Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Teorie informace Komunikace 2 Teorie informace – definice  Informace (jedno z nejpoužívanějších slov moderní doby)  Shannonova definice: Nehmotný fenomén,

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Teorie informace Komunikace 2 Teorie informace – definice  Informace (jedno z nejpoužívanějších slov moderní doby)  Shannonova definice: Nehmotný fenomén,"— Transkript prezentace:

1

2 Teorie informace Komunikace

3 2 Teorie informace – definice  Informace (jedno z nejpoužívanějších slov moderní doby)  Shannonova definice: Nehmotný fenomén, který odstraňuje neurčitost znalostí o určitém jevu nebo předmětu. −Ve zprávě je obsažena nějaká informace. Informaci můžeme chápat jako vztah mezi symboly zprávy nebo mezi symboly a okolním světem. V podstatě můžeme rozlišovat minimálně tři druhy takových vztahů, a to: −strukturní vztahy mezi symboly – syntaktické hledisko informace; −vztahy mezi symboly a okolním světem omezené na vztahy mezi významem symbolů a jejich uživatelem – pragmatické hledisko informace; −vztahy mezi symboly a okolním světem omezené na vztahy mezi označením a významem – sémantické hledisko informace.

4 3 Teorie informace – základní pojmy  Entropie – Ashby nazval míru neurčitosti znalosti H entropií, protože mu připomínala entropii fyzikální, která je také spojena s pravděpodobností ve statistické termodynamice. Jedná se o podobnost, ale ne o totožnost.  Děje v přírodě můžeme rozdělit (z jednoho hlediska) na determinované a náhodné (pravděpodobnostní). V pravděpodobnostním procesu zůstává jistá neurčitost (nejistota) výsledku.  Je známo, že součet pravděpodobností p i všech jednotlivých možných jevů je roven 1:  Míra neurčitosti H i se bude snižovat s rostoucí pravděpodobností výskytu známého jevu:

5 4 Rovnice, která vyhovuje uvedeným čtyřem podmínkám je logaritmická funkce ve tvaru: -je monotónně klesající (v absolutní hodnotě) Jsou-li dva výsledky jevů nezávislé s pravděpodobností p 1 a p 2, pak je výsledná neurčitost H dána součtem neurčitostí jednotlivých pokusů. (1) (2) (3) (4) Kde c je libovolná konstanta, (volíme c= -1, aby H vyšlo kladné). V praxi se používá logaritmu dvojkových: Při minimálním počtu různých jevů, tj. 2 a jim odpovídající pravděpodobnosti p 1 =p 2 =1/2 dostaneme jednotku informace (neurčitosti) – 1 bit. H p H f = - R, D f = (0,1)

6 5 Velikost informace  Při stanovení neurčitost nějakého jevu nám vznikne možnost změřit velikost informace, kterou jsme tuto neurčitost odstranili.  Velikost získaní informace je dána rozdílem neurčitosti (entropie) celkové H(C) a konečné (po obdržení informace I) tj. H I (C).  Při výpočtu se vychází z podmíněné pravděpodobnosti jevu C za podmínky existence informace I:

7 6 Informace a energie  Informace neobsahuje žádnou energii (tutéž informaci lze získat ve formě telefonátu, em, pomocí světelných značek, apod.)  Proto je na energii nezávislá.  Energie je potřebná pouze k transportu a uchování informace.  Ale na množství energie závisí kvalita informačního transportu.  Důležitý poznatek: −Při větvení toku informace nedochází (na rozdíl od energie) ke zmenšení velikosti informace! −Dochází však ke snižování energie, která je jejím nositelem (z pohledu informace není rozhodující, zda je přednáška sdělována 1 nebo 100 posluchačům). −Při vyšetřování toku informace v systému sledujeme tok energie (nositele) informačního přenosu. ALE TOK INFORMACE MŮŽE BÝT RŮZNÝ OD HLAVNÍHO ENERGETICKÉHO TOKU SOUSTAVY (KTERÝ ZAJIŠTUJE FUNKCI SYSTÉMU), VIZ. PŘ.

