifické + systémové onemocnění)

47 Systémový lupus erythematodes (SLE) Antifosfolipidový syndrom (APS)
Systémová autoimunitní onemocnění - příklady výskyt orgánově nespecifických protilátek Systémový lupus erythematodes (SLE) Antifosfolipidový syndrom (APS) Dermatomyozitida/Polymyozitida Vaskulitidy Revmatoidní artritida (RA) Revmatická horečka Ankylozující spondylitida Systémová sklerodermie (SS) Smíšená choroba pojiva (MCTD) a překryvný syndrom (overlap syndrom)

48 Orgánově nespecifické autoprotilátky
Antinukleární protilátky (ANA) - především pro SLE  Anti ds-DNA (dvojspirálová DNA) - SLE   Protilátky proti nukleozómům - SLE   Protilátky proti histonům - nejčastěji SLE, RA  Protilátky proti ribosomálnímu RNP (P-protein) - SLE  Protilátky proti komplexu ENA (extrahovatelný nukleární antigen) diferenciální dg. Sjögrenův syndrom (SS-A, SS-B) , MCTD (U1-RNP), SLE, systémová sklerodermie (Scl-70), dermatomyositis-polymyositis (Jo-1), popř. další

49 Orgánově nespecifické autoprotilátky
 Revmatoidní faktor (RF) - RA Protilátky proti cyklickým citrulin. peptidům – RA ANCA - Protilátky proti cytopl. neutrofilů – vaskulitidy  Antifosfolipidové protilátky - APS, SLE  AMA - Antimitochondriální protilátky  Protilátky proti příčně pruhovanému svalu  ASMA - Protilátky proti hladkému svalu  Protilátky proti mikrozomům jater a ledvin (LKM)

50 Orgánové autoimunitní onemocnění možný výskyt org. spec. protilátek
Autoimunitní endokrinopatie Onemocnění GIT Onemocnění ledvin Onemocnění plic Onemocnění srdce Onemocnění kůže Onemocnění očí Onemocnění periferního a centrálního NS Onemocnění reprodukčního ústrojí Autoimunitní poruchy krevních elementů (cytopenie)

51 Autoimunitní endokrinopatie
Hashimotova tyreoiditida protilátky x tyreoidální peroxidáze (anti-TPO), tyroglobulinu (anti-TG), mikrosomům buněk štítné žlázy Graves-Basedowova choroba anti-TPO, protilátky x receptoru pro TSH (tyreoideu stimulující hormon) Diabetes mellitus I. typu Protilátky x dekarboxyláze kyseliny glutamové (anti-GAD65) – antigen -buněk pankreatu Protilátky proti Langerhansovým ostrůvkům (ICA) Protilátky proti antigenu Langerhansových ostrůvků 2 (Islet Antigen 2 - IA-2)   Protilátky proti inzulínu –IAA Addisonova choroba Protilátky x kůře nadledvin 


Stáhnout ppt "Onemocnění na podkladě poruch imunity"

Podobné prezentace


Reklamy Google