Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Evropské právo civilního procesu – justiční spolupráce ve věcech civilních Úvod – historické souvislosti Přehled pramenů a informačních zdrojů.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Evropské právo civilního procesu – justiční spolupráce ve věcech civilních Úvod – historické souvislosti Přehled pramenů a informačních zdrojů."— Transkript prezentace:

1 Evropské právo civilního procesu – justiční spolupráce ve věcech civilních Úvod – historické souvislosti Přehled pramenů a informačních zdrojů

2 Obecná charakteristika  Pojem „Evropský civilní proces“ není oficiálním pojmem, oficiální je pojem „justiční spolupráce v civilních věcech“, popř. „Evropský justiční prostor ve věcech civilních (prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti)“  Může být charakterizován jako soubor aktů evropského práva (acquis communautaire a unijního práva + mezinárodní smlouvy mezi členskými státy) zabývající s ohledem na mezinárodní prvek a vzájemnou soudní spolupráci členských států vybranými instituty národního práva, jež jsou obecně považovány za součást civilního procesu.

3 Obecná charakteristika  V rámci českého právního řádu se původně chápalo jen jako součást mezinárodního práva soukromého (obecné zhodnocení problému z mezinárodního hlediska).  Po vstupu ČR do Evropské unie – výrazný vliv na národní právo, řeší konkrétní problémy a otázky – aplikace evropského práva v národním kontextu.  Pro účely výuky Civilního procesu – stručný přehled, dopad do národního práva.

4 Historický vývoj  Evropská společenství byla primárně založena pouze za účelem ekonomické spolupráce.  Volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu ---> zvýšení sporů s mezinárodním prvkem.  Původně – Evropská společenství neměla v dané věci pravomoc, pouze čl. ex 220 Smlouvy o založení ES (nyní článek 293) stanovoval, že členské státy zahájí mezi sebou v případě potřeby jednání s cílem zajistit ve prospěch svých státních příslušníků  …………..  zjednodušení formalit, jimž podléhá vzájemné uznávání a výkon soudních rozhodnutí a rozhodčích nálezů.

5 Bruselská úmluva  Na základě článku 220 Smlouvy o založení ES byla v roce 1968 uzavřena mezinárodní dohoda– Bruselská úmluva o pravomoci soudů a uznání a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních (tzv. Bruselská úmluva I)  Představovala významný pokrok v oblasti justiční spolupráce, ale pouze ve formě mezinárodní smlouvy – nové státy, které vstoupily do ES, musely vždy úmluvu ratifikovat, rovněž tak v případě změn (novelizací) musela úmluva projít znovu ratifikačním procesem ve všech členských státech.

6 Luganská úmluva  Bruselská úmluva nebyla otevřena k podpisu jiným než členským státům  Řada nečlenských států projevila zájem na spolupráci ---> v roce 1988 členské státy ES uzavřely s Norskem, Islandem a Švýcarskem (European Free Trade Association) Luganskou úmluvu o pravomoci soudů a uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních.  Ustanovení Luganské úmluvy byla téměř táž jako Bruselské úmluvy (paralelní dohody).

7 Maastrichtská smlouva  Maastrichtská smlouva přinesla založení Evropské unie a jejích tří pilířů.  Ve třetím pilíři – justiční spolupráce členských států v civilních a trestních věcech.  Justiční spolupráce dle třetího pilíře – stále nespadala do pravomocí Společenství, ale úroveň spolupráce se výrazně zvýšila (instituce EU měly již pravomoc přijímat akty unijního práva v širším slova smyslu.)

8 Amsterodamská smlouva  Zlom v oblasti justiční spolupráce v soukromoprávních věcech.  Amsterodamská smlouva vytváří Prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, jež má dvě části – soukromoprávní a trestněprávní záležitosti.  Justiční spolupráce v soukromoprávních věcech byla „komunitarizována“ – její právní úprava byla přenesena ze třetího do prvního (komunitárního) pilíře Evropské unie – dostala se pod pravomoci Evropských společenství a jejich institucí.

