Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Onemocnění na podkladě poruch imunity VZ kombinovaná forma Prof. RNDr. Ilona Hromadníková, PhD.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Onemocnění na podkladě poruch imunity VZ kombinovaná forma Prof. RNDr. Ilona Hromadníková, PhD."— Transkript prezentace:

1 Onemocnění na podkladě poruch imunity VZ kombinovaná forma Prof. RNDr. Ilona Hromadníková, PhD.

2 Kůže a sliznice Bariéra Mechanické poškození Záření (UV, IČ) Infekční agens, alergeny Chemické vlivy, cizorodé látky (xenobiotika) Termické účinky  zánět Subkutánní a intradermální aplikace léků a vakcín modulace celkové reaktivity

3 Faktory prostředí – infekční agens Komensál – adaptace v organismu, symbióza Patogen (mikroorganismus, virus) – původce infekční choroby Překonání bariéry kůže a slizniční imunity Eliminace – složky nespecifické a specifické imunity

4 Fyziologická mikroflóra kůže G+ tyčinky (Corynebacterium) G+ koky (stafylokoky, mikrokoky) Žijí na odumírajících horních vrstvách epidermis Kompetence s patogenními mikroorganismy

5 Slizniční imunitní systém Největší součást IS - plocha 400 m 2, 80 % imunokompetentních buněk Největší antigenní zátěž – rozhraní mezi vnitřním a vnějším prostředím (dýchací a trávicí trakt) Komplikovaná regulace – rozlišení nebezpečných patogenů (zánět následovaný reparací) od neškodných podnětů (fyziologická mikroflóra, potravní antigeny – neodpovídavost, tolerance)

6 Imunitní systém sliznic je vzájemně propojen, migrace buněk GALT (Gut-Associated Lymphoid Tissue) – slizniční systém trávicího traktu – nejvíce info BALT (Bronchus-Associated Lymphoid Tissue) - slizniční systém dýchacího traktu NALT (Nasal-Associated Lymphoid Tissue) – nasální slizniční systém Slizniční systém urogenitálního traktu, prsních a slinných žláz, středního ucha, konjunktivální (spojivka) Obecně MALT (Mucous-Associated Lymfoid Tissue)

7

8 Zánět Přestavba metabolismu (útlum anabolické aktivity), mobilizace E a živin Propojení IS s neuroendokrinním systémem (nechutenství, únava, malátnost) 3 fáze – iniciační, vrcholná, reparační – vzájemně se prolínají Podíl složek buněčných a humorálních

9 Iniciační fáze zánětu Hodiny, bezprostředně po podnětu Aktivace koagulačního a fibrinolytického systému krve Aktivace buněk přirozené imunity (mono/makro, epitel. b., keratinocyty) – identifikace nebezpečných vzorů patogenů (interakce membránových a solubilních PPR – PAMPs)  sekrece prozánětlivých cytokinů, chemokinů Migrace buněk IS pod vlivem chemotaxe do mezenchymu (efektorová fáze zánětu), diapedéza z cévního řečiště do tkání (adherence leuko pomocí selektinů na endotel)

10 Identifikace baktérií buňkami přirozené imunity Přirozená imunita detekuje pomocí receptorů pro patogenní vzory (PPR) nebezpečné vzory baktérií (molekulové vzory asociované s patogenem – PAMPs) stimulují fagocytózu nebo aktivují zánětlivé mechanismy G- baktérie – LPS (součást lipid A)- silný aktivátor zánětlivé reakce G+ baktérie – peptidoglykan, kys. lipoteichoová, muramyldipeptid Mykobaktérie – součást Freundova adjuvans – silná stimulace nespecifické a specifické imunity (peptidoglykan, kys. lipoteichová, lipoarabinomanan) Kvasinky – glukany buněčné stěny (manany)

11 Interakce PPR s PAMPs Receptory pro patogenní vzory – membránové a solubilní

12

13 Vrcholná fáze zánětu Dny, dokončení obrany Rozvoj imunologické paměti po primárním kontaktu – klíčová pro rozvoj rychlé odpovědi na stejný podnět V sekund. lymf. orgánech - buňky specifické imunity (DC-T-B lymfo, proliferace Ag-specifických klonů)