8 7 Příklad rozdílného informačního a energetického toku NÁDRŽ PLOVÁK KLOUB PŘEPOUŠTĚCÍ VENTIL TOK HMOTY (ENERGIE) ŠÍŘENÍ OVLÁDAJÍCÍCH INFORMACÍ

9 8 Přenosová cesta informace - KANÁL Aby bylo dosaženo porozumění mezi vysílačem a přijímačem a aby bylo možné samotné přenesení informace, je třeba informaci kódovat. Kód je forma přenosu zprávy, kdy se určité posloupnosti znaků přiděluje určitý význam. Modulace – přenesení informace do fyzikální podoby. −Amplitudová, −Frekvenční, −Fázová, −Kombinovaná.

10 9 Propustnost informačního kanálu Všechny kanály nejsou stejně vhodné při přenosu zprávy. Mírou, podle které můžeme posuzovat způsobilost kanálu pro přenos informace je propustnost kanálu. Propustnost je rovna největší informaci, která může být za jednotku času předána. Tzn. žádným kanálem nelze (za jednotku času např. 1 sekundu) poslat větší informaci, něž je jeho propustnost. Propustnost kanálu C je možné vyjádřit jako informaci na jeden znak kódu h násobenou počtem znaků kódu n: Je-li kanál sestaven z několika přenosových členů, je maximální propustnost dána propustností členu s nejmenší propustností. Řešením je pak znásobit počet nejméně propustného členu. Rozdíl mezi informací, kterou vložíme na vstupu kanálu, a informací kterou získáme na výstupu z kanálu, se nazývá ŠUM. Ten je možné charakterizovat pravděpodobnostními jevy uvnitř kanálu. Na výstupu žádného kanálu nemůžeme dostat větší informaci, než byla vložena na vstupu (informace bude obvykle vlivem šumu menší). Maximální velikost informace na výstupu se zjistí z poměru propustnosti kanálu C a počtem znaků, které je možné kanálem přenést za jednotku času n.

11 10 Data, informace, znalosti a informační systém DATA (údaje) jsou výsledkem hodnocení či měření reality. INFORMACE je relací mezi dvěma či více údaji (daty). ZNALOST vzniká zařazením informací do určité logické struktury. INFORMAČNÍ SYSTÉM (IS) je uspořádaný souhrn prvků a činností, spolu s jejich vlastnostmi a vztahy, který transformací dat vytváří informace pro uživatele. IS lze posuzovat podle 4 systémových aspektů: Prvky: data a nosiče Struktura: architektura systému (logická, fyzická) Funkce: kauzalita transformačních činností Integrita: řízení informačních transakcí

12 11 Strategický informační systém Hierarchická struktura IS v organizaci INTRANET Marketing Prodej Výroba Zásobování Finance Pracovníci OPERATIVNÍ TAKTICKÁ STRATEGICKÁ Úroveň managementu: PROSPERITA: dlouhodobé cíle, programy a politiky, příležitosti v okolí, strategické aliance. KONKURENCESCHOPNOST: kvalita, termíny, náklady, obchodní vztahy, likvidita, ziskovost, loajalita klientů. PRODUKTIVITA: využití kapacit, výrobní spotřeba, výkonnost. INTERNET

13 12 Různé typy informačních systémů ¬Pro jednotlivé funkční oblasti podniku (finance, logistika, výroba, marketing, konstrukce apod.) - Transaction Processing Systems (TPS) (departmental systems). FPro řízení technologických procesů (PCS: Process Control Systems) - process automation FPro výkon administrativních činností (OAS - Office Automation Systems) ­Pro práci se znalostmi a pro podporu inženýrské práce - Knowledge Work Systems (KWS): CAD,CAM,CIM,expertní systémy. ®Manažerské informační systémy (MIS) - podpora reportingu o výsledcích podnikání firmy. ¯Systémy pro podporu rozhodování - Decision Support Systems (DSS); pracují s daty i s modely. °Systémy podpory vrcholového managementu - Executive Support Systems (ESS); disponují výpočetní, telekomunikační a multimediálními kapacitami, využitelnými pro různorodé problémy.