9 Právní úprava  Rámec pro justiční spolupráci v soukromoprávních věcech představuje čl. 65 smlouvy ES (HLAVA IV VÍZOVÁ, AZYLOVÁ A PŘISTĚHOVALECKÁ POLITIKA A JINÉ POLITIKY TÝKAJÍCÍ SE VOLNÉHO POHYBU OSOB) Článek 65 (bývalý článek 73m)  Opatření v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem přijímaná podle článku 67, pokud je to nutné k řádnému fungování vnitřního trhu, zahrnují mimo jiné:  a) zlepšení a zjednodušení:  —systému mezinárodního doručování soudních a mimosoudních písemností;  —spolupráce při opatřování důkazů;  —uznání a výkonu soudních a mimosoudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech;  b) podporu slučitelnosti kolizních norem platných v členských státech a předpisů pro řešení kompetenčních sporů;  c) odstraňování překážek řádného průběhu občanskoprávního řízení, popřípadě podporou slučitelnosti úpravy občanskoprávního řízení v členských státech. Článek 65 (bývalý článek 73m) „Článek 68 Smlouvy ES zakládá pravomoc Evropského soudního dvora pro rozhodnutí o předběžné otázce v této oblasti.“

10 Význam pro národní právo-obecně  Na základě justiční spolupráce ve věcech civilních vznikla již řada aktů – z nichž 8 se výrazně dotýká institutů civilního procesu.  Z hlediska obecné roviny se jedná o právní úpravu institutů mezinárodního práva soukromého – nepřímo si však vynucuje změnu nebo přijetí nové právní úpravy v národním právu (např. řízení dle § 200ua o.s.ř.).

11 Prameny  Nařízení  Nařízení Rady ES č. 44/2001/ES, o pravomoci a uznání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – nařízení, jehož obsah je v podstatě převzatá Bruselská úmluva I – nařízení Brusel I (oficiální překlad nesprávně zní nařízení o příslušnosti a uznání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech).  Nařízení Rady ES č. 2201/2003/ES, o pravomoci a uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti obou manželů k dětem a o zrušení nařízení Rady ES č. 1347/2000 – nařízení Brusel IIbis. – převzalo návrh mezinárodní smlouvy označované jako Bruselská úmluva II) oficiální překlad opět nesprávně hovoří o příslušnosti).  Nařízení Rady ES č. 1393/2007/ES, o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech a o zrušení nařízení 1348/2000.

12 Prameny  Nařízení Rady ES č. 1206/2001/ES, o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských a obchodních věcech.  Nařízení Rady ES č. 1346/2000/ES, o úpadkovém řízení.  Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 805/2004, o evropském exekučním titulu pro nesporné pohledávky.  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích

13 Prameny Směrnice:  Směrnice č. 2003/8/ES, o zlepšení přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních sporech stanovením minimálních společných pravidel pro právní pomoc v těchto sporech. Rozhodnutí  Rozhodnutí Rady č. 2001/470/ES, o vytvoření Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci. Mezinárodní smlouvy  Bruselská úmluva I – platí mezi členskými státy před rozšířením v roce 2004 a Dánskem, které na justiční spolupráci v civilních věcech neparticipuje. Jiné akty  Např. Akční plán Komise a Rady z (implementace Haagského programu k posílení svobody, bezpečnosti a spravedlnosti)  Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje evropský platební rozkaz

14 Informační zdroje  – Gateway to the European Union  mepage_ec_cs.htm- Judicial network in civil and commercial matters mepage_ec_cs.htm mepage_ec_cs.htm  scivil/html/index_cs.htm- European judicial atlas in civil matters scivil/html/index_cs.htm scivil/html/index_cs.htm

15 Evropské právo civilního procesu Přehled a charakteristika jednotlivých aktů

16 Nařízení Brusel I-obecná charakteristika  Nahrazuje Bruselskou úmluvu o pravomoci soudů a uznání a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních  Ve formě nařízení – akt sekundárního komunitárního práva – není třeba ratifikace ze strany nových členských států.  Otázky – mezinárodní příslušnosti (pravomoci) soudů a uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních.

17 Nařízení Brusel I – základní principy  Nařízení určuje soudy členského státu, které budou jednat o konkrétní věci v občanskoprávních a obchodněprávních záležitostech.  Obsahuje právní úpravu příslušnosti – základní pravidlo, příslušnost alternativní, příslušnost ve vybraných věcech (pro určitou oblast právních vztahů), příslušnost založenou smlouvou a příslušnost výlučnou.

18 Nařízení Brusel I – základní principy  Základní pravidlo mezinárodní příslušnosti soudů dle nařízení Brusel I – zásada actor sequitur forum reí – příslušné jsou soudy členského státu, kde má domicil žalovaný.  Uznání a výkon rozhodnutí 1.Uznání – princip automatického uznání + důvody pro odepření uznání 2.Řízení o exequatur – prohlášení rozhodnutí za vykonatelné 3.Výkon rozhodnutí – řídí se národním právem členského státu

19 Nařízení Brusel I – dopady do práva civilního procesu  „Prohlášení vykonatelnosti“  Lhůta pro odvolání - 1 měsíc  Okresní soudy nebo soudní exekutoři

20 Nařízení Brusel IIbis-obecná charakteristika  Návrh Bruselské úmluvy II, nařízení 1347/2000.  Upravuje příslušnost soudů a uznání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a rodičovské zodpovědnosti.  Věci manželské – rozvod, rozluka, neplatnost manželství (nespadá na registrované partnerství).  Rodičovská zodpovědnost – vymezeno pozitivním i negativním výčtem v nařízení.