14 Reparační fáze zánětu Týdny, obnova tkáňové integrity Složky IS a další buňky – fibroblasty (obnova mezibuněčné hmoty), endotelové buňky (obnova cévního zásobení) Při reparaci – fibrotizace – omezení funkční kapacity tkáně

15 Buněčné složky zánětu Buňky cirkulující Ly, Neu, Eo, Baso, Plt Buňky rezidentní Mastocyty, makrofágy Endoteliální buňky Fibroblasty Keratinocyty Hladké svaly Senzorické nervy

16 Humorální složky zánětu Tvořeny aktivovanými buňkami, slouží k aktivaci nebo zesílení specifických aspektů zánětu Vazoaktivní, způsobující konstrikci hladkých svalů (bronchokonstrikce), vazodilatace, extravazace Histamin – masto, baso (degranulace - po vazbě IgE, fyzikální faktory) Metabolity kyseliny arachidonové - eosi, masto, baso, trombo, neutro, makro vznik z membr. fosfolipidů, (COX  prostaglandiny - PGD 2 a tromboxany TXA 2 ), (5-lipooxygenáza  leukotrieny), (PAF – faktor aktivující destičky)

17 Humorální složky zánětu Tvořeny aktivovanými buňkami, slouží k aktivaci nebo zesílení specifických aspektů zánětu Vazoaktivní, způsobující konstrikci hladkých svalů (bronchokonstrikce), vazodilatace, extravazace Serotonin – granula trombo Adenosin – masto Endoteliny – endotel. a epitel. buňky, peptidy silné vazokonstrikční účinky Kininy – vazoaktivní peptidy, nejdůležitější bradykinin  plazmin, trypsin, tryptáza  prekurzory kininogeny (hepatocyty)  aktivátor plasmatický kalikrein  prekalikrein  faktor XII )

18 Humorální složky zánětu Chemotaktické faktory Chemokiny, PAF, složky C (C5a) metabolity AA (LTB4) Enzymatické mediátory – tryptáza, trypsin, plazmin Proteoglykanové mediátory - heparin mukopolysacharidmukopolysacharid, antikoagulant - snižuje srážlivost krveantikoagulant

19 CRP Fylogeneticky stará látka - pentraxiny Hlavní bílkovina akutní fáze zánětu, koncentrace výrazně stoupá(až 1 000x během hodin) Syntetizován v játrech (hepatocyty) Solubilní receptor přirozené imunity (PPR) - ligandem je fosforylcholin (složka bakteriálních a fungálních polysacharidů) Interakce i s apoptotickými a nekrotickými buňkami Opsonizační látka, CRP interaguje s C1q, aktivuje část klasická dráhy C, opsonizace makrofágy a neutro Klinicky používán jako indikátor zánětu

20 Reaktivní produkty kyslíku, NO a zánět Superoxidový aniont O 2 -.,. OH fagocytóza – usmrcení infekčních agens NADPH oxidázový komplex (oxidace proteinů, DNA, lipidů) Aktivace TF k syntéze prozánětlivých cytokinů NO Produkují endotelové buňky L-arginin + inducibilní NOS  NO  syntéza prozánětlivých cytokinů Usmrcuje intracelulární baktérie

21 Obvyklé cesty vstupu virů

22 Specifické receptory pro virus tropismus viru k určitému hostiteli nebo buňce CD4 (T lymfo a makrofágy), koreceptory = receptory pro chemokiny CCR-5, interakce T lymfo a makrofágy s obalovým gp120 HIV EBV - lymfocytotropní pro B buňky, jeho receptorem je molekula CD21 HBV – vstup pře CD71 (receptor pro transferin)

23 Antivirová imunita Průběh virové infekce Překonání bariér Vstup do buňky (permisivita, přítomnost R) a replikace viru Obranné mechanismy nespecifické imunity Obranné mechanismy specifické imunity Imunologická pamět Případně perzistence viru

24 Přenos infekce parazity Přímá invaze – proniknutí kůží larvy parazitických červů (schistosom, měchovce, háďátka střevního) Spolknutí - tasemnice, vajíčka škrkavek a roupů, někteří prvoci (Toxoplasma, Giardia) Využití hmyzího přenašeče neboli vektoru, aby mohli být přeneseni z osoby na osobu: prvoci, filárie –malaričtí parazité - moskyti –trypanosomy - moucha tse-tse –Trypanosoma cruzi – tropická ploštice (Triatoma, Rhodnius) - Leishmania - přenos flebotom