14 13 PCS Aplikační oblasti jednotlivých typů IS OPERATIVATAKTIKASTRATEGIE Rozhodování Nejistota - fuzzy Stochastické Deterministické TPS ESS Nové produkty Nové trhy Stávající produkty Stávající trhy MIS DSS OAS Plánování operací Organizování operací Zásobování Prodej Řízení operacíŘízení logistiky Rozvrhování operací Rozmisťování kapacit KWS Plánování projektů Plánování subdodávek Vývoj nových produktů

15 14 Určení míry informace podle Shannona Představme si, že máme abecedu a z této abecedy se sestavují zprávy o délce n. Předpokládejme např., že s=2 a že máme pomocí této abecedy zapsat zprávu o délce n=2, přitom symbol a 1 se ve zprávě má vyskytovat s absolutní četností n 1 = 2 a symbol a 2 s absolutní četností n 2 =1. Otázkou je, kolika různými způsoby můžeme takovouto zprávu vyjádřit? V našem případě se můžeme snadno přesvědčit, že existují pouze následující tři možnosti:

16 15 Z kombinatorického hlediska se zde jedná o permutaci s opakováním. Počet možných způsobů vyjádření zprávy o délce n sestavené pomocí abecedy o symbolech, které se mohou ve zprávě vyskytovat s absolutními četnostmi, bude dán počtem permutací s opakováním, tedy: (1) Bude-li dostatečně velké, můžeme pro vyjádření použít Stirlingův vzorec: (2) Aplikací vztahu (2) na (1) dostaneme:

17 16 Během odvozování Hartleyovy míry informace jsme dospěli k poznatku, že informace je úměrná logaritmu počtu možných alternativ (viz. (6.12), skripta strana 140). Uvážíme-li k tomu, že délka všech zpráv n je rovna součtu délek dílčích zpráv: můžeme psát, že celková informace je dána: S využitím pravidla

18 17 Za předpokladu, že zpráva je dostatečně dlouhá, tj. n bude dostatečně velké, nedopustíme se velké chyby, když budeme relativní četnost považovat za pravděpodobnost. Informaci můžeme potom vyjádřit jako: To je vztah pro celkové množství informace I obsažené ve zprávě, jejíž symboly nejsou rovnoměrně rozloženy, ale vyskytují se s pravděpodobností Pi. Takto ji poprvé definoval C.E. Shannon, proto se vztahu (6.19) říká Shannonova míra informace. Podělíme-li toto celkové množství informace vyjádřené rovnicí (6.19) počtem symbolů n, dostaneme střední hodnotu informace připadající na jeden symbol zprávy:

19 18 Tuto střední hodnotu informace připadající na jeden symbol nazval Shannon Entropie. Protože stejný název má veličina užívaná v termodynamice, používáme tam, kde chceme tyto veličiny odlišit, název informační nebo také shannonovská entropie oproti entropii termodynamické. Doposud jsme se nezabývali konstantou K. Jestliže zvolíme K=1 (a přitom použijeme přirozeného logaritmu v rovnici (6.20)) měříme informaci v přirozených jednotkách (nat). V reálné situaci je nejjednodušší možnou abecedou abeceda o dvou symbolech. Položíme-li střední hodnotu v množství informace, které připadá na jeden symbol této abecedy rovno jedné, bude za předpokladu stejné pravděpodobnosti výskytu obou symbolů platit:

20 19 Pokud tedy položíme konstantu, potom měříme entropii (nebo velikost informace) v jednotkách (bit). Abeceda je zde vlastně tvořena číslicemi ve dvojkové soustavě a název jednotky je odvozen od anglického názvu dvojkové číslice – binary digit.