21 Nařízení Brusel IIbis-základní principy  Manželské věci:  Nařízení zakládá příslušnost soudů na těchto kritériích: a)Obvyklé bydliště b)Státní příslušnost c)Domicil (UK a Irsko)  Příslušnost ve věcech manželských je koncipována velmi široce.  Věci rodičovské zodpovědnosti: Obecné kritérium je obvyklé bydliště dítěte. Právní úprava komplikovaná (přestěhování se dítěte, únos dítěte, zbytková příslušnost atd.). Uznání a výkon – stejné principy jako dle Brusel I.

22 Nařízení o evropském exekučním titulu pro nesporné nároky – základní charakteristika  Jednodušší pravidla pro výkon rozhodnutí – není řízení o exequatur.  Platí pro tzv. – nesporné nároky.  Jsou –li dány podmínky nařízení, soud vydá potvrzení o tom, že jeho rozhodnutí je evropským exekučním titulem a je přímo vykonatelné v jiném státu.

23 Nařízení o evropském exekučním titulu pro nesporné nároky – základní principy  Nárok se považuje za nesporný, pokud a) dlužník s ním výslovně souhlasil tím, že jej uznal, nebo prostřednictvím smíru, který schválil soud nebo který byl uzavřen před soudem v průběhu řízení nebo b) dlužník proti němu v průběhu soudního řízení nevznesl nikdy žádné námitky v souladu s odpovídajícími procesními předpisy členského státu původu nebo c) dlužník se neúčastnil soudního jednání, ve kterém se o tomto nároku jednalo, ani nebyl na takovém soudním jednání zastoupen poté, co nejprve vznesl proti nároku v průběhu soudního řízení námitky, pokud takové jednání znamená podle práva členského státu původu konkludentní souhlas s nárokem nebo skutečnostmi, které tvrdí věřitel nebo d) dlužník jej výslovně uznal v úřední listině.

24 Nařízení o evropském exekučním titulu pro nesporné nároky – základní principy  Řízení o potvrzení evropského exekučního titulu (§ 200ua o.s.ř.)  Na návrh oprávněného ze soudního rozhodnutí, soudního smíru nebo úřední listiny, které splňují podmínky podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství 34f) k potvrzení jako evropský exekuční titul, rozhodne soud usnesením za podmínek stanovených přímo použitelným předpisem Evropských společenství.  K řízení o potvrzení evropského exekučního titulu je příslušný soud, který rozhodoval ve věci v době, kdy byly splněny podmínky vzniku nesporného nároku podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství. Byly-li tyto podmínky splněny v případě úřední listiny, je k řízení příslušný obecný soud oprávněného.  Účastníkem řízení je oprávněný.  Proti usnesení o potvrzení evropského exekučního titulu není odvolání přípustné.

25 Nařízení o doručování soudních a mimosoudních písemností-obecná charakteristika  Vychází ze snahy o zajištění práva být slyšen (komponent práva na spravedlivý proces). Negativní zkušenosti s doručováním pouze poštou.  Vztahuje se na soudní a mimosoudní písemnosti v občanských a obchodních věcech (mimosoudní písemnosti - dokument, který nepochází přímo ze soudního řízení, ale jehož doručení je požadováno k tomu, aby bylo zajištěno nastoupení účinků tohoto dokumentu ve sféře soukromého práva. Tato písemnost musí být vydána v rámci vymezené pravomoci příslušného subjektu (např. notářský zápis, rozhodčí nález apod.)

26 Nařízení o doručování soudních a mimosoudních písemností-základní principy  Nařízení reguluje dvě možnosti doručování: 1.Doručování s mezinárodní právní pomocí 2.Doručování bez mezinárodní právní pomoci

27 Nařízení o doručování soudních a mimosoudních písemností-základní principy  Doručování s mezinárodní právní pomocí: Schéma dle nařízení Přesně stanovené lhůty Podstata – Žadatel o doručení předá odesílajícímu subjektu, ten předá přijímajícímu subjektu, ten se postará od doručení a dá zprávu o jeho výsledku. V ČR – odesílající subjekty - okresní soudy, krajské soudy, vyšší soudy (rozumí se vrchní – opět špatný překlad), Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, soudní exekutoři, okresní státní zastupitelství, krajská státní zastupitelství, vyšší státní zastupitelství, Nejvyšší státní zastupitelství. - podle nového bude zjednodušeno. Přijímající subjekty – okresní soudy.