25 Alergická onemocnění a hypersenzitivní reakce Reakce časné přecitlivělosti (reakce typu I) – rychlá reakce po kontaktu s alergenem (min.) – lokální (alergická rýma, konjunktivitida, astma, dermatitida) a/nebo systémová (alergen v PK - anafylaktický šok) První kontakt – sensibilizace pacienta – stimulace Th2 lymfocytů a následně patologická produkce IgE protilátek vazba IgE na žírné buňky a bazofily, degranulace sekrece histaminu, heparinu a bradykininu (1. fáze)  edém sekrece metabolitů kyseliny arachidonové (leukotrieny, prostaglandiny, tromboxany  konstrikce hladkých svalů (2. fáze)  ↑ permeabilita cév, pokles krevního tlaku, edém plic ischémie mozku, multiorgánové selhání

26 Alergická onemocnění a hypersenzitivní reakce Evolučně – reakce proti červům a parazitům Alergické reakce – pylová zrna, roztoči v domácím prachu, prach, potraviny, zvířecí srst

27 Autoimunitní onemocnění Incidence 5 % v populaci Poškození tkání v důsledku reakce IS x antigenům vlastních tkání Prolomení mechanismů centrální (thymus) a periferní (tkáň, regionální uzliny) tolerance většina autoreaktivních T-buněčných klonů deletována v thymu, ty co této kontrole uniknou jsou na periférii kontrolovány a potlačovány tak, aby nereagovaly - navození anergie

28 Autoimunitní onemocnění Prolomení mechanismů centrální a periferní tolerance autoreaktivní B lymfocyty přítomny a ochotny reagovat s příslušným autolog. peptidem, ale postrádají pomoc příslušných T buněk spolupráce s autoreaktivními Th-lymfocyty vede k aktivaci a proliferaci autoreaktivních B lymfocytů, rozvoj autoimunitního onemocnění

29 Příčiny vzniku autoimunity Multifaktoriální onemocnění – rozvoj u geneticky predisponovaných jedinců v závislosti na vnějších podmínkách Vnitřní faktory – genetické vysoká konkordance výskytu chorob u jednovaječných dvojčat (25-70 % podle AID) Experimentální modely (mutantní inbrední kmeny zvířat) 100 % AID Dědičný je pouze sklon k AID, záleží na konkrétních podmínkách

30 Příčiny vzniku autoimunity Vnitřní faktory – genetické Asociace s HLA Geny kódující cytokiny Polymorfismus genů pro TNF- , IL-10 Geny řídící a regulující apoptózu Fas, FasL, BCL-2, CTLA-4 Polymorfismus TCR a H řetězců imunoglobulinů

31 Asociace HLA s autoimunitami RR, kolikrát častěji se onem. vyskytuje u jedinců s danou alelickou formou HLA než u jedinců, kteří tuto alelu nenesou OnemocněníHLA Relativní riziko Ankylozující spondyloartritida - Bechtěrevova ch. B2787,4 UveitidaB2710 Goodpasterův syndrom DR215,9 Roztroušená skleróza DR24,8 Graves-Basedowova choroba DR33,7 SLEDR35,8 Myasthenia gravis DR32,5 PemphigusDR414,4 RADR44,2 Hashimotova tyreoiditida DR53,2

32 Frekvence alel HLA DRB1 u RA a kontrol HLA-DRB  0401/  0404 nejrizikovější skupina

33 Role apoptózy v etiopatogenezi autoimunitních chorob normální fyziologický proces mutace v genech řídících a regulujících apoptózu mutace v genech řídících a regulujících apoptózu - Fas/APO-1 gen (Fas), FasL, Bcl-2, CTLA-4 abnormální stavy asociovány s autoimunitami a lymfoproliferacemi protrahovaná nebo defektní apoptóza má za následek perzistenci aktivovaných a proliferujících buněk - rozvoj autoimunity u geneticky predisponovaných jedinců Fas (exprese na epitelových buňkách, periferních B a T lymfocytech), po vazbě s FasL indukce apoptózy