21 20 Ilustrativní příklad pro objasnění vhodnosti jednotky informace a neurčitosti (1bit) Představme si situaci, jedna osoba si myslí libovolné číslo z intervalu a druhá osoba se ho snaží uhodnout na základě svých dotazů. Odpovědi na dotazy mohou být pouze ano, nebo ne. Otázkou je, jaký je minimální počet dotazů, abychom bezpečně (a s obecnou platností postupu) určili hledané číslo? Je zde zřejmé, že jistě nemusíme vyjmenovávat všechna čísla od 1 do 32. Rychlejší postup bude, když se budeme ptát, zda-li hledané číslo neleží v nějakém intervalu. Tento interval vymezíme nějakou referenční hodnotou – výhodné je, aby tato referenční hodnota ležela uprostřed intervalu vymezujících všechny možné hodnoty hledaného čísla. V našem případě je to číslo 16 a poté se ptáme, zda-li je hledané číslo označené např. pod referenčním číslem 16 nebo nad ním, tedy:

22 21 Je ? resp. ? – na tyto otázky skutečně stačí pouze odpovědět ano nebo ne. Postup při zužování intervalu, ve kterém hledané číslo leží, je zřejmý z následující tabulky, kde čísla v rámečku označují sled otázek. Na hledané číslo 11 jsme potřebovali celkem 5 otázek, což je právě. Informace vyjádřená v bitech nám tedy udává počet otázek, na které existují odpovědi typu ano – ne, které bychom potřebovali k určení rozložení jednotlivých symbolů ve zprávě.

23 22

24 23 Měříme-li entropii v bitech a použijeme-li konstantu, je to totéž, jako bychom použili logaritmus se základem 2 a konstantu K=1. Logaritmus se základem 2 označujeme někdy zkratkou ld (logaritmus diadicus). Při použití dvojkového logaritmu bychom entropii vyjadřovali vztahem (6.22). (6.22)

25 24

26 25

27 26

28 27 KOMUNIKACE Každý pracovník organizace musí sladit své pracovní úsilí s ostatními členy týmu, tak aby bylo možné dosáhnout koordinované výkonnosti organizačního celku. K tomuto účelu jsou pracovníků k dispozici tři funkční role, jejichž prostřednictvím se včleňuje do pracovního týmu. Těmito rolemi jsou:

29 28 tři funkční role:  Informační role – vychází z principů práce s daty, které ve vazbě vzájemných relacích vytvářejí znalosti v podobě informací. Schopnost získat data, poté je umět vyhodnotit a transformovat ve znalostní informace a poté je šířit mezi organizační jednotky je základnou pro další role, kdy tyto znalosti jsou přenášeny procesem komunikace.

30 29 tři funkční role:  Interpersonální role – je spojena se způsoby, kterými dokáže uplatnit svůj pracovní statut a odbornou autoritu vůči ostatním členům pracovní skupiny uvnitř organizace i navenek, vůči externím partnerů jako reprezentant organizace. Výkon této interpersonální role je založen na schopnosti efektivní komunikace s různými partnery.

31 30 tři funkční role:  Rozhodovací role – spočívá v prosazování vybraných záměrů v souladu s podnikatelskou strategií organizace vůči stejným partnerů jako v případě výkonu interpersonální role. A to opět prostřednictvím efektivní komunikace, která vedle uplatnění osobní autority umožňuje si s partnery vyjednat konsensuální řešení různých návrhů.

32 31 Obecný princip komunikace  Z uvedených tří základních rolí pracovníka organizační skupiny je zřejmé, že pokud člen týmu chce být ve své interpersonální úloze úspěšný, musí se naučit vhodně komunikovat se svými partnery.  Komunikace je proces předávání informací mezi minimálně dvěma subjekty, kteří se řídí formálními pravidly. Přenos informací se uskutečňuje po přenosových cestách (komunikačních kanálech), v kterých je přenášen prostřednictvím komunikačního jazyka informační obsah od vysílače zprávy (komunikátor) k přijímači zprávy (komunikant).

