Leonid Iljič Brežněv.

Prezentace na téma: "Leonid Iljič Brežněv."— Transkript prezentace:

1 Leonid Iljič Brežněv

2 Leonid Iljič Brežněv rusky: Леонид Ильич Брежнев ukrajinsky: Леонід Ілліч Брежнєв (19. prosince 1906, Kam'janske, dnes Dniprodzeržynsk, Ukrajina listopadu 1982, Moskva) Sovětský politik ukrajinského původu, nejvyšší představitel Sovětského svazu v období let Členem VKS (b) - Všesvazové komunistické strany (bolševiků) KSSS se stal roku 1931. Během druhé světové války byl činný v Rudé armádě a dosáhl hodnosti generálmajora. Roku 1952 se stává členem ÚV KSSS. Vykonával funkci prvního tajemníka ÚV KS Moldávie, poté Kazachstánu. Na XIX.sjezdu KSSS v roce 1952 se stal tajemníkem ÚV a kandidátem prezidia ÚV. Po Stalinově smrti byl přesunut do Hlavní politické správy Rudé armády a námořnictva. Kariéru mu zachránil mocenský vzestup N. S. Chruščova. Roku 1956 se stal po XX. sjezdu opět tajemníkem ÚV a kandidátem předsednictva ÚV. Roku 1960 byl jmenován předsedou prezidia Nejvyššího sovět SSSR. V roce 1964 se účastní vnitrostranického puče proti reformnímu Chruščovovi.

3 Říjnový převrat v Kremlu
Říjen 1964 – Chruščov zbaven moci, Brežněv prvním tajemníkem ÚV KSSS a řízení kabinetu převzal A. N. Kosyg, indeologii převzal tajemník ÚV Michail Andrejevič Suslov. Brežněv pozvolně upevňoval svoje postavení. Jeho schopnosti byly zpochybňovány, měl být pouze dočasným řešením. Ale do svých rukou soustředil klíčový mocenský sektor - kontrolu kádrů a obsazování funkcí, který dokázal nečekaně využít pro své účely. Pozornost věnoval i KGB, kam dosadil J. V. Andropova se svými nohsledy S. K. Cvigunem a G. K. Cinevem, a vojensko-průmyslovému komplexu, jehož investičním požadavkům vycházel všemožně vstříc. Politika stability, hospodářství pomalu stagnovalo. V 70.letech pevné postavení, zbavil se svých oponentů a kritiků. Moc v zemi získala tzv.dněpropetrovská, moldavská mafie. Roku 1982 Brežněv umírá. Spolupracovníci: M. A. Suslov, A. P. Kirilenko, N. A. Tichonov, K. U. Černěnko, J. V. Andropov, D. F. Ustinov a A. A. Gromyko.

4 Epocha détente a stagnace
(uvolňování napětí - oteplování vztahů) Udržení moci ve středových.Ev. A rozšiřování impéria ve třetím světě. Brežněvova doktrína – autonomie komunistické strany či státu je limitována ,,ochranou zájmů komunismu“. (Pražské jaro 1968) Vojenská úroveň srovnatelná s USA. Roku 1972 smlouva SALT I o omezení strategických zbraní. Centralizace moci způsobovala hospodářské problémy (korupce). Rozpory s USA. Neúspěšná invaze do Afghánistánu roku 1979. Vrcholem éry – letní olympiáda v Moskvě x bojkot západních sportovců. Úpadek, stárnoucí vedení není schopno řešit problémy, epocha pyšných pohřbů. V polovině 70.let zhoršení Brežněvova zdravotního stavu. Zemřel Nástupcem byl zvolen Jurij Vladimirovič Andropov.

5

6