34 Příčiny vzniku autoimunity Vnitřní faktory Asociace s imunodeficity IgA deficit běžný variabilní imunodeficit (CVID) hyper IgM syndrom deficience složek komplementu C2 a C4 kombinované defekty T- a B-buněčné imunity

35 Příčiny vzniku autoimunity Vnitřní faktory – hormonální systém Role pohlavních hormonů autoimunity ve většině případů častější u žen aktivatice nebo exacerbace během puberty aktivatice nebo exacerbace během těhotenství (SLE) Aktivatice post-partum (kojící ženy  riziko relapsu RA  prolaktin) Poruchy thymových hormonů a vitaminu D

36 Mechanismy indukce autoimunity polyklonální aktivatice B lymfocytů, produkce (auto)protilátek nejrůznějších specifit - EBV, superantigeny molekulární mimikry- struktura mikroba podobná struktuře vlastního organismu (protiinfekční imunita se stává autoimunitou) revmatická horečka - beta-hemolytické streptokoky sk. A a srdeční antigeny proteiny tepelného šoku- lidské Hsp and mikrobiální Hsp

37 Mechanismy indukce autoimunity Indukce patologické exprese molekul HLA II. tř. pod vlivem IFN-gama během zánětu (presentace antigenů, které jsou za normálních okolností imun. systému zakryty) časté u organ. spec. autoimunit a u systémových vaskulitid asociovaných s ANCA ( exprese cytoplasmatických antigenů neutrofilů, interakce s ANCA, degranulace PMN, zánět, nekróza stěn cév)

38 Mechanismy indukce autoimunity alterace autologních antigenů, alterace autologních antigenů, presentace antigenů, které jsou za normálních okolností skryty imun. systému (kryptické antigeny) – intracelulární, imunologicky privilegovaná místa př. Ags spermií - po vasektomii; Ags čočky- extrakapsulární extrakce čočky pro kataraktu) Fenomén – „determinant spreading“ – rozvoj autoimunity x dalším antigenům

39 Autoimunitní onemocnění Humorální autoreaktivita – tvorba autoprotilátek II. typ imunopatologické reakce – IgG – aktivace C a reakce typu ADCC (na Ab závislá buněčná cytotoxicita) III. typ imunopatologické reakce (IgG, tvorba a ukládání imunokomplexů s auto-/exo- antigenem, aktivace C )

40 Autoimunitní cytopénie

41 SLE, kryoglobulinémie, sérová nemoc

42 Autoimunitní onemocnění Humorální autoreaktivita – tvorba autoprotilátek V. typ imunopatologické reakce – (stimulující nebo blokující autoAbs x membránovému R) Stimulace: Graves-Basedowova choroba (autoAb x TSH R) Blokace: myastenia gravis (autoAb X acetylcholinovým R) blokace nervosvalového přenosu blokace nervosvalového přenosu

43 Stimulace: Graves-Basedowova choroba Blokace: myastenia gravis

44 Autoimunitní onemocnění Buněčná autoreaktivita IV. typ imunopatologické reakce (přecitlivělost pozdního typu) buněčný infiltrát Th1 lymfo a makrofágy, tvorba granulomu tuberkulinová reakce – zjišt´ování stavu imunity x TBC

45 Sarkoidóza, Sjögrenova choroba, RA, IDDM, Hashimotova tyreoiditida Crohnova choroba, akutní diseminovaná encefalomyelitida, Wegenerova granulomatóza

46 Autoimunitní onemocnění Orgánově specifická Systémová Hraniční – převažující manifestace v určitém orgánu, ale autoAb x org. nespecifickým Ag Choroby se mohou kombinovat u pacienta (více orgánově specifických, orgánově specifické + systémové onemocnění)

47 Systémová autoimunitní onemocnění - příklady výskyt orgánově nespecifických protilátek Systémový lupus erythematodes (SLE) Antifosfolipidový syndrom (APS) Dermatomyozitida/PolymyozitidaVaskulitidy Revmatoidní artritida (RA) Revmatická horečka Ankylozující spondylitida Systémová sklerodermie (SS) Smíšená choroba pojiva (MCTD) a překryvný syndrom (overlap syndrom)