33 32 NNa následujícím obrázku je ilustrativně zobrazen princip komunikace, kdy je zpráva při svém vzniku zakódována, tzn. je vyjádřena symboly zvoleného jazyka podle syntaktických (významových) a sémantických (skladbových) pravidel a těmto symbolům jsou následně přiřazeny nosné signály. PProstřednictvím nosných signálů (např. zvukových popudů) je zpráva transformována přenosovým kanálem k jejímu adresátu (komunikantu). Přijímač pak musí být vybaven vhodným dekodérem (zvukové počitky jsou v mozku komunikátora zpracovány do znalostní formy), díky kterému má přenos zvuku svou informační hodnotu. Tato komunikace mezi účastníky pracovního procesu slouží, vedle příspěvku ke tvorbě sociálních vazeb (v emoční rovině), také k odstranění (snížení) neurčitosti spojené s pracovními procesy (ve věcné rovině).

34 33 Schéma komunikačního procesu mezi dvěma subjekty Zdroj zprávy Adresát zprávy Komuniké zakódované v komunikačním jazyku Přenosový kanál Vysilač Přijímač Dekódování zprávy Kódování zprávy Šum Zpětná vazba

35 34 Přenos zpráv je téměř vždy ovlivněn rušivými elementy z okolí, tzv. šumem, který je zdrojem možného zkreslení zprávy na straně příjemce. K posouzení stavu, zda došlo ke zkreslení informačního obsahu komunikačně přenesené zprávy slouží zpětnovazební spojení (u verbální komunikace spojené s mimickými pohyby) kdy příjemce potvrzuje vysílači přijetí zprávy, případně i její informační obsah. Zpětná vazba může mít stejný přenosový kanál nebo může mít svůj vlastní kanál.

36 35  Komunikační spojení mezi jednotlivými pracovníky tj. průběh informačních vazeb, které se vytvářejí při výkonu pracovních činností je determinováno informační strukturou. V rámci této organizační struktury se komunikace uskutečňuje ve směru: 1. Vertikálním:  Smysl: shora – dolů (v souladu se směrem řídících vazeb),  Smysl: zdola – nahoru (proti směru řídících vazeb) 2.  Horizontálním: napříč řídícími vazbami, 3.  Diagonálním: vertikálně – horizontální (vertikálně do jiného funkčního oddělení).

37 36 Vertikální komunikace ve smyslu shora – dolů , kdy zdrojem zprávy je nadřízený a jejím příjem v rámci hierarchie struktury podřízený, slouží k předávání pokynů, příkazů a instrukcí potřebných k provádění pracovních činností. Dále tento je v tomto smyslu vertikální komunikační vazby objasňován strategický záměr managementu a plánů podporující jeho realizaci, k informacím o hodnocení pracovní výkonnosti a způsobu jejího odměňování. Komunikace pro tyto účely je vždy iniciována nadřízeným. Ten volí čas, místo a formu předání informace, která je možná ústní nebo písemnou (elektronickou) formou.

38 37 Vertikální komunikace zdola na horu  vystupuje v roli vysílače podřízený a toto komunikační spojení s nadřízením je vytvořeno k uskutečňování přenosu zpráv o postupu realizace uloženého úkolu, k hlášení o dosažených výsledcích a signalizaci při vzniku problému s výkonem uloženého úkolu. V tomto smyslu je komunikace vedena také k předávání návrhů na zlepšení podnikových procesů a na zkvalitnění produktů. Komunikace je v těchto případech inicializovaná podřízeným, ale o místě, čase a způsobu jejího provedení rozhoduje nadřízený. Komunikaci zdola nahoru doprovází formální komunikační bariéry, které jsou vytvořeny v zájmu ochrany nadřízených před zahlcením velkého množství nepodstatných informací a v zájmu zachování jejich pracovního režimu.