28 Nařízení o spolupráci při dokazování – obecná charakteristika  Řízení s mezinárodním prvkem – potřeba provést důkaz v jiném členském státu.  Upravuje pravidla pro dokazování ve věcech občanskoprávních a obchodněprávních – pouze v souvislosti se soudním řízením.  Jde o akt „skutečného civilního procesu“, upravuje i např. otázky provádění důkazu svědeckou výpovědí apod.

29 Nařízení o spolupráci při dokazování-základní principy  Nařízení přináší dvě možnosti pro členský stát, jako provést důkaz v jiném členském státu: a)Provádění důkazy s využitím mezinárodní právní pomoci („přímé předávání mezi soudy“) b)Přímé provedení důkazu dožadujícím soudem

30 Nařízení o spolupráci při dokazování-základní principy Provádění důkazy s využitím mezinárodní právní pomoci („přímé předávání mezi soudy“)  Princip spočívá v tom, že jeden soud požádá druhý soud v jiném členském státu, aby provedl důkaz, který potřebuje v soudním řízení (zahájeném nebo jehož zahájení je plánováno). Žádost musí být vyřízena v souladu s národním právem dožádaného soudu – dožadující soud může požádat o provedení důkazu v souladu se zvláštní procedurou svého členského stát – to může být ale dožádaným soudem odmítnuto, pokud:Žádost musí být vyřízena v souladu s národním právem dožádaného soudu – dožadující soud může požádat o provedení důkazu v souladu se zvláštní procedurou svého členského stát – to může být ale dožádaným soudem odmítnuto, pokud: to není v souladu s jeho právem nebo z důvodu závažných praktických obtíží.

31 Nařízení o spolupráci při dokazování-základní principy  Nařízení upravuje právo stran být přítomny.  Žádost musí být vyřízena do 90 dnů.  Nařízení upravuje i právo odepřít výpověď – musí být zachováno dle práva státu národního i dožadujícího. Přímé provedení důkazu dožadujícím soudem  Přímo zaměstnanec soudu v jiném členském státu – nelze využít donucovací prostředky.

32 Nařízení o úpadkovém řízení- obecná charakteristika  Mezinárodní úpadkové právo  Úpadkové právo je obecně založeno na principu univerzality – je postižen všechen majetek dlužníka – nařízení přináší řešení situace, kdy má dlužník majetek ve více státech

33 Nařízení o úpadkovém řízení- základní principy  Nařízení vychází z principu „ovládané (kontrolované) univerzality“ - jedno insolvenční řízení má charakter tzv. primárního insolvenčního řízení – tam, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka – postihuje všechen majetek dlužníka.  Vedle tohoto primárního mohou existovat i sekundární insolvenční řízení – v jiném členském státu, postihuje jen majetek dlužníka na území tohoto státu.

34 Nařízení o evropském platebním rozkazu – obecná charakteristika  Zavedení řízení o evropském platebním rozkazu - zjednodušení a urychlení soudní řízení týkající se nesporných peněžních nároků v přeshraničních případech a snížení náklady na ně.  Alternativní možnost k jinému řízení, kterého může žalobce využít.  Vymáhání peněžitých pohledávek na určitou částku, jež jsou splatné v době, kdy je podán návrh na vydání evropského platebního rozkazu.

35 Nařízení o evropském platebním rozkazu – základní principy  Zavádí rozkazní řízení pro spory s mezinárodním prvkem.  Možnost využít za stanovených podmínek elektronického platebního rozkazu.  Lhůta pro podání odporu – 30 dnů.  V případě podání odporu – pokračuje jako klasické soudní řízení.  Účinné od

36 Nařízení o evropském řízení o drobných nárocích – obecná charakteristika  S cílem urychlení sporů ohledně „nižších nároků“ a zejména s cílem snížení nákladů – možnost využití řízení o drobných nárocích (koncipováno jako alternativa).  Účinné od

37 Nařízení o evropském řízení o drobných nárocích – základní principy  Občanské a obchodní věci v přeshraničních případech, bez ohledu na povahu soudu, jestliže hodnota nároku bez navýšení o úroky, náklady a výlohy nepřesahuje v době doručení žalobního formuláře k příslušnému soudu částku 2000 EUR.  Formulářové řízení – zpravidla bez jednání.  Odvolání neodkládá vykonatelnost napadeného rozhodnutí.


Stáhnout ppt "Evropské právo civilního procesu – justiční spolupráce ve věcech civilních Úvod – historické souvislosti Přehled pramenů a informačních zdrojů."

Podobné prezentace


Reklamy Google