48 Orgánově nespecifické autoprotilátky Antinukleární protilátky (ANA) - především pro SLE Antinukleární protilátky (ANA) - především pro SLE Antinukleární protilátky (ANA) Antinukleární protilátky (ANA) Anti ds-DNA (dvojspirálová DNA) - SLE Anti ds-DNA (dvojspirálová DNA) - SLE Anti ds-DNAAnti ds-DNA Protilátky proti nukleozómům - SLE Protilátky proti nukleozómům - SLE Protilátky proti nukleozómůmProtilátky proti nukleozómům Protilátky proti histonům - ejčastěji SLE, RA Protilátky proti histonům - nejčastěji SLE, RAProtilátky proti histonůmProtilátky proti histonům Protilátky proti ribosomálnímu RNP (P-protein) - SLE Protilátky proti ribosomálnímu RNP (P-protein) - SLE Protilátky proti ribosomálnímu RNP (P-protein)Protilátky proti ribosomálnímu RNP (P-protein) Protilátky proti komplexu ENA Protilátky proti komplexu ENAProtilátky proti komplexu ENAProtilátky proti komplexu ENA (extrahovatelný nukleární antigen) diferenciální dg. Sjögrenův syndrom (SS-A, SS-B), MCTD (U1-RNP), SLE, systémová sklerodermie (Scl-70), dermatomyositis-polymyositis (Jo-1), popř. další

49 Orgánově nespecifické autoprotilátky Revmatoidní faktor (RF) - RA Revmatoidní faktor (RF) - RA Protilátky proti cyklickým citrulin. peptidům – RA Protilátky proti cyklickým citrulin. peptidům – RAProtilátky proti cyklickým citrulin. peptidůmProtilátky proti cyklickým citrulin. peptidům ANCA - Protilátky proti cytopl. neutrofilů vaskulitidy ANCA - Protilátky proti cytopl. neutrofilů – vaskulitidyANCA Antifosfolipidové protilátky - APS, SLE Antifosfolipidové protilátky - APS, SLEAntifosfolipidové protilátkyAntifosfolipidové protilátky AMA - Antimitochondriální protilátky AMA - Antimitochondriální protilátkyAMA Protilátky proti příčně pruhovanému svalu Protilátky proti příčně pruhovanému svaluProtilátky proti příčně pruhovanému svaluProtilátky proti příčně pruhovanému svalu ASMA - Protilátky proti hladkému svalu ASMA - Protilátky proti hladkému svaluASMA Protilátky proti mikrozomům jater a ledvin (LKM) Protilátky proti mikrozomům jater a ledvin (LKM)Protilátky proti mikrozomům jater a ledvin (LKM)Protilátky proti mikrozomům jater a ledvin (LKM)

50 Orgánové autoimunitní onemocnění možný výskyt org. spec. protilátek Autoimunitní endokrinopatie Onemocnění GIT Onemocnění ledvin Onemocnění plic Onemocnění srdce Onemocnění kůže Onemocnění očí Onemocnění periferního a centrálního NS Onemocnění reprodukčního ústrojí Autoimunitní poruchy krevních elementů (cytopenie)

51 Autoimunitní endokrinopatie Hashimotova tyreoiditida protilátky x tyreoidální peroxidáze (anti-TPO), tyroglobulinu (anti-TG), mikrosomům buněk štítné žlázy Graves-Basedowova choroba anti-TPO, protilátky x receptoru pro TSH (tyreoideu stimulující hormon) anti-TPO, protilátky x receptoru pro TSH (tyreoideu stimulující hormon) Diabetes mellitus I. typu Protilátky x dekarboxyláze kyseliny glutamové (anti-GAD65) – antigen  -buněk pankreatu Protilátky proti Langerhansovým ostrůvkům (ICA) Protilátky proti antigenu Langerhansových ostrůvků 2 (Islet Antigen 2 - IA-2) Protilátky proti inzulínu –IAA Protilátky proti inzulínu –IAA Addisonova choroba Protilátky x kůře nadledvin Protilátky x kůře nadledvin


Stáhnout ppt "Onemocnění na podkladě poruch imunity VZ kombinovaná forma Prof. RNDr. Ilona Hromadníková, PhD."

Podobné prezentace


Reklamy Google