39 38 Horizontální komunikace Je mezi pracovníky na stejné úrovni řídící úrovni, usnadňuje koordinaci jejich pracovních činností a slouží k jejich vzájemné dohodě o postupu při společně vykonávaných úkolech a nebo k jejich prezentaci společně dosažených výsledků. S rostoucí velikostí organizace roste i intenzita vnitřní horizontální komunikace (zejména s rostoucí úrovní šířky řízení). Vlivem faktu, že komunikace probíhá mezi pracovníky na stejné řídící úrovni, je toto předávání informací spojeno se vznikem neformálních interpersonálních vazeb, které jsou doprovázeny přirozenou tvorbou neformálních komunikačních spojení v rámci organizace.

40 39 Horizontální komunikace  Jistou nevýhodou je, že po těchto neformálních spojeních se často šíří nesouvisející zprávy s výkonem pracovních činností nebo informace, které jsou nepřesné, neúplné a dokonce nepravdivé.  Jako zdroj těchto nežádoucích zpráv vystupují pracovníci, kteří mají alespoň částečný přístup k informacím o rozhodování managementu. Vzniku neformálních komunikačních cest nelze v organizaci zabránit.  Zkušení vedoucí pracovníci jsou si toho vědomy a někdy využívají tyto kanály pro zveřejňování informací, které nepovažují za vhodné šířit oficiální cestou.

41 40 Diagonální komunikace v organizaci  vzniká v situaci, kdy nadřízeného pracovníka začne nadstandardně zajímat pracovní činnost podřízeného, který je organizačně začleněn do jiného funkčního oddělení. K tomu může dojít: a)V situaci, kdy se dočasně dostane do popředí význam práce úzce specializovaného odborníka, který může být v hierarchii struktury podřízený o více než jednu řídící úroveň. Příkladem může být vlastní zainteresovanost představitele vrcholového managamentu na výsledky práce pracovníka správy počítačové sítě organizace v situaci, kdy dojde k jejímu zhroucení. b)Neformální diagonální komunikaci vzniká v důsledku společné záliby (většinou vysoce nevšední), kdy je motivována předáváním si informací a emocí, které nesouvisejí s výkonem pracovní role. Iniciátorem horizontální komunikace je jak při formální tak neformální vazbě vždy inicializován nadřízeným pracovníkem.

42 41 Pozitivní komunikace jako nástroj tvorby soudržnosti pracovní skupiny  Při komunikační interakci mezi pracovníky se vytvářejí vazby, které při svém ustálení vytvářejí neformální vztahy.  Pozitivní či negativní vztahy vznikají v závislosti na kvalitě vzájemné komunikace a to bez zjevného uvědomění si jeho průběhu (vznik je spontánní – účastníci si většinou neuvědomují, jak se jednotlivé kroky vztahu realizují).

43 42 Pozitivní vztah může v zásadě vzniknout dvěma způsoby:  Buď je založen na vzájemném vjemu oboustranné sympatie, kdy jsou dva členové pracovního týmu vůči sobě okamžitě pozitivně naladěni vlivem vnější i nitřní podobnosti (někdy je okamžitá sympatie vyvolána u protikladných osobností, kdy dojde k preferenci komplementární vazby mezi dvěmi osobnostmi).  Nebo si dva členové nejsou hned od počátku „sympatičtí“, ale jejich vzájemné projevy transformované do pozitivní komunikace začnou pozitivní pracovní vztah vytvářet.  To je i hlavním smyslem udržování pozitivní komunikace v rámci pracovního kolektivu – přispívat k pěstování pozitivní odezvy u pracovníků, kteří nevzbuzují okamžitou náklonnost.  Pozitivní komunikace - její hodnocení je založeno na relativní úspěšnosti, s kterou dokáže změnit emočně neutrální vazbu dvou lidí do vazby oboustranně pozitivní.

44 43 Mezi metody pozitivní komunikace patří soubor komunikačních taktik, z kterých je nutno podle okolností volit tu, která dle empatického odhadu profilu partnera, bude v dané situaci pravděpodobně zaručovat největší působnost. Mezi pozitivními taktikami pozitivní komunikace můžeme volit jednu nebo kombinaci několik ze: 1.Slovní a mimoslovní podpory – jsou to slova nebo neverbální výrazy, které doprovází projev partnera a utvrzují ho, že mu nasloucháme a rozumíme. V principu se jedná o empatickou zpětnou vazbu k vysílači mluveného projevu. 2.Reprodukování (parafrázování) verbálního projevu – po vyslechnutí projevu dáváme partnerovi zpětnou vazbu ve formě parafráze, aby si ověřil, že jeho slova byla pochopena (např. „Rozuměl jsem vám správně, vy mi nabízíte spojenectví za podmínky otevřené výměny informací?“).

45 44 3.Zrcadlení emocí – v průběhu příjímání informací od komunikačního partnera napodobujeme jeho výrazy, projevy emocí a nálady, čím mu dáváme zpětnou vazbu o tom, že ve stejný okamžiku prožíváme to samé, co on. Pokud se empaticky vciťujeme do jeho pocitů, tak emoční zrcadlení může proběhnout bez podezření partnera, že si z něj jeho napodobováním trochu „utahujeme“. 4.Zrcadlení postoje (pózy) – když chceme s pracovním partnerem pří komunikaci budovat pozitivní vztah, můžeme vědomě napodobovat jeho pózy. Když má například založené ruce, založíme si je také, když má podepřenou bradu, podepřeme si svou atd. Zde je však důležitá časová prodleva, s kterou jsou partnerovi pozice napodobovány, tzn. postoje se nesmí napodobovat okamžitě, ale s malým časovým odstupem. Dokonce si v případě delší komunikace (alespoň půlhodinové) můžeme ověřit, zda-li došlo reflektování našeho pozičního zrcadlení ze strany partnera. A to tak, že sami začneme první měnit partnerem registrovatelné pózy a sledujeme, zda jsou jím nevědomky také zrcadleny.

46 45 5.Sladění dechu – stoupá na významu tam, kde je hlavní komunikační vjem redukován na zvukovou skladbu (například při telefonování). Jako hlavní indikátor frekvence dýchání u partnera, s kterým komunikujeme tváří v tvář, slouží pohyby hrudníku. 6.Sladění tempa řeči – snadnější je se přizpůsobit pomalejšímu verbálnímu projevu, než máme mi sami. V případě, že někdo mluví příliš rychle (drmolí) není vhodné napodobovat formálně chybnou řeč, stačí pouze zrychlit nad úroveň našeho osobního optima. 7.Kontakt očima – je všeobecným symbolem potvrzující duševní vazbu. Lidé, kteří projevují v komunikaci „face to face“ nezvykle málo zpětné vazby očním kontaktem jsou (většinou mylně) pokládány za introvertní osobnosti, kteří se snaží utajit před komunikačním partnerem své skutečné myšlenkové pochody. Daleko častěji se však jedná o osobnosti, kteří si po psychické stránce nevědí s komunikací z očí do očí moc rady.

47 46 8.Zrcadlení myšlenkových pochodů – vychází z teorie, že myšlenkové pochody o jevech, které zrovna probíhají v okolí komunikačního partnera jsou založeny na jeho typu dominantního smyslového vnímání. V zásadě je možné odlišit čtyři typy smyslového vnímání stavu okolí: −Vizuální (zrakový) typ – identifikující signály tohoto typu: vidět, jasný, pohled stojí za podívanou, z ptačí perspektivy, −Auditivní (sluchový) typ – identifikující signály tohoto typu: znít, ptát se, ústní, křičet, diskutovat, jasný jako zvon, zcela zřetelně, −Haptický (kinestetický, hmatový) typ – identifikující signály tohoto typu: cítit, naléhat, stres, věnovat pozornost, v podstatě to znamená začít od počátku, −Nevyhraněný typ – identifikující signály tohoto typu: myslet, rozumět, uvažovat, aktivovat, řídit,


Stáhnout ppt "Teorie informace Komunikace 2 Teorie informace – definice  Informace (jedno z nejpoužívanějších slov moderní doby)  Shannonova definice: Nehmotný fenomén,"

Podobné prezentace


Reklamy Google